Internetová poradna Katedry psychologie FSS

Vložit dotaz
Fulltextové vyhledávání a filtrování dotazů zobrazit ↓

Filtrovat dotazy dle tématu:

Fulltextové vyhledávání:

Již zopovězené dotazy poradny:

zobrazeno: 26-50 z 1244 → stránka: 123

22.10.2018

Nevím, kudy kam

Dobrý den, jsem vdaná a mám 2 děti. S manželem už to dávno nefunguje, jeho koníček je hospoda, tím pádem jsem si i já zařídila život po svém. Našla jsem si milence. Je to kolega z práce, do kterého jsem se samozřejmě zamilovala a začla tlačit, ať se rozvede, že budem spolu atd. Teď, po 4 letech marných slibů jsme to skončili a já nevím, co s tím. Denně se potkávat v práci, doma se tvářit, že je vše v pořádku, nějak už nevím kudy kam.

Soňa zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Soňo,

děkujeme Vám za důvěrný dopis. Píšete v něm o své komplikované vztahové situaci a o pocitu bezradnosti. Vaše manželství již dlouho nefunguje a nyní skončil Váš vztah s milencem, do kterého jste vkládala naděje.  Momentálně nevíte, co dál.

Představuji si, jak se asi můžete cítit. Konec vztahu s milencem Vás nejspíš ranil, teď ho navíc musíte denně potkávat. Manžel pravděpodobně nic netuší, snažíte se tvářit, že je vše v pořádku, to může být vyčerpávající. Rozumím, že ve Vaší současné situaci může být náročné hledat cestu, jak dál.

V první řadě mě napadá obrátit se na nějakou Vaši blízkou osobu, které důvěřujete a která by Vám mohla třeba nabídnout svůj pohled na to, jak dál ve Vaší situaci, nebo by Vám mohla dodat odvahu k řešení, které možná sama zvažujete. Sdílení problémů může také samo o sobě vést k úlevě a lepšímu zvládání náročných období.

Přemýšlím nad tím, že možná si také potřebujete dát nějaký čas. Vyrovnat se s rozchodem, srovnat si v hlavě, jaké se Vám vlastně nabízejí možnosti, jak dál a ujasnit si, co byste chtěla.

Napadá mě však také možnost obrátit se na psychologa, psychoterapeuta, nebo jiného odborníka v oblasti vztahů, s kterým byste mohla Vaši situaci podrobněji probrat a který by Vám mohl být nápomocen při hledání cesty, jak teď dál.   Je dobré mít na blízku někoho, kdo Vám třeba dokáže zprostředkovat i jiný pohled na věc a být Vám zároveň oporou. V případě Vašeho zájmu můžete vyhledat odbornou pomoc dostupnou ve Vašem okolí např. na stránce znamylekar.cz nebo můžete také využít služeb manželské poradny, kterou můžete navštívit buď sama, nebo případně i  spolu s partnerem.

Přejeme Vám, ať se Vám podaří najít cestu směrem k Vaší spokojenosti.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
21.10.2018

Poraďte mi, jak změnit svoji povahu

Prosím poraďte mi!!! Jsem tak zoufalá, že bych nejradši začala VŘÍSKAT!!! Protože jsem hrozná kráva, všechny štvu a mám málo kamarádů. Úplně se nesnáším, protože vždy něco zpackám! Strašně se snažím, ale stejně jsem HROZNĚ DIVNÁ!!! Už asi 3 měsíce si přeju, abych měla jinou povahu, protože vím, že za všechny ty špatné vztahy můžu JÁ! Já bych tak MOC chtěla být milá, VESELÁ, VTIPNÁ, pohotová, vášnivá, sebevědomá, chytrá, CHÁPAVÁ, laskavá, štědrá, vážená, respektovaná, oblíbená!!! Zkrátka jako jedna postava z knížky. Co mám dělat? Jak si mám ZMĚNIT POVAHU? S pozdravem Anonymka

Anonymka zobrazit odpověď ↓
 

Ahoj,

oceňujeme, že se s důvěrou obracíš na naši poradnu. Píšeš, že bys ráda změnila svou povahu, byla veselá, vtipná, chápavá atd., a že ti připadá, že všechny štveš, můžeš za své špatné vztahy a máš málo kamarádů. Popisuješ poměrně dost věcí, které ti na sobě vadí, ráda bys je změnila a chceš poradit jak.

Připadá mi, že to musí být docela náročné takto o sobě přemýšlet a chápu, že se kvůli tomu můžeš cítit i zoufale. Zdá se mi ale, že máš celkem jasnou představu o tom, jaká bys chtěla být, a chuť na tom pracovat, což mi připadá jako dobrý začátek.

Všichni máme nějaké povahové rysy, např. tvrdohlavost, které můžeme sice nějak vědomě ovlivňovat, ale jen do určité míry. Další osobní charakteristiky jsou více závislé na tom, jak se chceme chovat a působit na druhé (např. být milí, laskaví, štědří apod.) a právě na těch lze i intenzivněji pracovat. To, aby nás naše okolí vnímalo jako respektované či oblíbené je závislé na více faktorech, ale lze k tomu také značně přispět.

Napadá mě, že jako jeden z prvních kroků se můžeš zkusit zamyslet nad tím, jestli už některé ze svých vysněných charakteristik v nějaké míře nemáš. Mohlo by být užitečné vzpomenout si, kdy sis např. v nedávné době připadala veselá nebo někoho rozesmála, kdy jsi byla na někoho milá apod. Můžeš zkusit zapátrat v hlavě, kdy se ti povedlo být alespoň trochu taková, jaká si přeješ, a za jakých to bylo okolností. Říkám si, že jsi na sebe možná zbytečně tvrdá, když píšeš, že za všechny špatné vztahy můžeš ty, že vždy něco zpackáš. Nikdo není jen špatný a vždy na sobě lze pracovat a rozvíjet své dobré stránky.

Říkám si, jestli je ve tvém okolí někdo blízký, s kým jsi o tom mluvila. Napadá mě, že by ti mohlo pomoci svěřit se třeba rodičům nebo nějaké kamarádce, které důvěřuješ. Blízcí lidé ti také mohou zkusit říct, jak tě vnímají oni, a třeba zjistíš, že na tobě vidí mnohem víc pozitivního než ty sama. Nebo můžete společně přijít na to, co by si mohla zkusit změnit, jak s okolím třeba komunikovat tak, abys je neštvala apod. Možná také někdo z tvých kamarádů zažívá něco podobného a zjistíš, že v tom nejsi sama. Pro období dospívání, ve kterém se nacházíš, není neobvyklé připadat si občas divná a přát si mít tak trochu úplně jinou povahu.

Pokud by ses neměla komu svěřit nebo chtěla pomoci s prací na sobě, můžeš se obrátit na odbornou pomoc psychologa nebo psychoterapeuta. Promluvit si s ním o tom, co tě trápí, a zkusit společně vymyslet, co s tím. Můžeš zkusit oslovit školního psychologa, pokud ho ve škole máte, nebo spolu s rodiči vyhledat pomoc v okolí např. na znamylekar.cz. Pokud by sis s někým potřebovala promluvit hned, můžeš využít i linku důvěry. Kontakty najdeš zde.

