Internetová poradna Katedry psychologie FSS

Vložit dotaz
Fulltextové vyhledávání a filtrování dotazů zobrazit ↓

Filtrovat dotazy dle tématu:

Fulltextové vyhledávání:

Již zopovězené dotazy poradny:

zobrazeno: 1-25 z 1244 → stránka: 12

13.11.2018

Jak řešit nepříjemnosti se spolubydlící?

Dobrý den, Bydlím teď v zahraničí se spolubydlící, která se mnou chodí i na univerzitu. Nedokáže tolerovat názory ostatních a cítí se, že má vždy pravdu, tak jsem se ji rozhodla prostě ignorovat a nevyvolávat zbytečné konflikty. Nejednou mě ale osočila z něčeho, co jsem neudělala, a naposledy to byla věc, která by mě mohla i poškodit, kdyby o ní mluvila s ostatními lidmi (především protože není pravdivá) a týká se mojí hygieny, takže jsem se ozvala. Ona můj názor absolutně nerespektuje, začala křičet a pak se pozvracela, údajně z toho nepořádku, ale myslím si, že to byl výsledek jejího afektivního chování. Pak jsem na týden odjela a mezitím se s dalšími 2 spolubydlícími událo mnoho. Naštvala se tolik, že rozbíjela věci, třásla se, brečela, řvala a chtěla mi zničit můj osobní majetek po tom, co bez dovolení vešla do mého pokoje. Ostatní spolubydlící jí musely dát za pravdu, aby přestala s vandalismem a navíc se bály, že by jim taky ublížila. Jedna ze spolubydlících se ze strachu okamžitě odstěhovala, navíc byla od nastěhování tou druhou spolubydlící psychicky týraná a zesměšňovaná. Teď je to v pohodě, protože ona dělá, že se nic neděje, a já se s ní snažím nekomunikovat, být na ni milá, ale nerozvíjet zbytečně konverzaci. Hrnek, co rozbila, odmítá vyhodit, na základě toho mám pocit, že nijak nelituje svého jednání nebo si neuvědomuje, že provedla něco hrozného (já na jejím místě bych se snažila to někam schovat, aby mi to incident nepřipomínalo). K situaci se už dále nevyjadřovala. Spolubydlící se na to snažila zavést diskusi, ale uzavřela to tím, že sice jsem špína, ale přece se už kvůli tomu nebudeme hádat, a k výstupu se už nevracela. Na univerzitě nemáme psychologa, a tak jsem šla za mojí Erasmus koordinátorkou se jen poradit, co v takové situaci dělat, ale chtěla jsem vše udržet v anonymitě. O mě nejde, ale napadlo mě, že kdyby se takový záchvat opakoval ve škole a vedení o tom nebude vědět (byl opravdu z ničeho nic), někdo by mohl být i zraněný a můžu říct, že bavit se s ní i o počasí není nic příjemného. Koordinátorka mi ale řekla, že situaci nemůže brát na lehkou váhu, chtěla po mě jméno té holky a ubezpečuje mě, že i když vedení o tom musí vědět, bude to udržovat v anonymitě, a musím ji nahlásit, aby se nikomu nic nestalo. Chci se zeptat, co v takové situaci dělat? Ví už to poměrně dost lidí, musela se to dozvědět mj. i manažerka našeho vysokoškolského internátu od té slečny, co se od nás odstěhovala, a protože si myslím, že je spolubydlící psychicky narušená a za své jednání v podstatě "nemůže", nechci z ní zbytečně dělat nebezpečnou. Děkuji za odpověď.

A. zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den,

děkujeme za Váš dotaz. Píšete, že máte na Vašem zahraničním pobytu problémy se spolubydlící. Máte strach, že spolubydlící možná není psychicky v pořádku, a nechcete závažnost situace podcenit. Nechcete z ní dělat nebezpečnou, ale ráda byste ochránila ostatní. Chcete vědět, zda prozradit její jméno nebo ji držet v anonymitě. 

Říkám si, že je asi velice těžké žít vedle člověka, se kterým máte takové potíže. Určitě je nepříjemné, když o Vás říká citlivé věci, a je těžké se v takové situaci nějak bránit. Chtěla jste ji ignorovat a nechtěla jste vyvolávat konflikty, ale zdá se, že Vaše spolubydlící nerespektuje Vaše soukromí a Váš majetek. Problémy s ní navíc nemáte jen Vy, ale také další Vaše spolubydlící.

Chápu, že nechcete Vaší spolubydlící dělat potíže, ale i ona má za své jednání zodpovědnost. Říkám si, že asi není možné současně ochránit ji a její anonymitu a zároveň i ostatní. V takové situaci nezbývá, než zvážit obě varianty a rozhodnout se pro jednu z nich.

O celém řešení si můžete zkusit promluvit také s ostatními spolubydlícími, kterým, jak se zdá, tato problematická spolubydlící také vadí. Můžete si zkusit s Vaší problematickou spolubydlící promluvit také sama, nabídnout jí pomoc. Můžete jí říct, že o ni máte strach a že je důležité, aby s nastalou situací něco dělala, protože je její jednání mnohdy opravdu nebezpečné. Také si můžete najít nějakého mediátora, třeba Vaši koordinátorku nebo manažerku internátu, který by situaci probral za přítomnosti Vás obou a pomohl by Vám celou situaci nějak vykomunikovat, a pokud byste spolu dále bydlely, pomohl by Vám nastavit pevná pravidla spolužití. Také můžete zavolat na českou linku důvěry nebo využít jejich chat, pokud byste si potřebovala s někým promluvit o svých prožitcích a více probrat svou situaci. Pokud by se řešení nikam neposouvalo, mohla byste také zvážit přestěhování.

Přejeme Vám, ať se celá situace co nejdříve vyřeší a Váš pobyt v zahraničí se Vám vydaří.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
8.11.2018

Je mi neustálo nevolno a mám ze všeho kolem strach

Dobrý den, píši k Vám o radu ohledně mého momentálního stavu. Za poslední půl rok jsem měla naloženo dost stresu, ať už ohledně školy, situace doma, vztahu a svého zdraví. Všechno se to z ničeho nic začalo kumulovat a já už si s tím nějak nevím rady. Momentálně jsem v takovém stavu, že mi je neustále nevolno ale u lékaře mi nic zásadního nenašli a mám ze všeho kolem strach. Už téměř nic mi nepřináší nějaké výrazné potěšení, na nic se moc netěším, nikam prakticky ven nechodím. Nerada jsem mezi lidmi nebo v uzavřenějších prostorech kde je nějaký dav lidí. Mám poté úzkostné stavy a musím co nejdříve někam pryč. Takže většinu času teď trávím doma, ale i tady se cítím tak nějak ztísněně a mám pocit, že na mě vše kolem padá. Neustále přemýšlím nad tím co a jak, co kdyby tohle a tamto a jsem neustále ve stresu. Podrážděná a neumím tyto pocity nějak potlačit. Někdy mi přijde, že už nedokážu vůbec normálně fungovat. Cítím se osamněle, ikdyž vlastně sama ani nejsem. Chodím pozdě v noci spát a ráno vstávám s pocitem, že se mi ani nechce vylézet z postele. Nevím co s tím mám dál dělat. Takovéto stavy mám denně. Už dříve jsem měla problémy a prošla jsem si sebepoškozováním, nicméně pak se to nějak usadilo. Ale nyní mám pocit, že se celá tahle vlna minulého období vrací zpátky a psychicky i fyzicky jsem na tom snad ještě hůře. Děkuji za radu.

Ivy zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den Ivy,

děkujeme, že se na nás obracíte se svým dotazem. Píšete, že se Vám za posledního půl roku nahromadil stres z různých oblastí Vašeho života a že si s tím nevíte rady. Trpíte neustálou nevolností, pocity strachu a úzkostí – zejména, když jste ve větší společnosti lidí. Také píšete, že se cítíte osaměle a někdy se Vám ani ráno nechce vylézt z postele, a chtěla byste vědět, co s tím dělat dál.

Z Vašeho dotazu mám pocit, že si právě procházíte opravdu náročným obdobím, ve kterém je mnoho stresu a asi i pocitu osamělosti. Dovedu si také představit, že může být frustrující, když je Vám špatně a nikdo Vám nedovede říct, čím to je. Připadá mi, že máte obavu z toho, že by se Vám mohly vrátit problémy z minula a celá ta vlna zahrnující i sebepoškozování. Chtěl bych říct, že si vážím toho, že se poohlížíte po jiných možnostech řešení Vaší situace, než by případně mohlo dojít znovu k sebepoškozování, a že jste ochotná se se svou situací svěřit a přemýšlet o ní. Říkám si, jestli máte ve svém okolí někoho, na koho se můžete obrátit a s kým můžete své starosti sdílet, například z rodiny nebo z blízkých přátel. Sdílení starostí s někým blízkým nám může přinést úlevu a zároveň nám to může pomoct získat náhled na svou situaci. V takovýchto náročných obdobích může být užitečné vědět, co Vám v takových chvílích pomáhá – z čeho vlastně čerpáte zdroje, co Vám pomáhá cítit se o něco lépe, co ráda děláte. Pokud takové činnosti jsou, může být užitečné zaměřit se na ně, věnovat čas této podpoře sebe sama.

Lidem v podobných situacích pomáhá obrátit se na psychologa či psychoterapeuta, zvláště, když je v současném životním období více starostí a hůře se zvládají. Taková období mohou být náročná a pomoc psychoterapeuta může být při řešení těchto problémů velmi cenná. Spolupracovat s odborníkem můžete například na zvládání svých pocitů úzkosti, strachu, či samoty. Kontakt na terapeuta ve svém okolí můžete najít například na stránce Známý lékař. Psychické potíže se mohou projevit i na zdravotním stavu a pokud by se Vám ulevilo psychicky, může se Vám ulevit i po fyzické stránce. I tak je ale dobré své fyzické potíže konzultovat s lékařem pro vyloučení možných tělesných příčin, například skrz preventivní kontroly a cílená vyšetření. Kdybyste si potřebovala s někým promluvit nebo kdyby byl Váš stav akutní, můžete se také obrátit na linku důvěry.

Přejeme Vám, abyste se brzy cítila lépe.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
7.11.2018

Co dělat, když je bratr agresivní?

Dobrý den chtěla bych se zeptat co mám dělat když můj bratr je alergický když já mluvím a už měl často záchvaty vzteku Nemyslím si že je blázen ale často se dost bojím když má mamka není doma tak mě někdy bije a je schopný (čehokoli) a někdy i bezdůvodně na mě křičí Vyhrožuje mi a dokáže být agresivní a dělá si legraci z věcí které nejsou vůbec vtipné ani neškodné například po mně dnes hodil něco trochu tvrdšího nebo mě děsí se zapalovačem či s nožem samozřejmě mi neublíží ale takovéto chování mi přijde neobvyklé a někdy nebezpečné. Chci se vás zeptat jestli si myslíte že by mohl být psychicky trochu narušený nebo jestli je to jen chování k sestře kterou nemá rád

Lili zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Lili,

píšete nám o problému se svým bratrem. Váš bratr má často záchvaty vzteku, a když není mamka doma, tak Vás bije, křičí na Vás, dělá si z Vás legraci a vyhrožuje Vám. Jeho chování se bojíte, přijde Vám neobvyklé a někdy i nebezpečné. Ptáte se nás, zda je psychicky narušený nebo se tak chová proto, že Vás nemá rád a také co s tím lze dělat.

Bohužel není v možnostech internetové poradny rozhodnout, zda jde u Vašeho bratra o nějakou poruchu, nebo ne. Nicméně si myslím, že by se k Vám bratr takto chovat neměl a rozhodně by Vám neměl ubližovat. Napadá mě proto, zda jste situaci řešila se svými rodiči - mamkou nebo tátou, popřípadě klidně s někým dalším blízkým - třeba s prarodiči, tetami a strýci. Pokud máte tu možnost, můžete se ve škole obrátit také na školního psychologa, výchovného poradce nebo paní učitelku/pana učitele. Chování, které popisujete, mi nepřijde v pořádku, a tak si myslím, že by bylo dobré promluvit si o tom i s bratrem a s někým dospělým. V dospívání se občas můžeme chovat k ostatním ošklivě, testovat hranice a takzvaně zkoušet, co nám projde a jaké budou reakce okolí, to ale není omluva pro to, aby Vám bratr ubližoval.

Umím si představit, že takový rozhovor nebude jednoduchý, proto mě napadá, že by pro Vás možná mohlo být příjemnější  připravit se na něj. Třeba si sepsat, co chcete říct, co Vám bratr dělá a jak to na Vás působí. Dovedu pochopit, že to je třeba něco, co Vás může trápit a z čeho byste mohla být smutná nebo ve stresu. Zároveň byste tak pro sebe mohla najít podporu - někoho, komu byste se mohla svěřit, kdo by s Vámi situaci probral a kdo by Vám pomohl cítit se lépe. Pokud nebudete vědět na koho se obrátit, můžete vždy zavolat nebo napsat na Linku bezpečí. Tamní pracovníci Vás vyslechnou a mohou Vám pomoci s řešením aktuální situace.

Přejeme Vám, aby se pro Vás situace s bratrem brzy zlepšila.

Tým poradny

<>skrýt odpověď ↑
6.11.2018

Opět si ubližuji a bojím se, že něco provedu

Dobrý den... od dětství se léčím na poruchu osobnosti s automutilačními a sebevražednými sklony. Poslední půlrok byl v "pohodě", bez ran a pokusů. Kvůli VŠ ale nemám možnost chodit ke své terapeutce (je daleko), tak si jen píšeme. Zase jsem si začala ubližovat a nevím, jestli ji to mám napsat. Mám pocit, že ji zklamu, jak sem zklamala sebe. Cítím, že se mi stav ze dne na den zhoršuje. Bojím se, že zase něco provedu a někam mě znovu zavřou.

to je jedno zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den,

děkujeme Vám za důvěru. Píšete, že se už od dětství léčíte s poruchou osobnosti, pro kterou jsou typické automutilační a sebevražedné sklony a poslední dobou se Váš stav začíná opět zhoršovat. Kvůli vzdálenosti vysoké školy nemáte možnost chodit ke své terapeutce, ale pouze si píšete. Nevíte, jestli o zhoršení stavu napsat terapeutce a bojíte se, že něco provedete nebo Vás někam zavřou.

Na začátku bych chtěla především ocenit Vaše uvědomění a snahu se svou situací něco dělat. Cítím, že to musí být těžké, když vidíte, že se po půl roce bez větších problémů Váš stav začíná opět zhoršovat. Možná je ve Vašem životě teď vícero změn, které mohou být pro člověka stresující a možná ovlivnily Vaše nynější rozpoložení.

Uvažuji, jestli máte kolem sebe někoho, komu byste se s Vaší situací mohla svěřit nebo někoho, kdo by Vám byl alespoň na blízku a podržel Vás. Možná, že kdybyste se s problémem svěřila někomu, komu důvěřujete, bylo by pak jednodušší říct o situaci i Vaší terapeutce. Chtěla bych Vás také podpořit, abyste se nebála svěřit své terapeutce. Terapeut je tu pro Vás a je ochoten Vás vyslechnout a pomoct. Co se týká Vašich obav, že ji zklamete, tak je běžné, že se někdy léčba nevyvíjí tak, jak bychom si přáli, a terapeut je tu od toho, aby nám v dané situaci pomohl, a ne aby nás za něco soudil.

Vzhledem k tomu, že píšete, že se Váš stav zhoršuje, chtěla bych Vás podpořit, abyste vyhledání pomoci příliš neodkládala. Říkám si, že byste se mohla zkusit zeptat terapeutky, jestli by si s Vámi nemohla popovídat po telefonu nebo přes Skype. Také by Vám mohla dát kontakt na některého z odborníků, kteří pracují ve městě, kde nyní studujete. V případě, že byste se chtěla iniciativy ujmout sama, se můžete podívat na stránku známý lékař, kde si mimo kontaktů na odborníky můžete přečíst i recenze. Kdyby se Váš stav akutně zhoršoval, mohla byste využít některé z krizových center, například Krizové centrum při Fakultní nemocnici v Brně (+420 532 232 078), které funguje nonstop, bez objednacích lhůt. Můžete využít také některou z  linek důvěry, například Modrou linku (549 241 010), kde by Vám pracovník linky mohl navrhnout strategie, které by mohly pomoct ve zvládnutí akutního krizového stavu. Přeji Vám, ať se brzy cítíte lépe.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
6.11.2018

Ovlivňuje mě partnerova vůně

V poslední době vnímám, že pokud cítím pach svého partnera ať už z oblečení nebo osobně velmi mne to uklidňuje, koncentruje a dodává energii, někdy to má až omamné účinky. Bohužel pokud s tímto pachem není můj nos v kontaktu vše je přesný opak, dokonce i prospím celé odpoledne. Čím je to způsobeno? A jak mohu donutit své tělo pracovat i bez partnerovy vůně

Pavlína zobrazit odpověď ↓
 

 

Dobrý den Pavlíno,

děkujeme Vám, že se obracíte na naši poradnu. Píšete nám, že v poslední době vnímáte, jak Vás ovlivňuje pach Vašeho přítele. Když ho cítíte, uklidňuje Vás to a dodává energii. Naopak když ho necítíte, prospíte i celé odpoledne. Ptáte se nás, čím to může být způsobeno a jak můžete fungovat i bez partnerovy vůně.

Z toho, co píšete, vnímám, že si nejste jistá, co si o své situaci myslet. Často se nám může stát, že je nám něčí pach příjemný, nebo naopak nepříjemný. Příjemnost tohoto pachu může být dána i tím, jak je Vám druhý člověk blízký a jaký vztah k němu máte. Je pochopitelné, že Vás pach partnera uklidňuje a působí na Vás pozitivně. Zároveň je však i pochopitelné, že Vám absence pachu partnera může komplikovat každodenní fungování.

Ptáte se, čím je Váš stav způsoben a jak své tělo donutit pracovat i bez partnerovy vůně. Bohužel, z informací, které máme, nedokážeme říci, proč Vás tolik ovlivňuje partnerův pach. Stejně tak nedokážeme určit, co tento stav způsobuje. Chtěla bych Vás proto podpořit v tom, abyste svou situaci s někým probrala. Mohla byste se svěřit například někomu blízkému, ať už rodinnému příslušníkovi nebo kamarádce/kamarádovi. Situaci byste mohli společně probrat a poradit se, co dělat dál. Také byste mohla navštívit i školního psychologa, pokud ho Vaše škola má. Mohl by si Vás vyslechnout a poradit Vám, čím by Vaše situace mohla být způsobena a jak se stát aktivní i bez přítelova pachu. Pokud nikoho takového ve škole nemáte, nabízí se možnost navštívení psychologa, či terapeuta jinde. Na stránkách www.znamylekar.cz můžete najít psychology i terapeuty z Vašeho okolí, ke kterým píšou recenze jejich klienti, takže je možné najít si zde takového, který by Vám vyhovoval. V neposlední řadě je zde možnost zavolat na některou z linek důvěry, kde by si Vás pracovníci mohli vyslechnout a poradit, co se situací dělat.

Přejeme Vám, abyste se cítila dobře i bez partnerovy vůně.

Tým poradny

 

skrýt odpověď ↑
5.11.2018

Po přestěhování se synům zhoršil prospěch

Dobrý den, v září jsme se přestěhovali s rodinou do nového/většího města. Jeden syn nastoupil na osmileté gymnázium, druhý do 6. třídy ZŠ. Oba začali nosit ze školy horší známky, doposud byli jedničkáři. Ráda bych se zeptala, zda mám situaci začít řešit např. návštěvou PPP nebo ještě vyčkat? Nevím, jestli je problémem přestup na II. stupeň, adaptace v novém prostředí anebo vyšší nároky škol ve velkoměstě /jinak řečeno, na bývalé škole jednooký mezi slepými králem?/. Myslíte si, že školy měly alespoň trochu zohlednit při adaptaci kluků přestěhování? Děkuji předem za odpověď.

maminaE zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den,

ve svém dotaze píšete, že po přestěhování do většího města začali oba Vaši kluci nosit domů horší známky, ačkoliv do té doby byli jedničkáři. Zvažujete návštěvu PPP a přemýšlíte nad tím, v čem by mohl být problém. Ptáte se nás, zda by školy měly alespoň trochu zohlednit při adaptaci Vašich dětí to, že jste se přestěhovali.

Dovedu si představit, že přestěhování se a zvykání si na nové prostředí může být náročné období pro celou rodinu. Chvíli může trvat, než se všichni adaptují. Oceňuji, že máte zájem o to, jak se klukům ve školách dařilo, že citlivě vnímáte změny v jejich prospěchu a zvažujete, jak situaci zlepšit. Z Vašeho dotazu mi zní, že toho teď na kluky mohlo být hodně. Ať už zvykání si na novou školu, přechod na nový stupeň nebo i samotné neznámé prostředí může nějakým dílem přispívat ke zhoršení prospěchu. Zvláště pak při přechodu na gymnázium nebo na druhý stupeň je normální, že dojde ke zvýšení nároků na studenty, studium bývá většinou těžší a může se to projevit i na známkách. Napadá mě, jestli jste si o tom zkoušela promluvit přímo s kluky. Možná mají vlastní vysvětlení toho, co ke zhoršení prospěchu vedlo, a mohli by Vám poskytnout cenný vhled do celé situace.

Před kontaktováním PPP se můžete poradit s třídní učitelkou či učitelem, zda dostatečně zohledňují to, že jsou kluci ve škole noví a může to pro ně být náročnější. Pokud má škola k dispozici školního psychologa, můžete se obrátit i na něj a probrat s ním, jak vidí přístup k novým žákům on a zda se s tímto tématem pracuje. Zdá se mi, že by mohlo být nejvíce smysluplné situaci řešit s těmito lidmi, jelikož znají klima Vaší školy a dalo by se s nimi do budoucna na věcech spolupracovat. Kdyby se situace dlouhodobě nelepšila, návštěva PPP může být dobrý nápad. Odborník může poskytnout jiný pohled na situaci a všimnout si věcí, které můžou člověku někdy ujít a nabídnout řešení a plán do budoucna.

Přejeme Vám úspěšně vyřešení Vaší situace.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
5.11.2018

Nevím, jak se dostat ze začarovaného kruhu stresu a smutku

Dobrý den, obracím se na vás ohledně nějakého nakumulovaného stresu a smutku, který nyní prožívám. V mém životě se za poslední půl rok odehrálo pár věcí, které jsou náročné a nějak se pořád ocitam v bludném kruhu. Měla jsem práci, kde jsem chtěla do mateřské zůstat, bohužel však vedení firmy se ke svým zaměstnancům nechovalo fér a vztahy v kolektivu se bortily a tak jsem odešla. Mezitím asi dva měsíce od doby co jsem dala výpověď náhle zemřel můj táta. To byla rána největší. Zemřel poměrně mladý a nějak jsme společně chtěli dohnat ztracený čas. Vidali jsme se pouze poslední tři roky, deset let jsme se před tím nevidali. Táta hodně pil, byl to alkoholik s recidivami. Poslední tři roky se ale držel a pak mu náhle asi selhalo srdíčko. Jsou to čtyři měsíce co zemřel. Do toho jsem nastoupila do super práce a po týdnu dala výpověď. Nedokazala jsem po týdnu vyjít mezi lidi. Pak jsem byla na pracáku, asi měsíc a půl a to byla doba kdy jsem přemýšlela o sobě. Docela mě to štvalo, že jsem neměla práci. Hlavně mě celou dobu tíží to, že jsem si nasekala v minulosti dost vysoké dluhy a nyní je splacim v podstatě větší části mého platu. Narážím stále na problém, že mi nikde nechtějí dát tolik peněz jako v bývalé práci. Nyní jsem nastoupila do nové práce v státním sektoru a není to tam špatne, ale opět začínám mít ty samy pocity, že to není ono, že prostě to nedokážu a tak dál. Do toho všeho bych si měla najít brigádu, protože v státním sektoru mi nabídli poměrně málo peněz na začátek. Vzala jsem to, protože jsem už nechtěla být doma a taky ta společnost mě je sympatická...ale nyní jsem v zacarovanem kruhu...nějak se v tom placam. Vymlouvam se na nevolnost už na začátku nové práce a nedokážu po dvou dnech vyjít z domu. Ale vím, že musím...protože mě tlačí finance...dluhy...a zároveň je mi hrozně smutno. Je toho prostě moc. S přítelem se máme rádi, ale aby toho nebylo málo, tak ve vztahu hapruje sex. Který jakoby se odložil na půl roku na vedlejší kolej a není. Prostě je mě ze všeho smutno a nevím kudy kam...je to velká tíha, kterou nějak už nezvládám nést.

Ivi zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Ivi,

píšete nám o stresu a smutku, který nyní prožíváte. V posledním půl roce jste odešla z práce a náhle Vám zemřel otec, což Vás hodně zasáhlo. Nastoupila jste do nové práce, ale po týdnu jste dala výpověď, protože jste nedokázala vyjít mezi lidi. Nějakou dobu jste byla na pracovním úřadě, ale štvalo Vás, že nepracujete a také Vás tížily dluhy. S přítelem se máte rádi, ale v poslední době spolu nemáte sex. Nyní máte novou práci, která není špatná, ale kvůli nižšímu platu byste si měla hledat ještě brigádu. Nyní nevíte kudy kam, je toho na Vás hodně a obracíte se na nás v otázce nakumulovaného stresu a smutku.

Přemýšlím nad tím, že se Vám v životě v poslední době děje hodně věcí, které mohou být velmi náročné. Je pochopitelné, že na Vás tyto situace působí, zažíváte pocity smutku a není to vždy jednoduché. Navíc jde o věci, které většinou vyžadují více času na to, abychom je vstřebali a už nás více netrápily. Napadá mě, zda máte někoho, komu se s nimi můžete svěřit. Možná přítele, kamarády nebo kamarádky, popřípadě někoho z rodiny, s kým byste mohla sdílet, co Vás trápí. Už jenom samotné sdílení nám může přinést pocit úlevy, že na to na všechno nejsme sami. Zároveň byste u blízkých mohla najít podporu a pomoc s vyrovnáváním se se ztrátou otce, stejně jako se zvykáním si na novou práci. Zmiňujete také, že Vám chybí sex s přítelem. Napadá mě proto, že byste si spolu mohli promluvit i o tom. Rozumím tomu, že to nemusí být snadné téma k hovoru, nicméně věřím, že vzájemná komunikace by Vám mohla pomoci.

Je skvělé, že jste i přes vše, co se Vám nyní děje, dokázala nastoupit do nové práce a chcete udělat něco proto, abyste se cítila lépe. Napadá mě, že se můžete zkusit zaměřit i na to, co se Vám daří a co Vám dělá radost, aby se vyvážily nepříjemné pocity a události, které nyní prožíváte. Můžete si například na konci každého dne napsat, zda Vám něco udělalo radost, co to bylo, jak jste se cítila, a pak vyhledávat činnosti, při kterých je Vám fajn a dělat jich více. I tím, že si je uvědomíte, popř. napíšete, se můžete cítit lépe.

Píšete, že občas nedokážete vyjít z domu a je toho na Vás hodně. Ráda bych Vás proto podpořila v tom vyhledat pro sebe pomoc psychologa. S ním můžete probrat své starosti i obavy a společně vymyslet jak se vyrovnat se smrtí táty, novou prací i nepříjemnostmi s dluhy. Probrat s ním můžete i situaci s partnerem a postupně zkusit najít cestu ze začarovaného kruhu, který popisujete. Psychologa můžete zkusit najít na webu www.znamylekar.cz. Pokud toho na Vás bude moc a nebudete se mít zrovna na koho obrátit, vždy můžete zavolat také na některou z linek důvěry a nebýt tak na situaci sama. To by mohlo zmírnit Vaše pocity smutku a stresu.

Přejeme Vám, abyste se brzy cítila lépe.

Tým poradny 

skrýt odpověď ↑
4.11.2018

Bojím se komunikovat s lidmi

Dobrý den, jsem velmi tichý člověk, co nikdy nevyhledával příliš společnosti a pozornosti. Nikdy mi moje introverze nevadila, ale poslední cca dva roky mi připadá, že se to zhoršilo a dostalo do fáze, kdy mám iracionální strach z lidí. Dříve jsem bez problémů komunikovala s cizími lidmi (např. zeptání se na cestu, dotaz na prodavačku apod.), ale teď toho nejsem schopná, nedokážu to. A nejedná se jen o cizí, spíše mě děsí to, že se mé vnitřní já bojí i přátel a rodiny. Když mám jít někam s kamarády, svádím ohromný vnitřní boj, protože velká část mého já z toho má nesmírnou hrůzu a já nevím jak se s tím vypořádat. Díky tomu jsem v létě přišla o velmi dobré kamarádky, jelikož jsem se s nimi nebyla dva měsíce schopná sejít nebo alespoň promluvit po telefonu. Nedokážu přestat myslet na to, jestli a jak mě ostatní soudí a přemýšlí o mě, a moje „fantazie“ mě pak odrazují od dalšího kontaktu s nimi. Nedokážu vést rozhovor, zvláště ve více lidech, díky tomu jsem se stala před skoro 3 lety obětí šikany ze strany vedoucí na brigádě, která mě nutila křičet (mluvím velmi potichu s tohle pro mě byla velká potupa i kvůli tomu, že překřičet sál prostě nedokážu) a stále si ze mě dělala legraci nebo mi vytýkala banální věci (všechno co jsem udělala, bylo špatně) a brzy se k ní přidala velká část spolupracovníků. Myslím, že to je věc, která můj stav zhoršila, ale nevím, jak se s tím poprat. Nechci stále sedět v koutě a být opomíjená a hrozně mě štve, že nedokážu komunikovat s ostatními a neustále mi v hlavě běhá, co si o mě asi tak myslí (špatného). Když jsem v této situaci, mám nutkání si seškrabávat stroupky na ramenou, často se mi třesou ruce nebo se mi dělá špatně apod. a již několikrát jsem přemýšlela nad sebevraždou. Ve škole mám individuální studium díky zdravotním problémům (časté migrény) a když už tam jedu, zachvacuje mě panika a fungovat tam je pro mě téměř nemožné. Co mám dělat? Děkuji za rady.

Tereza zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den,

děkujeme Vám za důvěru, se kterou se na nás obracíte. Píšete nám, že v posledních dvou letech zažíváte iracionální strach z lidí, nedokážete komunikovat s cizími lidmi a také pociťujete strach, když máte jít někam se svými kamarády. Kontaktu s nimi Vám brání zejména myšlenky na to, co si o Vás druzí lidé myslí, přičemž máte pocit, že Vaši situaci mohla zhoršit šikana, kterou jste si na brigádě prožila. Když se v této situaci ocitáte, škrábete si stroupky, třesou se Vám ruce, není Vám dobře a také jste už přemýšlela nad sebevraždou.

Z toho, co píšete, vnímám, jak je pro Vás situace složitá. Uvědomujete si, že Váš strach je iracionální a že kvůli němu přicházíte o velmi dobré kamarády. Zároveň však zatím nevíte, jak byste se ho mohla zbavit. To, že nad svým strachem a způsobem, jak se ho zbavit, přemýšlíte, může být prvním krokem k tomu, jak se svými potížemi bojovat. Ačkoliv chápu, že je pro Vás těžké s někým mluvit, a tudíž se mu i zřejmě svěřit, chtěla bych Vás podpořit v tom, abyste to zkusila. V některých situacích je dobré nebýt sám. Svěření se s Vaším problémem Vám může přinést úlevu a mohla byste společně s druhým přijít na to, jak postupovat dál. Mohla byste si zvolit někoho blízkého, komu důvěřujete, ať už by to byl rodinný příslušník nebo kamarád, kamarádka. Nemusela byste se svěřovat hned osobně a se vším, co Vás trápí. Mohla byste s dotyčným člověkem zkusit začít komunikovat psanou formou. V případě osobní komunikace by Vám mohlo pomoci setkat se v prostředí, kde je Vám dobře, začít s tématem, které je pro Vás neutrální a ve kterém se cítíte jistá.

V dotazu zmiňujete, že jste několikrát přemýšlela nad sebevraždou. Pokud by se tyto myšlenky opakovaly, chtěla bych Vás podpořit v tom, abyste zvážila zavolání na některou z krizových linek nebo linek důvěry. Můžete také navštívit některé z krizových center (v Praze například zde). Pomoc, která by Vám byla poskytnuta, je anonymní a bezplatná. Pracovníci krizového centra by si Vás mohli vyslechnout a mohla byste se dozvědět, co by Vám ve Vaší situaci mohlo pomoci.

Nalézt pomoc můžete také u někoho z psychologů nebo terapeutů. Na stránkách www.znamylekar.cz najdete kontakty a recenze ostatních klientů, takže je možné vybrat si takového, který by Vám vyhovoval. Nabízí se také možnost navštívit školního psychologa, pokud ho Vaše škola má. Psycholog by Vám mohl pomoci překonat myšlenky na sebevraždu a společně byste mohli najít způsob, jak se vyrovnat s prožitou šikanou a pocity strachu. Taktéž by Vám mohl pomoci s tím, abyste si začala při komunikaci s druhými více věřit.

Přejeme Vám, abyste svůj strach brzy překonala.

Tým poradny 

skrýt odpověď ↑
3.11.2018

Pozoruji u sebe zvýšenou lekavost. Co s tím?

Dobrý den, posledního asi půl roku na sobě pozoruji zvýšenou lekavost. Leknu se úplně čehokoli, a postupně se to zhoršuje. Nedávno jsem to zkoušela počítat, a dopočítal jsem se asi šedesáti leknutí za den. Hodně lidí to odůvodňuje tím že se mi něco muselo stát, nebo že mi někdo ubližuje apod., ovšem to se neděje. Sama nejsem schopná vymyslet rozumný důvod proč tomu tak je. Normální to určitě není, a tak se chci zeptat - má cenu navštívit psychologa, nebo někoho takového? Myslím tím, jestli by mi s tímto vůbec někdo dokázal pomoci. Děkuji za odpověď.

Lixui zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den,

děkujeme, že se na nás obracíte se svým dotazem. Píšete, že u sebe posledního půl roku pozorujete lekavost a že se to postupně zhoršuje.  Z Vašeho dotazu mi zní, že máte obavy, zda je to normální. Také mi přijde, že byste ráda zjistila příčinu toho, proč to tak je, a ptáte se, zda by Vám s tím nemohl poradit například psycholog nebo někdo jiný.

Pocit leknutí zažil snad každý z nás, ať už při náhlém hluku nebo pohybu v okolí. Zvláště tehdy, když jsme buď napjatí anebo zasnění, to může být velmi nepříjemné. Pokud ale prožíváte takovéto stavy častěji, obtížně se vysvětlují a působí Vám nepříjemnosti, může být návštěva odborníka dobrý nápad.

Napadá mě, jestli jste o svém problému mluvila s rodiči. Možná by Vám při hledání odborníka mohli pomoct, doprovodit Vás k němu nebo by Vás mohli podpořit při řešení Vaší situace. S psychologem nebo psychoterapeutem můžete probrat Vaši lekavost a můžete na něj směřovat dotazy, jak tyto situace zvládat, případně jak mohla tato lekavost vzniknout. Kontakt na odborníky ve svém okolí můžete najít například přes web Známý lékař. Někteří psychologové mají smlouvu s pojišťovnou, zatímco u těch v soukromé praxi je třeba platit za sezení. Pokud máte ve škole vlastního školního psychologa, může být dobrý nápad zajít napřed za ním. Svůj problém můžete také konzultovat i se svým obvodním lékařem a ujistit se, jestli nemají tyto obtíže tělesnou příčinu.

Přejeme Vám do budoucna mnoho zdaru.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
3.11.2018

Mám pocit, že nikam nepatřím

Dobrý den, jsem studentka 3.ročníku bakalářského studia. Nevím, kde začít, protože můj osobní problém má asi více stránek. Již od střední školy jsem v Brně na internátě, teď na bytě. Postupně se docela distancuji od rodiny, teď již domů nejezdím každý víkend a snažím se od rodiny spíš odpojit a nebýt na nich tolik závislá, avšak když jsem doma, jsem naštvaná mamka chodí do práce od rána do večera, má doma bráchu, kterýmu je 8 a spíše si dělá přes týden co chce, kouká na televizi atd. Na druhou stranu nejsou úplně strašný, věnují se mu např. přes víkend někam jedou atd. Já však zrovna dnes na mamku hned ječím, když chce s něčím pomoct, protože mě štve, že je doma pořád nepořádek, zkrátka jsem na ni pořád taková "agresivní" a to už permanentně, kdykoli přijedu. Z toho distancování se mám další problém, mám roční vztah s přítelem. Na něm jsem asi dost závislá, často mu píši všechno co dělám a dost často jsme v kontaktu. Jemu to vadí, ale já nemám oporu ani v rodině (s mamkou si moc nepopovídáme), ani od vysoké školy nemám tolik kamarádů. spíš těch starších ze střední, ale nevídáme se tak často, takže žiji spíš samotářský život. Snažím se pravděpodobně najít si místo spíše u přítele, ale on ještě bere svoji rodinu, kde bydlí a chce trávit čas i s nimi popř. svými zájmy. Často jsem taky naštvaná jak to u nich chodí, já jsem zvyklá pracovat a pracovat, skoro nemít volný čas(poslední dobou se to dost učím) a u nás je nepořádek a pořád by se tu dalo něco uklízet, takže sobotu strávím celou uklízením. Do toho je asi problém studium, zkouška z angličtiny, která mi nejde a k tomu psaní bakalářky, že se z toho míním zhroutit. Jsem pečlivá a nic moc neodbíjím, takže nad tím trávím hodně času. Mám pocit, že asi nepatřím nikam, ani do své rodiny, ani ke svému příteli, takže jsem někde mezi a přátelům se moc často nesvěřuji, vše dusím v sobě. Nevím jestli vše souvisí se vším, ale zdá se mi, že tohle jsou ty hlavní důvody. Píšu hlavně kvůli nakopnutí, radu nějáké myšlenky atd. Jinak asi zkusím navštívit psychologa. Děkuji za odpověď a omlouvám se za kostrbatost textu :)

Vendula zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Vendulo,

děkujeme za důvěru, se kterou se na nás obracíte. Píšete, že máte pocit, že nikam nepatříte, distancujete se od rodiny a snažíte se, abyste na ní nebyla tak závislá. Doma se hádáte a vnímáte, že jste na mamku pořád taková „agresivní". Dále píšete, že jste asi dost závislá na příteli. Snažíte si najít místo u přítele, často mu píšete, ale jemu to podle Vás vadí a chce trávit také čas se svou rodinou a věnovat se svým zájmům. Zároveň teď procházíte obdobím, kdy píšete bakalářskou práci a máte náročnou zkoušku z angličtiny. Máte obavu, abyste se z toho všeho nezhroutila, a píšete nám kvůli myšlenkám a „nakopnutí", jak by se dala situace zvládnout.

Vnímám, že teď prožíváte náročné období, kdy řešíte více věcí najednou. Oceňuji, že máte snahu se svým problémem něco dělat a chápu, že nyní, když píšete bakalářskou práci, která je obvykle pro člověka stresující záležitostí, byste ráda cítila, že někam patříte a uvítala podporu svých blízkých.

Píšete, že si s mamkou příliš nepovídáte, a když už s ní komunikujete, tak uvádíte, že jste na ni „agresivní". Říkám si, jestli byste si s mamkou přeci jen nemohla zkusit promluvit o tom, jak spolu lépe vzájemně vycházet. Chápu, že začít komunikaci, když ze strany mamky příliš necítíte oporu a běžně si nepovídáte, může být nejspíš náročné, ale na druhou stranu by Vám to mohlo pomoct vidět i její stranu pohledu. Situace, kdy se mladý člověk postupně vzdaluje od rodiny, je náročná i pro rodiče a může chvíli trvat, než se s ní srovnají. Mohla byste zkusit mamce vysvětlit, jak se cítíte a jak byste chtěla, aby Váš vztah fungoval. Píšete, že necítíte oporu v rodině, a tak byste si o ni mohla zkusit říct tak, že byste jim mohla vysvětlit, co byste od nich potřebovala. Co se týká Vašich pocitů, že nikam nepatříte, tak je přirozené, že v období odpoutávání se od vlastní rodiny hledá člověk místo jinde, například u partnera. Je pochopitelné, že situace, kdy si člověk ujasňuje, kam chce patřit, a postupně si vytváří svoje zázemí, může nějakou dobu trvat.

Co se týká situace s přítelem, chápu, že je v současné době jeden z hlavních zdrojů Vaší podpory, když si nyní nemáte s kým jiným moc povídat. Pro vztah je důležité, aby se v něm oba partneři cítili dobře, přičemž někteří lidé potřebují, aby měli stále čas i pro sebe, své zájmy a přátele. Mohla byste si s přítelem promluvit a vysvětlit mu, jak to teď v životě máte a možná Vás tak lépe pochopí. Dále si říkám, že byste se mohla zkusit stýkat s nějakými kamarády nebo začít rozvíjet nějaký zájem, koníček, u kterého byste se mohla odreagovat a odpočinout si od plnění studijních povinností. To by zároveň mohlo vytvořit i prostor pro přítele, který by se mohl v tomto čase věnovat také svým zájmům a rodině.

V případě, že byste se stále necítila dobře nebo byste chtěla problém probrat více do detailů, můžete zkusit vyhledat psychologickou nebo psychoterapeutickou pomoc, jak sama zmiňujete. Odborník by mohl Vaši situaci lépe zmapovat a společně byste se mohli pokusit o nalezení řešení. Kontakty na odborníky můžete najít například na stránce známý lékař. Možná i Vaše vysoká škola nabízí psychologickou pomoc pro své studenty. Někdy také pomáhá konzultace po telefonu na některé z linek důvěry, které fungují anonymně, a kde můžete svůj problém probrat také detailněji.  

Přejeme Vám hodně sil při řešení Vaší situace.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
2.11.2018

Jak se dostanu k psychologovi?

Jak se dostanu k psychologovi? Už dva roky se snažím dokopat k tomu abych šel k psychologovi, protože nejsem v životě šťastný a připadá mi že se pořád jen točím v kruhu. Nemám v životě nikoho, kdo by mě podpořil nebo s kým bych mohl upřímně projednávat co mě trápí. Zkoušel jsem se domluvit s kamarádkou, ať až budeme někde spolu, ať mě donutí někomu zavolat, to samé jsem zkoušel s mamkou. Vždycky jsem se z toho ale nějak vykroutil. Loni jsem zkoušel poradenství přes MUNI, kde mají studenti 5 sezení zdarma a doufal jsem, že se mi přes to podaří dostat se někam na dlouhodobější terapii, což se bohužel nepovedlo. Přes léto jsem byl doma u rodičů a celkem se mi dařilo a říkal jsem si, že se potřebuju někam objednat než zas pojedu do Brna do školy ať tu začnu s dobrým zázemím na zas se nepropadnu na dno. Protože mi ale bylo dobře a říkal jsem si že to už zvládnu, nikam jsem se neobjednal. Po měsíci a půl v Brně mi zas připadá, že jsem úplně na dně, nebo se tam dost rychle řítím. Už jsem vyčerpaný z toho jak se pořád snažím se sebou něco dělat, aby mi bylo líp, jen aby to všechno selhalo a já musel začít zas na novo. Momentálně nemám motivaci na další pokus se sebou něco udělat, protože mi připadá, že bez pomoci odborníka stejně všechno zase selže. Když přemýšlím o tom, že bych se měl objednat, hlavou mi běží plno věcí... Nevím ke komu, i když mám nějaké doporučení od známých. Hlavně nevím jak. Mám volat? Psát e-mail? Jestli volat, tak kdy? Co když zrovna zavolám v průběhu sezení s jiným klientem? Mám volat znova když to nezvedne? Za jak dlouho? Co všechno je potřeba po telefonu/mailu vyřizovat, a co stačí až na místě? Jak můžu vědět že psycholog kterého jsem si vybral mi dokáže pomoci zrovna s mými problémy? Co když člověk kterého si vyberu bude mít zrovna plno? Kolika psychologům je tak zhruba potřeba zavolat aby člověk dostal termín? Všechno mi to připadá jako hrozná blbost, vždyť je přece tak snadné vzít telefon a zavolat... Přes to všechno se mi to už dva roky nedaří udělat. Už jsem promrhal většinu svého mládí a chtěl bych konečně začít naplno žít a nejen přežívat ze dne na den. Díky za jakékoli informace co mi pomůžou to konečně prolomit a někam se objednat.

Miloš zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den,

obracíte se na nás s otázkou, jak se dostat k psychologovi. Rád byste s někým upřímně probral, co Vás trápí. K psychologovi jste se zkoušel objednat už v minulosti, ale nikdy jste nezačal s dlouhodobější terapií. Nyní máte pocit, že jste znovu na dně, a že bez pomoci odborníka selžou pokusy o to, něco s tím udělat. Zároveň ale nevíte, jak přesně se objednat a ptáte se nás, jak na to.

Prvně chci ocenit, že jste nám napsal a že se aktivně snažíte najít si pro sebe pomoc. Už to, že nad tím přemýšlíte, že jste to dokázal sepsat do dotazu, a že jste podnikl v minulosti kroky k tomu, aby se Váš plán uskutečnil, pro mě znamená, že je to pro Vás opravdu důležité a stojíte o pomoc. Umím si představit, že chtít něco udělat a opravdu to vykonat nemusí být jednoduché.  Chápu proto, že máte hodně otázek jak na to.

Pokud již máte nějakého odborníka vyhlédnutého, myslím, že by bylo dobré nejdříve si ho najít na internetu a zjistit, zda třeba na svých stránkách nemá uvedeno, kdy a jak je nejradši kontaktován - někdy je to emailem, jindy telefonicky. Většinou na tom ale nezáleží. Můžete napsat email nebo zavolat. Psychologa je vhodné kontaktovat v jeho ordinační době, pokud ji najdete. Pokud ne, obecně je běžné telefonovat mezi devátou a čtvrtou hodinou odpolední. Pokud se nedovoláte, psycholog se Vám může ozvat zpátky, popřípadě to vždy můžete zkusit třeba za hodinu znovu. Pokud ani tak neuspějete, můžete napsat sms nebo email s tím, že byste se rád objednal a s dotazem, kdy můžete zavolat.

Obecně lze říci, že psychologovi nemusíte předem říkat, s čím přicházíte. Bude mu tedy stačit Vaše jméno, kontakt a termín. Pokud by potřeboval cokoliv dalšího, jistě se Vás sám zeptá. Co se týče otázky, zda se psycholog bude zaměřovat na konkrétně Vaši problémovou oblast, můžete opět zkusit zapátrat na webových stránkách. Pokud informace nenaleznete, ničemu to nevadí, tyto informace si můžete vyjasnit na prvním sezení. U objednacích termínů hodně záleží na tom, zda se chcete objednat u klinického psychologa (je placen pojišťovnou) nebo soukromého (platí ho klient). Kliničtí psychologové mívají objednací lhůtu výrazně delší, většinou kolem tří měsíců. Vždy to ale záleží na konkrétním odborníkovi. Pokud bude mít zrovna plno, můžete se ho zkusit zeptat, zda Vám nedoporučí jiného psychologa. Seznam klinických psychologů v Brně najdete třeba na našich stránkách, kontakty na soukromé například na stránkách www.znamylekar.cz. Bohužel nelze přesně říct, kolika psychologům se musíte ozvat, abyste dostal termín. Chci Vás ale podpořit v tom, abyste se nevzdal, pokud napoprvé neuspějete. Píšete, že chcete začít žít, a že pomoc a podporu oceníte, proto věřím, že zabojovat o to, abyste ji získal, za to stojí.

Psal jste, že už jste v minulosti zkusil o pomoc s objednáním požádat kamarádku a mamku. Napadá mě tedy, že to můžete zkusit znovu, anebo se s prosbou o pomoc obrátit na někoho jiného. Že to napoprvé nevyšlo, neznamená, že to tak bude znovu a může být fajn mít pro sebe podporu a pomoc už v těchto prvních krocích.

Přejeme Vám, abyste si brzy našel psychologa, se kterým se Vám bude dobře pracovat.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
31.10.2018

Moje máma mě pořád kontroluje

Zdravím, chtěla bych se na vás obrátit s prosbou o radu. Nikdy jsem neměla nějak zvlášť dobrý vztah a matkou, no čekala jsem, že čím budu starší, tím se to zlepší. Mě ale přijde, že je to stále horší a horší. Jako dítěti mi matka vše zakazovala z jednoho jediného důvodu - Protože se o mě bála. Jako dítě jsem tedy vyrůstala téměř bez kamarádů. Ve škole se mi všichni posmívali, byla jsem terčem urážek, jelikož mě až do 6. třídy do školy vodila za ruku a navíc jsem vždy byla ta ošklivka Betty. Nikdy jsem si nemohla jít hrát ke spolužačce domů, nemohla jsem ani na většinu školních výletů. Když jsem začínala být starší, chtěla jsem samozřejmě jít "ven" se spolužáky, ale i ti se přestali zajímat, po tom, co jsem jim vždy oznámila, že mě máma nepustí. Ve 14ti nás pak opustil i otec a to byl pro mou psychiku naprostý konec. Stěhovali jsme se do jiného města, nikoho jsem neznala, novou školu jsem navštěvovala půl roku, denodenně s pláčem, jelikož jsem do kolektivu nezapadla. Poté, co jsem se na střední začala cítit lépe a našla si pár přátel, vše se opakovalo. Ničilo mě, že se v 16ti letech nemůžu jít bavit ven s kamarády. Mohla jsem s nimi jít jen vyjímečně. I je po nějakém čase přestalo bavit se mě ptát, jestli se k nim přidám do kina, nebo na koncert. Já nesměla a to z jednoho důvodu - mohlo by se mi něco stát. Neobešlo se to bez téměř každodenních hádek a depresí. Své dospívání jsem trávila čtením knih a sledováním televize. K tomu všemu mám mentálně postiženého bratra, který trpí agresivitou a tak hádky fungovali na denním pořádku i s ním. Věděla jsem, že to všechno máma dělá z toho důvodu, že mě miluje, ale to přeci není všechno. Občas se mi ji podařilo přesvědčit a jednou za pár měsíců jsem mohla na koncert, ale tím to haslo. Žádné zážitky, žádná první láska. Věděla jsem, že to tak nejde dál. Nezvlàdala jsem to. Věděla jsem, že musím pryč. Místo střední jsem si vybrala učiliště, jelikož jsem doma nechtěla zůstávat déle a hned po zkouškách si sbalila kufr a odjela jako Aupair do Anglie. Ten pocit svobody byl neskutečný. I když se to s mámou nezlepšilo. Kontrolovala, jestli se přihlašuji na Facebook, když jsem se jeden den nepřihlásila, obepsala sestru, sestřenice, strýčky i tety, jestli se mnou někdo nemluvil, že neví, co se se mnou stalo. Přitom jediný problém byl, že mi doma nešel internet. Neskutečně mě naštvalo, jak mě kontroluje. Psala mi téměř každý den. Ale to nejhorší je na tom to, že to nepřestalo. Už jsou to tři roky a ona mě pořád sleduje, kontroluje co kde píšu na Facebook. A já už takhle nemůžu žít dál. Snažím se jí alespoň jednou týdně volat, ale neumím jí vysvětlit, že mám vlastní život. Nemůžu jí volat každý den. Opravdu nevím co si počít. Každá máma miluje své dítě, ale moje máma je mnou posedlá. Máme velkou rodinu, ale ona s nikým nemluví. Vnoučatům se pořádně nevěnuje. Nenavštěvuje své sourozence. Chce mluvit jen a jen se mnou, jenže my jsme naprosto odlišné a já se s ní jednoduše neumím bavit. Neumím s ní vést běžnou konverzaci. Myslím si, že trpí depresemi. Ale já konečně začala trochu žít. Chtěla bych, vážně bych chtěla mámu, s kterou si můžu promluvit. Ale ona to neumí. Já vím, že mě miluje. Nesnáším se za to, ale já se nedokážu přesvědčit k tomu samému. Nevím jak se donutit k tomu ji odpustit a pochopit, že všechno to dělala z lásky. Ale já z její lásky trpěla. To nenaplněné dospívání mi nikdy nikdo nevrátí. Ty věčné hádky. Nevím co mám dělat. Já ji chci milovat, je to moje máma. Cítím se strašně. Vím, že ji nikdo jiný než já nepomůže. Ale taky chci žít vlastní život, který si konečně začínám vytvářet tady v Londýně. Ale cítím se hrozně, když vím, že žena co mi dala život trpí depresemi a nikdo jiný to nevidí. Moje sestra ji nepomůže, je flegmatická a nic ji nezajímá. A já se cítím jako nejhorší člověk na zemi, protože nemiluju svojí mámu i když bych chtěla a i když ona miluje mě. Ale až příliš. Poraďte mi prosím, jak jí odpustím, jak ze mě opadne ten obří balvan a jak si najdu tu cestu. Chtěla bych, aby se mi stýskalo a abych jí jezdila navštěvovat. Ale takhle mi akorát vadí jak mě kontroluje, nikdy mě nepochválí a cítím, že vždy si myslí, že všechno dělám špatně. Nemám dobrou práci, nemám velký byt, nemám nic. Ale mě to tak vyhovuje. Jen nevím, co si s ní počít. Z té posedlosti mnou trpí depresemi a já trpím depresemi z toho, že nechci zpátky. Jak jí vysvětlím, že jsem dospělá a zpátky v Česku se žít nechystám? Jak jí donutím, aby žila svůj život beze mě? Děkuji moc, cítím se hned lépe, když jsem se ze všeho někomu vypsala. Doufám ve vaši odpověď. Gabriela

Gaby zobrazit odpověď ↓
 

Dobry den Gaby,

děkujeme za Váš dotaz a důvěru se kterou se na nás obracíte. Píšete o tom, že už od dětství jste se cítila omezována Vaší mámou. Měla jste pocit, že se to časem zlepší, ale nezlepšilo se. Učiliště jste si vybrala, protože jste doma nechtěla zůstávat déle a hned po ukončení školy jste se vybrala do zahraničí. Nyní máte dojem, jakoby Vámi byla Vaše máma posedlá. Zároveň však máte výčitky svědomí, protože jí neumíte odpustit a ani si s ní normálně promluvit. Chtěla byste aby se od Vás máma odpoutala a pochopila, že jste již dospělá a máte vlastní život.

Z Vašeho dotazu cítím, že současná situace Vás znepokojuje a cítíte možná zmatek a smutek z toho, že Váš vztah s mámou není podle Vašich představ a že jí nedokážete odpustit. Mám pocit, že jste doufala v to, že Vaším přestěhováním se se situace zlepší a proto Vás opravdu frustruje, že tomu tak není. Zároveň mám dojem a oceňuji, že jste do této chvíle už hodně přemýšlela o tom, co prožívá Vaše máma a také proč se takto chová. Je hezké, že si uvědomujete, že se rodiče někdy takto mohou chovat a že to může být projev jejich lásky. Zároveň bych Vás chtěla ujistit, že Vaše potřeba osamostatnit se je přirozená a nemusíte se kvůli tomu cítit provinile.

Přemýšlím, že vhodný způsob, jak něco změnit může být otevřený rozhovor s Vaší mámou- sdílet s ní pocity a myšlenky, které jste sdílela s námi. Bývá užitečné, pokud rozhovor proběhne v době, kdy se obě budete nacházet v pohodě a vyhradíte si na rozhovor dostatek času. Můžete si předem připravit konkrétní body rozhovoru. Rozhovor by mohl pomoci lépe pochopit chování vaší mámy. Lepší pochopení jejího chování by Vám mohlo pomoci jí odpustit. Také by to mohlo pomoci zlepšit komunikaci mezi vámi. Výstupem rozhovoru může být například plán další komunikace, můžete si sjednat pravidla o tom jak často a kdy budete komunikovat.

Situace, kterou popisujete, zní dost tíživě, zvláště když ji zažíváte tak dlouhou dobu. Napadá mě, že bývá užitečné, když na podobné životní chvíle není člověk sám. Pomáhá, když si o svých problémech promluvíme otevřeně s blízkou osobou - s někým z rodiny nebo přátel komu důvěřujete. Mohlo by Vám to pomoci ulevit si od napětí, které prožíváte, a mít někoho, kdo by vás podpořil během řešení celé situace. Možná by se s Vámi blízký člověk dokonce podělil o zkušenosti, pokud v minulosti zažil něco podobného.

Obracíte se na nás s množstvím konkrétních otázek, naneštěstí však není v možnostech naší poradny odpovědět na všechny z nich. Říkám si proto, že by pro Vás mohlo být užitečné i vyhledání odborné pomoci. Psycholog nebo psychoterapeut s Vámi může probrat celý Váš problém podrobněji, co Vám může přinést úlevu, pomoct Vám zvládnout nepříjemní pocity a ulehčit Vám tak zvládání celé situace. Navštívit psychologa byste mohli také spolu s Vaší mámou. Psychologové se v rámci rozhovoru mohou doptávat a rozhovor určitým směrem vést. Takže by mohl vést rozhovor mezi vámi a Vaší mámou a sehrát tak roli mediátora. Také by mohl pomoci při hledání řešení celé této situace.

Pokud se rozhodnete vyhledat psychologa nebe psychoterapeuta můžete ho nálezt například na www.znamylekar.cz. Někteří psychologové či psychoterapeuti nabízejí své služby také přes Skype což může být obzvláště užitečné v případě, že se psychologa rozhodnete oslovit na dálku, nebo spolu s Vaší mámou. Poprvé můžete mít Skype s psychologem pouze vy a následně můžete mít společný hovor všichni tři popřípadě za ním může zajít osobně pouze Vaše máma. V případě, že se rozhodnete do řešení nezapojit svou mámu, vy samotná můžete využít také například některé z linek důvěry, kde Vás odborník vyslechne a může Vás podpořit. Některé linky nabízejí i možnost chatu - možná by právě toto pro Vás byla vhodnější forma vzhledem k tomu, že žijete v zahraničí.

Přejeme Vám, ať se vztah s mámou brzy zlepší.

Tým poradny    

skrýt odpověď ↑
31.10.2018

Prosím poraďte mi, jestli zůstat s přítelem

Dobrý den, obracím se k vám s dotazem, se kterým jsem nenašla odvahu přijít osobně k odborníkovi, či se svěřit někomu v mém okolí. Jde dnes už řekla bych, o celkem běžnou věc, na kterou bych našla bezpočet rad na internetových diskusích, přesto jsem si stále nedokázala odpovědět a pomoci. Mám přes 5 let přítele, je to hodný člověk na kterého se mohu spolehnout, 4 roky bydlíme spolu. Před 3 lety jsem ale pociťovala nespokojenost a prázdnotu. Přemýšlela jsem o rozchodu. Nakonec jsem se zalekla samoty a zůstala. Před 2 lety jsem však potkala tehdy známého a začala se s ním stýkat. Neuvěřitelně jsme se zamilovali a již po půl roce se z tohoto důvodu snažili náš vztah ukončit. Já jsem chtěla být s ním, ale on má přítelkyni a malého syna a odchod od rodiny je pro něj nepředstavitelný. Jenže jsme se ale odloučit nedokázali. Trvalo to prakticky do teď a místo aby zamilování vyprchalo, bylo čím dál hlubší. Mám vztek na sebe, že jsem to nedokázala ukončit dřív, že jsem nedokázala udělat vlastně vůbec nic! Odejít od přítele a za jeho zády se stýkala s někým jiným. Mám vztek i na "milence", že ani on to se mnou nedokázal ukončit, že i přes moje prosby mě stále vyhledával. Přítel nic netuší a byt ve kterém žijeme je jeho, ale společně jsme si ho zařizovali, mám ráda to místo, moc bych si přála rodinu a zázemí, domov. Pořád ale myslím na budoucnost s někým, s kým ta budoucnost je nemožná! Mám problém se s tím vyrovnat, nevím zda dokážu žít dál s přítelem, a strach ze samoty a změny mě zároveň brání odejít. Stojím na místě a nevím co mám dělat... děkuji za váš názor.

magda zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Magdo,

děkujeme Vám za důvěru, se kterou se na nás obracíte. Píšete, že máte přítele, se kterým bydlíte, ale již nějakou dobu se stýkáte s jiným mužem, který má však rodinu. I přes snahu jste se nedokázali odloučit. Milujte jej a přála byste si s ním budoucnost, to ale není možné. Nevíte, zda dokážete nadále žít s přítelem, a tak nás žádáte o radu.

Snažím se představit si, v jak obtížné situaci se nacházíte. Rozumím, že se nyní můžete cítit rozpolcená. Současný přítel je na Vás hodný, ale Vy si s ním nedokážete představit budoucnost takovou, jak byste si ji přála. Je běžné, že může být těžké se rozhodnout, když nevíme, k čemu naše rozhodnutí může vést. Píšete, že myslíte na budoucnost s někým, koho nyní milujete, což je nemožné, ale bojíte se odchodu od partnera a samoty. Takové obavy jsou pochopitelné. Otázka je, jaký smysl má udržovat vztah, který Vám nedává to, co od něj potřebujete a hledáte to jinde. Někdy přílišné váhání a protahování rozhodnutí může situaci i zhoršit. Napadá mě, zda jste si zkoušela o otázkách, které se Vám honí hlavou, promluvit s někým komu důvěřujete. Možná by to mohl být někdo z rodiny, nebo třeba kamarádka či onen muž, kterého milujete, ale nemůžete s ním být. Možná s Vámi nemůže být, ale třeba by Vám byl ochoten pomoci ve hledání opravdového štěstí, které Vám ani jeden současný vztah nedopřává. Stejně tak by mohl pomoci rozhovor s někým, kdo by mohl mít podobné zkušenosti nebo o kom víte, že mu na Vašem štěstí záleží.

Bohužel Vám nemůžeme dát jasnou radu, jak se ve Vaší situaci zachovat. Sama nebo i s partnerem se ale můžete obrátit na odborníka v manželské a rodinné poradně. S ním byste mohla celou věc probrat více do hloubky a probrat, jak by se dala situace řešit, abyste mohla být spokojená. Píšete, že jste se snažila o ukončení jednoho z Vašich vztahů, ale neúspěšně. S odborníkem byste mohla tuto možnost lépe zvážit a případně by Vám odborník mohl pomoci i s odhodláním se k ukončení některého z Vašich vztahů, anebo s nalezením způsobu, jak zdravý vztah podpořit či udržet.

Přeje Vám brzké vyřešení celé situace.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
31.10.2018

Nevím, jak dál ve svém životě

Dobrý den, rozhodla jsem se pro tuto cestu protože chci zůstat anonymní a nemám finance abych si dovolila osobní konzultaci, ale sama nevím jak dál a uvědomuju si že už to nezvládám. Nevím kde začít, už několik let, sama přesně nevím kdy to začalo, se cítím uvnitř plná bolesti, s každým přibývajícím silně negativním zážitkem mám potřebu prostě neexistovat. Přežívám jen proto abych tu byla pro svou dceru. Popsat to celé by bylo asi na mnohem delší dobu. Cítím se být jinak dost zbytečná, mám pocit že cokoliv co dělám tak jen ubližuju těm co miluju. Dřív jsem bolest zvládala maskovat za úsměv, nebrečela jsem před nikým dalším, to jsem si schovávala do koupelny nebo do polštáře. Teď už pláču pokaždé když ta bolest zesílí. Nemůžu dýchat a mám pocit, že mě to rozerve nebo zastaví srdce. Nechci o svojí dceru přijít je už tím jediným co mě nutí aspoň trochu fungovat. Teď poslední ránou pro mě je že nemohu sehnat práci. Byla jsem i v kurzu pro rodiče s děti, co hledají práci tak aby stíhali děti vyzvedávat a vodit do školek a škol. Sama mám navíc pocit, že nejsem dost dobrá pro žádnou práci a snad už ani nemám potřebnou inteligenci nebo cokoliv pro získání práce. Cítím se jako přítěž, jen tímhle vším znepříjemňuju život všem okolo, nechci aby moje problémy byli problémem někoho dalšího. Jenže už to v sobě nedokážu držet jako dřív. Nevím jak dál.Už mi nejde být pozitivní ani si pořád říkat jak jsou na tom lidi mnohem hůř a taky to zvládají...asi jsem slaboch, když já to neumím. Děkuju

Inka zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Inko,

velmi Vám děkujeme za důvěru, se kterou se v dotazu obracíte na naši poradnu. Ve Vašem dotazu píšete o pocitech vnitřní bolesti a zbytečnosti, které Vás trápí a které se pořád stupňují, píšete o potížích při hledání zaměstnání a že už nevíte, jak dál.

Umím si představit, že negativní pocity, které popisujete, může být náročné vůbec s někým sdílet. Proto si velmi cením, že jste se odhodlala k nám do poradny napsat. Taky velmi pozitivně vnímám vztah s Vaší dcerkou, který Vám dává energii a motivaci fungovat co nejlépe. Věřím, že mít takové oporné body v životě, které Vám i navzdory negativním okolnostem dokážou dát sílu, je velmi důležité. Podobně jako návštěva kurzu pro rodiče s dětmi působí jako důkaz síly, kterou v sobě máte, dostat se ze současné nepříznivé situace ven. To, co by Vám mohlo dát sílu, by pro Vás mohlo být například i sdílení Vašich potíží s někým dalším. I když sama píšete, že nechcete, aby Vaše problémy byly problémy jiných lidí, často v podobných situacích pomáhá sdílení s někým, kdo je Vám blízký a může mít třeba i podobnou životní zkušenost jako Vy. Takový rozhovor nemusí být přítěž, ale naopak může působit úlevně a být pro Vás dalším zdrojem energie. Občas máme pocit, že bychom druhé svými obtížemi mohli zatěžovat, ale často právě ve svém okolí narazíme na ty nejdůležitější zdroje podpory.

Pokud máte pocit, že ve Vašem okolí není nikdo, komu byste se mohla nebo chtěla svěřit, v podobném ohledu by Vám taky mohl být nápomocen psycholog nebo psychoterapeut, kterému byste o svých pocitech mohla říct. Mohl by Vám poskytnout bezpečné prostředí pro sdílení Vašich trápení a taky by mohl být nápomocný při řešení Vaší situace se zaměstnáním. Mohli byste tak spolu navázat na Váš pozitivní krok návštěvy kurzu pro rodiče s dětmi. Rozumím, že platit si každou návštěvu u psychologa nebo psychoterapeuta může být finančně hodně náročné. Existují však i takoví psychologové a psychoterapeuti, u kterých služby jsou propláceny zdravotní pojišťovnou. K návštěvě potřebujete žádanku od Vašeho obvodního lékaře, aby Vás odborník pak mohl přijmout a konzultaci u něj mohla proplatit pojišťovna. Obáváte se také o svou anonymitu, kterou chcete zachovat. To se Vám může zdát při návštěvě psychologa nebo psychoterapeuta jako nesplnitelné. Je pravda, že u něj bude potřeba sdělit nějaké osobní údaje, ale tento odborník je povinen Vaše osobní údaje a identitu chránit a bez Vašeho svolení je nemůže šířit dál. Chtěl bych Vás tedy podpořit, abyste se nebála se na odborníka s důvěrou a bez obav obrátit. Vyhledat kontakt na konkrétní odborníky můžete třeba na stránce znamylekar.cz, kde je taky možnost vyhledat jej také podle místa, které by Vám bylo nejblíže.

Z Vašeho dotazu, Inko, vnímám, že situace, kterou momentálně prožíváte je pro Vás velmi tíživá a dlouhodobě se nezlepšuje. Vzhledem ke krokům, které jste již podnikla věřím, že máte sílu tuto negativní situaci co nejlépe zvládnout. Chtěl bych Vás proto ještě jednou podpořit v tom, abyste taky našla odvahu se otevřít lidem s tím, co Vás trápí. Spolupráce s odborníkem Vám pak může navíc přinést pochopení příčin negativních pocitů, které Vás trápí a nalezení možných způsobů, jak se těchto pocitů postupně zbavit a cítit se lépe.

Přejeme Vám tedy hodně sil a štěstí do života, ať se Vám daří překonávat negativní situaci, která Vás trápí a naopak, ať se Vám daří nacházet v životě zdroje síly a radosti.

Tým poradny     

skrýt odpověď ↑
31.10.2018

Jak řešit časté hádky ve vztahu a vznětlivost přítele?

Dobrý den chtěla bych poradit jak řešit časté hádky a vznetlivosti u pritelele.Psichycke ničení.Dekuji

navter zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den,

děkujeme za důvěru, se kterou se na nás obracíte. Píšete, že se často hádáte s přítelem, který je vznětlivý, a zmiňujete, že Vás tyto situace psychicky ničí. Věřím, že hádky s partnerem mohou být velmi vyčerpávající a nepříjemné, navíc v případě, kdy je zažíváte často.

Z Vašeho dotazu bohužel nevím, jestli jste už zkoušela probrat své pocity přímo s přítelem. Myslím si, že právě komunikace mezi vámi dvěma je zásadní pro to, aby mohlo dojít ke změně a Vy jste se mohla cítit lépe. Napadá mě, že přítel možná netuší, jak zatěžující pro Vás hádky jsou. Můžete mu proto zkusit svěřit svoje pocity a vysvětlit mu, jak na Vás hádky a jeho vznětlivost působí. Někdy se může stát, že si jeden z partnerů neuvědomuje, jak se druhý cítí a jak některé věci vnímá, a je proto potřeba o takových věcech otevřeně mluvit. Napadá mě, že by takový rozhovor mohlo ulehčit, kdybyste zvolili nějaké neutrální místo, kde se budete oba cítit dobře. To by mohlo zvýšit šanci, že budete mít dostatek času a prostoru a rozhovor povede k uspokojivému řešení. Můžete si také sama dopředu zkusit připravit, o čem přesně chcete mluvit. Může se stát, že pro Vás takový rozhovor nebude jednoduchý, a proto mě napadá možnost využít odborníka, který by u rozhovoru mohl být s Vámi a případně jej korigovat (obrátit se můžete například na některou z rodinných poraden, které naleznete např. zde, nebo na psychologa poskytujícího párové poradenství).

Také byste si mohla zkusit promluvit s nějakou kamarádkou nebo někým blízkým, kdo by Vás mohl vyslechnout a mohl by Vám poradit. Možná máte ve svém okolí někoho, kdo podobnou situaci řešil a mohl by Vám nabídnout nový úhel pohledu nebo způsoby, jakými hádky ve vztahu řešit.

Napadá mě, že byste mohla zkusit popřemýšlet i o tom, za jakých okolností jste ochotna ve vztahu nadále zůstávat, a kde jsou již hranice toho, co už je pro Vás příliš náročné. Pokud byste měla pocit, že za těchto okolností nejste schopna ve vztahu pokračovat, mohlo by být užitečné zvážit i možnost rozchodu. Pokud byste si nevěděla rady, nebo se přítel nechtěl či nebyl schopen změnit, můžete se obrátit na odborníka, který s Vámi může probrat různé možnosti, jak dál postupovat. Tím může být psycholog či psychoterapeut. Kontakty na ně naleznete například na stránkách www.znamylekar.cz, kde najdete i recenze a můžete tak vybrat někoho, kdo by Vám mohl vyhovovat. Vyzkoušet můžete také manželskou či rodinnou poradnu, kam můžete přijít buď sama, nebo s přítelem. Pokud byste si chtěla s někým promluvit ihned a anonymně, můžete se obrátit také na některou z linek důvěry, jejichž seznam naleznete zde.

Přejeme Vám, aby se Vám situaci s přítelem podařilo úspěšně vyřešit a Vy jste se cítila lépe.

Tým poradny

<>skrýt odpověď ↑
29.10.2018

Zhoršily se mi projevy klaustrofobie a stavy úzkosti

Dobrý den. Jsem studentka Masarykovy univerzity, 22 let. Co si pamatuji, mívala jsem vždy mírné sklony ke klaustrofobii, ale nic závažného, pro představu, necítila jsem se zrovna nejlépe ve výtazích, ale nebylo to tak nepříjemné, abych kvůli tomu například šplhala do pátého patra pěšky. V posledních několika týdnech na sobě ale pozoruji stavy úzkosti, které jsou z povahy toho subjektivního prožitku srovnatelné s tou mou klaustrofobií, jen jsou intenzivnější, způsobeny podněty, které mi dříve vůbec nevadily (například přeplněná tramvaj), a někdy se až projevují fyzicky (zrychlený tlukot srdce, pocit dušení, hukot v uších apod.). Nedokážu přijít na to, čím by mohlo být toto náhlé zhoršení způsobeno - ano, ve svém životě mám nějaké ty drobné stresy, ať už ve škole, práci nebo ve vztazích, ale nejedná se o nic závažného, nebo něco, na co bych nebyla zvyklá. Je také pravda, že jsem nedávno zažila zklamání v milostném životě, které dosud zpracovávám, ale už jsem také asi zažila horší, a že by to byla přímá příčina takovýchto projevů, to se mi tedy nezdá. Také jsem uvažovala o souvislosti s mými v poslední době rovněž častými stavy zvýšené únavy, vyšší depresivity, přecitlivělosti nebo úzkostnosti, ale to je něco, co pravidelně zažívám každý podzim, zkrátka pod vlivem změn počasí, a tudíž už jsem zvyklá nepřikládat tomu velkou váhu a umím s těmito svými stavy pracovat. Moje okolí se ale domnívá, že ani má podzimní depresivita sama o sobě není v mezích normy a že by bylo vhodné probrat ji s odborníky. Já jsem k tomu sice skeptická (zkrátka s počasím nic neudělám :D ), ale výše popsané radikální zhoršení klaustrofobie bych ráda řešila (už v této míře mi znepříjemňuje život, a myslím, že je na místě prevence, protože dokud neznám příčinu, nemohu si být jistá, že nebude hůř, takže raději to řešit dřív), a napadlo mě, že ty podzimní stavy by mohly být k tomu relevantní, proto zmiňuji i to. Děkuji a přeji hezký den.

A zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den,

děkujeme za důvěru, se kterou jste se na nás rozhodla obrátit. Píšete, že jste vždy mívala tendence ke klaustrofobii, které byly ale mírné a překonatelné. To se však v posledních týdnech změnilo a Vy cítíte, že se tyto nepříjemné prožitky zhoršily a jsou nyní nejen intenzivnější, ale také se začaly projevovat i fyzicky a v situacích, které Vám dříve nevadily. Nevíte, čím může být toto zhoršení způsobené - sice Vás napadá, že by za tím mohl být stres ve škole, zklamání v lásce nebo aktuální negativní naladění, které přisuzujete podzimnímu období, ale nezdá se Vám, že by něco z toho mohlo Vaše prožívání natolik ovlivnit. Podle toho, co píšete, si toho všímá i Vaše okolí, které si myslí, že by bylo dobré navštívit odborníka, a i vy sama byste svoji situaci ráda nějakým způsobem preventivně řešila, aby nedošlo ke zhoršení.

Z Vašeho dotazu cítím, že Vás aktuální situace znepokojuje a cítíte pravděpodobně zmatek z toho, co se děje a proč se to děje. Zároveň mám dojem a oceňuji, že jste do této chvíle už hodně přemýšlela o tom, co mohlo zhoršení úzkostí způsobit a snažila se tak situaci řešit. To vnímám jako důležitý první krok k tomu, abyste se svými obtížemi dokázala pracovat. Bohužel není v mých silách Vám takhle na dálku říci, z čeho může zhoršení úzkostných stavů pramenit. Úzkostmi trpí v dnešní době poměrně velké procento lidí, ale jejich spouštěče se mohou velmi lišit. Může jimi být například tlak z pracovního nebo školního prostředí, negativní myšlenky, potlačené emoce nebo jakékoliv stresující období, které člověk špatně snáší, ale také třeba špatná životospráva. Pokud tyto okolnosti pominou, mohou se úzkostné projevy zmírnit, ale také nemusí. Fyzické projevy, které popisujete, jsou pro úzkostné stavy typické a mohou se také objevovat různými způsoby a v různé intenzitě.

Píšete, že jste v poslední době prožívala stres pramenící z různých oblastí Vašeho života a také zvýšenou únavu a depresivitu, s čímž se potýkáte každý podzim. Napadá mě, že právě nahromadění toho všeho může být také důvodem, proč Vaše tělo začalo tímto způsobem reagovat a bránit se. Přemýšlím proto nad tím, jestli jste si o tom, co Vás v poslední době stresovalo, promluvila s někým blízkým - například s někým z rodiny nebo přátel. Pokud ne, možná by Vám právě to mohlo pomoci ze sebe tento stres trochu dostat, ulevit si a možná si poslechnout názor někoho jiného na to, co právě prožíváte. Třeba by se Vám díky tomu i podařilo podívat na Vaše potíže z jiného úhlu a lépe tak poodhalit příčinu, která za nimi stojí. Také by mohlo být užitečné věnovat nyní více času svým koníčkům, něčemu, co Vás baví, dokážete u toho „vypnout" a přijít na jiné myšlenky. Myslím si, že by pro Vás mohlo být celkově fajn zkusit si najít více času, který byste měla sama pro sebe - zkusit více relaxovat a odpočinout si. Věřím, že pokud člověk naráz řeší studium, práci a vztahové problémy, nemusí to být vůbec jednoduché a může se v takové chvíli stát, že zapomene myslet dostatečně sám na sebe a občas se od všech těchto věcí na chvíli „odtrhnout". Možná můžete zkusit také popřemýšlet nad tím, proč právě v tomto ročním období míváte pokaždé depresivní náladu a jste více úzkostná a přecitlivělá, jak píšete. Napadá mě, že se to může pojit například se začátkem nového školního roku. Možná by proto mohlo být užitečné zkusit popřemýšlet nad tím, co by Vám pomohlo a co byste potřebovala, aby pro Vás toto období bylo méně náročné.

Na konci Vašeho dotazu píšete, že byste nerada něco podcenila, a i já bych Vám chtěla doporučit, abyste zkusila Vaši aktuální situaci a potíže, které Vás trápí, probrat s psychologem nebo psychoterapeutem. Ti se těmito tématy zabývají a znají různé metody, které Vám mohou pomoci tyto nepříjemné stavy zmírnit nebo úplně odstranit. Obrátit se můžete například na některého z psychologů, které naleznete na stránkách www.znamylekar.cz. Tam můžete vyhledávat podle místa Vašeho bydliště a také si přečíst recenze od ostatních lidí a vybrat tak někoho, o kom budete míc pocit, že Vám bude vyhovovat. Pokud by se Vaše potíže akutně zhoršily nebo byste si chtěla s někým promluvit ihned, můžete se na našich stránkách podívat také na seznam linek bezpečí, z nichž některé fungují bezplatně a jsou dostupné nonstop.

Přejeme Vám, aby se Vaše nálada a stavy úzkosti brzy zlepšily a Vy jste se cítila zase lépe.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
28.10.2018

Jak se vypořádat s pocity deprese

Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o radu, jak se vypořádat s úzkostmi a depresemi. Už nějakou dobu trpím pocitem méněcennosti a nicotnosti. Už mě skoro nic nenaplňuje. Jsem podrážděná a nepříjemná na přítele, který si to nezaslouží a statečně to zatím snáší. Následně se mu omlouvám, ale stejně jsem po krátké době opět nepříjemná a útočná, aniž bych chtěla. Jsem neustále unavená, často brečím a mívám strach ze ztráty nejbližších lidí. Často přemýšlím o sebevraždě, ale nikdy bych se k ní neodhodlala kvůli následné bolesti mých nejbližších, tedy rodiny a přítele. Právě přítel mi doporučuje návštěvu psychologa, ale bojím se, že mi to nepomůže. Děkuji za odpověď.

Vilma zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den,

děkujeme za Váš dotaz a důvěru, se kterou se na nás obracíte. Píšete, že již určitou dobu trpíte různými negativními pocity, pocity deprese, strachu a skoro nic Vás už nenaplňuje. Často pláčete a přemýšlíte nad sebevraždou. Zároveň vzpomínáte přítele, který Vám je v tomto období oporou a také rodinu a přátele kvůli kterým byste se nikdy k sebevraždě neodhodlala. Ptáte se nás, jak se vypořádat s Vašimi pocity.

Představuji si, jak asi může být náročné žít se stavy, které popisujete. Rozumím, že Vám Vaše pocity a myšlenky dělají starosti a uvažujete o vyhledání odborné pomoci. Chápu, že Váš strach z toho, že Vám psycholog nepomůže, Vám brání v tom, abyste pomoc vyhledala. Vnímám však jako pozitivní, že jste se odhodlala využít alespoň internetové poradenství. Už to, je důležitý krok, který chtěl odvahu a svědčí o Vašem rozhodnutí problém řešit a pracovat na něm. Naše možnosti pomoci jsou však omezené, a pokud byste potřebovala více své problémy rozebrat, může pomoci obrátit se na někoho dalšího. Je skvělé, že máte oporu v příteli. Přemýšlím nad tím, že často pomáhá si o našich pocitech promluvit otevřeně s blízkou osobou. Nejen s přítelem, ale také třeba s někým z rodiny nebo přátel komu důvěřujete. Další osoba by Vám mohla třeba nabídnout svůj pohled na situaci, nebo by Vám mohla dodat odvahu k řešení, které možná sama zvažujete. V neposlední řadě nám podobný rozhovor může dát podporu a úlevu, kterou potřebujeme, když se cítíme špatně.

V dotazu uvádíte, že trpíte pocity méněcennosti a nicotnosti, a že následně reagujete podrážděně. Umím si představit, že Vás to frustruje a mrzí. Je normální, že čím častěji se nám toto stává, tím hůře se pak cítíme. Z tohoto bludného kruhu nepříjemných pocitů se však dá vymanit. Je skvělé, že jste zkusila internetovou poradnu. Ráda bych Vás povzbudila, abyste to nevzdávala a zkoušela také další možnosti, které by Vám mohly pomoci. Napadá mě, že některým lidem pomáhá vyzkoušet nějaké relaxační metody nebo sport. Případně pokud máte jinou zájmovou činnost, která Vám přináší radost. Tělesná cvičení mohou být však při podobných stavech prospěšná, protože pracujete nejen s myslí, ale i s tělem, zlepšíte krevní oběh, tělo produkuje ty správné hormony a může se dostavit pocit naplnění.

Nezoufejte však, pokud by se stalo, že to zkusíte a nebudete se cítit lépe, ale třeba i hůř. Může se stát, že nyní třeba na nic podobného nemáte sílu. I to se stává. Pro takové případy bývá opravdu dobré to, co Vám radí Váš přítel, tedy poradit se s odborníkem. Psycholog či psychoterapeut by Vám mohl pomoci s tím pochopit příčinu Vašich problémů a pomoci při nalezení jejich řešení. Říkáte však také, že máte strach z toho, že vám psycholog nepomůže. Možná byste se o Vašem strachu mohla svěřit příteli, právě on by Vás mohl podpořit a případně Vás doprovázet při návštěvě psychologa.  

Pokud se přece jen rozhodnete vyhledat psychologa nebo psychoterapeuta můžete ho nalézt například na www.znamylekar.cz. Recenze Vám mohou pomoci vybrat někoho, kdo by Vám mohl vyhovovat. Kdybyste se potřebovala s někým bezodkladně poradit, můžete se také obrátit i na linku důvěry, kontakty zde, kde se Vám ochotní pracovníci budu snažit pomoci.

Přejeme Vám ať se brzy cítíte lépe a vaše negativní pocity brzy pominou.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
28.10.2018

Téměř každý večer nemůžu spát a brečím

Dobrý den, v posledním asi půl roce se cítím opravdu hrozně. Téměř každý večer nemůžu spát a brečím. Většinou usnu až úplným vyčerpáním. A vlastně ani pořádně nechápu, proč pláču. Cítím se, jako že je všeho hrozně moc. Jako bych v sobě měla všechno natlakované a vždycky večer to ze sebe dostala pláčem. Jenže mi ani to nepomáhá. Cítím se, že jsem neustále nervózní, neustále nad něčím přemýšlím, něčeho se bojím, bojím se komunikovat s lidmi, neustále si říkám, co se může stát, nevěřím si.. Je toho hrozně moc. Pojí se s tím i to, že se mi hrozně rychle mění nálady a často i úplně bez příčiny. Všechno tohle ovlivňuje i moje studium. Nedokážu se na nic soustředit. Začnu něco číst a hned chci brečet a křičet a hned se prostě hroutím a musím to zavřít. Mám tyhle stavy i u učení. Jako bych nebyla schopná cokoli z tohohle dělat a nerozumím tomu proč.

K. zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den,

děkujeme Vám za důvěru, se kterou se na nás obracíte. Píšete, že se v poslední době cítíte hrozně a téměř každý večer pláčete. Cítíte, že je toho na Vás příliš, máte strach a rychle se Vám mění nálady. Tato situace velmi ovlivňuje Vaše studium, a navíc neznáte příčinu Vašich stavů.

Snažím se představit si, jak náročné to musí být zažívat stavy, které Vám brání ve studiu a běžném fungování. Chápu, že to může být o to náročnější, když neznáte jejich příčinu. Proto je fajn, že jste se rozhodla celou situaci řešit a prvním krokem je dotaz na naši poradnu. V silách poradny bohužel není hlouběji rozebrat Vaší situaci, ale napadá mě, že byste si třeba mohla zkusit o celé situaci promluvit s někým, komu důvěřujete. Svěření se blízké osobě může někdy vést k uvolnění a k pocitu, že na vše nejste sama. Jestliže máte pocit, že je toho na Vás příliš, mohla byste také zkusit vyhradit si nějaké chvíle sama pro sebe, kdy byste si mohla od všeho odpočinout, případně se soustředit na věci, které Vás baví a naplňují.

Další možností může být i návštěva odborníka. Podobné výkyvy nejsou neobvyklé, a právě odborníci je často řeší. Nemusíte se tedy bát svěřit se některému z nich. Je dobře, že Vaši situaci řešíte, jelikož zdravý spánek a duševní pohoda jsou důležité a mohou mnohé ovlivňovat. Je možné, že Vaše obtíže mohou mít jak psychickou, tak tělesnou příčinou. Můžete se tedy obrátit na obvodního lékaře, který by mohl posoudit Váš tělesný zdravotní stav a doporučit Vám další postup. Případně se můžete rovnou obrátit na psychologa nebo psychoterapeuta. S ním byste mohla prozkoumat, co způsobuje Vaše psychické obtíže a společně najít příčiny a možná řešení. Je možné, že univerzita, na které studujete má přímo svého psychologa, nebo můžete využít serveru znamylekar.cz k vyhledání vhodného odborníka. Kdybyste cítila potřebu s někým si akutně pohovořit nebo více rozebrat, co můžete nyní dělat pro obnovení své pohody, můžete využít také některou z linek důvěry.

Přejeme Vám, ať se Vám brzy uleví.

Tým poradny    

skrýt odpověď ↑
28.10.2018

Jak naložit s manželovou nevěrou

Dobrý den, jsem vdaná 30 let a momentálně řeším manželovu nevěru s placenou prostitutkou. Již v průběhu manželství jsem manžela přistihla, že buď lže o svých cestách na které pak plánoval jet buď s bývalou spolužačkou, nebo se nabízel na různých seznamkách a inzercích, nebo se snažil utěšovat nějakou cizí ženu, které se bortil vztah a podobné nesmysly. Nějak jsme to vždy ustáli a dnes máme již celkem pohodu a dvě dospělé děti. Náš vztah funguje vcelku dobře, každý máme své koníčky a ve zbylém čase jsme spolu na výletech na kole a nebo někde v přírodě. Manžel posledních pár let rád sleduje erotické a porno kanály na internetu, samozřejmě tajně. Avšak v naší ložnici se to nijak neprojevuje, tam jsou stejné zaběhlé rituály. Pokud navrhnu, že se třeba podíváme spolu, nebo, že změníme místo, setkám se vždy se zápornou odpovědí. Vyvrcholilo to problémem s erekcí, která trvá asi pět měsíců. Myslela jsem, že třeba na dovolené to bude lepší, ale bohužel zázrak se nekonal a tak jsem si samozřejmě začala dávat vinu sama sobě a řekla mu to. A ejhle, manžel se chtěl přesvědčit a po polknutí prášku navštívil placenou prostitutku v jejím bytě. Bohužel jsem na to přišla. Problém je v tom, že on v podstatě necítí žádnou vinu, protože se zázrak nekonal ani v její ložnici a tak přesvědčil sám sebe, že se vlastně o nevěru nejedná. Jen já nevím jak s tím naložit, bylo to v době, kdy panovala u nás doma naprostá pohoda a ještě noc před tím jsme spolu měli orální sex. Považuji to za naprostou zradu a ránu pod pás. Prosím poradíte mi??? Máme jít spolu do nějaké sexuologické a nebo manželské poradny?? Děkuji Alena.

Alena zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Aleno,

děkujeme za Váš otevřený dotaz a důvěru, se kterou se obracíte na naši poradnu, V dotazu popisujete situaci s Vaším manželem v oblasti sexu. Píšete o trápení, které Vám způsobila manželova nevěra s prostitutkou a také skutečnost, že on sám tuto událost jako nevěru nevnímá. Píšete, že nevíte, jak s celou situací naložit, a nakolik to, co Váš manžel udělal, vnímáte jako zradu. Píšete taky o Vaší snaze sex s manželem obohatit, kde se však setkáváme s negativní reakci ze strany Vašeho manžela.

Dokážu si představit, že jednání Vašeho manžela se Vám může jevit jako zraňující a možná těžko srozumitelné. Možná o to víc, že se vzpomínaná nevěra odehrála v čase, kdy jste Váš vztah vnímala pozitivně a pohodově. Z Vaší strany však vnímám snahu o porozumění a překonání této, pro Vás těžké situace. Taky Vaše obdivuhodné, vytrvalé hledání konstruktivního řešení navzdory okolnostem na mně působí jako Vaše silná stránka.

Napadá mně také, jestli jste si o Vaší situaci promluvila s někým blízkým, kdo mohl by mít zkušenost s řešením podobné situace, s někým, kdo by Vám mohl být oporou? Vědomí, že člověk na řešení náročné situace nemusí být sám, může pomoci situaci vnímat snadněji.

Co se ale týče otázky, jestli jít za sexuologem nebo za manželským poradcem, to záleží od toho, co konkrétně chcete řešit. Můžete taky navštívit oba dva, jelikož každý Vám může nabídnou něco jiného ale navzájem se mohou dobře doplňovat. Sexuolog Vám může pomoci, jak řešit otázku sexu z lékařského hlediska a také může pomoci léčit manželův problém s erekcí. Manželský poradce Vám může pomoci řešit taky problém se sexem, ale více ze vztahové a osobnostní perspektivy. Navštívit odborníka můžete i sama nebo společně s Vaším manželem, což by pro Vás pro oba mohlo být posilující zkušeností. Pokud ještě nemáte vyhlédnutého konkrétního odborníka, mohl by se Vám hodit server https://www.znamylekar.cz/, nebo v případě psychologa taky seznam konkrétních manželských a rodinných poraden, který naleznete na tomto odkazu.

Přejeme Vám hodně štěstí a energie do Vašeho života a taky do Vašeho vztahu. Ať se Vám podaří Vaši situaci co nejdříve vyřešit.

Tým poradny 

skrýt odpověď ↑
27.10.2018

Připadám si neúspěšný a jiný než ostatní

Už od dětství jsem byl ,,jiný,,. Velmi těžko jsem snášel změny, nezapadal jsem do kolektivu a později jsem měl taky jiné zájmy než ostatní. Možná to bylo taky výchovou, rodiče pořád říkali, že je čas. Na střední jsem byl po celou dobu podroben velmi silné psychické šikaně. Došlo to už tak daleko, že jsem uvažoval i o sebevraždě, ale jelikož jsem slaboch, tak jsem to neudělal. Naivně jsem si myslel, že po střední to bude lepší, ale chyba lávky, bylo to ještě horší. Nevím proč. Už jsem se nemohl utěšovat, že je na všechno čas. Bylo mi 20 a nevěděl co dál. Vystřídal jsem několik jazykovek a zkusil i vejšku, ale neúspěšně. Teď je mi 28. Sice mám práci, která mě nebaví, ale alespoň něco, ale né byt(bydlím u příbuzných). Navíc to zhoršuje fakt, že mám mladšího (o 1,5 roku) bráchu, který je mnohem úspěšnější, než já (má práci, která ho baví, vejšku (ing), přítelkyni, byt, auto, koníčky a kamarády). Já nemám nic z toho, kromě práce. Závidím mu a možná i žárlím. Je mi jasné, že mi napíšete, abych vyhledal odbornou pomoc, ale jakou? Psychologa, psychiatra a jakou by měl mít specializaci? Navíc nejsem typ, který by bojoval za každou cenu. Pokud se to nepovede napoprvé, tak mi trvá dlouho (cca 5 let), než se odhodlám k dalšímu pokusu. Má to vůbec cenu řešit? Nebylo by lepší, kdybych si ,,zalezl někam do díry a chcípnul?,, Vím,že Vaše odpověď moje problémy nevyřeší, ale koupím si alespoň pár dní naděje. Děkuji

KR zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den,

děkujeme Vám za důvěru, se kterou jste se nám rozhodl svěřit. Píšete, že už od dětství cítíte, že jste jiný než Vaši vrstevníci. Na střední škole jste se potýkal se šikanou a doufal jste, že se po ukončení školy vše spraví, ale to se nestalo a vy máte stále pocit, že tápete. Srovnáváte se svým bratrem, který Vám připadá v několika ohledech úspěšnější než vy a možná na něj proto i žárlíte. Předpokládáte, že Vám doporučíme odbornou pomoc, ale sám nevíte, na koho byste se měl nyní obrátit, a nejste si jistý, zda to má vlastně cenu.

Zkouším si představit, jak se asi cítíte a jak pro Vás může být obtížné se v takové situaci nacházet. Z Vašeho textu cítím, že Vás vyčerpává, že si celý život připadáte jiný než ostatní lidé, necítíte se úspěšný a nevíte, jak to změnit. Zároveň ale vnímám, že chcete svoji situaci řešit a jste připraven pokusit se bojovat o to, abyste se se svým životem cítil spokojenější. To je velmi důležitý první krok, bez kterého se při žádné změně neobejdete - věřím proto, že máte na čem stavět a můžete svoji situaci dokázat zlepšit.

Píšete o několika oblastech, ve kterých vnímáte jako úspěšnějšího svého bratra a závidíte mu. Napadá mě proto, že by to mohly být právě ty věci, které byste si ve svém životě přál změnit. Myslím si, že na každé z nich se dá pracovat a ve Vašem věku na to rozhodně není pozdě. Napadá mě, že byste si o svých pocitech a obavách mohl promluvit s někým blízkým - například se svými rodiči, s někým z příbuzných, s kamarádem nebo s kolegou z práce. Pokud byste se mohl někomu svěřit, mohlo by Vám to poskytnout úlevu a možná i nový pohled od někoho, kdo Vás zná a kdo by porozuměl tomu, jak se cítíte. Mohl by Vám dát také rady, které Vás samotného možná dosud nenapadly. Mohl byste si zkusit promluvit i s Vaším bratrem - možná byste zjistil, že vše není takové, jak se na první pohled zdá, a i on má v životě věci, se kterými není úplně spokojený, jen je třeba nedává najevo nebo nejsou tolik vidět. Přece jen má každý člověk občas tendenci srovnávat se s ostatními a může mít pocit, že jsou na tom druzí lépe, což však může být jen důsledek toho, že v tomto srovnávání nejsme úplně objektivní. Často máme sklon vidět u sebe jen to špatné, a naopak u druhých jen to pozitivní, což nám může dávat zkreslenou představu.

Co se týče práce, školy a koníčků, mohl byste zkusit popřemýšlet o tom, co Vás během života, klidně i v dětství, bavilo. Čemu byste se rád věnoval, co Vás kdy zajímalo, co byste třeba rád vyzkoušel. Píšete, že jste měl dříve nějaké zájmy a že jste studoval jazykovou a později i vysokou školu - napadá mě, že by se na tom možná dalo začít stavět. Prostřednictvím takových činností byste mohl poznat nové lidi, se kterými by Vás tato aktivita spojovala, a mohli by se z nich stát časem i Vaši přátelé. To, že jste podle Vašich slov jiný a máte jiné zájmy než ostatní, přeci nemusí být na škodu - může to být naopak Vaše výhoda, díky které budete pro druhé lidi zajímavý a budou Vás proto chtít poznat. Pokud jde o práci, i v této oblasti můžete zkusit popřemýšlet o změně, pokud Vás současná práce nebaví a neuspokojuje. Není jedinou možností jít znovu studovat školu, aktuálně je poměrně velká škála různých i online kurzů, skrze které se můžete naučit něco nového a na základě toho si časem třeba i najít novou práci. Případně můžete popřemýšlet i o činnostech, ke kterým žádné nové vzdělání nepotřebujete a mohly by Vás bavit.

V rámci internetové poradny bohužel není v našich silách probrat všechny možnosti a oblasti, které Vás trápí, cítím však, že je spousta směrů, kterými byste se mohl zkusit vydat. Změna v jedné oblasti navíc může být prvním krokem ke změně v oblasti jiné. Ptáte se nás, jakou odbornou pomoc byste mohl vyhledat a kdo by Vám mohl pomoci. Myslím si, že byste své trápení mohl zkusit probrat s psychologem, který by s Vámi mohl vše podrobně probrat, a mohli byste společně vymyslet způsoby, jak docílit změn, které by Vám pomohly cítit se v životě spokojenější. Obrátit se můžete buď na psychologa, který pracuje na pojišťovnu a je zdarma, avšak potřebujete k němu doporučení od obvodního lékaře, nebo na soukromého psychologa či psychoterapeuta, ke kterému nepotřebujete žádné doporučení a můžete se k němu sám objednat, ale jeho služby jsou placené. Různé psychology najdete například na stránkách www.znamylekar.cz, kde najdete i recenze od ostatních lidí, díky čemuž si můžete snáze vybrat někoho, kdo by Vám mohl vyhovovat. Někdy se může stát, že člověku psycholog nesedne, potom bych Vás ale určitě ráda podpořila v tom, abyste tuto možnost nezatracoval a zkusil případně někoho jiného, přestože píšete, že se těžko odhodláváte k dalšímu pokusu, pokud jeden nevyjde. Pokud byste si chtěl popovídat a svěřit se někomu okamžitě, můžete se obrátit také na některou z linek důvěry - některé jsou dostupné zdarma a nonstop.

Přejeme Vám, aby se Vám podařilo Vaši situaci zlepšit a abyste byl ve svém životě spokojený.

Tým poradny    

skrýt odpověď ↑
26.10.2018

Nevím, pro kterého muže se rozhodnout

Dobry den jsem mela jsem hodneho pritele s kterym ma dite ale zamilovala jsem se do jineho tak se ke me nastehoval bydleli jsme spolu necele 3roky ale nebylo to zrovna nejlepsi tak jsem se snim rozesla a nasla jsem si jineho me je 27 a novemu priteli s kterym ted ziju je 19 cekame spolu dite jsem 8tydnu ale nemiluju ho a porad miluju toho s keterym jsem se rozesla on by se chtel vratit nevadi mu ze cekam dite s jinym a je ochotny priznat za svoje ale ten mladsi je strasne hodny a miluje me a ja ted nevim co bych mela udelat rozum mi rika at na ex zapomenu ale srdce porad tahne za laskou moc dekuji za radu jsem uz v koncich

Misak zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den,

děkujeme, že jste se s Vašim dotazem obrátila na naši poradnu. V dotazu píšete o své vztahové situaci, která se týká jak bývalého partnera se kterým máte dítě, tak i současného partnera, se kterým dítě čekáte. Popisujete svůj vnitřní boj o to, jestli se vrátit k bývalému příteli kterého milujete, nebo zůstat se současným, kterého nemilujete.

Tato situace, jak si jí pokouším představit, může být nepříjemná taky proto, že cítíte potřebu se rozhodnout pro jedno nebo pro druhé. Obě dvě představy se ve Vás můžou prát a každá z nich na Vás může působit vlastní silou. Zamilovanost, kterou cítíte ve vztahu k bývalému příteli se může prát s možným pocitem závazku nebo jiným pocitem, který máte vůči svému současnému partnerovi. Umím si proto představit, že se cítíte plná emocí, které mohou stěžovat Vaše rozhodování. 

Mne k tomu napadá, že rozhodnout se nemusíte hned a možná by bylo k prospěchu si na rozhodnutí nechat více času. Také může být užitečné obrátit se na někoho z Vašeho okolí, na kamarádku nebo kamaráda, kdo může mít podobnou zkušenost. Nebo na někoho z rodiny, kdo by Vás mohl podpořit a popřípadě byste s ním nebo s ní mohla probrat Vaši situaci a dojít postupně dojít k rozhodnutí.

V podobném duchu Vám však může být nápomocen i psycholog nebo psychoterapeut. Vzhledem k tomu, jak pro Vás může být důležité situaci vyřešit co nejlépe, domnívám se, že od odborníka, který se dennodenně potýká s různými, často i vztahovými problémy, by se Vám mohlo dostat užitečné pomoci. Psycholog nebo psychoterapeut Vás může podpořit, pobavit se o Vašich vztazích a být Vám zároveň důvěrníkem. Odborníka můžete navštívit jak sama, tak i s partnerem a řešit problém společně. Kontakt na konkrétního odborníka můžete najít buď na serveru www.znamylekar.cz nebo v síti odkazů na stránce naši poradny přes tento odkaz.

Přejeme Vám hodně sil při řešení Vaší situace a hodně štěstí do života.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
25.10.2018

Můj syn se chová divně, poraďte mi, co dělat

Dobrý den, chtěla bych se poradit co mám dělat.Muj syn se zacal chovat divně, přenáší věci,ničí je a odnáší z bytu nespí už čtyři dny, povídá divný věci,zapaluje svíčku pod ní dává papíry z nějakými cisli.Uz se jednou léčil a byl i agresivní já a moje snacha máme strach.Prosim o radu

Marcela zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den Marcelo,

vážíme si toho, že se na nás obracíte se svým dotazem. Píšete, že se Váš syn začal chovat divně, přenáší věci, ničí je, odnáší je z domu a několik dní nespí. Vy a Vaše snacha máte strach a přála byste si poradit, jak danou situaci řešit.

To, co zde popisujete, zní velmi nezvykle a náročně, rozumím tomu, že máte strach a nevíte si se situací rady. Oceňuji, že se to snažíte řešit a hledáte pomoc. Z Vašeho textu čtu, že na to nejste sama, problém řešíte spolu s Vaší snachou. Říkám si, jestli je ve Vašem okolí ještě někdo, komu důvěřujete, můžete se mu se svým strachem svěřit, cítíte se u něho v bezpečí a pomohl by Vám. Mohli byste společně zkusit vymyslet, jak postupovat. Možná má také někdo podobnou zkušenost a může Vám říct, jak to řešil on.

O Vašem synovi nemáme dostatek informací a těžko usuzovat na jeho psychické zdraví takto na dálku, ale podle toho, co píšete, považuji za dobrý nápad zkonzultovat jeho chování s odborníkem. Píšete, že už se jednou léčil, mohli byste se tak zkusit obrátit na instituci/ osobu, s kterou jste problém řešili posledně. Případně Vašemu synovi může doporučit dalšího odborníka obvodní lékař. Pokud to z nějakého důvodu není možné, syn např. svou situaci řešit nechce, můžete kontaktovat psychiatrickou ambulanci ve Vašem městě, která nabízí pomoc i lidem, jejichž rodinní příslušníci mají psychické obtíže. Můžete ji navštívit nejdříve sama a poradit se, jak dále postupovat. Například na stránkách http://www.clinterap.cz/ naleznete kontakt pro objednání návštěvy, pro sebe či syna, další možné kontakty lze hledat také na www.znamylekar.cz apod. Péče zde je hrazena ze zdravotního pojištění a odborník by Vašeho syna vyšetřil a zajistil mu vhodnou péči.   

Z Vašeho příspěvku mi není jasné, jestli byl Váš syn agresivní v minulosti nebo je i nyní. Napadá mě, jestli máte v okolí někoho, na koho byste se mohla obrátit, když by náhodou agresivní byl. Např. někoho z rodiny, blízkých přátel, nebo nějaké sousedy, kteří by Vám byli k ruce a pomohli Vám situaci řešit. Můžete také využít služeb linky důvěry, kontakty zde. V případě akutní potřeby, kdyby se syn například začal chovat příliš divně, máte právo kdykoliv zavolat rychlou záchrannou službu (číslo 155), případně pokud by začal ohrožovat sebe nebo okolí, tak i policii ČR (číslo 158).

Přejeme zdárné vyřešení problémů se synem!

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
25.10.2018

Nevím, jak podnítit soudního znalce k prošetření závislosti bývalého partnera

Dobrý den, chtěla bych se zeptat, zda můžete poradit, jak upozornit soudního znalce na závislost otce mého syna, když otec tvrdí, že si vše vymýšlím. Soudkyně zadala vypracování znaleckého posudku na výchovnou způsobilost rodičů, který se dělá na nás rodiče ve věci určení, kdo bude mít syna v péči. Oba - já i otec syna - chceme syna do péče. Bohužel na otcově straně je to tak, že o syna by se starala babička (matka otce) a mají velkou výhodu, protože je z rodiny soudce a ví, co říkat, má dobrou strategii vše popřít a hrát teď vzorného otce. Naše soužití skončilo tak, že mě fyzicky napadl před dcerou, kterou mám z dřívějšího vztahu a řval, že mě zabije, já utekla k sousedce. Dcera i syn zůstali s bývalým partnerem (otcem syna) v bytě, ale on je tam nechal samotné a utekl ke kamarádovi (o kterém vím, že mu dával drogy). Otec ale nyní vše popírá. Soudkyně do otázek na soudního znalce v oblasti psychologie nedala otázky směřující k odhalení závislosti otce, případně jeho inklinaci k drogám. Sociální pracovnice mi poradila, že můžu na soud podat žádost o rozšíření otázek na soudního znalce, ale nevím, jak se ptát, po čem by měl soudní znalec pátrat v rámci toho znaleckého posudku? Předem děkuji za jakékoliv podněty k mému podání na soud o doplnění otázek na znalce.

Máma zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den,

děkujeme, že se na nás obracíte s Vaším dotazem. Píšete v něm, že nevíte, jaké otázky formulovat směrem k soudnímu znalci, aby ověřil, zdali otec Vašeho syna trpí závislostí. Píšete, že toto ověřování má mít vliv na rozhodnutí soudu o svěření dítěte do péče, a Vy máte obavy, že by mohly být při rozhodování opomenuty důležité okolnosti, o kterých víte. 

Rozumím, že situace, ve které se nacházíte Vám může být nepříjemná z hlediska toho, že proti Vám v soudním řízení stojí otec Vašeho syna a jeho matka, kteří se umí v této oblasti pohybovat a umí se obhajovat. Na druhou stranu to však nemusí být záruka jejich úspěchu. Jako velmi pozitivní vnímám Vaši snahu chránit Vaše děti a zabezpečit jim co nejlepší péči. Taky oceňuji Váš krok konzultovat situaci se sociální pracovnicí. Rozumím, proč chcete, aby byli sklony k závislosti u otce Vašeho syna přešetřeny a soudem popřípadě zohledněny.

Co se však týče konkrétních otázek, jakými soudkyni v žádosti o rozšíření otázek na soudního znalce podnítit k dodatečnému přešetření závislost otce Vašeho syna, s těmi Vám bohužel poradit nemůžu. Nejsme poradna, která by Vám s tímto typem dotazu mohla kvalifikovaně pomoci, ale existují místa, kde by Vám mohli pomoci lépe. Ve Vašem případě bych Vám doporučil, obrátit se na občanskou poradnu nebo na Oddělení sociálně právní ochrany dětí, kde by Vám mohli pracovníci poskytnout užitečné podněty k formulaci otázek na soudního znalce, nakolik podobné problémy jsou součástí jejich práce. Kontakt na OSPOD v Brně najdete zde.

Doufáme, že se Vám podaří docílit řádného přešetření Vaší žádosti na rozšíření otázek a přejeme Vám hodně štěstí a sil.

 

Tým poradny.   

skrýt odpověď ↑
23.10.2018

Nedokážu se zbavit touhy po penězích a bojím se jejich ztráty

Dobrý den, Je mi 25 let, mám přítelkyni a 2 měsíčního syna. S přítelkyní jsme spolu téměř 3 roky a co se týká vztahu jako takového, tak tam je vše naprosto v pořádku. Hodně si povídáme, máme společné zájmy a kamarády a téměř ve všem si rozumíme. V čem je ale problém jsem já. Z dětství si nesu trauma z toho, že naši věčně zápasily s pěnězmi a já byl toho téměř denně svědkem. Oba se měli rádi a žili v harmonickém vztahu, ale právě kvůli penězům se vždy hodně hádali. Věřím, že kdyby se u nás peníze tolik neřešily, tak jsou jeden z nešťastnějších párů a já jedno z nějšťastnějších dětí. Co to pro mě znamená teď v dospělosti....Věčně se stresuji kvůli penězům, pořád mám pocit, že jich nemáme dostatek i když s přítelkyní opravdu nestrádáme. Vždy se snažím uchlácholit tím, že si stále opakuji, že máme dostatek a jak žijou jiný lidé v chudých zem, ale časem to zase začne - Touha po pěnězích, strach o ně, úzkosti, napětí, netrpělivost a z toho pramenící chyba v podobě sázení na sportovní výsledky a gambling s vidinou rychlého a velkého výdělku. Přitom bych o sobě neřekl, že jsem typický gambler, který potřebuje adrenalin ze hry, ale bohužel je to téměř jediná (naprosto naivní a primitivní) vidina rychlého zisku, která mě nahlodá. Tahle pitomá vize mě dostala do situace, že dlužím nebankovní instituci 25tis. O to horší je, že moje přítelkyně hazard naprosto nesnáší a když se jí přiznám, tak to může znamenat konec našeho vztahu a pro mě logicky i ztráta rodiny, kteru nesmírně miluji. Tohle vše (peníze, strach o ztrátu rodiny, sebezklamání) ve mě vyvolává pocity, které jsem nikdy nezažil, myslím, že jsem psychicky na dně, nespím, nejím a do toho se nemůžu podívat sám na sebe a ani na svého syna a přítelkyni, které jsem více méně zklamal a zradil. Do to všeho jsem přišel o práci a od listopadu budu nezaměstnaný, což ještě přilívá olej do ohně. Již před nedávnem mi byl diagnostikován vysoký krevní tlak. Přitom jsem sportovec, hubený, jím spíše zdravě. Je jasné, že to pramení z mých psychických problémů. Bohužel, se s tím, v tuto chvíli, nědokážu nijak popasovat a proto jsem se rozhodl napsat na Váš web. Pořád v sobě cítím spoustu síly jak dát věci do pořádku a být skvělým otcem a přítelem, jen potřebuji nějak nasměrovat a hlavně se zbavit té šílené touhy a strachu peníze. Vůli mám, myslím, že velkou a síly je ve mě taky dost :) Mockrát děkuji za odpověď.

Pavel zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Pavle,

děkujeme, že jste se s tím, co Vás trápí, obrátil na naši poradnu.  Ve svém dotazu nám píšete, že často pociťujete napětí a strach z představy nedostatku peněz. Zároveň po nich silně toužíte, což Vás vede k tomu, že sázíte a gamblujete, kvůli čemuž jste se už i zadlužil. Sám s tím nejste spokojen, protože máte pocit zklamání ze sebe sama. Také si uvědomujete, že byste kvůli tomu mohl ztratit svou rodinu. Trápí Vás i fyzické problémy, které podle Vás souvisí s Vaším zhoršeným psychickým stavem. Celou situaci zhoršuje i ztráta Vašeho aktuálního zaměstnání. Chcete však svou situaci změnit a pracovat na sobě, proto nám píšete se žádostí o radu, jak začít, a zejména jak se zbavit strachu a nadměrné touhy po penězích.

Přijde mi pochopitelné, že tato situace ve Vás vyvolává napětí a úzkost. Vnímám, že na Vaší rodině Vám hodně záleží a nechtěl byste své rodinné vztahy ohrozit. Představuji si, jak náročné může být dlouhodobě bojovat se strachem z nedostatku peněz a zároveň s neustávající touhou po nich. Navíc když k tomu čelíte i pocitům zklamání a viny jak vůči sobě, tak i vůči své rodině.

Chtěla bych ale ocenit, že dokážete na celou situaci nahlédnout s určitým odstupem a vidět možná rizika, která by pokračování v sázení a gamblingu mohlo přinést. Je také důležité, že v sobě cítíte sílu a motivaci svou situaci a chování změnit.  Osobně cítím, že máte velké odhodlání, což je rozhodně dobrý začátek.

Chápu, že manželce o těchto starostech teď nechcete říkat, protože ji nechcete zklamat, nebo v horším případě i ztratit. Může být však náročné procházet změnou bez opory a nemít poblíž někoho, s kým si o tom promluvit. Přemýšlím nad tím, jestli máte ve svém okolí někoho blízkého, komu byste se s tím vším mohl svěřit. Mohlo by Vám to pomoci ulevit si od napětí, které prožíváte, a mít někoho, kdo by vás podpořil během řešení celé situace a v procesu změny, na kterou se chystáte. Říkám si také, jestli byste vše přece jen nemohl probrat i s Vaší ženou. Píšete, že máte velmi dobrý vztah, možná by Vás tedy pochopila a podpořila Vás. Rozhodnutí je ale na vás.

Ráda bych Vás také podpořila ve vyhledání odborné pomoci. Ačkoli si nepřipadáte jako typický gambler, pokud máte opakované nutkání sázet nebo hrát, muže se jednat o závislost, kterou gambling je. S odbornou pomocí lze závislost v jakémkoli stádiu řešit. Obrátit se můžete na psychologa nebo psychoterapeuta, který Vám může ulehčit cestu k překonání nutkání gamblovat, celou Vaši situaci s Vámi probere podrobněji a můžete společně pracovat i na Vašich dalších potížích. Kontakt na psychologa nebo psychoterapeuta můžete najít např. zde.  Pomoc můžete vyhledat také přímo ve specializovaných centrech, kde se zabývají léčbou závislostí, například společnost Podané ruce. Užitečná Vám může být také internetová stránka www.stopzavislosti.cz nebo www.anonymnigambleri.cz, kde můžete vyhledat podporu i anonymně.

Držíme Vám palce.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
23.10.2018

Bojím se, že neuspěji ve studiu a zklamu okolí

Dobrý deň. Som študent Masarykovej univerzity. Práve si prechádzam prvým semestrom. Raz som sa už na vás s jedným problémom obrátil a písal som vám, no teraz cítim potrebu obrátiť sa na vás znovu... Po začatí štúdia ma MU FF, odbor história som po nejakom čase začal uvažovať o prestupe na iný odbor. Mám záujem prestúpiť na psychológiu, na fakulte sociálnych štúdií. Toto bude môj druhý pokus, pretože raz som sa už na tento obor hlásil, ale žiaľ nevzali ma... V tom tkvie práve jedna z mojich obáv. Neustále mi v hlave „behajú“ myšlienky, že moja šanca dostať sa práve na psychológiu je pre mňa nemožná. Už len pri pomyslení na to, že ma nevzali upadám do depresívnej nálady a smútku. Veľmi ma to trápi. Príde mi, že môj neúspech so psychológiou akoby presvedčil moje okolie o tom, že nemám vôbec žiadny potenciál uspieť. Bojím sa, že ma okolie nepochopí a odsúdi. Ešte som sa nestretol s nejakou reakciou, ktorá by mala motivačný charakter; len negatívne reakcie...(okrem spolubývajúcej...) Bojím sa, že ak zanechám históriu, stratím miesto na univerzite a to nechcem. Masarykova univerzita je super miesto a Brno detto. Nechcem stadeto odísť... Totiž história nesplnila moje očakávania a istým spôsobom som sa sklamal. Môj primárny zámer, ešte na strednej škole bola práve psychológia na vašej fakulte. História bol plán B, žiaľ plán A nevyšiel... Ďalší z mojich trápení sa týka mojej spolubývajúcej; tiež navštevuje FFS a viem, že ku nej niečo cítim. Neviem, to presne charakterizovať, ale je to viac než niečo obyčajné. Problém je ten, že neviem ako jej to povedať; má totiž málo času, čo je pochopiteľné, keď, že študuje. Veľmi ma to trápi. A zužujú ma myšlienky, že bude predsa niekto šikovnejší a stratím aj poslednú šancu, ktorú som vďaka svojmu váhaniu premrhal. Neviem ako ďalej pokračovať, aby som vôbec zvládol aspoň prvý semester na FF. Doma, ale aj ľudia z iného sociálneho prostredia očakávajú môj úspech za každú cenu; no ak ich sklamem, tak budem veľmi nešťastný. Veľmi si „beriem k srdcu“ myšlienky ostatných ľudí... Neviem ako ďalej pokračovať. Dúfam v skorú odpoveď a ďakujem.

Matej B. zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Matěji,

obracíte se podruhé na naši poradnu, tentokrát proto, že jste zklamaný ze studia historie. Uvažujete o přestupu na psychologii, na kterou jste se už dříve hlásil a bohužel nedostal. Z neúspěchu v přijímačkách jste stále velmi smutný.  Máte strach, že se Vám to ani na podruhé nepodaří a dopředu se obáváte reakcí blízkých, kteří Vás už předtím nepodpořili. Zároveň Vám dělá starosti dokončení prvního semestru historie, a jestli i tím případně nezklamete okolí. Stejně jako v minulém dotazu, píšete nám i v tomto o tom, že pociťujete náklonnost ke své spolubydlící. Máte však strach, že než se odhodláte k tomu jí to sdělit, najde si mezitím někoho jiného.

Chápu, že svůj neúspěch v přijímačkách můžete vnímat jako selhání. Dostat se na psychologii není jednoduché, hlásí se tam hodně zájemců a bere se jen malé procento z nich. Myslím, že je to i trochu o štěstí, jestli Vám přijímačky zrovna sednou. Domnívám se, že není tedy nutné z toho už teď vyvozovat, že na to nemáte. Rozumím i tomu, že je pro Vás důležité, co si o Vás myslí druzí. Není lehké si jejich názorů nevšímat, ale bývá dobré si připomínat, že oni nejsou v naší kůži. Názory druhých tedy nemusí být objektivní, protože nemají všechny informace jako Vy a neví ani, jak se cítíte. Důležité je, jak sebe a svou situaci vnímáte Vy sám.

Napadá mě, že byste si s blízkými mohl o Vašich pocitech promluvit, a říct jim, že se snažíte dělat, co můžete, a že Vám jejich komentáře nejsou příjemné. Co se týče Vaší spolubydlící a zvládnutí tohoto semestru, domnívám se, že i o tomto byste se mohl pobavit s někým z rodiny nebo z kamarádů, komu důvěřujete. Může se Vám ulevit, když na své starosti nebudete sám.

Z tohoto i z předchozího dotazu cítíme, že je toho na Vás už delší dobu asi hodně. Stejně jako minule, i tentokrát Vám chceme doporučit návštěvu psychologa nebo psychoterapeuta. Těší nás Váš zájem o naši službu, nicméně internetová poradna funguje spíše jako jednorázová pomoc, přestože se na nás tentokrát obracíte s trochu jinými tématy. Nejsme schopni takto na dálku poskytovat další konzultace, a proto se snažíme doporučovat další odborníky, kteří se Vám mohou věnovat více. Možná jste už na základě naší minulé odpovědi někoho zkontaktoval. S psychologem nebo psychoterapeutem můžete probrat všechna Vaše trápení podrobněji a společně hledat, co by Vám pomohlo. Můžete využít bezplatných služeb Poradenského centra Masarykovy univerzity nebo si sám najít psychologa nebo psychoterapeuta na internetu, např. zde. V akutních situacích se můžete obrátit i na Linku důvěry, kde Vám pracovníci mohou pomoci např. s tím, jak zmírnit depresivní pocity.

Přejeme Vám hodně zdaru ve škole i ve vztazích.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑

zobrazeno: 1-25 z 1244 → stránka: 12