Internetová poradna Katedry psychologie FSS

Vložit dotaz
Fulltextové vyhledávání a filtrování dotazů zobrazit ↓

Filtrovat dotazy dle tématu:

Fulltextové vyhledávání:

Již zopovězené dotazy poradny:

zobrazeno: 1-25 z 989 → stránka: 12

23.5.2018

Myslím, že nejsem dost dobrá, mám navštívit psychologa nebo psychiatra?

Dobrý den, trpím neustálým strachem nebo možná spíš úzkostí z toho, že selhávám, že nedělám vše, co bych mohla, že nejsem dost dobrá. Nedokážu sama sebe nijak přesvědčit o tom, že to, co dělám, má nějakou hodnotu. Všechno se teď ještě zhoršilo, když jsem chybou vyučujícího nebyla připuštěna ke státnicím. Úplně to zbořilo moje plány a vůbec nevím, jak dokážu ve studiu pokračovat. Měla jsem studium pečlivě rozplánované a najednou se všechno otřáslo. Doufala jsem, že když udělám státnice, nějak si potvrdím samu sebe a třeba se mi podaří vymanit se z kruhu sebemrskačství. Teď mám pocit, že všechna moje snaha byla nějak zbytečná a že i moje existence je zbytečná. Mám pocit, že jakmile se ještě jednou dostanu pod tlak, tak se prostě zhroutím a už se nikdy nezvednu. Chtěla bych si o tom promluvit s psychologem nebo psychiatrem z masa a kostí, ale bojím se, že možná není vhodná chvíle, když jsem zrovna rozrušená a nemyslím úplně jasně. Nebo je naopak přesně ta vhodná chvíle vyhledat psychologa či psychiatra? A jak poznám, zda se moje problémy hodí spíš pro psychologa nebo pro psychiatra? Kromě toho, všude kolem je jich spousta. Kdo mi poradí, na koho se obrátit? Vůbec nevím, kde začít. Děkuji za jakoukoliv radu.

Evi zobrazit odpověď ↓
 

<>

Milá Evi,

děkujeme, že jste obrátila se svým dotazem na naši poradnu. Píšete, že máte pocity strachu či úzkosti z toho, že selháváte a že nejste dost dobrá. Navíc se to ještě zhoršilo tím, že jste nebyla připuštěna ke státnicím a přemýšlíte, jak můžete dál pokračovat ve studiu, zda není Vaše snaha a vůbec Vaše existence zbytečná. Ráda byste navštívila psychologa či psychiatra, ale nevíte, zda je ta vhodná chvíle a taky na kterého z odborníků se obrátit.

Říkám si, že pro Vás musí být složité se s touto situací a Vašimi pocity vyrovnávat. Popisujete Vaši dlouhodobou úzkost z toho, že nejste dost dobrá, že neděláte vše, co byste mohla, máte o sobě asi jisté pochybnosti. Pravděpodobně jste se těšila na složení státnic, které by mohlo změnit Váš obraz na sebe samu. Rozumím, že nepřipuštění ke státnicím je pro Vás teď asi velké zklamání a že asi v blízké době není jiná událost, při které byste mohla zažít větší úspěch a potvrdit si, že to, co děláte, má hodnotu.

Když Váš dotaz čtu, napadá mě, že jste toho ve svém životě dokázala hodně. Z informací, které mám, jste minimálně úspěšně zvládla přijímačky na vysokou školu, prošla jste všemi předměty a nyní jste na konci studia. Z nějakého důvodu teď nemůžete ke státnicím, to ale neznamená, že je v příštím termínu nezvládnete. Určitě nejste sama, komu se něco takového stalo a možná by bylo fajn se na to podívat z té lepší stránky a využít ten čas pro dobrou přípravu na státnice nebo získání pracovních zkušeností, dobrovolnictví nebo něčeho jiného, co Vás baví.

Je fajn, že si chcete o svých potížích popovídat s odborníkem, v tom bych Vás chtěla podpořit. Psycholog je člověk s vysokoškolským vzděláním v oboru psychologie a pomáhá lidem tzv. psychologickými prostředky, provádí psychoterapii (léčbu rozhovorem) či psychologické poradenství. Je dobré, pokud je absolventem nějakého akreditovaného psychoterapeutického výcviku. Oproti tomu psychiatr je člověk s lékařským vzděláním a atestací v oboru psychiatrie. Sice také někteří z nich mohou provádět psychoterapii, ale není tomu tak vždy. Na rozdíl od psychologa může předepisovat psychofarmaka a léčit tak duševní poruchy.

S tím, co popisujete, se jeví jako vhodnější odborník psycholog. Myslím, že vhodná doba pro jeho návštěvu je vždy, když cítíte, že by Vám to mohlo nějak pomoci a nevadí, že jste zrovna rozrušená. Psycholog má na své klienty vyhrazený dostatek času a můžete s ním tak hlouběji probrat svou situaci - co Vás tíží a jak se cítíte a můžete společně hledat možné cesty, jak s těmito pocity pracovat a jak například zvýšit Vaši sebepodporu. Můžete navštívit například univerzitního psychologa (poradenské centrum), pokud jej na škole máte. Jedno je zřízeno například na Masarykově univerzitě pro její studenty. Můžete kontaktovat i jiného psychologa či psychoterapeuta, kterého si můžete vyhledat např. na www.znamylekar.cz a vybrat si jej třeba podle recenzí klientů. Existují psychologové pracující na pojišťovnu, jejichž služby nehradíte, ale mají většinou delší objednací lhůty. Časově dostupnější jsou proto privátní psychologové, kde si pak služby hradíte sama. Můžete se také zkusit zeptat lidí ve Vašem okolí, zda by Vám nějakého odborníka doporučili.

Přejeme Vám, abyste našla vhodného odborníka a aby Vám bylo lépe.

Tým poradny

 

skrýt odpověď ↑
23.5.2018

Vysazuji Tiapridal, mohou přijít komplikace?

Dobrý den. Již čtyři týdny vysazuji Tiapridal 100mg (Dříve 1-0-1 , nyní jsem již na 1-0-0). Chtěl jsem se zeptat, jestli při vysazování tohoto léku mohou být nějaké komplikace nebo jestli nemůže hrozit nějaké riziko po vysazení (Např. různé dysfunkce) Slyšel jsem že Tiapridal je těžké antipsychotikum. Na psychiatrii tvrdili že ne ale na psychologii byli opačného názoru. Tiapridal užívám na tiky. Již 10 let. Děkuji za odpověď.

V zobrazit odpověď ↓
 

<>

Dobrý den,

píšete nám s dotazem, zda při vysazování léku Tiapridal mohou nastat nějaké komplikace nebo rizika. Na psychiatrii Vám řekli, že ne, ale na psychologii Vám řekli opak.

Rozumím tomu, že jste nyní možná zmatený z informací, které máte. Tiapridal užíváte již 10 let a teď byste jej měl vysadit. Je pochopitelné, že máte obavy, jaké změny to může způsobit. Na druhou stranu je fajn, že se Vaše potíže lepší a Vy můžete lék postupně vysazovat.

Na Vaši otázku Vám ovšem v rámci internetového psychologického poradenství nedokážeme odpovědět, jelikož nejsme lékaři. Jen ti Vám mohou říci, jaké případné dopady vysazení tohoto léku může mít. Můžete se kromě Vašeho psychiatra zeptat ještě obvodního lékaře nebo například lékárníka. Psycholog sice často pracuje s klienty užívající léky, ale nemá zdravotnické vzdělání, proto je v tomto případě vhodnější obracet se přímo na zdravotníky.

Přejeme Vám, abyste brzy našel odpověď na svou otázku.

Tým poradny

 

skrýt odpověď ↑
23.5.2018

Synovi zaskočil chleba a teď chce jíst jen některé potraviny

dobry den chcem vas poprosit o radu 4rocnemu synovi zabehol chlieb a papa nam iba jogurty,polievku a krupicovu a zemiakovu kasu dakujem

lenka zobrazit odpověď ↓
 

<>

Milá Lenko,

chtěla byste poradit, co dělat, když Vašemu synovi zaskočil chleba a nyní jí jen jogurty, polévku a krupicovou či bramborovou kaši.

Z Vašeho dotazu není zřejmé, v čem je potíž a ohledně čeho byste chtěla poradit. Rozumím tomu tak, že byste chtěla vědět, jak dosáhnout toho, aby syn opět jedl i jiné (tužší) potraviny. Napadá mě, že díky zaskočenému chlebu může mít syn nějaké komplikace a nemůže teď spolknout nic jiného než rozmixované či tekuté jídlo. Další variantou může být to, že syn měl negativní zážitek, když mu zaskočilo, a nyní kvůli tomu nechce chleba jíst. Může to být ale také něco jiného.

Pokud by to souviselo se zdravotními komplikacemi, mohla by Vám pomoci konzultace s vaším pediatrem. V případě psychických následků negativního zážitků může pomoci dát synovi čas, nenutit mu toto jídlo a možná se to postupně začne samo zlepšovat. Pokud ne, můžete navštívit například dětského psychologa, kterého si můžete vyhledat např. na www.znamylekar.cz.

Přejeme Vám, aby se situace brzy zlepšila.

Tým poradny

 

skrýt odpověď ↑
21.5.2018

Zapisuje se návštěva psychologa do zdravotní karty?

Dobrý den, chtěl bych se zeptat, jestli se návštěva, nebo nějaké dlouhodobější navštěvování psychologa zapisuje do karty pacienta/pojištěnce, nebo se tohle dělá až na úrovni psychiatrie. Předem díky za zodpovězení dotazu. ...

Tomáš zobrazit odpověď ↓
 

<>

Dobrý den, Tomáši,

zajímá Vás, jestli se návštěva psychologa zapisuje do karty pacienta. Na úrovni psychiatrie, jak píšete, se zápis do zdravotní karty pacienta obyčejně dělá, protože se jedná o návštěvu lékaře. U návštěvy psychologa záleží, zda pracuje ve zdravotnické nebo jiné oblasti. Například v sociální oblasti nebo u soukromých psychologů se zápis do zdravotní karty nedělá. Zápis ve zdravotní dokumentaci se vede u psychologa, který je placen zdravotní pojišťovnou. Doporučujeme se před objednáním k psychologovi zeptat, jak je to zvykem u něj.

Pěkné dny.

Tým poradny

<>

 

skrýt odpověď ↑
19.5.2018

Mám pocity méněcennosti probrat s odborníkem?

Dobrý den,už dlouho zažívám stavy, kdy mám pocit méně cennosti, že mě nikdo nemá rád, že mě všichni pomlouvají,sledují,že zůstanu sama. Jsou to stavy,které nemám nepřetržitě, jindy se cítím skvěle plná energie, radosti, atd. Jsem dost citlivý člověk a v těchto stavech mám v hlavě myšlenky, které vím,že jsou hloupost,ale nemůžu se jich zbavit. Např: Když mám tyto stavy a vidím mou nejlepší kamarádku jak se baví s naší kamarádkou, mám pocit,že odejde a ja budu sama, pořád mám v hlavě myšlenky, že mě nemá ráda, nesnáší mě, nezáleží jí na mě. Nedávno jsem zažila snad nejhorší stav, bylo mi zle, měla jsem pocit nervozity (nebyl důvod z čeho bych mohla být nervózní ),měla jsem pocit, že mi vystřelí srdce z hrudníku, byla jsem slabá, špatně se mi dýchalo, v hlavě jsem měla samé myšlenky,které nedávaly smysl. Chtěla bych se zeptat, zda je to pořád v nějaké normě ,a je to pouze mou citlivou povahou nebo bych tyhle stavy měla probrat s odborníkem a začít problém řešit. Moc Vám děkuji za odpověď.

Lalala zobrazit odpověď ↓
 

<>

Dobrý den,

píšete, že zažíváte pocity méněcennosti a obáváte se, že zůstanete sama. Popisujete, že máte citlivou povahu a podobné pocity Vás doprovází už delší dobu. Nedávno jste zažila stav, kdy se Vám špatně dýchalo a cítila jste nervozitu. Ráda byste věděla, jestli máte tyto pocity kvůli své citlivosti nebo byste měla to, co zažíváte, probrat s odborníkem.

Při čtení Vašeho dotazu si říkám, že nemusí být jednoduché zažívat takové pocity. Umím si představit, že Vás mohlo vylekat, když se Vám špatně dýchalo. Zároveň si všímám, že si uvědomujete, co prožíváte a snažíte se posuzovat, jak moc jsou Vaše myšlenky založeny na realitě. Může být možná náročné své myšlenky v danou chvíli ovládnout a myslet pozitivněji. Napadá mě, že řada lidí může zažívat podobné pocity jako Vy. A také mohou přemýšlet nad tím, jestli jsou jejich myšlenky v normě nebo je mají probrat s odborníkem.

V internetové poradně máme bohužel málo informací na to, abychom Vám zodpovědně řekli, zda se jedná o normu. Napadá mě, že spíše záleží na tom, jak moc je to, co zažíváte obtěžující a nepříjemné Vám samotné. Ráda bych Vás podpořila v tom, že pokud Vás tíživé myšlenky zatěžují, pak má smysl své pocity probrat s někým dalším. Svěřit se někomu se svými pocity a porozumět jim, když je Vám těžko, může být posilující. Říkám si, že návštěva odborníka, v tomto případě psychoterapeuta, Vám může dát konkrétnější odpovědi na to, co se Vám děje a můžete se naučit lépe své pocity zvládat. Také můžete využít linku důvěry, kde můžete probrat Vaši situaci a také Vás mohou nasměrovat, na jakého odborníka se obrátit, případně co dělat pro to, abyste se mohla cítit spokojeněji.

Přejeme Vám, abyste se zase cítila plná energie.

Tým poradny

 

skrýt odpověď ↑
18.5.2018

Jsem závislá na svém příteli, nebaví mě být bez něj

Dobrý den,už delší dobu mě trápí jeden velký problém.Jsem s mojim přítelem půl roku a travili jsme spolu každý den.Jako já tak i on začal zapomínat na své přatele a všechen čas jsme věnovali pouze sobě.Bylo to krásné až do doby,kdy jsem si uvědomila,že jsem na něm závislá.Neustale musím být v jeho blízkosti a když nejsem musím mu psát a volat.Neni to z důvodu,že bych mu nevěřila,to naopak,ale z důvodu,že mi chybí a chci snim být neustále v kontaktu a potom ztrácím spousta věci kolem sebe.Raději než něco udělám doma,tak čekám až partner odepiše a já cítím,že mu to začíná vadit.Když mu nápisu,raději děla něco jiného než aby byl semnou a já to chápu,jsme spolu příliš často.Nechci,aby se nas vztah rozpadl ale když svůj čas travim a někým jiným než snim,nebavím se tak,jako dřív.Jsem v pohotovosti a čekám,než mi odpoví a bude mít čas,aby jsme se zase sešli.Jsme spolu například 4 hodiny denně a vím,že je to moc.Prosím pořadte,co mám dělat.Kdyz začnu dělat nějakou aktivitu,co mě baví začnu mít strach,že ho ztratím a výčitky,že nejsem snim.

Alicka0101 zobrazit odpověď ↓
 

<>

Dobrý den,

svěřujete se, že jste si uvědomila svou závislost na příteli. Stále s ním chcete být v kontaktu a nebaví Vás dělat jiné aktivity. Když jste bez něj, máte strach, že přítele ztratíte a vyčítáte si, že nejste s ním. Zároveň zmiňujete, že Vašemu příteli začíná vadit, že jste často spolu. Ráda byste věděla, co dělat.

Říkám si, že řada lidí chce být na začátku vztahu co nejvíce se svým partnerem a společný čas si užívají. Může se stát, že si po čase vyčítají, že nedělají jiné aktivity a neužijí si je, podobně jako to popisujete Vy. Přemýšlím, jak nyní vypadá Vaše setkávání, jestli se rádi vidíte a víte, jak společný čas trávit. Dovedu si představit, že si možná už nejste tolik vzácní a zvažujete, jak Vám trávení společného času vyhovuje. Také mě napadá, že si o svém vztahu můžete s přítelem promluvit a zjistit, jak situaci vnímá on.

Ve Vašem dotazu si všímám, že si uvědomujete, co Vám ve vztahu vadí. Přemýšlím, co byste ráda změnila, abyste se cítila spokojeněji. Napadá mě, že můžete zkoušet různé možnosti, jak trávit čas odděleně nebo spolu s jinými lidmi. Můžete se postupně vracet k aktivitám, které Vás dříve bavily nebo vyzkoušet něco nového. Také mě napadá, že můžete zkusit být nějakou dobu, třeba několik dní, bez přítele a následně zhodnotit, jaké to vlastně bylo. Dovedu si představit, že se tím můžete stát odolnější a můžete lépe zvládat chvíle bez přítele.

Zároveň si říkám, že někdy může být náročné snažit se hledat řešení sama. Máte třeba možnost podělit se o své trápení s blízkými? Dovedu si představit, že někteří z nich mohli zažívat ve vztahu něco podobného jako Vy. Čelit neodbytným pocitům kontaktovat vašeho přítele nemusí být jednoduché a řadě lidí pomáhá své trápení probrat s poradcem na lince důvěry. Ten Vám může také pomoci dohledat vhodného odborníka, kdybyste chtěla o své situaci mluvit osobně. Spolu s ním můžete třeba přijít na možnosti, jak zvládnout situace, když jste bez přítele.

Přejeme Vám, abyste si užívala vlastních aktivit.

Tým poradny

 

skrýt odpověď ↑
18.5.2018

Mají antidepresiva negativní vliv na libido?

Hezký den. Začínám užívat lék Triticco prolong a zajímá mne jestli mají tyto antidepresiva nějaký negativní vliv na libido či orgasmus jako jiné antidepresiva. Nemůže dojít k nějaké dysfunkci? Děkuji

0012291 zobrazit odpověď ↓
 

<>

Dobrý den,

děkujeme za Váš dotaz a důvěru, se kterou se na nás obracíte. Ptáte se nás, zda mohou mít Vaše antidepresiva negativní vliv na libido či orgasmus a zda nemůže dojít k nějaké dysfunkci.

V rámci internetového poradenství Vám bohužel nemůžeme dát jasnou odpověď, jaký vliv mohou antidepresiva mít. Konkrétní informace by Vám mohl poskytnout lékárník (farmaceut). Farmaceuti v lékárnách vědí o lécích opravdu hodně a jsou většinou ochotní vše vysvětlit. Nevýhodou však může být, že v lékárně nemusí být tolik soukromí, kolik byste si představoval.

Je tu také možnost zeptat se přímo Vašeho lékaře nebo odborníka, který léky předepsal. Ten by mohl mít také větší povědomí o Vašem zdravotním stavu a dalších okolnostech, které mohou účinky léku ovlivnit.

Přejeme Vám, ať brzy dostanete ty správné informace.

Tým poradny

 

skrýt odpověď ↑
16.5.2018

Trápím se kvůli zprávám, které píše mé přítelkyni její kolega

Dobrý den, jsem zena a mam pritelkyni. Jsme spolu rok a potrebuji prosim poradit v situaci kuli ktere se hodne trapim nemohu spat jist, casto placu a nevim si rady absolutne.No jednou v noci sme lezeli s pritelkyni v posteli a prisla ji zprava od kolegy z prace s kterym se seznamila na zactku naseho vztahu takze se znaji necely rok a on ji napsal jen CHYBIS MI... dost me to zarazilo a neprijde mi normalni aby obycejny kamarad o pulnoci psal holce bez jake koli jine konverzace jen tak chybis mi...mam ted v hlave ze spolu neco maji nebo je on do ni zamilovany, oba dva mi tvrdi ze jsou jen pratele jenze ja jim neverim. Snazila sem se na to zapomenout ale po par dnech ji napsal zpravu ze ji neco chce ale nebude to psat. Dalsi rana ktera prohloubila mou neduveru ze neni neco v poradku. Dokazete mi prosim odpovedet jestli vam to prijde v poradku co napsal? Jsem jen ja moc zarliva a domyslim si? Nechci ji zakazovat pratele ale trapim se strasne moc kazdou minutu co je v praci premyslim jestli tam neco spolu nedelaji a chci se zbavit tehle myslenek. Ona je na me kuli tomu zla a zlobi se ze to vubec resim v sobe a placu kuli tomu ze je to pry uplna hloupost jenze lidi z meho blizleho okoli reaguji na to ze to je divne. Dekuji za odpoved a dekuji ze tu pro nas jste

Andrea zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den,

děkujeme za Vaši důvěru. Píšete nám o tom, že Vás zarazily zprávy, které Vaší přítelkyni napsal večer kolega z práce ohledně toho, že mu chybí a že jí něco chce. Máte teď v hlavě, že spolu něco mají a nevěříte jim, když Vám oba tvrdí, že jsou jen přátelé. Hodně se trápíte, nemůžete spát, jíst, často pláčete a nevíte si absolutně rady. Ptáte se na to, zda je v pořádku, co jí kolega napsal a zda jste moc žárlivá a domýšlíte si.

Chápu, že se nyní trápíte a nevíte si rady. Představuji si, že můžete prožívat nejistotu ohledně toho, co se ve Vašem vztahu děje a obavy z toho, jak se situace vyvine. Vnímám proto jako přirozené, že se Vám tyto myšlenky honí v hlavě. Rozumím tomu, že je to pro Vás aktuální a snažíte se přijít na to, jak k tomu všemu přistupovat.

Stav, který popisujete, může být velmi vyčerpávající, proto bych Vám přála, abyste měla něco, co by Vám pomohlo si od tíživých myšlenek a pocitů na chvíli odpočinout. Někdy pomáhá uvědomit si, co nám dělá radost a přináší úlevu, i kdyby to měla být maličkost. Někdo se například snaží soustředit pozornost na své zájmy, případně na cokoliv, co pomáhá alespoň na chvíli získat trochu odstup od řešení situace ve vztahu.

Je pro mne těžké odpovědět Vám, zda je v pořádku, co kolega napsal Vaší přítelkyni, anebo zda jste moc žárlivá a jen si domýšlíte. Ale chci Vám nabídnout, jak o celé situaci uvažuji. Každý ke vztahům přistupuje trochu jinak a je možné, že to, co Vám přijde zvláštní, je pro Vaši přítelkyni ještě v pořádku. Napadá mě, že by mohlo být nápomocné se o tom, jak každá tuto situaci vidíte, ještě jednou pobavit. Ačkoliv se Vaše přítelkyně zlobí, jak na tyto zprávy reagujete, pro Vás to hloupost není a velmi se kvůli tomu trápíte. Považuji za důležité, aby o tom Vaše přítelkyně věděla.

Pokud byste chtěla tuto situaci ještě podrobněji probrat s někým nezaujatým, , můžete se obrátit například telefonicky nebo prostřednictvím chatu na některou Linku důvěry. Navštívit můžete také jak sama, tak s přítelkyní některou rodinnou a manželskou poradnu. Případně můžete kontaktovat i jiného psychologa či psychoterapeuta ve Vašem okolí.

Přejeme, aby se situace mezi Vámi brzy vyjasnila.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
16.5.2018

Začaly mi vypadávat vlasy.

Vypadávání vlasů Dobrý den, říká se, že tělo a duše je jeden celek, a já mám problém, který s tím podle mě souvisí. Za poslední dobu mi začaly celkem vypadávat vlasy, nevím jestli hodně nebo normálně, protože se nevyznám, ale chtěla bych zjistit proč. Jsem si celkem jistá, že to souvisí s mou psychikou, protože se necítím za poslední měsíce moc dobře. A musím říct, že se bojím sama sobě přiznat, že se zrovna já cítím špatně. Nebudu říkat co všechno moje pocity ovlivňuje, jen mám pocit, že to s vypadáváním vlasů může souviset.

L zobrazit odpověď ↓
 

<>

Dobrý den,

děkujeme Vám za důvěru, se kterou se na nás obracíte. Píšete, že máte problém s vypadáváním vlasů. Nejste si jistá, proč tomu tak je a zdali je to normální. Domníváte se, že to souvisí s Vaší psychikou, která na tom není v poslední době dobře.

Při čtení Vašeho dotazu si říkám, že musí asi být náročné pozorovat na sobě vypadávání vlasů. Z Vašeho dotazu také cítím, že Vás trápí i Váš psychický stav a domníváte se, že to na vypadávání vlasů může mít vliv. Oceňuji, že přestože se bojíte sama sobě přiznat, že se cítíte špatně, tak jste se nakonec odhodlala a snažíte se danou situaci řešit.

Za vypadáváním vlasů můžou stát i psychické problémy. Stejně tak to ale může být způsobeno zdravotními problémy nebo kombinací obou. Proto si myslím, že byste mohla zkusit navštívit Vašeho obvodního lékaře, který by mohl s větší jistotou odpovědět na Vaše otázky ohledně vypadávání vlasů a doporučit Vám případně vhodného specialistu. K určení příčiny by bylo třeba znát širší kontext Vašich obtíží, a proto má spíše smysl konzultovat Vaše obtíže přímo s odborníkem osobně, který se může zaměřit na více souvislostí a situaci s Vámi probrat. 

Co se Vaší psychiky týče, tak si myslím, že by bylo dobré, kdybyste se zkusila někomu s Vašimi pocity svěřit. Přestože to může být náročné, někdy se člověku může ulevit, když se někomu svěří. Mohla byste zkusit říct o Vaší situaci rodičům, někomu z kamarádů anebo se můžete obrátit na některou z bezplatných anonymních linek důvěry.

Můžete se také obrátit na odborníka - psychologa nebo psychoterapeuta, kterého můžete navštívit spolu s rodiči. V bezpečném prostředí se s ním můžete zkusit pobavit o Vašich pocitech a případné souvislosti s vypadáváním vlasů. Odborníka ve Vašem okolí Vám může pomoci najít Váš obvodní lékař, případně třeba server Znamylekar.cz.

Přejeme Vám, ať brzy najdete odpověď na Vaše otázky.

Tým poradny

 

skrýt odpověď ↑
15.5.2018

Poraďte mi, jak se vypořádat s přejídáním

Dobrý den, už dlouho mám problém s přejídáním. Většinou se mi to stává ráno, než jdu do školy. Jsem sama doma a po snídani dostanu chuť ještě na něco jiného. Skončím s totálně plným žaludkem a pocitem viny. Samozřejmě potom nestihnu školu, což mi přijde ještě víc nechutné a cítím se hrozně. Občas se snažím své přejedení následně vycvičit, ale zvracení se vyhýbám. Nikomu jsem o tom neřekla a nevím, co mám dělat, aby se to nestávalo. Před časem jsem měla problém s jídlem, nejspíš trochu umírněná anorexie, kdy jsem jedla, ale extrémně málo. Poslední rok se snažím svůj vztah k jídlu zlepšit, ale jde to velmi, velmi pomalu. Miluju ale zdravé jídlo a vymýšlení nových receptů. Na svůj věk trávím v kuchyni hodně času, nakupuji si různé zdravé potraviny, alternativy, atd. Často se mi stává, že z nezdravých a tučných jídel je mi špatně od žaludku. Máte nějaké typy, jak se vypořádat s mojí situací? Děkuji, Eliška.

Eliška zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den Eliško,

děkujeme Vám za důvěru, se kterou se na nás obracíte. Píšete, že máte problém s přejídáním, který se nejčastěji vyskytuje ráno, než jdete do školy. Své přejídání se snažíte vycvičit. Před časem jste měla problém s jídlem, kdy jste naopak jedla málo. Svůj vztah k jídlu se snažíte zlepšit a baví Vás vymýšlení nových receptů.

Snažím se představit si, jak obtížná pro Vás Vaše situace s jídlem musí být. Cítím, že pocity viny, které prožíváte po přejedení, pro Vás mohou být velmi náročné. Vnímám také, že zkoušíte různé alternativy, jak nalézt řešení a cením si toho.

Obtíže, které popisujete se mohou objevovat u dívek ve Vašem věku. Nemusíte se tedy cítit vinna ani se bát svěřit se s Vašimi obtížemi někomu blízkému, který by Vám mohl nabídnout podporu. Například rodičům nebo kamarádce.

Můžete si také zkusit vzpomenout co během Vašeho běžného dne jíte. A zkusit zjistit, například s pomocí internetu a doporučených nutričních hodnot, zdali dostává Vaše tělo dostatek potřebných živin, nebo mu něco chybí. Můžete také zkusit využít tento manuál, kde se o tom můžete dozvědět více a nalézt také další rady a doporučení pro lidi v situaci možná podobné té Vaší.

Myslím si, že s Vaší situací by Vám nejlépe mohl pomoci odborník. Můžete zkusit navštívit svého obvodního lékaře nebo zkusit využít služby centra Anabell. Zde by Vám mohli pomoci zlepšit Váš vztah k jídlu. V rámci centra Anabell můžete také využít služeb telefonické infolinky nebo internetového fóra. Více informací naleznete na jejich internetové stránce.

Přejeme Vám ať se Váš vztah k jídlu zlepší.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
15.5.2018

Jak řešit strach syna z jízdy v autosedačce?

Dobrý den, ráda bych Vás poprosila o radu či doporučení k řešení našeho problému. Syn (necelé 3 roky) má panický strach z jízdy v autě/autosedačce. Zasekl se v létě (červenec 2017). Mělo to zřejmě souvislost se zkušební jízdou v sedačce na kole (umístěná za sedadlem - kouká na záda). Začalo to bez problémů. Sedl si do ní, smál se. Manžel s ním jezdil po dvoře, já mávala. Syn na mě koukal do strany, ale pak kluci vyrazili na krátkou jízdu po silnici a to už se synkovi nelíbilo. Chtěl se vrátit, tak se vrátili. Odpoledne jsme sedli do auta. Normálně jezdíme tak, že manžel řídí a já sedím se synem v zadu. U spolujezdce máme sundanou opěrku, aby syn viděl ven. Tentokrát s námi ale jela babička, takže opěrka byla nandaná a já seděla vepředu a babička se synkem vzadu. Ujeli jsme pár metrů a syn začal hrozně plakat a chtěl ven. Zastavili jsme a šli domů. Občas jsme zkoušeli, že někam pojedeme, ale jakmile jsme se přiblížili k autu, syn začal plakat a chtěl domů. Snažili jsme se netlačit a dát tomu čas. Udělali jsme i několikaměsíční pauzu od jízdy. V únoru se syn rozjezdil. První jízdu sice chvilinku plakal, ale už ne panicky a po pár metrech už radil tatínkovi se směrem jízdy. Sice bylo vidět, že se bojí, držel mě pevně za ruku, ale jízdu si užíval, hlásil co vidí, těšil se na výlety. Cca po měsíci byl syn nemocný a museli jsme dvakrát k doktoru. To se už začal trochu cukat, ale přeci jen ještě párkrát jsme někam vyrazili. Při poslední cestě jsme jeli kousek za náklaďákem, syn neviděl dopředu a úplně se zasekl, začal opakovat jednu větu dokola. Zastavili jsme a počkali, až bude zase na silnici volněji a syn uvidí před sebe. Od toho dne už do auta nesedl. Napadá mě, zda nemá syn klaustrofobii. Protože se začal bát i jízdy ve výtahu. Jen nevím, jak z toho ven. Žijeme na malé vesnici, kde se bez jízdy v autě neobejdeme. Nevíme, jak na to. Se synem si o jízdě povídáme, lákáme na výlety, ptáme se, co by mu pomohlo, ale zatím bez výsledku. Je vidět, že by rád vyrazil třeba do ZOO nebo na vláčky, ale jakmile se řekne, že musíme jet autem, je konec. Raději řekne, že nikam nechce. Prosím o radu, jak máme postupovat. Nechci nic lámat přes koleno, chci synkovi pomoci překonat strach, ale už mi docházejí nápady. Děkuji a přeji hezký den.

Maruška zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Maruško,

děkujeme za Váš dotaz. Obracíte na nás s dotazem ohledně synova strachu z jízdy autem a v autosedačce. Máte pocit, že souvisí se zkušební jízdou v sedačce na kole. Poté ještě několikrát syn občas jízdu v autě zvládnul, ale po jedné jízdě za náklaďákem se zaseknul a od toho dne už do auta nesedl. Zkoušeli jste, že někam pojedete, ale jakmile jste se přiblížili k autu, syn začal plakat a chtěl domů. Napadá Vás, zda syn nemá klaustrofobii. Nevíte, jak z toho ven a ráda byste zjistila, jak máte postupovat.

Rozumím tomu, že tento problém může být zatěžující jak pro Vás, tak pro syna, když se bez jízdy autem neobejdete. Ráda bych ocenila, že se snažíte brát na syna ohled a povídat si s ním o tomto tématu. Myslím, že je

dobré, že si všímáte, co by mohlo případný stav ovlivňovat, a zamýšlíte se nad možnými souvislostmi.  

Někdy při strachu z určitých situací pomáhá zkoušet dělat nejdříve postupně menší kroky, kdy byste syna zkoušela citlivě a opatrně obávaným situacím vystavit. Můžete se například se synem zkusit k autu jen přiblížit a jako případný další krok zkusit syna několikrát do sedačky jen posadit. Pokud by tento krok zvládl, můžete se pokusit jet autem krátký úsek a následně jindy zkoušet postupně vzdálenost prodlužovat. Nemělo by to překročit hranici, kdy by syn vykazoval známky silnějšího rozrušení. Můžete si také všímat, zda například Vaše přítomnost, držení za ruku či míra rozhledu syna kolem sebe, které jste v dotazu zmiňovala, mají na synovo chování v dané situaci nějaký vliv. Oceňuji, že některé kroky tímto směrem v této věci už děláte i nyní.

Nelze vyloučit, že má syn opravdu strach ze situací, ze kterých „nemůže ven". Bohužel však není možné v rámci internetového poradenství souvislosti synova strachu blíže posoudit, to lze pouze při osobní návštěvě odborníka. Podrobnější a přesnější informace by Vám proto mohl poskytnout například dětský psycholog, který by se Vás případně doptal i na další otázky, které by mohly přispět k objasnění situace. Mohl by Vám také doporučit další tipy, co zkoušet a jak se k synovi chovat. Obrátit se lze také na pedagogicko-psychologickou poradnu či rodinnou poradnu ve Vašem okolí, kde psychologové také působí.

Přejeme, aby se situace se synem brzy vyjasnila.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
15.5.2018

Každý den se mi vysmívá do obličeje

Dobrý den. Ve škole mám spolužačku se kterou jsem mela spousta hezkých zážitků, ale v posledni delší době me prijde, ze me ma jenom na to aby me ponizovala, dohanela k depresím a ze vseho nejvic chce abych hrozne moc na ni zarlila. Prijde mi to jako kruh žárlivosti, ze ktereho se neda odejit. Kazdy den se mi vysmiva do obličeje. Vím asi jedina možnost je se s ni prestat bavit a to jsem taky zkousela, ale ve skole sedíme vedle sebe (rozsadit se nemůžeme). Vetsinu dne jsme spolu bohuzel. Zkousim si ve skole najit nejakou dalsi lepší kamaradku, ale prijde mi, ze jsem na ostrove s divnými lidmi. Mam dost kamaradek mimo skolu, ale nemame cas se sejit. Ta spolužačka mi vlezla az tak do mozku, ze si myslim, ze mi hrabe. Znechucuje mi kazdy den, protoze se porad necim chlubi. Prijde mi, ze se z ni taky stava i tak trochu devka, protoze mi snad kazdy tyden vypravime jak mela neco s tamtim a potom s dalsim. Hodne si ze me dela srandu, ale jakoze uz ne takovou, ktera je srandovni. Ja si treba hrozne rada delam ze sebe srandu, ale od ni uz to nezni jako sranda. Vsechno co delam je podle ni spatne. Pisu vam, protoze to uz psychicky nedavam. Kazdy den slysim otravny veci, neustaly vychloubani a ponizovani. Kdo by z toho nemel depky?! Poraďte mi prosim co mam delat abych mohla zit svobodne a s cistymi myslenky.

Klára zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den Kláro,

děkujeme Vám za dotaz. Píšete, že máte ve třídě spolužačku, se kterou jste měla spoustu hezkých zážitků, ale v poslední době máte dojem, že Vás ponižuje a snaží se, abyste na ni žárlila. Často se Vám vysmívá a znechucuje Vám každý den. Zkoušela jste se s ní nebavit i si najít jiné kamarádky ve škole. Cítíte, že to psychicky už nedáváte.

Vnímám, že to asi musí být velmi obtížné čelit každý den ve škole výpadům této spolužačky. Chápu, že máte pocit, že celou situaci už psychicky nezvládáte. O to více si cením Vaší snahy s celou situací něco dělat.

V životě každého z nás existují lidé, s kterými si rozumíme, ale i takoví, s kterými si nerozumíme. Může se nám také stát, že si s někým rozumět přestaneme nebo naopak začneme, zvláště v období dospívání. Možná se právě to stalo ve vztahu s Vaší spolužačkou. Myslím si, že byste mohla zkusit kontaktovat školního psychologa a vysvětlit mu Vaší situaci. Pokud Vaše škola psychologa nemá, můžete se zkusit obrátit na výchovného poradce nebo třídního učitele. Přestože píšete, že není možné Vaše přesazení, myslím si, že v dané situaci by Vám to učitelé mohli povolit. Napadá mě, že můžete zkusit také uvažovat nad tím, zda by pro Vás bylo řešením přeřazení do jiné třídy. Tak byste se kontaktu s touto spolužačkou téměř zbavila a třeba i ostatní ve třídě by Vám nepřipadali „divní" jako stávající spolužáci.

Dále si myslím, že by Vám mohlo pomoci se s celým problémem někomu svěřit. Například Vaším rodičům nebo kamarádkám, které máte mimo školu. Ti by Vám potom mohli poskytnout oporu. Nebo Vám třeba dát nějaké tipy, jak se ke spolužačce chovat. Obrátit se také můžete na některou z bezplatných a anonymních linek důvěry.

Mohla byste také zkusit oslovit přímo Vaši spolužačku. Můžete ji zkusit vysvětlit, jak na Vás její chování působí a také zkusit zjistit proč se tak chová. Je možné, že má nějaký problém, který se tímto způsobem snaží řešit.

Můžete také zkusit poprosit rodiče, aby s Vámi navštívili odborníka - psychologa nebo psychoterapeuta. Ten by Vám mohl pomoci s Vaší psychikou a poradit Vám, jak lépe zvládat chování spolužačky. K vyhledání odborníka ve Vašem okolí může pomoci například web znamylekar.cz.

Přejeme Vám ať se Vám brzy uleví.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
14.5.2018

Na mámu po operaci padají deprese a s nikým moc nekomunikuje

Dobrý den, v unoru 2018 se moje máma dozvěděla,ale má nádor v hlavě.. V březnu postoupila operaci po které ztratila zrak, doktoři řekli, že je naděje , že uvidí. Doted situaci zvládala nad rámec dobře. Poslední týden situaci nezvládá padají na ni deprese s nikým moc nekomunikuje a pořád pláče. Co mám dělat? Jak ji pomoct? Antidepresiva užívá

MONIKA zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Moniko,

děkujeme, že jste se obrátila na naši poradnu. Vaše máma po operaci nádoru v březnu ztratila zrak a doteď situaci zvládala nad rámec dobře. Poslední týden na ni padají deprese, s nikým moc nekomunikuje a pořád pláče. Chtěla byste vědět, co nyní dělat a jak jí pomoci.

Chápu, že máte o svou mámu obavy a ráda bych ocenila, že jste se rozhodla vyhledat v této souvislosti pomoc. Říkám si, že někdy na člověka dopadne tíha situace a napadá mě, že může být přirozené, že máma nějakou dobu prožívá i období, kdy se cítí opravdu špatně. Někdy lidé potřebují v náročných životních situacích dát průchod i takovým emocím, které jsou nepříjemné, ačkoliv může být náročné mámu v tomto stavu vidět.

Vnímám jako důležité dát nyní mámě najevo, že jste jí nablízku i v těchto momentech. Někdy i pouhá přítomnost druhého může dodat určitý klid. Můžete jí v takových chvílích například zkusit nabídnout, zda by nechtěla, abyste jí zajistila něco, co má ráda. Zároveň se někdy může stát, že druhý naši pomoc odmítne, pak bývá většinou dobré to respektovat.                                        

Říkám si, že může být i pro Vás těžké prožívat s mámou toto období. Představuji si, že není jednoduché vidět, když se blízcí trápí a přála bych Vám, abyste i Vy měla pro sebe nyní nějakou podporu. Pokud byste cítila, že byste se potřebovala obrátit ještě na někoho dalšího, můžete Vy nebo Vaše máma kontaktovat například některou Linku důvěry, která je anonymní a zdarma. Pokud by tento stav u mámy přetrvával i v dalších týdnech, případně pokud by se situace náhle zhoršila, můžete zvážit návštěvu odborníka, se kterým by se máma mohla o své situaci poradit - například lékaře, který již před tím předepsal antidepresiva. V některých nemocnicích jsou také zaměstnáni psychologové právě jako podpora pro pacienty a jejich blízké - v případě zájmu se na tuto možnost lze zeptat, pokud Vám dosud nebyla nabídnuta. Můžete případně také jak pro sebe, tak pro mámu vyhledat pomoc i jiného psychologa či psychoterapeuta - kontakty na některé lze najít např. na www.znamylekar.cz. Kdyby nastala akutní krize, je možné se kdykoliv obrátit na Krizové centrum.

Přejeme hodně sil do dalšího období.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
14.5.2018

Kde najít sílu pokračovat v životě, který v podstatě skončil dříve, než vůbec začal?

Dobrý den, je mi 26 let a ve 20 letech jsem otěhotněla. Dnes mám 5-letou dceru a dochází mi, že můj život těhotenstvím skončil. Jsme finančně závislí na partnerovi, nikdy jsem nebyla svobodná, kvůli dítěti nemůžu pracovat naplno, studovat, cestovat, přišla jsem o všechny přátele. Nemohu dělat v podstatě nic, nemohu se ani odstěhovat od partnera. Psychicky jsem téměř na dně. Kde najít sílu pokračovat v životě, který v podstatě skončil dříve než vůbec začal?

KTPH zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den,

děkujeme za Váš dotaz a důvěru, se kterou se na nás obracíte. Píšete nám, že jste ve 20 letech otěhotněla a vlivem toho máte pocit, že Váš život skončil. Kvůli výchově dcery nemůžete dělat věci, co byste ráda, a současně jste finančně závislá na partnerovi. Připadáte si psychicky téměř na dně a ptáte se nás, kde najít sílu pokračovat v životě.

Z Vašeho dotazu cítím, že Vás situace velmi trápí. Snažím se představit si, jak těžké to musí být stát se, v tak mladém věku, matkou, a tím možná dočasně přijít o některé životní možnosti. Proto bych chtěl vyzdvihnout, že se přesto všechno stále snažíte hledat sílu do života.

Píšete, že je Vám 26 let. Přemýšlím nad tím, zda věci, které jmenujete, jako například vzdělání a cestování, jsou Vám opravdu  natolik uzavřené, jak se může někdy zdát. Možná to nepůjde hned, ale někdy může pomoct uvědomit si, že třeba až Vaše dcera odroste můžete se zkusit dále vzdělávat a najít práci podle Vašich představ. Máte taky výhodu, že jste teď už starší a zkušenější, než ve 20 letech a máte tedy možnost se lépe rozhodnout, co byste dál chtěla dělat. Vnímám zároveň, že to pro Vás může být složitější, než pro Vaše vrstevníky, kteří děti zatím nemají.

Myslím si, že sílu byste mohla hledat v podpoře od nejbližších. Z Vašeho dotazu není úplně jasné, jaký je Váš vztah s partnerem, ale možná by se šlo svěřit s Vašimi pocity právě jemu. Podporu byste také mohla hledat u někoho z Vaší rodiny nebo přátel.  Případně je můžete požádat o pomoc například s hlídáním dcery. S tím souvisí, že byste si také mohla zkusit říct, co Vám dělá v životě radost a co Vás baví a pokusit se najít čas pro sebe a zaměřit se v něm právě na tyto věci.

S Vaším hledáním síly by Vám také mohl pomoci odborník v podobě psychologa nebo psychoterapeuta. Někteří odborníci mohou pracovat bezplatně na zdravotní pojišťovnu a jejich hledání Vám může usnadnit třeba server znamylekar.cz. Když se budete chtít někomu svěřit nebo požádat o radu můžete také využít služeb bezplatných linek důvěry.

Přejeme Vám, abyste brzy našla sílu do života.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
14.5.2018

Když čtu, jako kdyby na mě text křičel

Můj problém není až tak závažný, jen mě zajímá jestli je něco takového již známé. Občas se mě stane, když čtu, tak jako kdyby na mě ten text křičel a když čtu dál a dál tak to furt stupňuje až do chvíle kdy se na to čtení nemůžu soustředit. Pomůže většinou když si na cca10 odpočinu, ale někdy měří fakt štve. Je to nějaká porucha nebo jsem jen unavený? Děkuji za odpověď.

Roman Kynčl zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Romane,

děkujeme za Váš dotaz. Občas se Vám stane, že když čtete, jako by na Vás text křičel, a dále se to stupňuje až do chvíle, kdy se na čtení nemůžete soustředit. Zajímalo by Vás, zda je něco takového již známé, a zda je to nějaká porucha nebo jste jen unavený, protože Vás to někdy opravdu štve.

Chápu, že Vás to rozčiluje a že byste rád našel nějaké vysvětlení pro tento jev. Napadá mě, že by mohlo být nápomocné zkusit si více všímat, zda se Vám to děje v nějakých konkrétních situacích. Například, zda se to stává u nějakého typu textu (např. určitá tematika, náročnost či zajímavost textu...), případně zda to nějak nesouvisí s typem média, na kterém text čtete (např. monitor, čtečka, papír). Můžete se také zkusit zaměřit na to, zda se Vám to děje právě např. ve chvílích, kdy jste hodně unavený.

Lidé jsou různě vnímaví a může se proto stát, že na někoho působí čtení textu intenzivněji, než na někoho jiného. Zda se jedná o nějakou poruchu je možné určit pouze v rámci osobního kontaktu s psychologem. Ten by Vám mohl podat podrobnější informace a doptat se Vás na další souvislosti, které by mohly přispět k objasnění tohoto jevu. Kontakty na některé psychology můžete najít například na www.znamylekar.cz

Přejeme, ať se tento jev brzy objasní.

Tým poradny 

 

skrýt odpověď ↑
13.5.2018

S přítelem řešíme společné bydlení, ale mně se do toho nechce

Dobrý den, mám takový problém. S přítelem jsem už 8 let. Teď řešìme společný bydlení. I přesto, že ho mám pořàd moc ráda, bydlenì si nedokážu představit a moc se mi do toho nechce. Pořád se z toho vymlouvám,ale nevím proč. Stačí, když sním občas jsem do rána a už přemýšlím jak se těším domu. Už od malá jsem měla problém být někde jinde (jet třeba na týden dovolená, nikam se mi nechtělo atd), než doma. Nevím jak dál danou situaci řešit? Děkuji za odpověď

An zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den,

děkujeme Vám za důvěru, se kterou se na nás obracíte. Píšete nám, že s dlouholetým přítelem řešíte společné bydlení. A přestože máte přítele ráda, bydlení si nedokážete představit a moc se Vám do toho nechce.

Dokážu si představit, že pro Vás tato situace může být náročná, jelikož máte přítele moc ráda, a současně si nedokážete představit společné bydlení s ním, protože máte problém být mimo domov. Společné bydlení může být jedním z důležitých mezníků v partnerském vztahu. Proto se může stát, že se vyskytnou obavy z tohoto kroku. Proto, když píšete, že si dané bydlení nedokážete představit a navíc už od mala jste měla problémy být někde jinde, chci Vás povzbudit v tom, abyste pokračovala v hledání řešení  celé situace.

Napadá mě, že byste si mohla o celé věci zkusit s přítelem promluvit. Mohla byste zkusit zdůraznit, že ho máte moc ráda, a že to není poprvé, co máte problém být někde jinde. Možná by mohlo pomoct mluvit s přítelem o tom, jak se cítíte a společně zkusit přijít na to, co by Vám situaci ulehčilo. Společně byste poté mohli zkusit najít řešení a jít na celou věc pomaleji. Možná by pro Vás bylo nápomocné, kdybyste si postupně zvykala na nové prostředí. Společně s přítelem byste tak mohli zkusit vytvořit nové „doma", které by Vám vyhovovalo a už by to pro vás nemuselo být „někde jinde", ale „doma. O celé situaci si také můžete zkusit promluvit i s jinými blízkými z Vašeho okolí. Možná mezi nimi najdete i někoho, kdo má se sestěhováním osobní zkušenost.

Pokud byste měla pocit, že byste chtěla celou situaci více rozebrat, lze využít služeb psychologa nebo psychoterapeuta. Ten by Vám mohl pomoci, jak lépe zvládat situace, kdy jste mimo domov. Ve svém okolí ho můžete nalézt např. na www.znamylekar.cz.

Přejeme Vám, ať se Vám situaci podaří co nejdříve vyřešit.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
12.5.2018

Jak často je normální přemýšlet o sebevraždě

Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jak často je normální přemýšlet o sebevraždě. Poslední rok až dva je ta myšlenka neustále se mnou, ikdyž se bavím s lidmi sem pořád za úsměvem taková smutná. Někdy strávím celý den jen ležením v úzostech na posteli neschopná nic dělat. Prostě jsem permanentě vyděšená a úzkostná a myšlenka na ukončení toho všeho mě sice částečně rozbrečí, ale přijde mi to jako jediná a nevyhnutelná možnost. Mám se o tom s někým poradit, nebo je to normální?

Julia zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Julio,

děkujeme za Vaši důvěru. Chtěla byste se zeptat, jak často je normální přemýšlet o sebevraždě, protože poslední rok až dva je ta myšlenka neustále s Vámi. Jste permanentně vyděšená a úzkostná a myšlenka na ukončení toho všeho Vás částečně rozbrečí, ale přijde Vám to jako jediná a nevyhnutelná možnost. Zajímalo by Vás, zda se o tom máte s někým poradit, nebo je to normální.

Snažím se představit si, jak těžké to pro Vás v životě nyní je, když máte pocit, že je sebevražda jediná a nevyhnutelná možnost, jak z toho ven. Chápu, že dlouhodobě prožívat úzkost může být velmi vyčerpávající a přála bych Vám, abyste měla něco, co by Vám přineslo úlevu. Rozumím tomu, že pokud se Vám nedostává pomoci v tomto ohledu, mohou Vás takové představy napadat. Stává se, že v průběhu dospívání prožívá člověk silněji různé nepříjemné emoce a některá těžší období života takové myšlenky mohou provázet. Myšlenky na sebevraždu jsou však vždy známkou toho, že by bylo dobré situaci s někým řešit a není to něco, co se většině lidí běžně děje.

Nevím o Vaší situaci více podrobností, ale věřím, že je řešitelná a ráda bych Vám dodala alespoň trochu naděje. Chtěla bych Vás velmi podpořit v tom, abyste ve své situaci nezůstávala sama a zkusila o ní mluvit s někým dospělým. Můžete se obrátit na někoho blízkého, komu ve svém okolí důvěřujete, případně na nějakého odborníka. Přemýšlím, zda jste si o pocitech, které nám píšete, zkoušela promluvit i s rodiči, nebo jinými blízkými. Někdy nemusí tušit, jak se trápíme, i když by rádi věděli, co se s námi děje a pomohli nám.

Zdarma a anonymně se můžete obrátit na kteroukoliv Linku důvěry. Kontaktovat ji můžete i opakovaně kdykoliv budete potřebovat a můžete s nimi probrat vše, co Vás trápí. S pracovníky na těchto linkách se můžete spojit jak telefonicky, tak například prostřednictvím chatu. Osobně se můžete poradit například se školním psychologem, pokud někoho takového ve škole máte, případně s výchovným poradcem či učitelem, kterému důvěřujete. Obrátit se můžete i na pedagogicko-psychologickou poradnu či dětského psychologa ve Vašem okolí. V případě, že by situace byla nesnesitelná a potřebovala byste pomoc ihned, navštivte nejbližší Krizové centrum. Ve všech zmíněných službách jsou připraveni Vám s popisovanými těžkostmi pomoci a poradit Vám, co by bylo možné dělat, abyste se cítila lépe.

Přejeme, aby se Vám dostalo pomoci, která by Vám přinesla úlevu.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
11.5.2018

Jak dále pokračovat ve vztahu na dálku

Dobrý deň, obraciam sa na Vás s prosbou kvôli vzťahu na diaľku. S priateľom (23) sme spolu niečo vyše 4 rokov. Spoznali sme sa na strednej škole. Všetko nám klapalo, vídavali sme sa každý víkend, niekedy aj počas týždňa. Po škole som šla študovať na vysokú školu do Brna, on začal pracovať pri rodičoch vo firme. Našiel si aj on nejakú prácu pri Prahe. Tam pracoval asi rok, lenže potom sa vrátil späť na Slovensko. celé moje štúdium v Brne je spojené s tým, že sme od seba ďaleko. Niekedy sa vidíme raz za 2 týždne, niekedy raz za mesiac. Náš vzťah môžem hodnotiť ako harmonický, keď sme spolu. Avšak keď spolu nie sme dlhšie než napríklad tie 2 týždne, začína sa to komplikovať. Väčšinou sme obaja bez nálady, proste nás trápi, že nie sme spolu. Veľakrát sme riešili, či to má zmysel takto udržiavať náš vzťah, keď sa trápime, lebo nemôžeme byť spolu. Naposledy sme došli k záveru, že my chceme byť spolu, len je to komplikované. No keby sme sa rozišli, tak vlastne náš problém nevyriešime, pretože spolu nebudeme. Dokonca som mu povedala, že keď si predstavím, že by sme sa rozišli, dúfala by som, že sa raz zase dáme dokopy. Priateľ mi povedal, že on nad tým rozmýšľal presne tak isto. Ľúbime sa, ale na druhej strane sme nešťastný, že nemôžeme byť spolu. Takto fungujeme približne dva roky. Do konca mojej školy mi ostávajú ešte ďalšie dva roky. Vedeli by ste nám poradiť? Nevieme ako túto situáciu riešiť a myslím, že nás to už oboch poriadne vyčerpáva. Ďakujem a prajem pekný deň

Lenka zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Lenko,

děkujeme za Váš dotaz. Píšete ohledně Vašeho vztahu na dálku, který trvá již 4 roky. Hodnotíte jej jako harmonický, když jste spolu, ale současně se oba trápíte, když spolu nejste a jste pak oba bez nálady. Mnohokrát jste se již ohledně Vašeho vztahu s přítelem bavili a vždy jste došli k závěru, že spolu chcete být, jen je to komplikované. Je to však pro vás oba již opravdu vyčerpávající a nevíte, jak tuto situaci řešit.

Chápu, že v takové situaci může být těžké přiklonit se k nějakému ze zmiňovaných řešení. Udržovat vztah na dálku je náročné, ale zároveň z Vašeho dotazu vnímám, že je pro Vás oba natolik důležitý, abyste v něm nadále pokračovali. Přemýšlím tedy, jakým způsobem by bylo možné vztah vést nadále tak, aby Vás tolik nevyčerpával.

Nevím, do jaké míry jste probírali možné kompromisy týkající se místa bydliště či práce a studia. Z Vašeho dotazu cítím potřebu něco v současném nastavení vztahu změnit tak, aby to pro Vás oba bylo jednodušší. Zároveň však přemýšlím, zda je to možné bez toho, aby jeden z Vás či oba něco změnil ve prospěch možnosti být spolu více. Napadá mě proto, že by pro Vás mohlo být nápomocné si uvědomit či nějak pro sebe zformulovat, co všechno jste ochotná kvůli vztahu změnit a zda je pro Vás taková představa reálná. Následně byste to mohla ve vhodný okamžik příteli sdělit a prodiskutovat s ním, jaký je jeho pohled na možnosti společného kompromisu a zda je případně on ochoten také něco ve svém životě kvůli vztahu změnit či obětovat. Rozumím však i tomu, že se může stát, že opravdu jiná možnost nebude momentálně ani pro jednoho uskutečnitelná. Někdy tak může pomoct stanovit si například časovou hranici, kdy změna uskutečnitelná bude a společně k ní ve vztahu směřovat a chystat se na ni.

Někdy pomáhá, pokud si člověk vyslechne i názor někoho třetího. Říkám si proto, zda jste už například tento problém řešila s někým blízkým a zda se případně máte komu svěřit. V případě zájmu se také můžete obrátit na služby psychoterapeuta, se kterým byste mohla probrat možnosti toho, jak dále postupovat, utřídit si myšlenky a získat nové pohledy na situaci. Pokud by měl Váš přítel zájem, je možné domluvit si sezení společně jako pár. Kontakt na některé lze najít např. zde. Kontaktovat můžete i některou Linku důvěry, pokud byste měla zájem možná řešení probrat podrobněji zdarma bez nutnosti osobní návštěvy.

Přejeme, ať najdete řešení, které vyhovuje Vám oběma.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
11.5.2018

Jak bojovat se strachem u zkoušek?

Dobrý den, studuji vysokou školu. Mám poměrně veliký problém, co se týká zkoušek. Na zkoušky ze vždy připravuji, navzájem se také s kamarádkou zkoušíme, vše je v pořádku, až do té doby, než na tu zkoušku dorazím. Najednou mám strach a vše mi vypadne, přitom to umím. Nevím jak s tím dál bojovat. Teď mě budou čekat státnice a já vím, že to nezvládnu, protože ze strachu mi opět vše vypadne. Potřebovala bych nějakou radu jak s tím strachem bojovat? Děkuji za odpověď.

Nell zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den,

děkujeme Vám za Váš dotaz. Píšete nám, že máte problém se strachem během zkoušek a ptáte se, jak s ním bojovat. Dokáži si představit, že je to pro Vás nejspíše těžké mít před sebou velkou zkoušku, o které jste přesvědčena, že ji nezvládnete. Důležité situace v životě člověka mohou vyvolávat strach z neúspěchu. Pokud ovšem tento strach začne být neúnosný, bývá na místě s ním začít něco dělat. Chtěl bych proto ocenit, že se Váš problém snažíte řešit.

Píšete, že Vás za chvíli budou čekat státnice. Říkám si tedy, že jste i přes Váš strach zvládla projít mnoha zkouškami. Možná by Vám mohlo pomoci si vzpomenout, co Vám pomohlo překonat strach u předešlých zkoušek a úspěšně je složit. Můžete vyzkoušet napsat si seznam věcí, které Vám v minulosti u jednotlivých zkoušek pomohly a pokusit se je uplatnit u státnic.

Mohla byste také zkusit simulovat strach ze zkoušky, tím, že se necháte zkoušet od někoho jiného než Vaší kamarádky, abyste si tak vyzkoušela zátěž nanečisto. Někdy může tělo společně se strachem prožívat velký stres, a proto by mohlo pomoct pokusit se ho uvolnit některou z relaxačních technik. Můžete zkusit například jógu, meditaci nebo práci s dechem a vybrat si, co Vám nejlépe sedne. Pracovat s dechem můžete také přímo před zkouškou anebo u ní.

Pokud byste se chtěla více naučit, jak s Vaším strachem pracovat, můžete zkusit navštívit odborníka - psychologa nebo psychoterapeuta. S výběrem vhodného odborníka Vám může pomoci například server ZnamyLekar.

Přejeme Vám, aby se Vám povedlo Váš strach brzy překonat.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
10.5.2018

Přítelkyně má nadstandardní vztahy s jejím bývalým přítelem

dobry den, obracim se vas s problem ktery resim se soucasnou pritelkyni(61let), ktera udrzuje dle meho nadstandartni vztahy s byvalym pritelem,o kterem se mi na zacatku vztahu nezminila .Vse mi sdelila velmi nevhodnym zpusobem pri prvni jejich spolecne dovolene, rekla ze jede s pratelama se kteryma jezdi jiz nekolik let, avsak vecer pred odjezdem mi sdelila, ze kdybych vedel s kym jede...az o 4dny pozdeji mi v tel sdelila ze jela taky s byvalym pritelem.V soucasne dobe spolu byly jiz na dalsi dovolene, dle ni ja s nima jezdit nemuzu nebot ostatni z party jsou proti.a v prubehu jejich dovolene prestava komunikovat, brat telefon, neodpovida na sms mam za to, a myslim si, ze pokud sla do vztahu se mnou, mela me o tomto vztahu obeznanit, zeptat se me jestli mi to nebude vadit, nebot mam za to, ze byvaly partner do soucasneho vztahu nepatri, pokud ho zasadnim zpusobme narusuje.Vzdy jak prijde rec na byvaleho, jeji chovani se zmeni, je okamzite nastvana, konci vztah a neni s ni komunikace.bohuzel selhava jakekoliv vysvetlovani, ze me na zacatku vztahu mela uvedomit o tomto zlastnim jevu, mohla me s nim seznamit a predstavit me jako partnera pro uklidneni situiace a ja bych poznal o koho vlastne jde, bohuzel ani toto nejde, nebot prijezdy a odjezdy jsou jaksi drzeny v tajnosti.Jsem si jistej ze jejich vztah neni zcela u konce, vadi mi jejich spolecne dovolene a pokud uz dam zoufale na vybranou at si teda vybere, padaka dostavam ja....pletu se ze jejich vztah neni u konce a ze k nasemu vztahu pristupuje jaksi nefer?..mela me o tomto vztahu obeznanit?patri byvalej partner do nove vzkvetajiciho vztahu?..vsechny hadky co mame jsou jen diky byvalemu...pak samozrejme ji nic nebavi, nebavi ji poslouchat me nazory, neni co resit, konci atd....musim rici ze padaka dostavam jaksi s pravidelnosti co mesic...poradte prosim co mam delat, na vztahu mi zalezi, rad bych v nem pokracoval,ale jen za podminky seznameni nebo ukonceni spolecnych dovolenych...dekuuji za odpoved

Tibor55 zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Tibore,

děkujeme za Váš dotaz. Řešíte problém se současnou přítelkyní, která podle Vás udržuje nadstandardní vztahy s bývalým přítelem, o kterém se Vám na začátku vztahu nezmínila. Jste si jistý, že jejich vztah není zcela u konce. Všechny hádky, co máte, jsou kvůli bývalému a pravidelně dostáváte padáka, pokud dáte najevo, že se Vám situace nelíbí a že by si přítelkyně měla vybrat. Na vztahu Vám záleží a rád byste v něm pokračoval, ale máte i své podmínky, které jsou pro Vás do budoucna důležité.

Chápu, že Vás tato situace znejišťuje, neboť máte za to, že bývalý partner do současného vztahu nepatří a je proto pro mě pochopitelné, že se to snažíte řešit. Partnerské vztahy vidí každý trochu jinak, a proto se také může stát, že každý ve vztahu toleruje a očekává něco trochu jiného. Je možné, že Vaše partnerka tuto situaci vnímá jinak a proto se i obtížně posuzuje, zda Vás měla o této skutečnosti více informovat již dříve či zda je takové jednání fér. Všímám si, že Vám takové chování ve vztahu vadí a že Vy nechcete, aby tato situace již dále v této podobě pokračovala.

Mám dojem, že i Vy máte nějaká přání či podmínky, které jsou pro Vás ve vztahu důležité. Uvědomujete si, že Vám současná situace vadí a udržuje Vás v nejistotě. Říkám si, že by mohlo být nápomocné pro další řešení budoucnosti vztahu, mít tyto Vaše podmínky na paměti, abyste měl i Vy nějaké hranice, za kterými si stojíte, pokud by měl vztah pokračovat.

Podle Vašeho dotazu chápu, že již proběhly nějaké rozhovory na toto téma, ráda bych Vás však podpořila v tom si ještě jednou na toto téma s přítelkyní promluvit. Pro hovory o důležitých tématech bývá důležité, aby oba měli možnost sdělit svůj pohled na problém a aby bylo možné probrat i možná řešení, je proto dobré snažit se vytvořit pro takový hovor vhodné podmínky. To může být například pro oba přijatelné místo a čas rozhovoru, ale i přístup bez vzájemného obviňování. Můžete se přítelkyně například zeptat, zda je ve vztahu s něčím nespokojená, když opakovaně „dostáváte padáka" a sděluje Vám, že končí.

Pokud byste měl zájem se o situaci poradit ještě s někým dalším, můžete se poradit s psychologem či psychoterapeutem, například o tom, jak s přítelkyní o situaci ve vztahu a další společné budoucnosti komunikovat. Seznam kontaktů na některé lze nalézt např. zde. Sám či s přítelkyní můžete také navštívit rodinnou a manželskou poradnu, která se na problémy ve vztazích přímo zaměřuje. Zdarma a bez nutnosti osobního kontaktu můžete také kontaktovat některou Linku důvěry.

Přejeme, ať si situaci s přítelkyní vyjasníte k Vaší spokojenosti.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
9.5.2018

Máme pomáhat zadluženému bratrovi?

Dobrý den, potřebovala bych poradit . Mám bratra 24,zhruba před měsícem jsme se sestrou přišli na to že se brazr strašně moc zadlužil a chtěli jsme mu pomoc pod podmínkou že přestane lhát nebude brát další pujčky atd.že jinak to řekneme rodičům ale včera jsme přišli na to že nam zase hlal a pujčil si dalši penize tak jsme už museli rodičům jit spravdou ven co se děje,drazr žije i rodiču pod podminko že nebude brat žadne pujčky hypotéky atd, co máme teď dělat mame mocit že bratr nevi co je pravda a co lež nevime co smím dělat.a moje otázka zní zda mu pomoc nebo ho nechat spadnout na dno?

Majda zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den Majdo,

obracíte se na nás s tím, že bratr se hodně zadlužil a opakovaně Vám ohledně svých půjček lže. Chtěly jste mu se sestrou pomoci, ale půjčil si znovu a už nevíte, co dělat. Zdá se Vám, že bratr ztratil přehled o tom, co je pravda a co lež. Ptáte se nás, jestli mu máte ještě pomáhat nebo ho nechat spadnout na dno.

Když si pročítám Váš dotaz, přemýšlím, jak je asi smutné vidět vlastního bratra topit se v dluzích. Představuji si, že možná pociťujete beznaděj a zklamání. Rozumím tomu, že zvažujete, jestli máte ještě dávat energii do další pomoci, když Vám bratr lže.  Zároveň chápu, že není jednoduché ho v tom nechat.

Napadá mě, že možná by se bratr rád ze situace dostal, ale už se z toho nedokáže sám vymanit, a třeba i proto Vám lhal. Myslím, že pro něj může být důležité vidět, že Vám na něm záleží. Říkám si, že by ale nemuselo být dobré řešit problém za bratra, odpovědnost za svou situaci si nese on. Vy mu můžete být nadále oporou, kdyby něco potřeboval, nicméně bratr je dospělý člověk, a pokud on sám nemá chuť spolupracovat, může být velmi těžké mu pomoci. A jsou tady i rodiče, se kterými můžete sdílet své starosti a radit se, co dál. Bývá těžké předem odhadnout, co je teď nejlepší udělat, zda bratrovi pomoci nebo ho nechat být. Někdy člověku pomůže právě to, že se dostane na samé „dno“ a má pak motivaci se odrazit, někdo by to bez pomoci druhých nezvládl.

Mohlo by pomoci spojit se s odborníky na dluhovou problematiku, kteří Vám poradí, jak promyslet jednotlivé kroky, aby splácení bylo efektivní a zároveň se zamezilo dalšímu zadlužení. Můžete bratrovi předat kontakt na bezplatnou právní poradnu, vyskytují se ve většině okresních měst a zřizovatelem bývá často Charita. Můžete se tam vydat i s ním společně a podpořit ho v řešení jeho situace. V některých městech jsou také přímo dluhové poradny, které kromě právního a finančního poradenství poskytují i psychologickou pomoc. S psychology by bratr mohl své potíže podrobněji probrat.

Také si říkám, že by bylo fajn myslet i na sebe. Někdy se pomocí druhým tolik vyčerpáme, že už pak nemáme sílu řešit své záležitosti. Bývá dobré se nadále věnovat tomu, co Vás baví a je pro Vás důležité, být s lidmi, které máte ráda a nezapomenout odpočívat. Pokud by toho na Vás nebo někoho z rodiny bylo moc, můžete se obrátit na krizové centrum nebo linku důvěry a pobavit se o tom, co prožíváte, a hledat s psychology nebo sociálními pracovníky způsob, jak se cítit lépe. Možná Vám tyto služby poskytnou i některé dluhové poradny.

Držíme palce, ať to s bratrem dobře dopadne a jste spokojená.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
9.5.2018

Zjistila jsem, že moje láska bere heroin a jsem na dně

Dobrý den prosím vás jsem už fakticky na dně tak asi začnu s tím že jsem si našla lásku přes internet :( . On je ze Švédska a já že jo z Čech Znám se sním už rok nevěděla jsem že bere heroin :( je mu 27 což jsem vám zapoměla říct což se omlouvám a heroin bere už sedm let :( šel se léčit a tydně chodí domů teť neni ani na fb zaplej :( a před měsicem mě nechal taky na měsíc sama :( to jsem ještě nevěděla že bere heroin a teť nevím zda je na lečebně aneb někde :( co já vím :( prosím vás pomoc te my fakticky jsem už na dně potřebuju se poradit :(

Kristyna zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Kristyno,

děkujeme za důvěru, se kterou se na nás obracíte. Našla jste si lásku přes internet. Znáte se s ním už rok, ale nevěděla jste, že již 7 let bere heroin. Nevíte, zda je na léčebně nebo někde, není ani na fb a před měsícem Vás taky nechal na měsíc samotnou. Jste už na dně a potřebujete poradit.

Snažím se představit si, jaké pocity po zjištění takové informace prožíváte. Říkám si, že to může být skutečně těžké, dozvědět se něco takového až nyní, po tak dlouhé době, co se znáte. Pokud jsem správně pochopila, možná si zoufáte, že jste se o něm dozvěděla takto překvapivou informaci a že se Vám přítel nyní neozývá. Někdo by se na Vašem místě mohl cítit naštvaný, zklamaný či podvedený.  Může být složité s druhým komunikovat pouze prostřednictvím internetu v takto nelehké situaci.  

Někdy může v podobných situacích pomoci po chvilkách zkusit odvést pozornost na něco jiného v životě. Někomu pomáhá věnovat se chvíli více svým zájmům, být více s přáteli nebo se jen soustředit na to, co je pro něj v životě příjemné. O svých pocitech můžete také zkusit napsat Vašemu příteli - například ohledně toho, jaké pro Vás je zjistit o něm něco takového a třeba ohledně toho, jak se cítíte, když se Vám neozývá.

Chápu, že se můžete nyní cítit sama a že cítíte, že jste na dně. Přála bych Vám proto, abyste měla na koho se s tímto trápením obrátit. Přemýšlím, zda máte v okolí někoho, komu důvěřujete a komu byste se mohla s tímto citlivým tématem svěřit. Pokud byste se chtěla poradit s někým dalším, zdarma a anonymně se můžete kdykoliv obrátit na některou Linku důvěry, kterou můžete i opakovaně kontaktovat přes telefon nebo chat. Můžete se také pobavit se školním psychologem ve Vaší škole, pokud tam někdo takový je. Pokud byste v nějaké chvíli cítila, že potřebujete pomoc ihned, můžete navštívit nejbližší krizové centrum.

Přejeme, aby se brzy vyjasnilo, jak dále pokračovat.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
8.5.2018

Žárlím na ex-přítele

Dobrý den, asi před rokem jsem se rozešla se svým přítelem.Doteď se navštěvujem, někdy mezi námi k nečemu dojde, ale není to nic velkyho, každopadně abych byla stručná.. svého ex pravěpodobně ještě miluju, žarlím, konkretně na svou "dobrou" kamarádku která mu píše, stykají se, i když ví, že mi to vadí. Nevím co mám dělat, oba mi říkají, že o nic nejde, ale je atraktivní a vím, že je mu sní velmi fajn. Nevím jak tudle situaci mám vyřešit, chvilku jsem v klidu, ale jak vidím, že jí piše,odepisuje... vře ve mě krev . Chtěla bych se na to vykašlat, ale nedokažu to, dva dny mu nepišu a už nervuju. Nevím co semnou je, ale asi potřebuju pomoc. Několikrát mi kvuli ní zalhal, několikrát měl byt semnou ale jel za ní. Výdycky si našel nějakou fajn vymluvu na to aby nemusel zamnou. Jasný ani ja nebyla bez viny, chyb bylo několik, ale snažím se. Jak mám tudle situaci vyřešit aby bylo všem fajn? děkuji..

Monika zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den Moniko,

píšete nám s tím, že nejspíše ještě milujete bývalého přítele a špatně snášíte, když je v kontaktu s Vaší kamarádkou. I když říkají, že spolu nic nemají, Vy žárlíte a neumíte si od toho pomoci. Kladete si otázku, co to s Vámi je a jestli potřebujete pomoc. Ptáte se nás, jak byste tuto situaci mohla vyřešit, aby vám všem bylo fajn.

Dokážu si představit, že může být náročné vyrovnat se s tím, že ex-partner často komunikuje s Vaší kamarádkou. Může se stát, že ještě dlouho po rozchodu nedokážeme přijmout, že by si partner začal s někým jiným. O to těžší to může být, že by to mohlo být s nějakou kamarádkou. Rozumím, že i když se snažíte se tím nenechat rozhodit, tak Vám v tom není dobře. Nebývá někde lehké své pocity ovládnout.

Napadá mě, že byste si mohla zkusit s každým zvlášť anebo i s oběma dohromady znovu otevřeně promluvit o tom, co se děje a co to ve Vás vyvolává. Možná Vám to pomůže ujasnit si, jak to s nimi opravdu je, a také, zda a jak moc blízké vztahy s nimi chcete v rámci existujících možností nadále mít, abyste se cítila dobře. Nebo naopak si možná uvědomíte, že o takový vztah už nestojíte, když už spolu s přítelem nechodíte, ale zároveň jste ještě v dost úzkém kontaktu. Většinou to chvíli trvá, než někoho po rozchodu vypustíme z hlavy a může to ještě nějaký čas bolet, a tak někdy máme chuť nadále udržovat vztah s bývalým partnerem, protože být po tolika společných chvílích úplně bez něj je náročné.

Přemýšlím i nad tím, že bývá prospěšné se o svých pocitech pobavit s někým blízkým, třeba s jinou kamarádkou. Může Vám nabídnout podporu ve složité situaci a možná spolu přijdete na to, jak s tím vším teď naložit. Myslím, že by Vám také mohlo ulevit, kdybyste se začala soustředit více na jiné aktivity, které máte ráda, a třeba se i více orientovat na jiné osoby, které jsou pro Vás důležité. Může Vám to pomoci se rozptýlit a nemyslet tolik na bývalého přítele. Někdy řešení situací přichází samy právě ve chvíli, kdy se na ně přestaneme tolik soustředit.

Další možností je obrátit se na psychologa nebo psychoterapeuta, kde lze probrat, jak se cítíte a co by Vám teď udělalo lépe. Kontakt můžete hledat např. na www.znamylekar.cz, kde jsou i reference od klientů, nebo se poptejte u známých, jestli nemají s někým dobrou zkušenost. Pokud studujete, možná máte školního psychologa u Vás ve škole, se kterým si můžete o všem promluvit.

Přejeme, ať je Vám brzy fajn.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
8.5.2018

Potřebuji změnu v životě a nedokážu najít klid

Dobrý den, píši Vám,protože už potřebuji udělat změnu ve svém životě a bohužel ,i když jsem si myslela že ano,tak sama to nedokážu.Je mi 28 let,mám dobrého manžela ,který mi dáva pocit bezpečí a jistoty,tři skvělé děti,které vychovávame v novém domě,krásné auto,žádné dluhy a tak bych dal mohla pokračovat,zkrátka nic co by mě mělo dělat nějakým způsobem nešťastnou.I přesto všechno však nedokážu ve svém životě najít klid.Vše to prameni z mé psychiky a nulového sebevědomí.Můj otec je velice zlý a sobecký člověk a svým chováním nás (mě,matku a sestru) šikanoval.Na veřejnosti vystupoval jako velice nenápadný ,mile se usmīvajīcí člověk, o kterém si každý myslel že je to velký sympaťák a kliďas.Nekonfliktní typ.Bohužel však když byl s námi ,tak zhodil masku a stal se z něj velky usurpátor a despota.Prakticky denně nás jak psychicky,tak fyzicky ponižoval.Musely jsme vše dělat přesně jak on řekl,nesnesl sebemenší vzdor.Vzdy říkával že i kdyby chtěl aby jsme vyskočilý z okna tak to musíme udělat,protože jsme jeho děcka.Bylo to velice ponižující a nedokázala jsem se přes to nikdy přenést,vždy jsem se snažila vzdorovat ,nechápala jsem proč se k nám takto chová.Neměla jsem ráda rohlik s máslem a medem,tu kombinaci dodnes nesnáším,ale doma jsme neměly právo vůbec na nic.Když jsem si namazala na rohlík pouze máslo ,tak otec zrudl a neustalými pohlavkama me donutil to snīst i s medem,když jsem si namočila sušenku do kakaa tak mi opět přiletěla velka rána do hlavy,když jsem se bála vytáhnout pavouka z vany,opět nade mnou stål,řval ,pak i bil ,dokud jsem to neudělala,když jsme seděly u snídaně a dopil mléko ,musely jsme se okamžitě zvednout a jít pro něj do obchodu,za jakýkoliv vzdor následoval okamžitý trest.Komunikoval s námi vždy jen tímto zpusobem ,byly jsme vždy ty nejhorší a mluvil o nás jen jako o lemplech a debilech.Doma jsme měly vždy velkou zimu,když jsme si zatopily ,tak nám chodil oheň hasit,koupat jsme se mohly jen jednou za tři dny a to muselo byt otevřene do koupelny,když jsme šly na toaletu,okamžite tam byl otec,buďto si čistil pleť před zrcadlem nebo prostě musely být otevřené dveře(aby jsme neměly žádné soukromí),tohle dělal opravdu každý den,vždy jsem měla stažené břicho nervozitou,hlavně jsem se cítila velice poníženě. Když jsme si dovolily vzít boty,v kterých půjdeme ráno do školy,aby nebyly zmrzle,do předsíně,tak nám je skopl do sklepa.Když jsem přijela v noci na kole z brigády ,kde jsem dělala od rána až do třetí hodiny ráno,byla to restaurace,tak jsem neměla právo se vyspat,hned ráno o šesti mě volal ať jdu něco dělat a když jsem nereagovala tak přišel se studenou vodou a polil mě,takhle si vždy přivstal když věděl že budeme Hodně unavený,jinak spával jak se m u zachtělo.Nechodil moc do práce.jen občas .Je toho spousta,možná to neznī tak hrozně,ale věřte mi,že pro mne opravdu bylo.možná se to ani nedá popsat.Tohle vše si pamatuji z dospívanī,z dětství se mi toho moc nevybavuje,ale vím z vyprávění ,že jsme byly u babičky a otcova sestra ,která nějakým způsobem vysklila dveře se nepřiznala a otec mě opět řvanīm a bitīm donutil svést vinu na sebe,takže se k nám takto zřejmě choval od malička.Z dětství mám jakoby okno,moc si toho nepamatuji.Omlouvám se ,že to na vás takto chrlim

Simona zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Simono,

děkujeme za Vaši důvěru. Potřebujete udělat změnu ve svém životě a nyní zjišťujete, že to sama nedokážete. Nedokážete ve svém životě najít klid. Popisujete chování Vašeho otce k Vám a ostatním členům rodiny v průběhu života a vnímáte jej jako velice zlého a sobeckého člověka, který Vás šikanoval. Nechápala jste, proč se k Vám takto chová. Jeho chování způsobovalo, že jste se často cítila poníženě a bylo to pro Vás hrozné.

Všímám si, že v úvodu pochybujete o tom, zda máte „nárok" na to, cítit se nyní špatně. Ráda bych Vás ubezpečila v tom, že na jakékoliv pocity, které nyní prožíváte, máte právo. Dokážu si představit, že dlouhodobě vyrůstat v takovém prostředí může člověka ovlivnit natolik, že v něm některé věci z dané doby mohou zůstávat i v období, kdy má již svoji rodinu a kdy se zdá, že je všechno ostatní v pořádku. Je možné, že by se někdo jiný ve Vaší situaci cítil podobně.

Zároveň bych Vám ráda dodala naději ohledně toho, že se s tím dá něco dělat a je možné se postupně od této zátěže alespoň částečně odpoutat. Ráda bych Vás povzbudila v tom, abyste hledala, co byste nyní sama pro sebe mohla udělat, klidně i maličkosti, které by Vám dodaly alespoň trochu klidu, který hledáte. Napadá mě, že pro někoho bývá úlevné své trápení sdílet s někým blízkým, komu důvěřuje. Někdy může takový rozhovor člověku poskytnout jak podporu, tak nový pohled na situaci.

Chtěla bych Vás v této souvislosti podpořit v tom, abyste pro sebe vyhledala odbornou pomoc psychologa či psychoterapeuta (kontakty na některé např. zde). V rámci těchto služeb byste mohla řešit cokoliv, co byste si přála. Mohla byste například pracovat na vybudování většího sebevědomí či prozkoumat, jakou změnu byste v životě nyní chtěla a co by bylo k jejímu uskutečnění potřeba. Pokud byste o to měla zájem, bylo by možné se v rozhovoru s psychologem zaměřit také na vztah s Vaším otcem, případně naopak probrat, jak se od těchto vzpomínek více osvobodit tak, aby Vás dále nezatěžovaly. Bezplatně a anonymně se můžete také s jakýmkoliv tématem obrátit na některou Linku důvěry.

Přejeme, abyste brzy našla způsob, jak změnit to, co potřebujete.

Tým poradny 

skrýt odpověď ↑
8.5.2018

Mám problémy s ovládnutím stresu

Dobrý den, mám problém s ovladnutím stresu.Pokaždé když jdu na nějakou důležitou schůzku ať už pracovní či osobní přepadne mně strach a přemýšlím nad tou schůzkou co se na ní odehraje a jak to dopadne.Nejhorší na tom je, že se to přesunulo i do vztahu.Teprve ve svých 24 letech jsem si našel přítelkyni byli jsme spolu půl roku a vcelku to klapalo až na sex.Pokaždé když jsem k ní šel, tak už 2 hodiny předtím jsem myslel na sex s ní a když už k tomu mělo dojít, tak se nedostavila erekce.Za celý půlrok jsme měli sex jen jednou a to byl ten největší důvod, kvůli kterému jsme se rozešli.Navštívil jsem i urologa a prý je vše v pořádku.

Jarous zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den,

svěřujete se nám, že Vás před důležitými schůzkami přepadává strach. Podobné pocity jste zažíval také ve vztahu s přítelkyní. Před schůzkou jste dopředu myslel na sex a následně se nedostavila erekce. Během půl roku, co jste s přítelkyní byl, jste měli sex jednou, což byl největší důvod k rozchodu. Rád byste se stres naučil lépe ovládat.

Při čtení Vašeho dotazu si říkám, že nad Vaší situací přemýšlíte i v širších souvislostech. Některým z nás stres a obavy mohou nepříjemně ovlivňovat blízké vztahy. Stává se i mladým mužům, že nad sexem před schůzkou hodně přemýšlí a kvůli strachu se následně nedostaví erekce. Také se stává, že se obávají toho, že příště se situace bude opakovat. Říkám si, že je fajn, že jste navštívil urologa a ujistil se, že jste zdravý. Potíže s erekcí mohou být také psychického původu, tedy ovlivněny právě obavami a stresem. Říkám si, že by Vám mohlo pomoci zkusit zapracovat na ovládání stresu a zvládání strachu v důležitých okamžicích, mezi které může patřit právě i sex nebo významné schůzky.

Řada lidí, kteří mají problémy s ovládáním stresu, využívá pomoc psychoterapeuta. Můžete si také vybrat, zda se Vám bude lépe spolupracovat s mužem, nebo se ženou. Říkám si, že i pro Vás by to mohla být cesta, jak se cítit lépe. V psychoterapii byste se mohl více soustředit na způsoby, jak zvládat stres v různých situacích a naučit se relaxovat, což může zabrat i delší čas. V doprovodu odborníka byste také mohl více poznat sám sebe, reakce svého těla a možnosti, jak je pozitivně ovlivňovat. Odborníka ze svého okolí můžete najít například na stránkách znamylekar.cz.

Přejeme Vám, abyste brzy dokázal stres ovládat lépe.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑

zobrazeno: 1-25 z 989 → stránka: 12