Přejeme hodně štěstí s prací na sobě!   

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
20.10.2018

Náročná životní situace mě vyčerpává, nevím co dělat

Dobrý večer.Ani nevím jak začít.Mám toho tolik.Nyni jsem v situaci ze nevím co vůbec mám dělat.Před nedávnem jsem si sáhla na život.Je to 6mesicu.Dostala jsem léky.Začala chodit do prace a tím ze jsem se rozvedla a mám děti 4v peci já dělám jen noční směny.Otec na děti neplatí jak ma a tak stále problém.Tu kde bydlim spalcim barák matce.A vznikl mi u ni dluch jikoz jsem nemela s čeho platit.Nyní makam,ale tento měsíc mi vzlala celou výplatu a me zase mastal problém s palcenim ve skole atd.A bývalí manžel tu byl pomalu po dvou letech.A tak jsme vše přibrali řekl ze by nás chtel zpět.A tak jsem si řekla ano Stále nějaká ta láska ve me ještě je.Jenze odejel zpět domu.A najednou je skutečnost uplne jiná.Nemůžu se zbavit pocitu ze me jen využil.Jako to tu semnou dělá každý.Využít na podřadnou práci a pak nic.Myslim tím svou rodinu.Víte dectvi na nic.Vim ze si určité věci ponesu do smrti.Od 13let me otec zneužíval a Matka mi nepomohla a to jsem ji to řekla.Táhlo se to celi život porad i v dospělosti ze jsem si za to mohla sama.Pak jsem se přestala s nimi bavit.Pak se otec oběsil.A ani tak jsem za ni nesla.Ubehli dva roky a sama přijela abych ji odlustIla.Myslela jsem si ze to zvladnu odpustí ji jsem to řekla ale ve me to bude stále.Pak jsem mýslela ze už se zemenil jineho chlapa ma.A me manželství se rozpadlo.Byla jsem na Azylaku s dětmi.A tak mi nabydla pomoc.Ze tu koupení barák a já ho budu splácet.A tak Jsem šla.Ze začátku to šlo.Ale pak prostě vše ve stejných kolejích a nyní je to horší.Přistěhovala i sestra.A tak jsem hlídána co dělám nebo nedělám jestli dělám prezcasy atd.A pak i děti navádění at mi koukaji do kabelky jestli beru léky.Byli se ptát i u mého doktora.Ale nove si napsat nemuzu,když na ne nemám což vyplatu maji oni.Je toho tolik ze už nevim co dělat.Jsem moc unavena a vyčerpaná.Asi možná je to napsaný zmatené předem se omlouvam.Ale píší to v moci spát nemuzu.I jsem Přemysla se přestěhovat a odprostit se od rodiny.Ale n to jsem velký srab a ani nemám kam.A vseci to vědí.Budu Vám moc vděčná za radu či odpověď.Dekuji K

Keterin zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Keterin,

vážíme si důvěry, se kterou jste se obrátila na naši poradnu. Ve Vašem dotazu nám popisujete situaci, ve které se dlouhodobě nacházíte. Žijete se svými dětmi v domě s Vaší sestrou a matkou, které zároveň splácíte dluh a splátky za bydlení. I když pracujete, máte finanční problémy. Vaši výplatu si bere Vaše rodina, která kontroluje nejen Vaše finance, ale i Váš pracovní čas a jiné činnosti. V rodině už od dětství necítíte podporu. Když Vám bylo 13 let, otec Vás zneužíval a matka Vám nepomohla. I když jste se jí snažila odpustit, dodnes Vás to trápí. Přetrvává ve Vás pocit, že Vás každý jen využívá, a trápí Vás, že to takto vnímáte i ze strany otce Vašich dětí, který s Vámi nebydlí a nestará se ani o děti. Před půl rokem jste se pokusila spáchat sebevraždu, kvůli čemuž jste měla předepsané léky, které si teď však nemůžete dovolit. Přemýšlela jste o odstěhování se od rodiny, ale necítíte se dostatečně silná to udělat. Žádáte nás o radu, protože nevíte jak dál.

Po přečtení Vašeho dotazu si představuji, jak velice složité a zatěžující může být dlouhodobě prožívat nepříjemné události, které popisujete.  Tolik náročných situací, kterými jste si ve Vašem životě musela projít bez pocitu opory od nejbližších. Říkám si, že v sobě musíte mít značnou vnitřní sílu, když už jste toho tolik sama zvládla.  O to víc jsem upřímně ráda, že jste se rozhodla vyhledat pomoc už jen napsáním do naší poradny.

Přemýšlím nad tím, jestli jste si zkusila o celé situaci popovídat s mamkou nebo i ostatními členy rodiny. Napadá mě, že byste jim mohla zkusit vysvětlit, jak se ohledně všeho cítíte a taky to, proč potřebujete své léky. Možná by tím Vaše rodina lépe pochopila Vaše potřeby a pocity. Mohli byste se také zkusit domluvit na nějakých pravidlech společného soužití, které by všichni dodržovali.

Prožívat náročné situace a nemít se s nimi komu svěřit může být velice zatěžující. Proto přemýšlím, jestli máte ve Vašem okolí někoho blízkého, třeba kamaráda, kamarádku nebo někoho z práce, kterému byste se mohla svěřit s tím, co prožíváte, a v jaké situaci se nacházíte. Svěřením se by se Vám mohlo ulevit a možná byste zjistila, že na to všechno nemusíte být sama.

Ráda bych Vás také podpořila v tom, abyste se neváhala obrátit na odborníky, a to hned v několika oblastech. Po medicínské stránce a možnosti brát léky, které máte předepsané, bych Vám doporučila kontaktovat Vašeho obvodního lékaře nebo psychiatra, který Vám léky předepsal. S lékařem byste si mohla promluvit o tom, jak se momentálně psychicky i fyzicky cítíte, a vysvětlit mu důvod, proč teď nemůžete brát léky. Možná by Vám doktor mohl předepsat jiný lék podobného účinku, který byste mohla brát, a za který není doplatek.

V dotazu jste se zmínila, že Vaše rodina se snažila získat informace od Vašeho doktora. Lékaři i psychologové musí dodržovat pravidlo mlčenlivosti a osobní informace bez Vašeho souhlasu nesmí nikomu jinému poskytovat. V případě, že byste však měla pocit, že Vašemu lékaři nemůžete důvěřovat, můžete se obrátit na řadu jiných odborníku a poradit se o Vašich možnostech s nimi. Užitečné kontakty můžete najít např. na stránce www.znamylekar.cz.

Ohledně odstěhování se mě napadá, že by Vám mohlo pomoct obrátit se na odborníky z oblasti právní a sociální pomoci ve Vašem okolí. Na této stránce nebo i na stránce www.celsuz.cz můžete najít užitečné informace a kontakty na pracovníky právních a sociálních služeb, kteří Vám mohou bezplatně poradit nejen s otázkou bydlení, ale i vyživovací povinnosti Vašich dětí nebo i s financemi obecně. Společně s Vámi mohou hledat řešení situace, které by Vám nejvíce vyhovovalo.

Přijde mi pochopitelné, že kvůli spoustě starostí, které máte, se teď můžete cítit vyčerpaná a oslabená. Občas může pomoci vyhradit si chvíli jen pro sebe, věnovat se činnosti, která nás baví, vyjít si na procházku do přírody nebo dělat cokoli, co nás uklidní, a čím zároveň načerpáme nové síly.

S náročnou situací, v které se nacházíte, a s pocity, které to ve Vás vyvolává, Vám může pomoci také psycholog nebo psychoterapeut. Zde najdete řadu kontaktů a můžete si vybrat odborníka, se kterým byste si mohli o Vaší situaci popovídat nebo i dlouhodobě řešit problémy, které Vás trápí, a společně hledat jejich řešení. Spolupráce s psychologem nebo s psychoterapeutem by Vám také mohla pomoct procházet náročnými situacemi s pocitem opory. Kontaktovat můžete i krizová centra a různé neziskové organizace, které své služby poskytují bezplatně.   

Kdybyste měla pocit, že se Vaše myšlenky na sebevraždu vracejí, nebo byste se potřebovala s někým bezodkladně poradit, můžete se obrátit i na krizovou  linku , kde se Vám ochotní pracovníci  budu snažit pomoci.

Přejeme Vám, ať se Vaše situace brzy zlepší.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
20.10.2018

Mám deprese a úzkosti, ale nezvládám zavolat psychologovi

Dobry den, Trpim stavy uzkosti, depresemi, extremni unavou, nesoustredim se na nic, mam strachy ale temer ze vseho hlavne z kontaktu a lidmi, z jejich pohledu a dotazu. Tyhle stavy mam snad odjakziva ale posledni 2 roky se to neda vydrzet. V rodine mame 2 sebevrazdy a uz kvuli tomu sem myslela ze bych navstivila psychologa. Ovsem mam problem s kontaktem s lidmi spis panickou hruzu s kontaktem s nema, nejsem schopna psychologovi zavolat a taky trpim panikou se s nim pripadne setkat. Muzete mi nejak poradit?

Nick zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den,

píšete nám, že Vás již dlouhou dobu trápí úzkosti, deprese, únava, nesoustředění a panická hrůza zejména z kontaktů s lidmi. V posledních dvou letech se Vaše situace zhoršila, takže chcete navštívit psychologa, ale nedokážete se mu ani ozvat právě kvůli strachu z lidí. Ptáte se nás, co v této situaci můžete udělat.

Představuji si, jak asi může být náročné žít se stavy, jaké popisujete. Rozumím, že Vám dělá starosti i to, že ve Vaší rodině dva lidé spáchali sebevraždu. Nedivím se, že je to pro Vás již těžké vydržet a je podle mě dobře, že chcete vyhledat odbornou pomoc. Chápu však, že Vám to strach z komunikace s lidmi velmi ztěžuje. Vnímám však jako pozitivní, že jste se odhodlala využít alespoň internetové poradenství, když je pro Vás těžké někam volat. 

Říkám si, jestli o Vašem trápení ví někdo z blízkých, komu důvěřujete. Mohla byste s ním zkusit probrat, zda by Vám třeba mohl pomoci psychologa kontaktovat a jestli by Vás k němu pak tento blízký nemohl i doprovodit. Tato podpora by Vám mohla pomoci zmírnit obavy ze setkání. Se souhlasem všech zúčastněných by pravděpodobně bylo možné i to, aby s Vámi Váš blízký strávil např. celé první setkání nebo alespoň první kontakt s odborníkem. Se spoustou psychologů se také můžete domluvit i po emailu.  

V setkávání se s psychologem nebo psychoterapeutem bych Vás opravdu ráda podpořila. Může Vám pomoci lépe zvládat nepříjemné pocity, které zažíváte, což se může projevit i v tom, že budete méně unavená a více se soustředit. Můžete také společně hledat cestu, jak se přestat bát stýkání se s lidmi. Před odborníky se nemusíte za své stavy stydět, jsou zvyklí pracovat s lidmi s obtížemi podobnými těm Vašim. I když navázání kontaktu pro Vás může být náročné, spolupráce Vám pravděpodobně přinese úlevu. Můžete se zeptat praktického lékaře, jestli by Vám mohl doporučit psychologa na pojišťovnu, u kterého byste nemusela platit za sezení. Psychologa nebo psychoterapeuta lze hledat i na internetu, např. na www.znamylekar.cz, kde jsou i komentáře jiných klientů. Jedná se však často o odborníky, kteří poskytují služby za přímou úhradu. Mívají ale dříve volné termíny a nepotřebujete k nim žádné doporučení.

Dále mě napadá, že v nejtěžších chvílích lze využít služeb Linek důvěry, které Vám pomohou v akutních situacích. Pokud nechcete volat, můžete využít chatové poradenství. I zde můžete mimo jiné hledat s pracovníky co nejvhodnější způsob, jak se s psychologem spojit a překonat obavy se s ním sejít.

Přejeme, ať se Vám brzy uleví a máte se lépe.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
18.10.2018

Mám strach o svého syna

Mám 31-letého svobodného syna,jako malý byl pohodové a usměvavé dítě.Když mu bylo 17 let jsem se s jeho otcem rozešla a odstěhovala k příteli.Chtěla jsem ho vzít sebou to odmítl s tím má u otce lepší podmínky.Vídali jsme se každý týden a nepřipadal mi že by se změnil. Ukončil střední školu a nastoupil na vysokou.Byla jsem na něj pyšná. Ve třetím ročníku školu opustil s tím že mu nic nedává a začal pracovat v jenom podniku.Nějakou dobu mi připadal skleslý a když jsem se ptala co se děje, říkal že je vše o.k. Za nějakou dobu mi pozdě večer zvolal že by se mnou chtěl mluvit. Jela jsem za ním a celou noc jsme se povídali a mě připadalo že se se všechno uklidnilo a vyjasnilo. Za 14 dní mi v noci zavolal , že už nemůže dál a chce odejít s tohoto světa.Znovu jsem s ním celou noc mluvila a přesvědčovala ho že se vyřeší a bude dobře . Slíbil že si promluví s odborníkem, ale já si myslím že to neudělal.Vím že je dospělý, ale bojím se že už mi nezavolá a já se pak dozvím že už tady není. Prosím poraďte co mám dělat je tvrdohlavý a nechci o něj přijít, vždyť vše se dá řešit, jen já nevím jak.

mamasan zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den,

děkujeme, že jste se obrátila na naši poradnu. Píšete nám o svém synovi, který Vám po odchodu z vysoké školy přišel skleslý. Promluvila jste si s ním a zdálo se Vám, že se situace uklidnila. O dva týdny později Vám však zavolal a svěřil se, že chce odejít z tohoto světa, což se Vám podařilo rozmluvit mu. Nyní se bojíte, že si něco udělá, aniž by Vám předtím zavolal a ptáte se nás, co dělat, abyste o něj nepřišla.

Z toho, co píšete, cítím, jak Vám na Vašem synovi pravděpodobně záleží a jak je to pro Vás těžká situace. Uvědomujete si, že je dospělý, ale i tak byste mu chtěla pomoci. Nemyslím si, že je něco špatného na tom, abyste ho v jeho věku podporovala a pomáhala mu, obzvláště pokud se necítí dobře. I přesto je dobré si uvědomit, že Váš syn je dospělý a má zodpovědnost sám za sebe a za vlastní život. Můžete mu být nablízku, ale není ve Vašich možnostech vědět o všem, co se Váš syn rozhodne udělat. Jestliže se Váš syn rozhodne pro něco, čeho se obáváte, bohužel se to tak stane, ale Vy za jeho rozhodnutí neponesete žádnou zodpovědnost. Chápu, že pro Vás situace není snadná a pravděpodobně myslíte hlavně na svého syna, ale chtěla bych Vás podpořit v tom, abyste myslela i na sebe. Mohla byste proto vyhledat psychologa nebo psychoterapeuta. V rámci psychoterapie můžete pracovat na tom, jak se s touto situací vyrovnat a jak toto období co nejsnáze zvládnout a nezapomínat přitom na sebe. Nabízejí se například stránky www.znamylekar.cz, kde si vhodného odborníka můžete najít. Na této stránce jsou doporučení a komentáře ostatních klientů, takže je možné vybrat si takového, který Vám vyhovuje.

Myslím si, že byste mohla svému synovi zavolat jako první, sejít se s ním nebo jej navštívit a pokusit se s ním ještě jednou promluvit a ujistit se, že navštívil nějakého odborníka. Mohla byste se ho také zeptat, zda pro něj můžete něco udělat a pokud od Vás nebude chtít žádnou pomoc, tak je dobré jeho rozhodnutí přijmout. Také byste mu ale mohla navrhnout, že na svou situaci nemusí být sám a mohli byste k odborníkovi zajít společně. Možností, jak najít pomoc je více. Mohl by zkusit zavolat například na nějakou z Linek důvěry, kde jsou lidé, kteří si ho mohou vyslechnout, doptat se a poradit, co dělat dál. Navštívit by také mohl krizové centrum ve Vašem městě nebo jeho okolí. I zde si jej pracovníci mohou vyslechnout a pomoci mu situaci řešit. Opět se nabízejí i stránky www.znamylekar.cz, o kterých jsem Vám psala výše. Váš syn si na nich může najít vhodného psychologa nebo psychoterapeuta, se kterým může do hloubky probrat vše, co ho trápí.

Přejeme Vám, aby Vám i Vašemu synovi bylo brzo lépe.

 

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
18.10.2018

Jsem jen smutná, nebo mám příznaky nějaké psychické poruchy?

Dobrý den! Chtěla bych vědět, jestli jsem jen smutná nebo mám příznaky nějaké vážnější psychické poruchy a měla bych vyhledat pomoc. Asi před 2 lety jsem měla docela těžké období. Asi poprvé jsem zažila pořádný panický záchvat po hádce s rodiči kvůli blbosti. Tak jsem zistila že mi stačí málo k tomu aby mně někdo naštval nebo rozbrečel. často se mi mnění nálada nejdřív to bylo tak že jednou za půl roku jsem mněla "deprese" byla jsem bez nálady každý den jsem brečela nekdy i bez důvodu a potom asi po roce se to začalo dít častěji až tak, že např. 2 dny jsem úplně šťastná chci chodit ven,učím se a najednou se ráno zbudím a nemám náladu,lehce se rozbrečím,nic nechci dělat a to trvá asi 4 dny a furt se to mnění.sice už v noci nepřemýšlím co by se stalo kdybych se nezbudila ale jeden den jsem sebevědomá,chci se bavit s lidma a další den se ani nemůžu podívat do zrcadla, cítim se sama,že mně nikdo nechápe,nemá rád ale když mi začnou projevovat lásku jsem sice ráda ale mám výčitky že si to nezasloužím tu jejich lásku a podporu. Už nechápu ani sama sebe proč se to děje jestli jen puberta nebo něco víc. jinak svoje pocity neumím vysbětlit

L zobrazit odpověď ↓
 

Dobý den,

děkujeme, že se na nás s Vaším dotazem obracíte. Svěřujete se nám se svými pocity, které začaly asi před dvěma lety. V této době jste měla poměrně těžké období a zažila jste svůj první panický záchvat. Od té doby Vám přijde, že Vám stačí málo, aby Vás někdo naštval nebo rozbrečel. Také jste si všimla, že se Vám často mění nálada. Nechápete, co se s Vámi děje, a zajímalo by Vás, jestli jste pouze smutná, nebo se jedná o příznaky nějaké psychické poruchy.

Zkouším si představit, jak je pro Vás asi tato situace náročná. Pocity a stavy, které jste popsala, nemusí být vůbec příjemné, obzvlášť když přijdou z ničeho nic a nerozumíte jejich původu. Je pochopitelné, že Vám Vaše prožívání dělá starosti a cítíte se zmatená. Proto bych ráda ocenila, že jste se nám se svými pocity svěřila a chcete je řešit.

Téměř každému se někdy stane, že je smutný a že se mu změní nálada jako mávnutím proutku. Pokud se Vám to ale stává častěji a znesnadňuje Vám to běžný život, jak popisuje, myslím si, že by určitě bylo užitečné navštívit odborníka. Psycholog by s Vámi mohl vše podrobně a v klidu probrat a odpovědět Vám i na otázku, jestli se jedná o nějakou psychickou poruchu. Důležitější však než případná diagnóza jsou možnosti pomoci, které Vám odborník může navrhnout. Pokud se kdokoli necítí psychicky dobře nebo prožívá nějaké náročné období, psycholog či psychoterapeut mu může pomoci situaci lépe zvládat.

Psychologa nebo psychoterapeuta i s recenzemi klientů můžete nalézt například na www.znamylekar.cz. Někteří psychologové vyžadují souhlas rodičů, tak je dobré s tím být obeznámena, abyste nebyla případně překvapená. Pokud byste se někdy cítila smutně a neměla se komu svěřit, můžete se obrátit také na některou z linek důvěry.

Přejeme Vám brzké zlepšení situace.

Tým poradny

<>skrýt odpověď ↑
17.10.2018

Jakou má šanci přežít vztah bez vzájemného sdílení názorů?

Dobrý den, byla jsem velmi dlouho sama, než se mi podařilo najít přítele, cca 6 let. Předtím vztah trval 12 let. Protože je mi už 34 let, ráda bych založila rodinu. Současný přítel mě velmi přitahuje fyzicky, je hodný, pozorný. Nelíbí se mi však jeho chování k okolí ani jeho názory. Víceméně v ničem se neshodneme - pohled na svět, na politiku atd. Já mám vysokou školu, přítel je vyučen. Při každé výměně názorů mám tendence mluvit s ním dle jeho slov jako se školákem, abych ho přesvědčila o své pravdě. Mně jeho nesmyslné názory, ale naprosto vytáčí a říkám si, že nemůžu žít s člověkem, který na problematiku nahlíží tímto způsobem. Hádky se staly každodenní činností. Většinou se jedná o naprosté prkotiny a protože jsme oba velmi autorativní, nechceme ani jeden ustoupit, hlavně tedy já. Zároveň mi všichni přátelé radí, že dle mého vyprávění, je přítel děsí a ať ho raději opustím. Rozhodli jsme se roční vztah ukončit, ale když se přítel odstěhoval, úplně jsem se sesypala a je mi bez něj velmi smutno. Jakou má šanci přežít vztah bez vzájemného sdílení názorů, kdy jsou ti dva na "stejné vlně". S bývalým přítelem jsem takové souznění měla a vůbec jsme se nehádali. Děkuji za váš názor.

Lucie zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Lucie,

děkujeme za Váš dotaz a důvěru, se kterou se na nás obracíte. Píšete nám o svém příteli, který Vás velmi přitahuje, ale nesdílíte stejné názory a pohled na svět. Každý den jste se hádali a roční vztah raději ukončili. Vy jste se po rozchodu sesypala a je Vám bez něj smutno. Ptáte se nás na názor, zda má vztah bez společných hodnot šanci přežít.

Je pochopitelné, že Vám je nyní smutno a přemýšlíte nad tím, zda má vztah šanci přežít nebo ne. Pro většinu lidí je období po rozchodu těžké a bývalý partner nám schází. Může být fajn si připomínat, proč jsme se pro ukončení vztahu rozhodli. Možná Vás to trápí, protože byl pro Vás přítel velmi důležitý, ale možná Vám také chybí jen někoho vedle sebe mít. Říkám si, že mít společné názory a pohled na svět je ve vztahu velmi důležité, ale rozumím tomu, že Vám přítel chybí, protože si představuji, že Váš vztah měl i jiné kvality.

Nejde jednoznačně říct, zda má takový vztah šanci přežít nebo ne. Je asi spousta párů, které to tak mají, ale taky jsou takové, které to nezvládnou. Mohlo by být fajn si rozmyslet, zda je konkrétně pro Vás možné smířit se s tím, že se nebudete shodovat a zvážit priority, co je pro Vás důležité a co méně. Případně o tom můžete diskutovat i s partnerem. Možná by Vám mohlo pomoci brát čas, kdy jste teď sama, jako příležitost si promyslet, co ve svém životě očekáváte a na čem chcete možný budoucí vztah stavět, ať už s bývalým přítelem nebo někým novým. Chápu, že se již cítíte být ve věku, kdy byste chtěla založit rodinu, ale asi by to mělo být s někým, s kým si dovedete představit život. Rozumím, že Vás to může při rozhodování ovlivňovat, ale může se stát, že nebudete ve vztahu spokojená, a to může dále ovlivnit Váš případný společný rodinný život.

Dále mě napadá, zda nemáte nějaký koníček, kterému byste se mohla věnovat. Někdy může pomoci najít si nějakou činnost, abychom tolik nepřemýšleli nad problémy, kterých jsme plní. Také by mohlo být přínosné si o tom s někým promluvit, třeba s někým blízkým z Vašeho okolí. Také byste mohla zvážit návštěvu psychologa, se kterým byste mohla své obavy a myšlenky probrat a ujasnit si své priority. Spolu s ním můžete také hledat možné cesty, jak si momentálně ulevit. Kontakt na něj najdete např. zde. Ráda bych Vám nabídla i partnerskou poradnu, jejíž služby můžete využít sama nebo i s přítelem, pokud byste s ním chtěla řešit otázky ohledně vztahu. Vybrat si ji můžete např. tady.

Přejeme Vám, abyste našla odpovědi, které hledáte.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
17.10.2018

Nedokáži definovat sama sebe

Dobrý den, Můj problém je, že mám už delší dobu potíže nějak definovat sama sebe. Ten pocit je takový, že nevím, kdo jsem, jako by se moje opravdové já někam ztratilo a nemůžu si ani vzpomenout, jestli jsem ho někdy měla. Dělá mi potíž komunikovat s lidmi na každodenní bázi, abych se nějakým způsobem nestáhla a dlouho o tom nepřemýšlela, naprosto zbytečně, ale ten pocit tam je. Snažím se to zlepšit, ale nějak nedokážu vymezit svůj problém. Táhne se to se mnou větší část mého dětství i dospívání. Děkuji předem za odpověď.

Adéla zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den Adélo,

děkujeme za Váš dotaz. Píšete, že máte potíže definovat sebe sama, máte pocit, že se někam ztratilo Vaše opravdové já a chtěla byste to celé zase zlepšit.

Říkám si, že musí být náročné žít s takovými zmatenými pocity o sobě samé. Je pochopitelné, že je Vám to nepříjemné, zvlášť když to trvá už několik let. Současně mě napadá, že takové pocity mohou být v určitých fázích života normální – v období dospívání bývá běžné, že člověk hledá svou vlastní identitu. Přesto může jít i o závažnější problém a možná zjistíte, že na Vaší cestě budete potřebovat odborníka. Přemýšlení o sobě a vlastní identitě je důležité a můžeme se cítit nejistí, pokud v těchto věcech nemáme jasno, na druhou stranu je také možné, že přesné a pravdivé odpovědi na otázku po naší identitě se nedopátráme. 

Dále také píšete, že máte potíže komunikovat s lidmi. Neuvádíte, zda to souvisí s Vaší nejistou definicí sebe samé. Může to tak být, ale také nemusí. Mezilidská komunikace je často náročná a stojí nás mnoho sil. Možná se právě nacházíte v životní fázi, kdy potřebujete všechno zvažovat a nad vším přemýšlet, to je přirozené a nemusí na tom být nic špatného. Možná Vám pomůže kontakt s lidmi více trénovat a více se zapojovat do společenského dění, možná Vám naopak bude vyhovovat na chvíli se stáhnout sama do sebe a nejprve vyřešit věci sama v sobě.

Uvažuji, zda máte ve svém okolí nějakou blízkou osobu. Může to být někdo z rodiny, komu důvěřujete a můžete se mu svěřit. Může to být také nějaký blízký kamarád. Při rozhovoru s vrstevníkem byste možná zjistila, že i další lidé Vašeho věku mohou prožívat podobné pocity jako Vy. Někdy nás takový upřímný rozhovor může postrčit blíž k odpovědím, které hledáme. Nápomocné může být také psaní – třeba psaní vlastního deníku nebo dopisu nějaké smyšlené osobě. Při psaní si totiž třídíme myšlenky a je možné, že taková činnost by i Vám mohla pomoci.

V neposlední řadě by Vám s tím také mohl pomoci psycholog nebo psychoterapeut, jemuž se můžete s celým svým příběhem svěřit a on Vám může pomoci najít další cestu a dát podněty k přemýšlení. S jeho pomocí můžete postupně přicházet na to, kdo jste, lépe sama sebe poznat a pochopit. Pomůže Vám také pracovat na Vaší komunikaci s druhými lidmi. Kontakty můžete najít třeba na www.znamylekar.cz. Máte-li na škole školního psychologa, i on by Vám mohl být nápomocný. Dále byste mohla kontaktovat také linku bezpečí, ať už telefonicky nebo formou chatu, které některé z nich nabízejí.

Přejeme Vám mnoho štěstí na Vaší cestě.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
17.10.2018

Jak mám navázat kontakt s klukem, který se mi líbí?

Dobrý den, ráda bych Vás požádala o radu. Už více než rok se mi líbí jeden kluk, jenže jsem dost stydlivá, a proto ho nedokážu oslovit. Maximálně se zmůžu na pozdrav, který mi on opětuje. Nedávno mě kamarádky dokázaly přemluvit k tomu, abych si ho přidala do přátel na facebooku. Asi tak po týdnu jsem se odhodlala mu napsat pozdrav na chatu. On mi pozdrav opětoval i se smajlíkem, ale nic víc nenapsal. Ozval se až po pár hodinách, protože nebývá moc aktivní. Původně jsem mu ani napsat nechtěla, protože jsem se bála, aby se nějak neurazil. Kamarádky mi poradily, abych mu napsala, jestli nechce jít se mnou ven, ale já se bojím, aby to nebylo příliš vlezlé. Myslím, že on není typ na nějaké dlouhé posílání zpráv a už vůbec ne zpráv, kde bych se takto vnucovala. Mám problém se sebevědomím a často mívám pocit, že nejsem dost dobrá nebo že si žádného partnera nezasloužím. Chtěla bych se zeptat, zda mám s tím klukem navázat nějak kontakt a popřípadě jak, aby to nebylo moc vlezlé. Venku ho moc nepotkávám, i když bydlí ve stejném paneláku jako já. Také nevím, jestli je dobré navazovat kontakt takto přes sociální síť, když ho můžu potkat někdy osobně. Bojím se však, abych ho vůbec někdy potkala. Děkuji a přeji Vám hezký den.

Markéta zobrazit odpověď ↓
 

Milá Markéto,

děkujeme za Váš dotaz a důvěru, se kterou se na nás obracíte. Svěřujete se nám, že se Vám již přes rok líbí jeden kluk, se kterým byste ráda navázala kontakt, ale stydíte se, a proto ho nedokážete oslovit. Kamarádky Vám radí, abyste ho pozvala ven, ale Vy se bojíte, že by to bylo příliš vlezlé. Navíc máte potíže se sebevědomím a míváte pocit, že nejste dost dobrá nebo si žádného partnera nezasloužíte. Ráda byste věděla, zda a jak navázat kontakt a také jestli ho kontaktovat přes sociální síť, nebo osobně, když ani nevíte, jestli byste ho vůbec potkala.

Umím si představit, jak je pro Vás složité oslovit chlapce, který se Vám líbí, a to zejména když si moc nevěříte a máte dojem, že si partnera nezasloužíte. Je fajn, že se o tom bavíte s kamarádkami, ale zároveň víte, že se nemusíte řídit všemi jejich radami. Pokud máte dojem, že by pozvání ven bylo moc vlezlé, není potřeba se do toho nutit. Každý jsme jiný a máme jiné hranice toho, co je pro nás přijatelné, takže pokud je to pro Vás už moc, je v pořádku to neudělat. Hlavní je, abyste se v celé situaci cítila dobře Vy. Na druhé straně si nemyslím, že je něco špatného na tom začít se s ním více bavit, například o běžných věcech a poznávat se tak, jak by to pro Vás bylo přirozené a příjemné. Nemusíte ho hned zvát ven. Také si myslím, že navázání kontaktu prostřednictvím sociální sítě nemusí být na škodu. Žijeme v době, kdy se používají čím dál častěji a lze díky nim navázat kontakt stejně tak dobře, jako naživo. Můžete ji proto využít pro občasnou komunikaci. Je pochopitelné, že kdybyste se pak potkali, tak byste třeba mohla být v rozpacích. Také je ale možné, že Vám to komunikaci naopak ulehčí a zpříjemní. Záleží tedy na Vás, která varianta Vám přijde vhodnější.

Je normální, že si občas nevěříme, nebo se necítíme dost dobří. Chtěla bych Vás však podpořit v tom, abyste si o svém pocitu nízkého sebevědomí zkusila promluvit například s blízkou kamarádkou nebo s někým z rodiny. Svěřit se druhému nám často přináší úlevu, a navíc by Vám mohli poradit, co by s tím šlo dělat. Promluvit si o tom můžete i s pracovníky některé Linky důvěry, kteří by Vám mohli poradit, co dělat nebo na koho se obrátit. Také se nabízí možnost navštívit výchovného poradce či školního psychologa, pokud jej Vaše škola má. I zde se můžete svěřit někomu, kdo si Vás může vyslechnout a pomoci. Můžete si také vyhledat psychologa či psychoterapeuta – s pocity nízkého sebevědomí se dá v rámci psychoterapie dobře pracovat. Za tímto účelem můžete využít stránky www.znamylekar.cz, kde jsou recenze od ostatních klientů a můžete si tak vybrat takového, který by Vám vyhovoval.

Přejeme Vám, aby se Vám s tímto chlapcem podařilo navázat kontakt, jaký si představujete.

 

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
17.10.2018

Jak mám řešit šikanu pracovní skupiny?

Dobrý den. Na našem oddělení se vyskytl problém, kdy je určitá pracovní skupina určitým způsobem šikanována. Jsou jí odepírány peníze a jiné prostředky a ostatní se jim vyhýbají, studentům jsou dávány horší známky, vedoucí je zesměšňována za zády. Chci se zeptat, kde to můžu anonymně nahlásit, případně co s tím můžu jako student udělat. Děkuji za odpověď.

Jája zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Jájo,

děkujeme, že se na nás s Vaším dotazem obracíte. Popisujete situaci, kdy je na Vašem oddělení určitá pracovní skupina šikanována. Zajímalo by Vás, kde můžete tuto situaci anonymně nahlásit, případně co můžete jako student udělat.

Zkouším si představit, jak pro Vás i celou pracovní skupinu, může být tato situace náročná. Jakákoliv forma šikany není příjemná a je potřeba ji řešit. Zároveň rozumím tomu, že můžete mít různé obavy a možná i strach z řešení této situace. Proto bych Vás ráda podpořila v úmyslu nahlášení této formy šikany.

Z Vašeho dotazu není patrné, o jaké pracoviště se jedná, proto nejsme schopni Vám přesně doporučit, na koho se můžete obrátit. Napadá mě ale, že byste tuto situaci mohla nahlásit formou dopisu či emailu (z nově vytvořené adresy, pokud si přeje zůstat anonymní) někomu výše postavenému. Může to být garant oboru, děkan (pokud se jedná o univerzitu) nebo nějaký ředitel. Pokud se jedná o výzkum, mohla byste se obrátit například na etickou komisi. Můžete rovněž podat stížnost na inspektorát práce. V dopise byste mohla popsat celou situaci, vyjádřit své obavy a požádat o prošetření celé situace. V případě, že byste u těchto institucí neuspěla nebo by se jednalo o závažnou situaci, můžete se obrátit i na ombudsmana ČR, který se zabývá ochranou práv jednotlivých osob.

Přejeme Vám brzké zlepšení situace.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
17.10.2018

Doplňte prosím e-mailové kontakty na odborníky

Dobrý den, jen bych vás chtěla požádat, jestli by šlo doplnit informaci o tom, který z psychologů zde uvedený je kontaktovatelný textově (e-mail a pod.). Zjednoduší to život osobám s vyjadřovacími problémy, což jsou rzhodně lidé, co by toho psychologa potřebovali. včetně mě. Děkuji. Nemusíte odpovídat. :)

Káťa zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Káťo,

děkujeme za Váš dotaz. Žádáte po nás doplnění e-mailů k psychologům uvedeným na našich webových stránkách, protože by to podle Vás zjednodušilo život osobám s vyjadřovacími problémy, jako máte Vy.

Děkujeme za Váš podnět, který v rámci našeho týmu zvážíme. Rozumím Vašemu přání, že by to pro Vás bylo jednodušší, když máte potíže v komunikaci a osobní komunikace pro Vás asi není tolik komfortní. Napadá mě, že byste mohla zkusit hledat například na www.znamylekar.cz, kde mají odborníci často v popisu buď e-mail, nebo webové stránky, přes které je lze kontaktovat. Můžete také zkusit běžný internetový vyhledávač a zadat konkrétního psychologa z našeho seznamu nebo jen „psycholog Brno“.  V našem seznamu jsou uvedeni kliničtí psychologové, ale nemusíte se soustředit pouze na ně. Kliničtí psychologové pracují na pojišťovnu a jejich služby jsou tedy zdarma, ale neklinických psychologů je jistě mnohem více. Dále můžete zvážit napsat na nějakou z Linek důvěry – některé z nich provozují kromě telefonické formy pomoci i e-mail nebo chat. Říkám si, že jste možná přemýšlela nad celou terapií bez osobního setkání. Někteří odborníci tuto formu nabízejí např. přes Skype nebo e-mail – takové informace naleznete u popisu služeb jednotlivých psychologů nejčastěji na jejich stránkách.

Přejeme Vám, abyste našla, koho hledáte.

 

Tým poradny 

skrýt odpověď ↑
17.10.2018

Chci překonat strach, že mi manžel bude nevěrný

Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou. Žiji 15 let s partnerem, z toho 6 let jsme manželé a vychováváme 5ti letou dceru. Začali jsme spolu chodit jako hodně mladí a v průběhu prvních let vztahu jsme si oba prošli nevěrou a lží. Z mé strany bylo nevěr více. Nikdy jsme se nerozešli a vše jsme společně přežili, možná i proto jsme nyní dost poučení a ani jeden z nás by nechtěl riskovat ztrátu důvěry, ani náš vztah. Manžel se se vším popasoval dobře, nic mi dnes už nevyčítá, žije přítomností a těší se na společnou budoucnost. Já mám bohužel problém s tím, že se mi mnoho z minulosti pořád vrací. Občas tomu tak bylo vždy, ale teď je to intenzivnější, třebaže to nemá žádné opodstatnění. "Bohužel" jsem chtěla o partnerově selhání vědět veškeré detaily a ty se mi i po téměř 12ti letech vrací a mnohdy mám pocit, že je to silnější než já. Zničehonic mě napadne nějaká věc, i když se snažím ji zahnat, zakázat si ji, myslet na něco jiného, nebo si třeba nahlas mluvit či pustit hudbu. NAjednou mě zavalí pocit strachu a beznaděje, jak mi to mohl udělat a že by se ta bolest zase mohla opakovat. Vše je najednou živé, jako by se to stalo včera. Vyrůstala jsem v prostředí, kde maminka byla hodně žárlivá a psychicky labilní a obávám se, jestli si nenesu v sobě stejný model, umocněný tím, co jsem si prožila (přitom vlastní selhání si vůbec nepřipouštím, byť jsme byla i já tou, která podváděla). Můj manžel je velmi hezký a sympatický muž a já se svou "nešťastnou" povahou prostě bojím, aby se nazakoukal do jiné, či aby nepodlehl svodům jiné ženy (v každé hezké ženě vidím potenciální ohrožení). Nevím, jak si od těch pocitů pomoci, mnohdy je řeším i s manželem, který je trpělivý, ale trápí ho to. Nechápe, proč mám takové obavy, nebo proč vytahuju starou minulost, když v současnosti se oba milujeme, máme se krásně, plánujeme mininko, stavíme dům. Nikdy jsem to odborně neřešila, nebrala jsem antidepresiva. Léčím se s hypothyreózou, ale stav je stabilizovaný. Byla bych vděčná za odborný názor či radu, chtěla bych se naučit užít si své štěstí, nevracet se do minulosti a nebát se budoucnosti. Předem moc děkuji.

Ilča zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den Ilčo,

děkujeme za Vaši důvěru, se kterou se na nás obracíte. Píšete, že nedokážete překonat obavu, že se Váš manžel zakouká do jiné. Přepadají Vás pocity strachu a beznaděje, že si opět projdete bolestí, kterou jste zažívala na začátku vztahu. Ptáte se nás, jak se s obavami vyrovnat a naučit se užívat si štěstí.

Říkám si, že je asi náročné vědět o detailech manželovy nevěry a že je přirozené prožívat takové beznadějné pocity, když na to myslíte. Mám pocit, že je pro Vás důležité, aby Vaše současná rodina dobře fungovala, aby dobře vyšly plány, které s manželem máte, a abyste si všichni naplno užívali štěstí, které právě prožíváte. Je pochopitelné, že máte obavu, aby se nestalo něco, co by Vám to štěstí pokazilo, jako například manželova nevěra. Zdá se mi moc pěkné, že o svých pocitech s manželem mluvíte a chcete je řešit, abyste mohli být všichni nadále spokojení.

Píšete o svém strachu, že si žárlivost možná nesete jako nějaký model z Vaší původní rodiny. Chci říct, že je to možné a je to také přirozené. Rodiče jsou v našich životech důležití lidé a mnohdy kopírujeme to, co jsme se od nich naučili. Není to tak ovšem vždycky a ani ve Vašem případě tomu tak nemusí být. Za svůj život prožíváme mnoho věcí, které formují naše chování, a každý člověk i každé manželství je jedinečné.

Myslím, že je zcela normální, že se někdy necítíme úplně dobře, i když z objektivního pohledu máme všechno, co potřebujeme ke štěstí. Napadá mě, že možná procházíte nějakou životní fází, ve které se přirozeně vracíte i ke starým záležitostem a znovu je přehodnocujete. Může to být pouze dočasný stav, který se sám časem zlepší. Můžete zkusit učit se prožívat okamžiky, kdy se cítíte dobře, a okamžiky, kdy Vám nejde cítit se dobře, prostě jen odžít a nenutit se do štěstí. Emoce často nedokážeme ovlivnit, můžeme se ale učit s nimi dobře zacházet. Můžete se zkusit na Vaše obavy ohledně manželovy potenciální nevěry podívat jako na známku Vaší lásky k manželovi. Strach, že Vás opustí manžel, se kterým je Vám tak dobře a se kterým jste toho již mnoho prožila, je zcela pochopitelný a na místě. Je však také pochopitelné, že to Vašeho manžela trápí a nechápe, proč se trápíte věcmi, které on už možná považuje za vyřešené.

Říkám si, že je dobré, že s manželem mluvíte o svých pocitech. Přemýšlím, že by možná mohlo pomoci zkusit si s ním znovu promluvit v nějaké klidné atmosféře, kdy nebudete nikam spěchat, a nic Vás nebude rušit. Můžete mu zkusit říct, že se snažíte o změnu, ale že možná potřebujete jeho pomoc a podporu. Možná také budete potřebovat pomoc a doprovod na Vaší cestě. Můžete například společně s manželem zajít do manželské poradny, kde Vám psycholog může dát další podněty a může Vám pomoci nalézt cestu, jak se s Vašimi myšlenkami vypořádat, jak jít dál a jak si užívat života. Pokud by manžel nechtěl jít s Vámi, můžete poradnu navštívit i sama, případně si najít jiného psychologa či psychoterapeuta (kontakty můžete nalézt např. na www.znamylekar.cz).

Přejeme Vám, ať se Vám podaří vypořádat se všemi obavami a nepříjemnými myšlenkami. 

 

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
16.10.2018

Mám se odstěhovat od přítelkyně v její přítomnosti?

Dobrý den přítelkyně se semnou rozešla po 6letech.budu se od ní stěhovat a nevím jestli je lepší aby byla u toho když si budu balit věci nebo to mám udělat až nebude doma. Děkuji za odpověď

Stenly zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den Stenly,

děkujeme, že se na nás obracíte. Po šesti letech se s Vámi rozešla přítelkyně a budete se od ní stěhovat. Nevíte ale, jestli je lepší, aby u toho přítelkyně byla, nebo zda to máte udělat, když doma nebude a zajímal by Vás náš názor.

Stěhování se od někoho po poměrně dlouhém vztahu může být pro oba zúčastněné náročné, ať už byly důvody a okolnosti spojené s rozchodem jakékoliv. Proto rozumím tomu, že si nejste jist, jakým způsobem to udělat. Je možné, že se i balení v  přítomnosti bývalé přítelkyně obáváte, což by bylo naprosto pochopitelné.

Bohužel neexistuje žádná osvědčená rada, jak odstěhování od bývalého partnera zrealizovat. Pro někoho je lepší, když u toho druhý není, protože to někdy může být smutná situace, někomu to však nevadí. Záleží na tom, jak to cítíte Vy. Také mě napadá, že pokud Vám osobně by setkání nebylo nepříjemné, mohl byste se bývalé přítelkyně zeptat, jaká varianta by jí více vyhovovala. Pokud se však nechcete s přítelkyní u stěhování potkat, je to také v pořádku.

Rozchody obecně můžou být náročné. Nepíšete nic o tom, jak celou situaci prožíváte. Pokud byste chtěl rozchod nebo jeho dopad s někým sdílet, případně chtěl pomoci, můžete se obrátit na odborníka. Psychologa či psychoterapeuta i s recenzemi klientů můžete nalézt například na www.znamylekar.cz.

Přejeme Vám brzké vyřešení situace.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
15.10.2018

Partner mi tají své sebevražedné sklony a deprese

Co byste dělali, kdybyste se náhodou dozvěděli, že váš partner/partnerka/manžel/manželka trpí sebevražednými sklony/depresemi, které podporuje alkoholem? Řekněme, že se tuhle nemoc snaží před vámi utajit, ale vy najdete kus papíru, ve kterém píše, že by měl všechno vzdát, že nesnáší svůj život, že je pro všechny zklamáním. Že je ve své vlastní propasti a nemá nic pod kontrolou. A že - je uvnitř zlomený a se sebevražednými sklony. Že mě miluje, ale že všechny akorát tahá s sebou na dno. Že byl pro mě jen "odrazový můstek" za novým životem, který si zasloužím daleko od něj. (vzala jsem si totiž cizince a chvíli jsme polemizovali nad tím, zda zůstaneme spolu v cizině anebo se vrátím zpět domů). Nikdy jsme se pořádně nepohádali, o všem se snažím upřímně komunikovat, řešit věci okamžitě. U téhle si ale nejsem jistá, jak začít. No a vy ten dopis náhodou najdete a protože tam zmiňuje i vás, tak si ho bohužel /vím, je to narušení soukromí, ale asi jsem ho najít měla/ přečtete. A nevíte, jak dál. Promluvit si s ní/ním musíte, protože vám zatajil/a docela vážnou věc, o které vy jste neměli ani ponětí. Plus - zmínit to, že jste dopis četli. Dodávám, že navenek působí jako pozitivní člověk. Nikdy bych neřekla, že může trpět depresemi, natož být suicidal. Chci mu pomoci, ale bojím se, že se na mě naštve, že jsem dopis četla. Nadruhou stranu jsme manželé - ačkoliv jen chvíli. Přece tohle jako jeho žena musím vědět... Děkuji za odpověď

N zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den,

děkujeme za Váš dotaz. Ptáte se, jak reagovat, když najdete dopis, kde manžel uvádí, že nesnáší svůj život a má sklony k sebevraždě, kde píše, že vás miluje, ale myslí si, že vás táhne na dno.

Z Vašeho dotazu mám dojem, že Vás asi hodně překvapilo, že by Váš manžel mohl mít takové myšlenky, když na sobě jinak nedá nic znát. Říkám si, že jste z toho možná zmatená, můžete se cítit smutně či bezradně, když Vám nic neřekl a Vy se to dozvídáte takto nepřímo. Jste jeho žena a je přirozené, že chcete o takových důležitých věcech vědět a mluvit o nich. Myslím, že je pochopitelné, že jste si dopis přečetla, a možná, jak sama píšete, manžel opravdu chtěl, abyste ho našla. Je pochopitelné, že se bojíte jeho reakce z přečtení dopisu, dokážu si však představit, že pochopí Váš úmysl a Vaši snahu mu pomoci. Možná se Vás jen snaží chránit nebo si uvědomuje, že tato situace pro Vás oba bude velice náročná a on Vás tím nechce zatěžovat. Možná o tom ale takto vůbec nepřemýšlel a jen nevěděl, jak Vám to říct. Bylo by také zcela normální, kdyby byl naštvaný, že jste mu zasáhla do soukromí - v takovém případě se mu můžete omluvit, vysvětlit svůj úmysl, a nechat mu čas a prostor, aby se mohl se situací vyrovnat.

Sama asi vnímáte jako nutnost si o tom s manželem promluvit. Jak s rozhovorem začít? Možná bude dobré najít si klidný okamžik, kdy oba budete mít dostatek času a nebudete nikam spěchat. Můžete manželovi dopis ukázat a přiznat, že jste ho našla a četla, nebo se jen manžela zeptat, zda ho něco netrápí a nechce se Vám s něčím svěřit. