Internetová poradna Katedry psychologie FSS

Vložit dotaz
Fulltextové vyhledávání a filtrování dotazů zobrazit ↓

Filtrovat dotazy dle tématu:

Fulltextové vyhledávání:

Již zopovězené dotazy poradny:

zobrazeno: 26-50 z 1023 → stránka: 123

27.5.2018

Syna to táhne za nezodpovědným otcem

Dobrý den, nevím, zda jsem zde dobře. Jen, bych potřebovala poradit ohledně syna (8 let). Syna mám z předchozího vztahu. Otec syna je manipulátor bez sebereflexe, kterému vždy vše v životě tak nějak prochází, protože vypadá, že neumí napočítat do deseti. Přitom každého shazuje, jen on je nejlepší. Je to narcis. A přitom každý s ním má slitování. Otec se není schopen postarat sám o sebe a neplánuje. Žije v páchnoucí garsonce, nedbá hygieny a stačí mu k životu počítač, kde může hrát 16 hodin denně PC hry. Já jsem uzkostlivý, přepečlivělý typ matky, který se o dítě stará zase až nadmíru a dítě je pro mě vším. Bydlíme se současným manželem v krásném domečku se zahradou. Můj syn má 100% pozornost. Bohužel se mi nepodařilo mít další dítě (4x potrat). Můj syn nás bere se současným manželem jako rodinu, ale pořád ho to táhne za otcem, kde si nemusí čistit zuby, kde má volně k dispozici telefon s hrami. U nás počítač funguje za odměnu. Za dobré známky (s tímto problém absolutně nemá), za uklizený pokoj. V tomto případě má PC k dispozici na omezený čas. Syn ví, že to takto doma funguje a prakticky ani moc počítač nevyžaduje. V dnešní době je to k podivu, ale raději tráví čas na zahradě se sousedovic dcerami. Trochu mě mrzí, že hraní upřednosťuje především. Já sama jsem více pomáhala na chalupě prarodičům, protože jsem chtěla. Ale k mému dotazu. Když je u otce, nejsem se s otcem schopna vůbec domluvit, kdy si mám pro dítě přijet. Když mu volám, típá mi telefon. Syn má z toho legraci. Prostě jej svým způsobem již nyní manipuluje, aby si mě nevážil, protože otec syna si sám neváží své matky. Ještě podotýkám, že když jsem od otce dítěte odcházela, nechtěla jsem po něm žádné alimenty, chtěla jsem mít klid. Protože bych se s ním musela jenom soudit. Je bez peněz. Dítěti nic nekoupí sám, jen mě shazuje, že syna oblékám hrozně. Otec syna nemá vůz, proto vyžaduje, abych mu jej vozila. Samozřejmě ze strachu z budoucnosti, aby mi syn někdy nevyčetl, že jsem mu zakazovala styk s otcem, tak mu jej vozím. A když se chci domluvit v kolik si ho vyzvednout, tak mi není schopen určit čas. Telefony mi típá s tím, že já si mám počkat, až on mi zavolá. Takto to s ním bylo celý život. Otec dítěte vynikal ve sportu. Byl kapitánem reprezentace do 20-ti let. Hrál nejvyšší soutěž a z toho pořád vychází. Všechny peníze utratil a nyní nemá ani korunu. Prosím o radu, jak tuto situaci řešit? Nechci upírat dítěti vlastního otce, ale nevím jak k tomu celému přistupovat? Syna to táhne k otci, když je s ním, cítí se být silný a přijde mi, že je pod jeho vlivem a také se mi vysmívá. U nás má všechno, ale vyžadujeme určitou disciplínu, ale přijde mi, že o to "všechno" ani nestojí. Mám synovi naložit více povinností v domácnosti za takové vysměvačné chování když je s ním, nebo mám být nad věcí? Nevozit ho k otci. Ať si přijede sám? Myslím, si, že to dělám pro dobro syna a když se mi ta "dobrota" nevrací, jsem z toho dost nešťastná a zklamaná. Vím, že děti mají mít hranice ve kterých se i cítí bezpečně. U otce žádné nemá. Tam se může vše. Potřebovala bych poradit jak s tímto stavem "bojovat". Syn mě má určitě rád, ale z tatínka se může zbláznit. Který mu nic nedá. Nemyslím materiálně. Děkuji moc za odpověď.

Barbora zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Barboro,

píšete nám s tím, že Vás trápí chování otce Vašeho syna. Žije v nevhodných podmínkách, nepracuje, synovi neposkytuje péči, kterou by podle Vás měl a nenastavuje ve výchově pravidla, která vnímáte jako důležitá. Zároveň syna manipuluje proti Vám a syn se spolu s otcem Vám pak vysmívá. Vy přitom děláte pro syna všechno, tak jste nešťastná z toho, že je tolik ovlivněný otcem. Nevíte, co s tím, protože nechcete synovi zabraňovat se s otcem stýkat. Zvažujete, jestli by pomohlo syna k němu nevozit a nechat, ať se o odvoz postará sám nebo jestli by se Vám syn tolik nesmál, kdyby měl více povinností. Kladete si také otázku, jestli byste neměla být více nad věcí. Ptáte se nás, jak tuto situaci řešit.

Představuji si, jak může být pro matku náročné, když dítěti poskytuje vše, co může, ale přitom vidí, jak je syn nadšený z otce, který mu nevytváří materiální zázemí ani hranice pro správný vývoj dítěte. Nedivím se, že zažíváte zklamání, když se Vám pak syn vysmívá. Chápu, že Vám nespolehlivost otce vadí, a že máte strach, jaký dopad bude mít jeho styl výchovy na syna. Někdy se stává, že u rozvedených rodičů si dítě toho druhého, se kterým nežije, idealizuje. I když mají dobrý vztah s Vaším novým mužem, je možné, že mu chybí jeho vlastní táta. To se může projevovat i tím, že chce být v něčem jako on, což by mohlo být i důvodem, proč se Vám posmívá.  Mohlo by být prospěšné si promluvit se synem, že Vás zraňuje, jak se Vám posmívá, ale že i tak mu chcete dopřát kontakt s tátou, kterého má rád. Vzhledem k jeho nízkému věku je důležité zvolit vhodné místo a způsob sdělení, aby to pro něj bylo srozumitelné. Napadá mě, že kdybyste zkusila zjistit, co ho vede k tomu tyto věci říkat nebo proč tolik touží být s tátou, tak Vám to může pomoci pochopit, co byste teď mohla udělat, aby Vám v tom všem bylo lépe. Vzhledem k věku syna je ale možné, že nebude schopen své důvody formulovat. Mohlo by pomoci si s otcem syna zkusit otevřeně a s respektem o Vašich obavách promluvit i když chápu, že rozhovor s ním nemusí být snadný. Eventuálně mu můžete napsat dopis, ve kterém vyjádříte své prožitky z jeho chování a můžete pokusit navrhnout, jestli by byl ochoten spolupracovat na vytváření příjemnější atmosféry, která by byla příznivá pro něj, Vás, syna i ostatní členy rodiny.

Někdy také může pomoci od situace poodstoupit a věnovat se na chvíli něčemu jinému. Stává se, že když usilovně hledáme řešení, tak nepřichází, ale když si na nějakou dobu odpočineme, pak vidíme celou situaci z jiného úhlu.  Dále přemýšlím nad tím, že by mohlo být prospěšné svou situaci s někým probrat. Bývá úlevné svěřit se se svými pocity někomu blízkému, ať už manželovi, kamarádce nebo příbuznému. Třeba je napadne, co by se dalo dělat, aby bylo Vám i synovi dobře nebo Vás podpoří v této složité situaci. Další možností je obrátit se na odborníky. Možná je ve škole Vašeho syna psycholog, se kterým byste mohla konzultovat, jak postupovat anebo se můžete vydat do rodinné poradny, které fungují bezplatně. Můžete si tam o Vašich pocitech promluvit s psychology nebo sociálními pracovníky a společně s nimi hledat způsob řešení situace, který bude přijatelný pro všechny strany. Může Vám to pomoci ujasnit si i odpovědi na Vaše otázky, jestli by bylo vhodné chovat stejně nebo jestli by bylo lepší změnit dosavadní jednání. Případně můžete školního psychologa nebo poradnu navštívit také se synem. Podporu odborníků lze využít i pro usnadnění rozhovoru o Vašich a synových potřebách, o kterém píšeme výše v textu. Mohlo by to pomoci vytvořit bezpečný prostor pro sdílení pro Vás oba.

Přejeme, ať brzy najdete východisko z tohoto nepříjemného stavu.

Tým poradny 

skrýt odpověď ↑
26.5.2018

Poslední týden prožívám nepříjemné stavy, co to může být?

Dobrý den. Obracím se na vás s prosbou o radu. Již týden se ráno budim unavená,bez nálady,s divnym pocitem uvnitř.jako by se mi tam něco sviralo a kolikrát je mi celé dopoledne úplně do pláče. Mám měsíc před svatbou a jsem z tohoto stavu nešťastná,protože jsem protivna na přítele,nenechám na sebe sáhnout. I v práci bych si nejradej zalezla někam do koutku a s nikým se nebavila a jen spala a spala. Bolí mě celá záda a hlava. Většinou to do večera přejde a je mi lépe. Ale ráno nanovo. Jak mám špatnou náladu,nad vším moc přemýšlím a to je jeste horsi. Co to může být? Děkuji za odpoved.

Adelis zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den,

děkujeme za Váš dotaz. Týden se budíte unavená, bez nálady a s divným pocitem, jako by Vás něco svíralo. Kolikrát je Vám úplně do pláče, a i v práci byste nejraději někam zalezla a s nikým se nebavila. Jste protivná na přítele a nenecháte na sebe sáhnout. Bolí Vás celá záda a hlava a ráda byste jen spala a spala. Máte měsíc před svatbou, jste z tohoto stavu nešťastná a zajímalo by Vás, co to může být.

Rozumím tomu, že může být matoucí a nepříjemné, když nevíte, co se s Vámi nyní děje. Napadá mě, že když člověka čekají velké změny, mohou se u něj objevovat projevy stresu, i když se jedná o změny příjemné - někteří lidé to prožívají například právě u nadcházející svatební události. Někdy může být nápomocné dovolit si dát průchod aktuálnímu prožívání a následovat naše potřeby v danou chvíli - například dopřát si více odpočinku, pokud se cítíte unavená, nebo být sama, když potřebujete být sama.

Uvažuji také nad tím, čeho konkrétního se týkají zmiňované myšlenky, které u Vás nyní objevují a jaké pocity jsou s nimi spojeny. Přemýšlím, zda jste se o nich již zkoušela bavit s někým blízkým, například s Vaším nastávajícím manželem nebo někým jiným ve Vašem okolí, komu důvěřujete. Možná by Vám takový rozhovor mohl poskytnout alespoň částečnou úlevu, případně nějaký náhled na to, co se Vám nyní děje. Stavy, které popisujete, však mohou mít různé souvislosti, které není bohužel možné v rámci internetového poradenství přesněji objasnit.

Říkám si, že pro lepší porozumění Vašemu stavu by Vám mohl pomoci podrobnější hovor s odborníkem. Můžete se obrátit například na psychologa či psychoterapeuta, se kterým byste mohla probrat jak nepříjemné stavy, tak jejich možné souvislosti. Seznam kontaktů na některé lze najít např. na www.znamylekar.cz . Pokud byste měla pocit, že Váš stav nějak souvisí se vztahem s přítelem, můžete navštívit také manželskou a rodinnou poradnu. Na objednání u odborníka a v poradnách se občas čeká. Ale pokud byste si chtěla o svých pocitech promluvit co nejdříve, můžete telefonicky nebo přes chat s jakýmkoliv tématem kontaktovat některou Linku důvěry.

Přejeme, aby se brzy objasnily souvislosti Vašich potíží.

Tým poradny 

skrýt odpověď ↑
25.5.2018

Nevím, co mám dělat se žárlivostí a nočními můrami

Dobrý den. Od malička mě můj otec znásilňoval. Ve 13 letech jsem utekla z domova, mého otce jsem nahlásila na policii, zavřeli ho na 6let. Žila jsem u své sestry měla jsem dva partnery, podváděli mě. Teď žiji s partnerem, a jsem trochu žárlivá, bojím se že mě opustí, někdy mám noční můry z dětství nemůžu spát a mám problém někomu věřit. Nevím co mám dělat všichni házejí vinu na mě z rodiny se semnou baví jen sestra, a nevím co mám dělat.

Index zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den,

děkujeme za důvěru, se kterou se obracíte na naši poradnu. Píšete, že Vás otec od malička znásilňoval a následně jste utekla z domova. Někdy máte noční můry z dětství a nemůžete spát. Měla jste partnery, kteří Vás podváděli a nyní jste trochu žárlivá na Vašeho partnera, se kterým žijete. Bojíte se, že Vás opustí a máte problém někomu věřit. V rodině házejí všichni vinu na Vás a baví se s Vámi jen sestra. Chtěla byste vědět, co máte dělat.

Chápu, že po zkušenostech, které popisujete, může být těžké nyní lidem důvěřovat. Z toho, co píšete cítím, že Vám na příteli záleží. Je proto pochopitelné, že můžete žárlit a že máte strach, abyste o něj nepřišla. Říkám si, že by mohlo být úlevné s přítelem Vaše pocity sdílet a svěřit se mu s tím, co prožíváte. Přítel by Vás mohl vyslechnout a podpořit, nebo i ujistit, že k žárlení není důvod. Nelze bohužel předvídat, jak se druzí lidé v budoucnu zachovají. Ráda bych však řekla, že pokud máme nějakou zkušenost z minulosti, nemusí to znamenat, že se bude opakovat i v budoucnu. Nemusí to například znamenat, že se Váš přítel bude chovat stejně, jako předchozí partneři. Ráda bych v této souvislosti vyzdvihla, že jste i po předchozí špatné zkušenosti nový vztah dokázala navázat.

Představuji si, že může být opravdu vyčerpávající, když se Vám vrací zážitky z dětství v podobě nočních můr. Ke klidnějšímu spánku někdy napomáhá dodržování spánkové hygieny, o které lze najít informace například na internetu nebo v knihách. Někdy také naše sny odráží to, co se v našem organismu děje a může být nápomocné se o nich pobavit s někým dalším.

Rozumím tomu, že může být náročné nemít v blízkých podporu. Všímám si, že alespoň sestra je Vám nakloněna a můžete se na ni obrátit. Ráda bych Vás podpořila v tom, abyste se pro sebe nebála vyhledat i podporu odborníka, se kterým byste mohla Vaši životní situaci podrobněji probrat. Ten by Vám mohl poskytnout jak podporu a pochopení, tak pomoc při hledání způsobů, jak se cítit klidněji a lépe. Zdarma a anonymně se můžete telefonicky nebo po chatu obrátit na některou Linku důvěry. Osobně pak můžete navštívit psychologa či psychoterapeuta. Kontakty na některé lze najít například zde.  

Přejeme, abyste mohla být brzy spokojenější.    

Tým poradny 

skrýt odpověď ↑
25.5.2018

Jak si najít kamarády?

Dobrý den, dlouhodobě mě trápí, že si jen těžko hledám kamarády. Ve škole se bavím se třema holkama, ale nikdy bych je za kamarádky neoznačila. I mezi nimi pořád připadám osamněle. Spíš je beru jen jako takové známé. Nikdy bych se jim třeba s ničím nesvěřila, vlastně s nimi ani nic neřeším, maximálně školu. Nemáme totiž vůbec nic společného, žádné zájmy, neposloucháme stejnou hudbu, nedíváme se ani na podobné filmy. To, že jsme všechny jiné by mi ani tak nevadilo, ale vadí mi, že mě často shazují. Možná je to jenom můj pocit, ale často v jejich poznámkách cítím posměch, nebo dokonce urážku. Někdy mám pocit, jako že ani nemůžu nic říct, aby si na mě něco nenašly. Je to pokaždé něco jiného, jednou se naváží do mého oblečení, jindy do nějakého mého názoru nebo koníčku. Nejsem si jistá, jestli se jen nechovám dětinsky a nejsem příliš vztahovačná, ale poslední dobou mě to velmi trápí. Moc ráda bych měla kamarádky, ale na oboru je nás moc a špatně se navazují kontakty, tak spíš musím zlepšit svůj vztah s nimi. Nevím, ale jak. Bojím se, že pokud si nenajdu kamarádky, se kterými bych mohla trávit čas i mimo školu, stanu se závislá na příteli a tím ho ztratím, což opravdu nechci. Můžete mi prosím nějak poradit? Děkuji za odpověď

Mirka zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Mirko,

píšete nám, že si těžko hledáte kamarády a nevíte, co s tím. Ve škole se sice bavíte se spolužačkami, ale vnímáte je spíše jako známé než jako přátele. Zdá se Vám, že nemáte nic společného. Máte pocit, že Vás uráží za to, že jste jiná, ale nejste si jistá, jestli nejste jen příliš vztahovačná. Ptáte se nás, jak si s nimi zlepšit vztahy, abyste nemusela být závislá na příteli.

Rozumím, že není lehké navazovat bližší vztahy, když je Vás na oboru moc. Chápu, že Vás to trápí, je přirozené chtít kamarády a ne jen známé. Rozumím i Vaší obavě, že být pořád jen s přítelem není vhodné pro Váš vztah. Někdo získá kamarády rychle, někdo potřebuje více času, než nalezne někoho, s kým se cítí dobře. Někdy pomůže dát tomu ještě čas a netlačit na sebe, postupně se s lidmi poznávat, než narazíte na někoho, kdo je Vám podobnější. Možná se i časem více sblížíte se spolužačkami, které už znáte, třeba Vás spojí více společných zážitků. Napadá mě, že by mohlo být prospěšné zajít se spolužačkami někam po škole, třeba na večeři nebo na výlet. Možná máte pocit, že Vás to nebude zajímat, ale třeba Vám delší společně strávený čas pomůže poznat, jaké skutečně jsou.  Třeba zjistíte, že jste si jejich poznámky jen špatně vyložila.  Možné jsou obě varianty - třeba jste jen zrovna narazila na partu, která vyznává jiné hodnoty a nezvládají být s někým, kdo je jiný. Ale taky se mohlo stát, že se jen projevují jinak, než jste zvyklá, a tak si jejich komentáře vykládáte jako urážky, i když to myslí třeba jako vtip anebo si to říkají i mezi sebou. Ale mohlo se i stát, že jste narazila na kolektiv, který Vám nesedl. To není nic neobvyklého. Možná by stálo za zkoušku se poohlédnout po kamarádech i jinde, třeba na místech, kam ráda chodíte. Často lidé nachází přátele např. v zájmových oddílech, na sportovištích či různě orientovaných klubech nebo spolcích, kde je spojuje jejich oblíbená činnost.

Říkám si, že by mohlo pomoci si o tom promluvit s někým blízkým, s přítelem nebo s někým z rodiny, případně s kamarády z minulé školy. Můžete společně přijít na to, co by Vám usnadnilo navazování vztahů anebo se Vám uleví, když své trápení s někým budete sdílet a dostane se Vám podpory. Také byste se mohla obrátit na psychologa, se kterým můžete probrat, co Vás trápí a společně se snažit přijít na to, co by pomohlo, abyste se necítila osamělá. Možná máte psychologa ve škole (i na vysokých školách jsou poradenská centra) anebo si můžete vyhledat psychologa/psychoterapeuta na internetu, např. na www.znamylekar.cz, kde jsou i reference od klientů.

Přejeme, ať se brzy cítíte lépe.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
24.5.2018

V životě mi chybí přítelkyně

Dobrý den je mi 21 let a potřeboval bych poradit. Už tak poslední 2 roky se celkem zamýšlím na jednou věcí. V mém životě figurují 2 problémy které se vzájemně prolínají. Ten první je, že mi v životě velmi chybí přítelkyně. A to jak po stránce společně strávených chvil, společných zájmů a podobně, tak i po stránce sexuální. Každý den se mnou mávají hormony a já se musím uspokojovat u erotických videí abych se jich zbavil a mohl se tak soustředit na práci a studium jinak mě to neustále nutí. Během dne je to velmi otravné a zdržuje to. Jenže mě to vůbec netěší a je mi po tom akorát víc smutno z toho, že vlastně nemám vztah. Jde jen o to zbavit se těch hormonů. Jelikož jsem celkem citlivý tak i samotný pocit toho, že se mi někdo líbí, prožívám možná až moc silně. Čímž se dostávám k problému číslo 2. A to je proč nezkusím někoho konečně po 21 letech potkat a mít tak šanci na první opravdový vztah. Trpím docela silnou sociální fobií a stresem. Nedokáži se proto seznamovat. Bohužel je to tak silné, že když jsem si jednou domluvil rande, druhý den jsem měl tak silné bolesti břicha a zvracení, že jsem přemýšlel jestli dokáži vstát z postele a neskončím v nemocnici. Mám podobný i když menší strach i z toho komunikovat s prodavačem a podobně. Problém je, že stejný strach pociťuji i z toho jít třeba k doktorovy nebo mu vůbec zavolat. Takže trochu nevím jak z toho ven. Děkuji za odpověď.

Husky zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den,

svěřujete se nám, že Vám v životě schází přítelkyně. Rád byste měl vztah se ženou, ale seznámení Vás stresuje. Míváte také strach komunikovat s jinými lidmi. Zároveň píšete, že se musíte uspokojovat u erotických videí, ze kterých ani nemáte radost. Píšete, že trpíte sociální fobií a stresem, kvůli čemuž se nedokážete seznamovat. Váš strach zahrnuje nejen seznamování, ale i běžnou komunikaci, bojíte se zajít k lékaři nebo mu zavolat. Proto nyní nevíte, jak z toho ven a jak svou situaci řešit.

Přemýšlím, že pro Vás nemuselo být jednoduché napsat do poradny tak osobní dotaz a přijde mi skvělé, že jste se k tomu odhodlal. Dovedu si představit, že v jednadvaceti letech toužíte po blízkém vztahu s přítelkyní, ve kterém byste s ní mohl trávit společné chvíle i sexuálně žít. Někteří lidé zažívají velkou potřebu sexuálního uspokojení, které se pro ně může stát nakonec obtěžující. V některých případech může jít o zvýšenou tvorbu hormonů, jindy jde o přirozenou chuť na sex, která může být uspokojená ve vztahu s přítelkyní. Chápu, že neodbytné sexuální touhy přicházející v nevhodné chvíle mohou být obtěžující. Napadá mě, zda jste se nezkoušel věnovat aktivitám, které mohou pomoci odpoutat se od sexuálních myšlenek. Někomu pomáhá například sport. Rozhodně to však neznamená, že byste se měl přestat snažit hledat způsoby, jak si najít přítelkyni. Někdy to chce čas a trpělivost, než se nalezení partnera podaří, zvláště potýkáte-li se s obtížemi při komunikaci. Ale i lidé, kteří mají strach se seznamování, si jsou schopni najít partnera a žít spokojený milostný život. S hledáním strategií jak na to, a jak můžete bojovat s úzkostí v sociálních situacích, nebo jak hledat partnerku, ale i s dalšími oblastmi, které Vás nyní zatěžují, by Vám mohl pomoci psycholog nebo psychoterapeut. Kontakty na ně naleznete např. na webu www.znamylekar.cz.

Píšete, že míváte strach komunikovat s druhými lidmi a zažíváte nepříjemné stavy před schůzkou s ženou, ale i u lékaře nebo v kontaktu s prodavačem. Říkám si, že strach ze setkání s druhými může mít občas každý z nás, ale je fajn situaci řešit, pokud cítíme, že nás naše pocity omezují a nevyhovuje nám to. Strach ze setkání s lidmi nebo před schůzkou s ženou lidé také běžně probírají u psychoterapeuta, psychologa nebo lékaře. Píšete, že máte strach se s odborníkem sejít nebo mu zatelefonovat. Napadá mě, že někteří z nich využívají i možnosti chatu a nemusíte k nim docházet osobně, nebo jim telefonovat. Také některé linky důvěry využívají chatování jako alternativu k telefonování. Možná by pro Vás byl tento způsob komunikace vhodným začátkem na cestě za zlepšením. S odborníkem na chatu můžete také probrat možnosti, jak zvládnout strach ze seznamování a cítit se lépe.

Přejeme Vám, abyste se cítil spokojený.

Tým poradny.

skrýt odpověď ↑
23.5.2018

Myslím, že nejsem dost dobrá, mám navštívit psychologa nebo psychiatra?

Dobrý den, trpím neustálým strachem nebo možná spíš úzkostí z toho, že selhávám, že nedělám vše, co bych mohla, že nejsem dost dobrá. Nedokážu sama sebe nijak přesvědčit o tom, že to, co dělám, má nějakou hodnotu. Všechno se teď ještě zhoršilo, když jsem chybou vyučujícího nebyla připuštěna ke státnicím. Úplně to zbořilo moje plány a vůbec nevím, jak dokážu ve studiu pokračovat. Měla jsem studium pečlivě rozplánované a najednou se všechno otřáslo. Doufala jsem, že když udělám státnice, nějak si potvrdím samu sebe a třeba se mi podaří vymanit se z kruhu sebemrskačství. Teď mám pocit, že všechna moje snaha byla nějak zbytečná a že i moje existence je zbytečná. Mám pocit, že jakmile se ještě jednou dostanu pod tlak, tak se prostě zhroutím a už se nikdy nezvednu. Chtěla bych si o tom promluvit s psychologem nebo psychiatrem z masa a kostí, ale bojím se, že možná není vhodná chvíle, když jsem zrovna rozrušená a nemyslím úplně jasně. Nebo je naopak přesně ta vhodná chvíle vyhledat psychologa či psychiatra? A jak poznám, zda se moje problémy hodí spíš pro psychologa nebo pro psychiatra? Kromě toho, všude kolem je jich spousta. Kdo mi poradí, na koho se obrátit? Vůbec nevím, kde začít. Děkuji za jakoukoliv radu.

Evi zobrazit odpověď ↓
 

<>

Milá Evi,

děkujeme, že jste obrátila se svým dotazem na naši poradnu. Píšete, že máte pocity strachu či úzkosti z toho, že selháváte a že nejste dost dobrá. Navíc se to ještě zhoršilo tím, že jste nebyla připuštěna ke státnicím a přemýšlíte, jak můžete dál pokračovat ve studiu, zda není Vaše snaha a vůbec Vaše existence zbytečná. Ráda byste navštívila psychologa či psychiatra, ale nevíte, zda je ta vhodná chvíle a taky na kterého z odborníků se obrátit.

Říkám si, že pro Vás musí být složité se s touto situací a Vašimi pocity vyrovnávat. Popisujete Vaši dlouhodobou úzkost z toho, že nejste dost dobrá, že neděláte vše, co byste mohla, máte o sobě asi jisté pochybnosti. Pravděpodobně jste se těšila na složení státnic, které by mohlo změnit Váš obraz na sebe samu. Rozumím, že nepřipuštění ke státnicím je pro Vás teď asi velké zklamání a že asi v blízké době není jiná událost, při které byste mohla zažít větší úspěch a potvrdit si, že to, co děláte, má hodnotu.

Když Váš dotaz čtu, napadá mě, že jste toho ve svém životě dokázala hodně. Z informací, které mám, jste minimálně úspěšně zvládla přijímačky na vysokou školu, prošla jste všemi předměty a nyní jste na konci studia. Z nějakého důvodu teď nemůžete ke státnicím, to ale neznamená, že je v příštím termínu nezvládnete. Určitě nejste sama, komu se něco takového stalo a možná by bylo fajn se na to podívat z té lepší stránky a využít ten čas pro dobrou přípravu na státnice nebo získání pracovních zkušeností, dobrovolnictví nebo něčeho jiného, co Vás baví.

Je fajn, že si chcete o svých potížích popovídat s odborníkem, v tom bych Vás chtěla podpořit. Psycholog je člověk s vysokoškolským vzděláním v oboru psychologie a pomáhá lidem tzv. psychologickými prostředky, provádí psychoterapii (léčbu rozhovorem) či psychologické poradenství. Je dobré, pokud je absolventem nějakého akreditovaného psychoterapeutického výcviku. Oproti tomu psychiatr je člověk s lékařským vzděláním a atestací v oboru psychiatrie. Sice také někteří z nich mohou provádět psychoterapii, ale není tomu tak vždy. Na rozdíl od psychologa může předepisovat psychofarmaka a léčit tak duševní poruchy.

S tím, co popisujete, se jeví jako vhodnější odborník psycholog. Myslím, že vhodná doba pro jeho návštěvu je vždy, když cítíte, že by Vám to mohlo nějak pomoci a nevadí, že jste zrovna rozrušená. Psycholog má na své klienty vyhrazený dostatek času a můžete s ním tak hlouběji probrat svou situaci - co Vás tíží a jak se cítíte a můžete společně hledat možné cesty, jak s těmito pocity pracovat a jak například zvýšit Vaši sebepodporu. Můžete navštívit například univerzitního psychologa (poradenské centrum), pokud jej na škole máte. Jedno je zřízeno například na Masarykově univerzitě pro její studenty. Můžete kontaktovat i jiného psychologa či psychoterapeuta, kterého si můžete vyhledat např. na www.znamylekar.cz a vybrat si jej třeba podle recenzí klientů. Existují psychologové pracující na pojišťovnu, jejichž služby nehradíte, ale mají většinou delší objednací lhůty. Časově dostupnější jsou proto privátní psychologové, kde si pak služby hradíte sama. Můžete se také zkusit zeptat lidí ve Vašem okolí, zda by Vám nějakého odborníka doporučili.

Přejeme Vám, abyste našla vhodného odborníka a aby Vám bylo lépe.

Tým poradny

 

skrýt odpověď ↑
23.5.2018

Vysazuji Tiapridal, mohou přijít komplikace?

Dobrý den. Již čtyři týdny vysazuji Tiapridal 100mg (Dříve 1-0-1 , nyní jsem již na 1-0-0). Chtěl jsem se zeptat, jestli při vysazování tohoto léku mohou být nějaké komplikace nebo jestli nemůže hrozit nějaké riziko po vysazení (Např. různé dysfunkce) Slyšel jsem že Tiapridal je těžké antipsychotikum. Na psychiatrii tvrdili že ne ale na psychologii byli opačného názoru. Tiapridal užívám na tiky. Již 10 let. Děkuji za odpověď.

V zobrazit odpověď ↓
 

<>

Dobrý den,

píšete nám s dotazem, zda při vysazování léku Tiapridal mohou nastat nějaké komplikace nebo rizika. Na psychiatrii Vám řekli, že ne, ale na psychologii Vám řekli opak.

Rozumím tomu, že jste nyní možná zmatený z informací, které máte. Tiapridal užíváte již 10 let a teď byste jej měl vysadit. Je pochopitelné, že máte obavy, jaké změny to může způsobit. Na druhou stranu je fajn, že se Vaše potíže lepší a Vy můžete lék postupně vysazovat.

Na Vaši otázku Vám ovšem v rámci internetového psychologického poradenství nedokážeme odpovědět, jelikož nejsme lékaři. Jen ti Vám mohou říci, jaké případné dopady vysazení tohoto léku může mít. Můžete se kromě Vašeho psychiatra zeptat ještě obvodního lékaře nebo například lékárníka. Psycholog sice často pracuje s klienty užívající léky, ale nemá zdravotnické vzdělání, proto je v tomto případě vhodnější obracet se přímo na zdravotníky.

Přejeme Vám, abyste brzy našel odpověď na svou otázku.

Tým poradny

 

skrýt odpověď ↑
23.5.2018

Jak mohu pomoci příteli, který má výbuchy vzteku a nedůvěřuje lidem

Dobrý den, přítel se po pěti letech vrátil z výkonu trestu odnětí svobody. V minulosti užíval několik let drogy (injekčně). Nyní chce "normálně" žít, mít práci, rodinu... Jsou to dva měsíce, co je z vězení. Trpí velkou nedůvěrou, má velice nízké sebevědomí a vůbec si nevěří. Když je v kontaktu s cizími lidmi v cizím prostředí, klepou se mu ruce a je strašně nervozní. Problém je, že ho dvakrát třikrát do týdne popadne bezdůvodně výbuch vzteku, nadává, mluví o sobě jako o "tupounovi a omezenci" a pokaždé ode mě odešel. Po pár hodinách se vrátil, řekl, ať na to zapomenu a omlouval se, že o mě nechce přijít a že chce normálně žít. Včera mi sám přiznal, že ty záchvaty vzteku sám nezvládá. Padla i možnost návštěvy psychologa. Já myslím, že jde o něco jako sociální fobii... Problém je, že vzhledem k tomu, že byl závislý, nechci, aby užíval antidepresiva ani jiné léky. Já osobně už si nevím rady a mám strach, že další výbuch vzteku neunesu. Neporadili byste mi, jak bych mohla situaci řešit já bez pomoci lékařů? Padla i varianta, že zkusí nastoupit do práce a pokud to nebude zvládat i tak, navštíví psychologa. Co byste mi poradili? Děkuji a pěkný den.

Kiki zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den,

svěřujete se, že Váš přítel po návratu z výkonu trestu trpí nedůvěrou k cizím lidem a mívá výbuch vzteku, kdy od Vás na několik hodin odchází. Nevíte si rady a bojíte se, že další výbuch vzteku neunesete Ráda byste příteli pomohla a ptáte se nás, jak situaci řešit bez pomoci lékařů. Máte obavu z nasazení léků, protože byl přítel v minulosti závislý na drogách.

Při čtení Vašeho dotazu přemýšlím, jaké to pro Vás asi je, žít s člověkem, který má takové výkyvy nálad. Může být náročné podobné situace zvládat a chápu, že přemýšlíte nad možnostmi, jak příteli pomoci a díky tomu se třeba také cítit ve vztahu lépe. Píšete, že jste s přítelem mluvili o různých variantách, co dělat. Připadá mi fajn, že o situaci společně mluvíte a hledáte řešení, jak ji společně zvládnout. Rozumím tomu, že Vy a Váš přítel můžete mít obavy z vyhledání lékaře kvůli závislosti na drogách. Není však nutné se návštěvy psychiatra bát. Je klidně možné, že psychiatrická léčba nebude zapotřebí, což vám ale nejlépe řekne právě lékař. A pokud by zapotřebí byla, bývá dobré s návštěvou odborníka neotálet, aby mohla být léčba zahájena co nejdříve a příteli se tak mohlo brzy ulevit. Píšete o obavě z nasazení léků. Psychické problémy se dají léčit různými léky. Pokud přítel lékaře o své bývalé závislosti informuje, lékař dá pozor, aby nepředepsal léky, které mohou vyvolat závislost. Je zcela běžné, že psychiatrické léky mohou užívat i ti, kteří dříve brali drogy, aniž by u nich léky vyvolaly bažení po drogách či novou závislost. Psychiatr může příteli pomoci nastavit vhodnou léčbu tak, aby lépe zvládal výbuchy vzteku a zároveň neměl chuť na drogy. Kontakty na lékaře můžete najít například na webu www.znamylekar.cz. Pokud by přítel návštěvu psychiatra odmítl, můžete jej podpořit například také ve vyhledání psychologa nebo psychoterapeuta, se kterým může Váš přítel své potíže probrat a přijít na způsoby, jak zvládat vyhrocené situace.

Přemýšlím, že současná situace může být náročná také pro Vás. Bojíte se, že další výbuch vzteku neunesete. Výbuchy vzteku a pocity, které při nich zažíváte mohou být velmi nepříjemné a napadá mě, zda máte někoho, kdo by Vás samotnou podpořil. Je od Vás hezké, jak příteli pomáháte, ale neměla byste zapomínat ani na sebe a na to, co Vy v této situaci prožíváte a jak byste mohla docílit toho, abyste se cítila dobře a v bezpečí. V takových chvílích nám může pomoci obrátit se na někoho známého a svěřit se. Ráda bych Vás podpořila v tom, abyste na to nebyla sama. Obrátit se můžete na někoho ve Vašem okolí nebo i Vy sama můžete využít služeb psychologa a probrat s ním, co dělat pro to, abyste se ve vztahu s přítelem cítila lépe, ale i to, jak mu dále můžete pomoci.

Přejeme Vám, abyste byli brzy ve vztahu spokojení.

Tým poradny    

skrýt odpověď ↑
23.5.2018

Synovi zaskočil chleba a teď chce jíst jen některé potraviny

dobry den chcem vas poprosit o radu 4rocnemu synovi zabehol chlieb a papa nam iba jogurty,polievku a krupicovu a zemiakovu kasu dakujem

lenka zobrazit odpověď ↓
 

<>

Milá Lenko,

chtěla byste poradit, co dělat, když Vašemu synovi zaskočil chleba a nyní jí jen jogurty, polévku a krupicovou či bramborovou kaši.

Z Vašeho dotazu není zřejmé, v čem je potíž a ohledně čeho byste chtěla poradit. Rozumím tomu tak, že byste chtěla vědět, jak dosáhnout toho, aby syn opět jedl i jiné (tužší) potraviny. Napadá mě, že díky zaskočenému chlebu může mít syn nějaké komplikace a nemůže teď spolknout nic jiného než rozmixované či tekuté jídlo. Další variantou může být to, že syn měl negativní zážitek, když mu zaskočilo, a nyní kvůli tomu nechce chleba jíst. Může to být ale také něco jiného.

Pokud by to souviselo se zdravotními komplikacemi, mohla by Vám pomoci konzultace s vaším pediatrem. V případě psychických následků negativního zážitků může pomoci dát synovi čas, nenutit mu toto jídlo a možná se to postupně začne samo zlepšovat. Pokud ne, můžete navštívit například dětského psychologa, kterého si můžete vyhledat např. na www.znamylekar.cz.

Přejeme Vám, aby se situace brzy zlepšila.

Tým poradny

 

skrýt odpověď ↑
23.5.2018

Přítel za mými zády chodí na kávu s jinou, je to normální?

Dobry den,mam dotaz ohledne partnerstvi.s pritelem zijeme 11 let,mame 7letyho syna.pritel je podnikatel(na volne noze),ja jsem zamestnanec v jine firme.k pritelovym rodicum chodi denne zdr.sestra.Ja jsem nahodou zustala z prace doma a pritel mel hovor od tchyne:kde jsi,sestra tady na tebe ceka,nebude pit kafe sama,vcera jsi se rozciloval ze ti nedosla.Druhy den jsem zustala znovu doma a mel zase hovor,kdy uz ji upozornil,ze jsem doma,aby zase nahodou neco nerekla(pri volani pouzivaji hands free)Kdyz jsem se zeptala,co to znamena,rekli mi ze je to legrace(nevedeli ze jsem doma a slysim to).I pres muj nesouhlas,je pritel navstevuje kazdy den,jeho chovani se zmenilo-zacal se paradit,zacal pouzivat parfemy-vzdy pred tim nez tam jde.ikdyz se mi to nelibi,po tom co jsem slysela,stale tam kazdy den chodi.co si o tom mam myslet?kdyz jsem jim rekla,ze se mi to nelibi,ze to vypada jak kdyby mel o ni zajem,tak se mi vysmali a jeste se citi byt urazeni,ze si vubec neco takovyho myslim.naopak jeste osocili me ze nejsem normalni.co si o tom myslite Vy?je tohle normalni..dekuji za odpoved

Sasuli zobrazit odpověď ↓
 

Milá Sasuli,

děkujeme, že jste se rozhodla napsat do naší poradny. Uvádíte, že jste se náhodou dozvěděla o tom, že Váš přítel každý den navštěvuje své rodiče, kam dochází zdravotní sestra. Také si všímáte, že se jeho chování změnilo, začal se vonět a parádit. Když jste se na to zeptala, on i matka řekli, že je to legrace. Když jste řekla, že se Vám to nelíbí, vysmáli se Vám a přítel k nim stále chodí. Ptáte se, co si o tom myslíme a zda je přítelovo chování normální.

Když Váš dotaz čtu, představuji si, jak těžké je asi nyní být ve Vaší pozici. Přítel se změnil, za Vašimi zády chodil k rodičům, kam jim chodila návštěva, a když o tom chcete mluvit, vypadá to, že před Vámi něco tají. Říkám si, že se možná cítíte zrazená, frustrovaná nebo možná taky bezmocná. Také to možná narušilo Vaši důvěru k partnerovi. Tomu rozumím a vnímám, že Vám asi na vašem vztahu záleží, jelikož jste se tuto situaci snažila nějak řešit, ale zatím bezvýsledně.

Ptáte se, co si o této situaci myslíme a zda je přítelovo chování normální. Nejsme bohužel kompetentní k tomu posoudit, o co se ve Vámi popisované situaci jedná, a proto Vám můžu dát jen pár tipů, jak byste ji mohla lépe pochopit Vy sama. Říkám si, že by mohlo pomoci, kdybyste si o tom znovu s přítelem v klidu o samotě popovídala. Mohla byste mu říct, jak na Vás jeho chování působí, jak se cítíte a také o svých obavách, že má zájem o onu sestřičku. Možná partner ani neví, že jste svou stížnost myslela vážně a mohl by Vám své jednání lépe vysvětlit. Také byste se v rámci rozhovoru mohli domluvit na určitých pravidlech například v komunikaci - tak, aby byla otevřenější a nepůsobilo to na Vás, že před Vámi přítel něco tají.

Pokud byste se s přítelem domluvili, že chcete Vaši partnerskou situaci zlepšit a chtěli jste v tom pomoci, můžete se obrátit na některou z manželských poraden. Tam můžete společně s psychologem v bezpečném prostředí hlouběji probrat, co vás trápí a hledat možné cesty, jak s tím pracovat. Pokud by partner neměl zájem, můžete se na poradnu obrátit i sama, stejně jako na psychologa či psychoterapeuta poskytujícího individuální terapii. Ten by Vás mohl vyslechnout, podpořit a pomohl Vám tuto situaci co nejlépe zvládnout. Některé kontakty i s recenzemi můžete nalézt například na www.znamylekar.cz.

Přejeme Vám, aby se situace brzy vyjasnila.

Tým poradny    

skrýt odpověď ↑
23.5.2018

Mohu být psychicky nemocná?

Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, jestli moje příznaky můžou naznačovat maniodepresi, hraniční poruchu, nebo jestli si to jenom namlouvám. Mám diagnostikovanou OCD a vyhýbavou poruchu osobnosti. V minulosti jsem trpěla depresí, ale přestala jsem brát prášky, protože jsem po nich nemohla pracovat a v kuse jsem zvracela. Měla jsem i asi šest "záchvatů" syndromu vyhoření, které jsem léčila ambulantně. Od té doby uběhlo deset let. Řekla bych, že teď je mi relativně dobře, i když si myslím, že podprahově pořád trpím slabou depresí. A o to mi jde. Před dvěma dny jsem měla nový záchvat deprese. Už několik dní předtím jsem dostávala „vlaštovky“, že se mi něco stane, ale já je ignorovala s nadějí, že k tomu nedojde. Ten záchvat trval asi šest hodin, přišel pomalu jako vlna a pomalu zase odešel. A byl silnější než cokoli jiného, než jsem kdy zažila. Už jsem neměla pocit, že mi „odumírá tělo“, jako jsem kdysi mívala při syndromu vyhoření. Byla jsem strašně vyčerpaná, motala se mi hlava, bolela mě, „hořela“ mi celá hlava i tváře, a hlavně mě připadalo, jako by mě někdo sržel hlavu ve svěráku. Jako by se mi na mozek přisál nějaký temný mrak. Sice mi nezatemnil mozek, úsudek, ani smysl pro realitu, ale působilo to na mě jako „umělý filtr zoufalství“, přes který jde sice vnímat svět, ale nic nemělo smysl. A já logicky věděla, že to jsou jen chemické reakce v mozku, protože ten smutek nebyl naprosto ničím podmíněný, ale emočně se dalo vydržet dost špatně. Byla jsem tak unavená, že jsem nechtěla nic dělat, ani jsem na to neměla sílu. A včera to bylo ještě lepší: nevím, jestli se mi to jen nezdálo, ale připadalo mi, jako bych snad měla nějaký záchvateček hypománie. Trval asi jen dvě až tři hodiny, a svým způsobem to bylo hrozně příjemné, ale zároveň znepokojující. Včera jsem čekala na autobus. Sedím tam a poslouchám „Ivánku, kamaráde“. Jak jsem se tomu smála, najednou mi přišlo, jako by ta moje - už od rána zničehonic zvýšená - radost přerůstala do něčeho většího, něčeho nenormálního. Připadala jsem si jako baterka zapojená do zásuvky. Nebyl to nějaký extrémní příval energie, spíš jakoby jen lehce navýšený. Ale jakkoli je ta nahrávka vtipná, tou to být nemohlo. Začala jsem být nadšená i iritovaná zároveň, nemohla jsem postát na místě, začala jsem chodit sem a tam po celé ploše zastávky. Byl to příjemný pocit, ale klepalo se mi nervy celé tělo. Když jsem se pak zapojila do hovoru s jednou starší ženou, došlo mi, že mluvím jakoby snad roztřeseně nadšením, ale zároveň strašně sebevědomě, a taky nahlas. A když jsem dorazila domů, začalo to pomalu odeznívat. Tak já nevím, možná, že si jen něco namlouvám. Dneska se ani jedno neopakovalo. Taky mám často proměny nálad, ale obyčejně se to děje během dne nebo týdne, a ne v cyklech, jakože jen na jaře nebo jen na podzim. Vím, že se proměny nálad čistě náhodou objevují i u Hraniční poruchy osobnosti. Profilu této poruchy částečně taky odpovídám, snad jen s tím rozdílem, že netrpím strachem z opuštění a přílišnou příchylností. Prostě se bojím nějaký vztah vůbec začít kvůli možnosti ponížení. Což je asi můj hlavní problém, protože bych vztah chtěla, ale nejde to. Nedokážu navazovat vztahy s lidmi. Můžete mi, prosím, říct, jako co Vám to zní? Co mám dělat? V minulosti jsem vystřídala několik psychiatrů a nepomohli mi. Nakonec jsem si výrazně pomohla sama, ale tohle já už nezvládnu. Díky za odpověď. S pozdravem, Martina

Martina zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Martino,

píšete do poradny poté, co jste zažila záchvat deprese, který byl velmi silný a následující den jste prožila stav podobný hypománii. V současné době máte diagnostikovanou OCD a vyhýbavou poruchu osobnosti. Ráda byste věděla, jestli se jedná o příznaky maniodeprese, hraniční poruchy osobnosti, nebo si něco namlouváte. V minulosti jste vystřídala několik psychiatrů, ale nepomohli Vám. Nyní však cítíte, že situaci sama nezvládnete.

Při čtení Vašeho dotazu si říkám, že je skvělé, že se zajímáte o to, co prožíváte a snažíte se tomu porozumět. Pro řadu lidí je obtížné rozeznat, co se s nimi děje a může trvat delší dobu, než se naučí efektivně řešit své psychické stavy a třeba i objevující se záchvaty. Přemýšlím, jaké pro Vás je, zažívat stavy, které popisujete, po době, co Vám bylo relativně dobře. Připadá mi fajn, že se snažíte přijít na to, co by Vám mohlo být. Může to být krok k tomu, abyste se mohla cítit lépe. Napadá mě, zda máte ve svém okolí někoho, komu byste se se svými pocity mohla svěřit a kdo by Vás mohl podpořit. Zažívat podobné věci jistě není příjemné a povykládat si o všem s někým druhým by mohlo být úlevné. Vhodnou osobou může být někdo z rodiny nebo i kamarád či kamarádka. Pokud by ve Vašem okolí nikdo takový nebyl můžete se obrátit i na odborníka psychologa či psychoterapeuta, popřípadě zavolav na některou linku důvěry.

V lepším pochopení Vám může pomoci psychiatr, který jako jediný psychické poruchy diagnostikuje, proto také není možné zhodnotit Váš stav v rámci internetového poradenství. S psychiatrem můžete probrat, co mohou znamenat Vaše prožitky a jak je zvládnout. Zmiňujete, že jste v minulosti vystřídala několik psychiatrů, kteří Vám nepomohli, jak jste očekávala. Může se stát, že nám lékař nevyhovuje a hledáme někoho s jiným přístupem. Někdy může chvíli trvat, než najdeme někoho, kdo nám bude vyhovovat. Je v pořádku, když se rozhodnete lékaře vystřídat. Může pomoci promluvit si s ním o tom, co Vám vyhovuje, a společně hledat možnosti, jak nadále spolupracovat. Také se při hledání lékaře můžete podívat na jejich reference na stránkách znamylekar.cz a podle nich některého z nich vybrat. Na těchto stránkách naleznete také kontakty na něteré psychology a psychoterapeuty.

Přejeme Vám, abyste se lépe vyznala v tom, co prožíváte.

Tým poradny.

 

skrýt odpověď ↑
23.5.2018

Poraďte, jak zvládnout samotu a jak jít dál

Dobrý den, mám takový problém. Poslední dobou cítím prázdnotu a úzkost. Mám za sebou celkem dlouhotrvající domácí násilí, díky kterému mám špatnou psychiku a nezvládám stresové situace. Právě díky tomu jsem ve škole stále sama. Vždy, když jsem k sobě někoho pustila, zradil mě a odkopl. Jsem příliš důvěřivá a jsem si toho vědoma... Neskutečně ráda bych měla někoho, komu bych mohla kdykoli něco svěřit a on mě vyslechl. Nemáte radu, jak mám tu samotu zvládnout? Je to pro mě neskutečně stresové období. Už skutečně nevím, jak dál. Právě proto jsem se na vás obrátila...

Eliška zobrazit odpověď ↓
 

<>

Dobrý den, Eliško,

děkujeme Ti za důvěru, se kterou ses na nás obrátila. Poslední dobou cítíš prázdnotu a úzkost. Zmiňuješ dlouhotrvající domácí násilí, kvůli kterému máš špatnou psychiku a nezvládáš stresové situace. Cítíš se stále sama a chtěla bys vědět, jak tuto samotu zvládnout. Ráda bys měla někoho, komu by ses mohla svěřit a kdo by Tě vyslechl, ale vždy, když sis k sobě někoho pustila, tak Tě zradil. Je to pro Tebe neskutečně stresové období a nevíš, jak dál.

Chápu, že prožívat samotu může být velmi náročné, obzvláště v podmínkách, které popisuješ, že jsi doma zažívala. Říkám si také, že být dlouhodobě v takovém prostředí člověka opravdu může zatěžovat natolik, že je citlivější vůči stresu a potřebuje se o někoho opřít. Velmi bych Ti proto přála, abys měla jakoukoliv možnost si od nepříjemných pocitů alespoň na chvíli ulevit.

Přemýšlím, zda by pro Tebe bylo uskutečnitelné zkusit navázat kontakt s nějakými novými lidmi i mimo školu, například prostřednictvím nějakého společného zájmu. Rozumím tomu, že může být těžké nyní někomu věřit, když Tvoji důvěru dříve ostatní zradili. Říkám si, že to nemusí znamenat, že takoví jsou všichni lidé, které v životě potkáme. Umím si představit, že se ve Tvém okolí může objevit i někdo, kdo si Tvé důvěry a zájmu o přátelství bude vážit a bude to mít podobně.

Chtěla bych Tě velmi podpořit v tom, aby ses zkusila obrátit například na některou Linku důvěry. Ty můžeš kontaktovat i opakovaně a budou připraveni naslouchat čemukoliv, o čem si budeš přát s nimi mluvit. Můžeš si s nimi také psát prostřednictvím chatu. To by mohlo alespoň částečně pomoci zvládnout toto období, ve kterém se cítíš sama a mohli byste společně také zkusit přijít na nějaký způsob, jak situaci změnit. Možností je také zkusit se obrátit na školního psychologa, pokud u Vás ve škole je. Promluvit si můžeš případně i s učitelem, kterému důvěřuješ nebo s výchovným poradcem.

Tvá zmínka o domácím násilí mi dělá starosti. Nepíšeš, zda tato situace doma ještě stále trvá, ani koho se konkrétně týká, ale nikdo si nezaslouží, aby mu bylo ubližováno. Se všemi zmíněnými odborníky bys mohla probrat i to, jak postupovat v případě domácího násilí, což by bylo nutné zejména v případě, že by se toto násilí doma dělo ještě nyní nebo kdykoliv v budoucnu. V případě, že bys potřebovala pomoc ihned, je možné navštívit Krizové centrum. Krizovou pomoc poskytuje i terapeutické centrum Modré dveře , jehož pracovníci v případě nouze dokáží přijet i za dětmi či dospívajícími domů.

Přejeme, abys našla někoho, kdo by Tě vyslechl.

Tým poradny 

 

skrýt odpověď ↑
21.5.2018

Zapisuje se návštěva psychologa do zdravotní karty?

Dobrý den, chtěl bych se zeptat, jestli se návštěva, nebo nějaké dlouhodobější navštěvování psychologa zapisuje do karty pacienta/pojištěnce, nebo se tohle dělá až na úrovni psychiatrie. Předem díky za zodpovězení dotazu. ...

Tomáš zobrazit odpověď ↓
 

<>

Dobrý den, Tomáši,

zajímá Vás, jestli se návštěva psychologa zapisuje do karty pacienta. Na úrovni psychiatrie, jak píšete, se zápis do zdravotní karty pacienta obyčejně dělá, protože se jedná o návštěvu lékaře. U návštěvy psychologa záleží, zda pracuje ve zdravotnické nebo jiné oblasti. Například v sociální oblasti nebo u soukromých psychologů se zápis do zdravotní karty nedělá. Zápis ve zdravotní dokumentaci se vede u psychologa, který je placen zdravotní pojišťovnou. Doporučujeme se před objednáním k psychologovi zeptat, jak je to zvykem u něj.

Pěkné dny.

Tým poradny

<>

 

skrýt odpověď ↑
19.5.2018

Mám pocity méněcennosti probrat s odborníkem?

Dobrý den,už dlouho zažívám stavy, kdy mám pocit méně cennosti, že mě nikdo nemá rád, že mě všichni pomlouvají,sledují,že zůstanu sama. Jsou to stavy,které nemám nepřetržitě, jindy se cítím skvěle plná energie, radosti, atd. Jsem dost citlivý člověk a v těchto stavech mám v hlavě myšlenky, které vím,že jsou hloupost,ale nemůžu se jich zbavit. Např: Když mám tyto stavy a vidím mou nejlepší kamarádku jak se baví s naší kamarádkou, mám pocit,že odejde a ja budu sama, pořád mám v hlavě myšlenky, že mě nemá ráda, nesnáší mě, nezáleží jí na mě. Nedávno jsem zažila snad nejhorší stav, bylo mi zle, měla jsem pocit nervozity (nebyl důvod z čeho bych mohla být nervózní ),měla jsem pocit, že mi vystřelí srdce z hrudníku, byla jsem slabá, špatně se mi dýchalo, v hlavě jsem měla samé myšlenky,které nedávaly smysl. Chtěla bych se zeptat, zda je to pořád v nějaké normě ,a je to pouze mou citlivou povahou nebo bych tyhle stavy měla probrat s odborníkem a začít problém řešit. Moc Vám děkuji za odpověď.

Lalala zobrazit odpověď ↓
 

<>

Dobrý den,

píšete, že zažíváte pocity méněcennosti a obáváte se, že zůstanete sama. Popisujete, že máte citlivou povahu a podobné pocity Vás doprovází už delší dobu. Nedávno jste zažila stav, kdy se Vám špatně dýchalo a cítila jste nervozitu. Ráda byste věděla, jestli máte tyto pocity kvůli své citlivosti nebo byste měla to, co zažíváte, probrat s odborníkem.

Při čtení Vašeho dotazu si říkám, že nemusí být jednoduché zažívat takové pocity. Umím si představit, že Vás mohlo vylekat, když se Vám špatně dýchalo. Zároveň si všímám, že si uvědomujete, co prožíváte a snažíte se posuzovat, jak moc jsou Vaše myšlenky založeny na realitě. Může být možná náročné své myšlenky v danou chvíli ovládnout a myslet pozitivněji. Napadá mě, že řada lidí může zažívat podobné pocity jako Vy. A také mohou přemýšlet nad tím, jestli jsou jejich myšlenky v normě nebo je mají probrat s odborníkem.

V internetové poradně máme bohužel málo informací na to, abychom Vám zodpovědně řekli, zda se jedná o normu. Napadá mě, že spíše záleží na tom, jak moc je to, co zažíváte obtěžující a nepříjemné Vám samotné. Ráda bych Vás podpořila v tom, že pokud Vás tíživé myšlenky zatěžují, pak má smysl své pocity probrat s někým dalším. Svěřit se někomu se svými pocity a porozumět jim, když je Vám těžko, může být posilující. Říkám si, že návštěva odborníka, v tomto případě psychoterapeuta, Vám může dát konkrétnější odpovědi na to, co se Vám děje a můžete se naučit lépe své pocity zvládat. Také můžete využít linku důvěry, kde můžete probrat Vaši situaci a také Vás mohou nasměrovat, na jakého odborníka se obrátit, případně co dělat pro to, abyste se mohla cítit spokojeněji.

Přejeme Vám, abyste se zase cítila plná energie.

Tým poradny

 

skrýt odpověď ↑
18.5.2018

Jsem závislá na svém příteli, nebaví mě být bez něj

Dobrý den,už delší dobu mě trápí jeden velký problém.Jsem s mojim přítelem půl roku a travili jsme spolu každý den.Jako já tak i on začal zapomínat na své přatele a všechen čas jsme věnovali pouze sobě.Bylo to krásné až do doby,kdy jsem si uvědomila,že jsem na něm závislá.Neustale musím být v jeho blízkosti a když nejsem musím mu psát a volat.Neni to z důvodu,že bych mu nevěřila,to naopak,ale z důvodu,že mi chybí a chci snim být neustále v kontaktu a potom ztrácím spousta věci kolem sebe.Raději než něco udělám doma,tak čekám až partner odepiše a já cítím,že mu to začíná vadit.Když mu nápisu,raději děla něco jiného než aby byl semnou a já to chápu,jsme spolu příliš často.Nechci,aby se nas vztah rozpadl ale když svůj čas travim a někým jiným než snim,nebavím se tak,jako dřív.Jsem v pohotovosti a čekám,než mi odpoví a bude mít čas,aby jsme se zase sešli.Jsme spolu například 4 hodiny denně a vím,že je to moc.Prosím pořadte,co mám dělat.Kdyz začnu dělat nějakou aktivitu,co mě baví začnu mít strach,že ho ztratím a výčitky,že nejsem snim.

Alicka0101 zobrazit odpověď ↓
 

<>

Dobrý den,

svěřujete se, že jste si uvědomila svou závislost na příteli. Stále s ním chcete být v kontaktu a nebaví Vás dělat jiné aktivity. Když jste bez něj, máte strach, že přítele ztratíte a vyčítáte si, že nejste s ním. Zároveň zmiňujete, že Vašemu příteli začíná vadit, že jste často spolu. Ráda byste věděla, co dělat.

Říkám si, že řada lidí chce být na začátku vztahu co nejvíce se svým partnerem a společný čas si užívají. Může se stát, že si po čase vyčítají, že nedělají jiné aktivity a neužijí si je, podobně jako to popisujete Vy. Přemýšlím, jak nyní vypadá Vaše setkávání, jestli se rádi vidíte a víte, jak společný čas trávit. Dovedu si představit, že si možná už nejste tolik vzácní a zvažujete, jak Vám trávení společného času vyhovuje. Také mě napadá, že si o svém vztahu můžete s přítelem promluvit a zjistit, jak situaci vnímá on.

Ve Vašem dotazu si všímám, že si uvědomujete, co Vám ve vztahu vadí. Přemýšlím, co byste ráda změnila, abyste se cítila spokojeněji. Napadá mě, že můžete zkoušet různé možnosti, jak trávit čas odděleně nebo spolu s jinými lidmi. Můžete se postupně vracet k aktivitám, které Vás dříve bavily nebo vyzkoušet něco nového. Také mě napadá, že můžete zkusit být nějakou dobu, třeba několik dní, bez přítele a následně zhodnotit, jaké to vlastně bylo. Dovedu si představit, že se tím můžete stát odolnější a můžete lépe zvládat chvíle bez přítele.

Zároveň si říkám, že někdy může být náročné snažit se hledat řešení sama. Máte třeba možnost podělit se o své trápení s blízkými? Dovedu si představit, že někteří z nich mohli zažívat ve vztahu něco podobného jako Vy. Čelit neodbytným pocitům kontaktovat vašeho přítele nemusí být jednoduché a řadě lidí pomáhá své trápení probrat s poradcem na lince důvěry. Ten Vám může také pomoci dohledat vhodného odborníka, kdybyste chtěla o své situaci mluvit osobně. Spolu s ním můžete třeba přijít na možnosti, jak zvládnout situace, když jste bez přítele.

Přejeme Vám, abyste si užívala vlastních aktivit.

Tým poradny

 

skrýt odpověď ↑
18.5.2018

Mají antidepresiva negativní vliv na libido?

Hezký den. Začínám užívat lék Triticco prolong a zajímá mne jestli mají tyto antidepresiva nějaký negativní vliv na libido či orgasmus jako jiné antidepresiva. Nemůže dojít k nějaké dysfunkci? Děkuji

0012291 zobrazit odpověď ↓
 

<>

Dobrý den,

děkujeme za Váš dotaz a důvěru, se kterou se na nás obracíte. Ptáte se nás, zda mohou mít Vaše antidepresiva negativní vliv na libido či orgasmus a zda nemůže dojít k nějaké dysfunkci.

V rámci internetového poradenství Vám bohužel nemůžeme dát jasnou odpověď, jaký vliv mohou antidepresiva mít. Konkrétní informace by Vám mohl poskytnout lékárník (farmaceut). Farmaceuti v lékárnách vědí o lécích opravdu hodně a jsou většinou ochotní vše vysvětlit. Nevýhodou však může být, že v lékárně nemusí být tolik soukromí, kolik byste si představoval.

Je tu také možnost zeptat se přímo Vašeho lékaře nebo odborníka, který léky předepsal. Ten by mohl mít také větší povědomí o Vašem zdravotním stavu a dalších okolnostech, které mohou účinky léku ovlivnit.

Přejeme Vám, ať brzy dostanete ty správné informace.

Tým poradny

 

skrýt odpověď ↑
16.5.2018

Trápím se kvůli zprávám, které píše mé přítelkyni její kolega

Dobrý den, jsem zena a mam pritelkyni. Jsme spolu rok a potrebuji prosim poradit v situaci kuli ktere se hodne trapim nemohu spat jist, casto placu a nevim si rady absolutne.No jednou v noci sme lezeli s pritelkyni v posteli a prisla ji zprava od kolegy z prace s kterym se seznamila na zactku naseho vztahu takze se znaji necely rok a on ji napsal jen CHYBIS MI... dost me to zarazilo a neprijde mi normalni aby obycejny kamarad o pulnoci psal holce bez jake koli jine konverzace jen tak chybis mi...mam ted v hlave ze spolu neco maji nebo je on do ni zamilovany, oba dva mi tvrdi ze jsou jen pratele jenze ja jim neverim. Snazila sem se na to zapomenout ale po par dnech ji napsal zpravu ze ji neco chce ale nebude to psat. Dalsi rana ktera prohloubila mou neduveru ze neni neco v poradku. Dokazete mi prosim odpovedet jestli vam to prijde v poradku co napsal? Jsem jen ja moc zarliva a domyslim si? Nechci ji zakazovat pratele ale trapim se strasne moc kazdou minutu co je v praci premyslim jestli tam neco spolu nedelaji a chci se zbavit tehle myslenek. Ona je na me kuli tomu zla a zlobi se ze to vubec resim v sobe a placu kuli tomu ze je to pry uplna hloupost jenze lidi z meho blizleho okoli reaguji na to ze to je divne. Dekuji za odpoved a dekuji ze tu pro nas jste

Andrea zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den,

děkujeme za Vaši důvěru. Píšete nám o tom, že Vás zarazily zprávy, které Vaší přítelkyni napsal večer kolega z práce ohledně toho, že mu chybí a že jí něco chce. Máte teď v hlavě, že spolu něco mají a nevěříte jim, když Vám oba tvrdí, že jsou jen přátelé. Hodně se trápíte, nemůžete spát, jíst, často pláčete a nevíte si absolutně rady. Ptáte se na to, zda je v pořádku, co jí kolega napsal a zda jste moc žárlivá a domýšlíte si.

Chápu, že se nyní trápíte a nevíte si rady. Představuji si, že můžete prožívat nejistotu ohledně toho, co se ve Vašem vztahu děje a obavy z toho, jak se situace vyvine. Vnímám proto jako přirozené, že se Vám tyto myšlenky honí v hlavě. Rozumím tomu, že je to pro Vás aktuální a snažíte se přijít na to, jak k tomu všemu přistupovat.

Stav, který popisujete, může být velmi vyčerpávající, proto bych Vám přála, abyste měla něco, co by Vám pomohlo si od tíživých myšlenek a pocitů na chvíli odpočinout. Někdy pomáhá uvědomit si, co nám dělá radost a přináší úlevu, i kdyby to měla být maličkost. Někdo se například snaží soustředit pozornost na své zájmy, případně na cokoliv, co pomáhá alespoň na chvíli získat trochu odstup od řešení situace ve vztahu.

Je pro mne těžké odpovědět Vám, zda je v pořádku, co kolega napsal Vaší přítelkyni, anebo zda jste moc žárlivá a jen si domýšlíte. Ale chci Vám nabídnout, jak o celé situaci uvažuji. Každý ke vztahům přistupuje trochu jinak a je možné, že to, co Vám přijde zvláštní, je pro Vaši přítelkyni ještě v pořádku. Napadá mě, že by mohlo být nápomocné se o tom, jak každá tuto situaci vidíte, ještě jednou pobavit. Ačkoliv se Vaše přítelkyně zlobí, jak na tyto zprávy reagujete, pro Vás to hloupost není a velmi se kvůli tomu trápíte. Považuji za důležité, aby o tom Vaše přítelkyně věděla.

Pokud byste chtěla tuto situaci ještě podrobněji probrat s někým nezaujatým, , můžete se obrátit například telefonicky nebo prostřednictvím chatu na některou Linku důvěry. Navštívit můžete také jak sama, tak s přítelkyní některou rodinnou a manželskou poradnu. Případně můžete kontaktovat i jiného psychologa či psychoterapeuta ve Vašem okolí.

Přejeme, aby se situace mezi Vámi brzy vyjasnila.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
16.5.2018

Začaly mi vypadávat vlasy.

Vypadávání vlasů Dobrý den, říká se, že tělo a duše je jeden celek, a já mám problém, který s tím podle mě souvisí. Za poslední dobu mi začaly celkem vypadávat vlasy, nevím jestli hodně nebo normálně, protože se nevyznám, ale chtěla bych zjistit proč. Jsem si celkem jistá, že to souvisí s mou psychikou, protože se necítím za poslední měsíce moc dobře. A musím říct, že se bojím sama sobě přiznat, že se zrovna já cítím špatně. Nebudu říkat co všechno moje pocity ovlivňuje, jen mám pocit, že to s vypadáváním vlasů může souviset.

L zobrazit odpověď ↓
 

<>

Dobrý den,

děkujeme Vám za důvěru, se kterou se na nás obracíte. Píšete, že máte problém s vypadáváním vlasů. Nejste si jistá, proč tomu tak je a zdali je to normální. Domníváte se, že to souvisí s Vaší psychikou, která na tom není v poslední době dobře.

Při čtení Vašeho dotazu si říkám, že musí asi být náročné pozorovat na sobě vypadávání vlasů. Z Vašeho dotazu také cítím, že Vás trápí i Váš psychický stav a domníváte se, že to na vypadávání vlasů může mít vliv. Oceňuji, že přestože se bojíte sama sobě přiznat, že se cítíte špatně, tak jste se nakonec odhodlala a snažíte se danou situaci řešit.

Za vypadáváním vlasů můžou stát i psychické problémy. Stejně tak to ale může být způsobeno zdravotními problémy nebo kombinací obou. Proto si myslím, že byste mohla zkusit navštívit Vašeho obvodního lékaře, který by mohl s větší jistotou odpovědět na Vaše otázky ohledně vypadávání vlasů a doporučit Vám případně vhodného specialistu. K určení příčiny by bylo třeba znát širší kontext Vašich obtíží, a proto má spíše smysl konzultovat Vaše obtíže přímo s odborníkem osobně, který se může zaměřit na více souvislostí a situaci s Vámi probrat. 

Co se Vaší psychiky týče, tak si myslím, že by bylo dobré, kdybyste se zkusila někomu s Vašimi pocity svěřit. Přestože to může být náročné, někdy se člověku může ulevit, když se někomu svěří. Mohla byste zkusit říct o Vaší situaci rodičům, někomu z kamarádů anebo se můžete obrátit na některou z bezplatných anonymních linek důvěry.

Můžete se také obrátit na odborníka - psychologa nebo psychoterapeuta, kterého můžete navštívit spolu s rodiči. V bezpečném prostředí se s ním můžete zkusit pobavit o Vašich pocitech a případné souvislosti s vypadáváním vlasů. Odborníka ve Vašem okolí Vám může pomoci najít Váš obvodní lékař, případně třeba server Znamylekar.cz.

Přejeme Vám, ať brzy najdete odpověď na Vaše otázky.

Tým poradny

 

skrýt odpověď ↑
15.5.2018

Poraďte mi, jak se vypořádat s přejídáním

Dobrý den, už dlouho mám problém s přejídáním. Většinou se mi to stává ráno, než jdu do školy. Jsem sama doma a po snídani dostanu chuť ještě na něco jiného. Skončím s totálně plným žaludkem a pocitem viny. Samozřejmě potom nestihnu školu, což mi přijde ještě víc nechutné a cítím se hrozně. Občas se snažím své přejedení následně vycvičit, ale zvracení se vyhýbám. Nikomu jsem o tom neřekla a nevím, co mám dělat, aby se to nestávalo. Před časem jsem měla problém s jídlem, nejspíš trochu umírněná anorexie, kdy jsem jedla, ale extrémně málo. Poslední rok se snažím svůj vztah k jídlu zlepšit, ale jde to velmi, velmi pomalu. Miluju ale zdravé jídlo a vymýšlení nových receptů. Na svůj věk trávím v kuchyni hodně času, nakupuji si různé zdravé potraviny, alternativy, atd. Často se mi stává, že z nezdravých a tučných jídel je mi špatně od žaludku. Máte nějaké typy, jak se vypořádat s mojí situací? Děkuji, Eliška.

Eliška zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den Eliško,

děkujeme Vám za důvěru, se kterou se na nás obracíte. Píšete, že máte problém s přejídáním, který se nejčastěji vyskytuje ráno, než jdete do školy. Své přejídání se snažíte vycvičit. Před časem jste měla problém s jídlem, kdy jste naopak jedla málo. Svůj vztah k jídlu se snažíte zlepšit a baví Vás vymýšlení nových receptů.

Snažím se představit si, jak obtížná pro Vás Vaše situace s jídlem musí být. Cítím, že pocity viny, které prožíváte po přejedení, pro Vás mohou být velmi náročné. Vnímám také, že zkoušíte různé alternativy, jak nalézt řešení a cením si toho.

Obtíže, které popisujete se mohou objevovat u dívek ve Vašem věku. Nemusíte se tedy cítit vinna ani se bát svěřit se s Vašimi obtížemi někomu blízkému, který by Vám mohl nabídnout podporu. Například rodičům nebo kamarádce.

Můžete si také zkusit vzpomenout co během Vašeho běžného dne jíte. A zkusit zjistit, například s pomocí internetu a doporučených nutričních hodnot, zdali dostává Vaše tělo dostatek potřebných živin, nebo mu něco chybí. Můžete také zkusit využít tento manuál, kde se o tom můžete dozvědět více a nalézt také další rady a doporučení pro lidi v situaci možná podobné té Vaší.

Myslím si, že s Vaší situací by Vám nejlépe mohl pomoci odborník. Můžete zkusit navštívit svého obvodního lékaře nebo zkusit využít služby centra Anabell. Zde by Vám mohli pomoci zlepšit Váš vztah k jídlu. V rámci centra Anabell můžete také využít služeb telefonické infolinky nebo internetového fóra. Více informací naleznete na jejich internetové stránce.

Přejeme Vám ať se Váš vztah k jídlu zlepší.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
15.5.2018

Jak řešit strach syna z jízdy v autosedačce?

Dobrý den, ráda bych Vás poprosila o radu či doporučení k řešení našeho problému. Syn (necelé 3 roky) má panický strach z jízdy v autě/autosedačce. Zasekl se v létě (červenec 2017). Mělo to zřejmě souvislost se zkušební jízdou v sedačce na kole (umístěná za sedadlem - kouká na záda). Začalo to bez problémů. Sedl si do ní, smál se. Manžel s ním jezdil po dvoře, já mávala. Syn na mě koukal do strany, ale pak kluci vyrazili na krátkou jízdu po silnici a to už se synkovi nelíbilo. Chtěl se vrátit, tak se vrátili. Odpoledne jsme sedli do auta. Normálně jezdíme tak, že manžel řídí a já sedím se synem v zadu. U spolujezdce máme sundanou opěrku, aby syn viděl ven. Tentokrát s námi ale jela babička, takže opěrka byla nandaná a já seděla vepředu a babička se synkem vzadu. Ujeli jsme pár metrů a syn začal hrozně plakat a chtěl ven. Zastavili jsme a šli domů. Občas jsme zkoušeli, že někam pojedeme, ale jakmile jsme se přiblížili k autu, syn začal plakat a chtěl domů. Snažili jsme se netlačit a dát tomu čas. Udělali jsme i několikaměsíční pauzu od jízdy. V únoru se syn rozjezdil. První jízdu sice chvilinku plakal, ale už ne panicky a po pár metrech už radil tatínkovi se směrem jízdy. Sice bylo vidět, že se bojí, držel mě pevně za ruku, ale jízdu si užíval, hlásil co vidí, těšil se na výlety. Cca po měsíci byl syn nemocný a museli jsme dvakrát k doktoru. To se už začal trochu cukat, ale přeci jen ještě párkrát jsme někam vyrazili. Při poslední cestě jsme jeli kousek za náklaďákem, syn neviděl dopředu a úplně se zasekl, začal opakovat jednu větu dokola. Zastavili jsme a počkali, až bude zase na silnici volněji a syn uvidí před sebe. Od toho dne už do auta nesedl. Napadá mě, zda nemá syn klaustrofobii. Protože se začal bát i jízdy ve výtahu. Jen nevím, jak z toho ven. Žijeme na malé vesnici, kde se bez jízdy v autě neobejdeme. Nevíme, jak na to. Se synem si o jízdě povídáme, lákáme na výlety, ptáme se, co by mu pomohlo, ale zatím bez výsledku. Je vidět, že by rád vyrazil třeba do ZOO nebo na vláčky, ale jakmile se řekne, že musíme jet autem, je konec. Raději řekne, že nikam nechce. Prosím o radu, jak máme postupovat. Nechci nic lámat přes koleno, chci synkovi pomoci překonat strach, ale už mi docházejí nápady. Děkuji a přeji hezký den.

Maruška zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Maruško,

děkujeme za Váš dotaz. Obracíte na nás s dotazem ohledně synova strachu z jízdy autem a v autosedačce. Máte pocit, že souvisí se zkušební jízdou v sedačce na kole. Poté ještě několikrát syn občas jízdu v autě zvládnul, ale po jedné jízdě za náklaďákem se zaseknul a od toho dne už do auta nesedl. Zkoušeli jste, že někam pojedete, ale jakmile jste se přiblížili k autu, syn začal plakat a chtěl domů. Napadá Vás, zda syn nemá klaustrofobii. Nevíte, jak z toho ven a ráda byste zjistila, jak máte postupovat.

Rozumím tomu, že tento problém může být zatěžující jak pro Vás, tak pro syna, když se bez jízdy autem neobejdete. Ráda bych ocenila, že se snažíte brát na syna ohled a povídat si s ním o tomto tématu. Myslím, že je

dobré, že si všímáte, co by mohlo případný stav ovlivňovat, a zamýšlíte se nad možnými souvislostmi.  

Někdy při strachu z určitých situací pomáhá zkoušet dělat nejdříve postupně menší kroky, kdy byste syna zkoušela citlivě a opatrně obávaným situacím vystavit. Můžete se například se synem zkusit k autu jen přiblížit a jako případný další krok zkusit syna několikrát do sedačky jen posadit. Pokud by tento krok zvládl, můžete se pokusit jet autem krátký úsek a následně jindy zkoušet postupně vzdálenost prodlužovat. Nemělo by to překročit hranici, kdy by syn vykazoval známky silnějšího rozrušení. Můžete si také všímat, zda například Vaše přítomnost, držení za ruku či míra rozhledu syna kolem sebe, které jste v dotazu zmiňovala, mají na synovo chování v dané situaci nějaký vliv. Oceňuji, že některé kroky tímto směrem v této věci už děláte i nyní.

Nelze vyloučit, že má syn opravdu strach ze situací, ze kterých „nemůže ven". Bohužel však není možné v rámci internetového poradenství souvislosti synova strachu blíže posoudit, to lze pouze při osobní návštěvě odborníka. Podrobnější a přesnější informace by Vám proto mohl poskytnout například dětský psycholog, který by se Vás případně doptal i na další otázky, které by mohly přispět k objasnění situace. Mohl by Vám také doporučit další tipy, co zkoušet a jak se k synovi chovat. Obrátit se lze také na pedagogicko-psychologickou poradnu či rodinnou poradnu ve Vašem okolí, kde psychologové také působí.

Přejeme, aby se situace se synem brzy vyjasnila.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
15.5.2018

Každý den se mi vysmívá do obličeje

Dobrý den. Ve škole mám spolužačku se kterou jsem mela spousta hezkých zážitků, ale v posledni delší době me prijde, ze me ma jenom na to aby me ponizovala, dohanela k depresím a ze vseho nejvic chce abych hrozne moc na ni zarlila. Prijde mi to jako kruh žárlivosti, ze ktereho se neda odejit. Kazdy den se mi vysmiva do obličeje. Vím asi jedina možnost je se s ni prestat bavit a to jsem taky zkousela, ale ve skole sedíme vedle sebe (rozsadit se nemůžeme). Vetsinu dne jsme spolu bohuzel. Zkousim si ve skole najit nejakou dalsi lepší kamaradku, ale prijde mi, ze jsem na ostrove s divnými lidmi. Mam dost kamaradek mimo skolu, ale nemame cas se sejit. Ta spolužačka mi vlezla az tak do mozku, ze si myslim, ze mi hrabe. Znechucuje mi kazdy den, protoze se porad necim chlubi. Prijde mi, ze se z ni taky stava i tak trochu devka, protoze mi snad kazdy tyden vypravime jak mela neco s tamtim a potom s dalsim. Hodne si ze me dela srandu, ale jakoze uz ne takovou, ktera je srandovni. Ja si treba hrozne rada delam ze sebe srandu, ale od ni uz to nezni jako sranda. Vsechno co delam je podle ni spatne. Pisu vam, protoze to uz psychicky nedavam. Kazdy den slysim otravny veci, neustaly vychloubani a ponizovani. Kdo by z toho nemel depky?! Poraďte mi prosim co mam delat abych mohla zit svobodne a s cistymi myslenky.

Klára zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den Kláro,

děkujeme Vám za dotaz. Píšete, že máte ve třídě spolužačku, se kterou jste měla spoustu hezkých zážitků, ale v poslední době máte dojem, že Vás ponižuje a snaží se, abyste na ni žárlila. Často se Vám vysmívá a znechucuje Vám každý den. Zkoušela jste se s ní nebavit i si najít jiné kamarádky ve škole. Cítíte, že to psychicky už nedáváte.

Vnímám, že to asi musí být velmi obtížné čelit každý den ve škole výpadům této spolužačky. Chápu, že máte pocit, že celou situaci už psychicky nezvládáte. O to více si cením Vaší snahy s celou situací něco dělat.

V životě každého z nás existují lidé, s kterými si rozumíme, ale i takoví, s kterými si nerozumíme. Může se nám také stát, že si s někým rozumět přestaneme nebo naopak začneme, zvláště v období dospívání. Možná se právě to stalo ve vztahu s Vaší spolužačkou. Myslím si, že byste mohla zkusit kontaktovat školního psychologa a vysvětlit mu Vaší situaci. Pokud Vaše škola psychologa nemá, můžete se zkusit obrátit na výchovného poradce nebo třídního učitele. Přestože píšete, že není možné Vaše přesazení, myslím si, že v dané situaci by Vám to učitelé mohli povolit. Napadá mě, že můžete zkusit také uvažovat nad tím, zda by pro Vás bylo řešením přeřazení do jiné třídy. Tak byste se kontaktu s touto spolužačkou téměř zbavila a třeba i ostatní ve třídě by Vám nepřipadali „divní" jako stávající spolužáci.

Dále si myslím, že by Vám mohlo pomoci se s celým problémem někomu svěřit. Například Vaším rodičům nebo kamarádkám, které máte mimo školu. Ti by Vám potom mohli poskytnout oporu. Nebo Vám třeba dát nějaké tipy, jak se ke spolužačce chovat. Obrátit se také můžete na některou z bezplatných a anonymních linek důvěry.

Mohla byste také zkusit oslovit přímo Vaši spolužačku. Můžete ji zkusit vysvětlit, jak na Vás její chování působí a také zkusit zjistit proč se tak chová. Je možné, že má nějaký problém, který se tímto způsobem snaží řešit.

Můžete také zkusit poprosit rodiče, aby s Vámi navštívili odborníka - psychologa nebo psychoterapeuta. Ten by Vám mohl pomoci s Vaší psychikou a poradit Vám, jak lépe zvládat chování spolužačky. K vyhledání odborníka ve Vašem okolí může pomoci například web znamylekar.cz.

Přejeme Vám ať se Vám brzy uleví.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
14.5.2018

Na mámu po operaci padají deprese a s nikým moc nekomunikuje

Dobrý den, v unoru 2018 se moje máma dozvěděla,ale má nádor v hlavě.. V březnu postoupila operaci po které ztratila zrak, doktoři řekli, že je naděje , že uvidí. Doted situaci zvládala nad rámec dobře. Poslední týden situaci nezvládá padají na ni deprese s nikým moc nekomunikuje a pořád pláče. Co mám dělat? Jak ji pomoct? Antidepresiva užívá

MONIKA zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Moniko,

děkujeme, že jste se obrátila na naši poradnu. Vaše máma po operaci nádoru v březnu ztratila zrak a doteď situaci zvládala nad rámec dobře. Poslední týden na ni padají deprese, s nikým moc nekomunikuje a pořád pláče. Chtěla byste vědět, co nyní dělat a jak jí pomoci.

Chápu, že máte o svou mámu obavy a ráda bych ocenila, že jste se rozhodla vyhledat v této souvislosti pomoc. Říkám si, že někdy na člověka dopadne tíha situace a napadá mě, že může být přirozené, že máma nějakou dobu prožívá i období, kdy se cítí opravdu špatně. Někdy lidé potřebují v náročných životních situacích dát průchod i takovým emocím, které jsou nepříjemné, ačkoliv může být náročné mámu v tomto stavu vidět.

Vnímám jako důležité dát nyní mámě najevo, že jste jí nablízku i v těchto momentech. Někdy i pouhá přítomnost druhého může dodat určitý klid. Můžete jí v takových chvílích například zkusit nabídnout, zda by nechtěla, abyste jí zajistila něco, co má ráda. Zároveň se někdy může stát, že druhý naši pomoc odmítne, pak bývá většinou dobré to respektovat.                                        

Říkám si, že může být i pro Vás těžké prožívat s mámou toto období. Představuji si, že není jednoduché vidět, když se blízcí trápí a přála bych Vám, abyste i Vy měla pro sebe nyní nějakou podporu. Pokud byste cítila, že byste se potřebovala obrátit ještě na někoho dalšího, můžete Vy nebo Vaše máma kontaktovat například některou Linku důvěry, která je anonymní a zdarma. Pokud by tento stav u mámy přetrvával i v dalších týdnech, případně pokud by se situace náhle zhoršila, můžete zvážit návštěvu odborníka, se kterým by se máma mohla o své situaci poradit - například lékaře, který již před tím předepsal antidepresiva. V některých nemocnicích jsou také zaměstnáni psychologové právě jako podpora pro pacienty a jejich blízké - v případě zájmu se na tuto možnost lze zeptat, pokud Vám dosud nebyla nabídnuta. Můžete případně také jak pro sebe, tak pro mámu vyhledat pomoc i jiného psychologa či psychoterapeuta - kontakty na některé lze najít např. na www.znamylekar.cz. Kdyby nastala akutní krize, je možné se kdykoliv obrátit na Krizové centrum.

Přejeme hodně sil do dalšího období.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
14.5.2018

Kde najít sílu pokračovat v životě, který v podstatě skončil dříve, než vůbec začal?

Dobrý den, je mi 26 let a ve 20 letech jsem otěhotněla. Dnes mám 5-letou dceru a dochází mi, že můj život těhotenstvím skončil. Jsme finančně závislí na partnerovi, nikdy jsem nebyla svobodná, kvůli dítěti nemůžu pracovat naplno, studovat, cestovat, přišla jsem o všechny přátele. Nemohu dělat v podstatě nic, nemohu se ani odstěhovat od partnera. Psychicky jsem téměř na dně. Kde najít sílu pokračovat v životě, který v podstatě skončil dříve než vůbec začal?

KTPH zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den,

děkujeme za Váš dotaz a důvěru, se kterou se na nás obracíte. Píšete nám, že jste ve 20 letech otěhotněla a vlivem toho máte pocit, že Váš život skončil. Kvůli výchově dcery nemůžete dělat věci, co byste ráda, a současně jste finančně závislá na partnerovi. Připadáte si psychicky téměř na dně a ptáte se nás, kde najít sílu pokračovat v životě.

Z Vašeho dotazu cítím, že Vás situace velmi trápí. Snažím se představit si, jak těžké to musí být stát se, v tak mladém věku, matkou, a tím možná dočasně přijít o některé životní možnosti. Proto bych chtěl vyzdvihnout, že se přesto všechno stále snažíte hledat sílu do života.

Píšete, že je Vám 26 let. Přemýšlím nad tím, zda věci, které jmenujete, jako například vzdělání a cestování, jsou Vám opravdu  natolik uzavřené, jak se může někdy zdát. Možná to nepůjde hned, ale někdy může pomoct uvědomit si, že třeba až Vaše dcera odroste můžete se zkusit dále vzdělávat a najít práci podle Vašich představ. Máte taky výhodu, že jste teď už starší a zkušenější, než ve 20 letech a máte tedy možnost se lépe rozhodnout, co byste dál chtěla dělat. Vnímám zároveň, že to pro Vás může být složitější, než pro Vaše vrstevníky, kteří děti zatím nemají.

Myslím si, že sílu byste mohla hledat v podpoře od nejbližších. Z Vašeho dotazu není úplně jasné, jaký je Váš vztah s partnerem, ale možná by se šlo svěřit s Vašimi pocity právě jemu. Podporu byste také mohla hledat u někoho z Vaší rodiny nebo přátel.  Případně je můžete požádat o pomoc například s hlídáním dcery. S tím souvisí, že byste si také mohla zkusit říct, co Vám dělá v životě radost a co Vás baví a pokusit se najít čas pro sebe a zaměřit se v něm právě na tyto věci.

S Vaším hledáním síly by Vám také mohl pomoci odborník v podobě psychologa nebo psychoterapeuta. Někteří odborníci mohou pracovat bezplatně na zdravotní pojišťovnu a jejich hledání Vám může usnadnit třeba server znamylekar.cz. Když se budete chtít někomu svěřit nebo požádat o radu můžete také využít služeb bezplatných linek důvěry.

Přejeme Vám, abyste brzy našla sílu do života.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
14.5.2018

Když čtu, jako kdyby na mě text křičel

Můj problém není až tak závažný, jen mě zajímá jestli je něco takového již známé. Občas se mě stane, když čtu, tak jako kdyby na mě ten text křičel a když čtu dál a dál tak to furt stupňuje až do chvíle kdy se na to čtení nemůžu soustředit. Pomůže většinou když si na cca10 odpočinu, ale někdy měří fakt štve. Je to nějaká porucha nebo jsem jen unavený? Děkuji za odpověď.

Roman Kynčl zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Romane,

děkujeme za Váš dotaz. Občas se Vám stane, že když čtete, jako by na Vás text křičel, a dále se to stupňuje až do chvíle, kdy se na čtení nemůžete soustředit. Zajímalo by Vás, zda je něco takového již známé, a zda je to nějaká porucha nebo jste jen unavený, protože Vás to někdy opravdu štve.

Chápu, že Vás to rozčiluje a že byste rád našel nějaké vysvětlení pro tento jev. Napadá mě, že by mohlo být nápomocné zkusit si více všímat, zda se Vám to děje v nějakých konkrétních situacích. Například, zda se to stává u nějakého typu textu (např. určitá tematika, náročnost či zajímavost textu...), případně zda to nějak nesouvisí s typem média, na kterém text čtete (např. monitor, čtečka, papír). Můžete se také zkusit zaměřit na to, zda se Vám to děje právě např. ve chvílích, kdy jste hodně unavený.

Lidé jsou různě vnímaví a může se proto stát, že na někoho působí čtení textu intenzivněji, než na někoho jiného. Zda se jedná o nějakou poruchu je možné určit pouze v rámci osobního kontaktu s psychologem. Ten by Vám mohl podat podrobnější informace a doptat se Vás na další souvislosti, které by mohly přispět k objasnění tohoto jevu. Kontakty na některé psychology můžete najít například na www.znamylekar.cz

Přejeme, ať se tento jev brzy objasní.

Tým poradny 

 

skrýt odpověď ↑
13.5.2018

S přítelem řešíme společné bydlení, ale mně se do toho nechce

Dobrý den, mám takový problém. S přítelem jsem už 8 let. Teď řešìme společný bydlení. I přesto, že ho mám pořàd moc ráda, bydlenì si nedokážu představit a moc se mi do toho nechce. Pořád se z toho vymlouvám,ale nevím proč. Stačí, když sním občas jsem do rána a už přemýšlím jak se těším domu. Už od malá jsem měla problém být někde jinde (jet třeba na týden dovolená, nikam se mi nechtělo atd), než doma. Nevím jak dál danou situaci řešit? Děkuji za odpověď

An zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den,

děkujeme Vám za důvěru, se kterou se na nás obracíte. Píšete nám, že s dlouholetým přítelem řešíte společné bydlení. A přestože máte přítele ráda, bydlení si nedokážete představit a moc se Vám do toho nechce.

Dokážu si představit, že pro Vás tato situace může být náročná, jelikož máte přítele moc ráda, a současně si nedokážete představit společné bydlení s ním, protože máte problém být mimo domov. Společné bydlení může být jedním z důležitých mezníků v partnerském vztahu. Proto se může stát, že se vyskytnou obavy z tohoto kroku. Proto, když píšete, že si dané bydlení nedokážete představit a navíc už od mala jste měla problémy být někde jinde, chci Vás povzbudit v tom, abyste pokračovala v hledání řešení  celé situace.

Napadá mě, že byste si mohla o celé věci zkusit s přítelem promluvit. Mohla byste zkusit zdůraznit, že ho máte moc ráda, a že to není poprvé, co máte problém být někde jinde. Možná by mohlo pomoct mluvit s přítelem o tom, jak se cítíte a společně zkusit přijít na to, co by Vám situaci ulehčilo. Společně byste poté mohli zkusit najít řešení a jít na celou věc pomaleji. Možná by pro Vás bylo nápomocné, kdybyste si postupně zvykala na nové prostředí. Společně s přítelem byste tak mohli zkusit vytvořit nové „doma", které by Vám vyhovovalo a už by to pro vás nemuselo být „někde jinde", ale „doma. O celé situaci si také můžete zkusit promluvit i s jinými blízkými z Vašeho okolí. Možná mezi nimi najdete i někoho, kdo má se sestěhováním osobní zkušenost.

Pokud byste měla pocit, že byste chtěla celou situaci více rozebrat, lze využít služeb psychologa nebo psychoterapeuta. Ten by Vám mohl pomoci, jak lépe zvládat situace, kdy jste mimo domov. Ve svém okolí ho můžete nalézt např. na www.znamylekar.cz.

Přejeme Vám, ať se Vám situaci podaří co nejdříve vyřešit.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑

zobrazeno: 26-50 z 1023 → stránka: 123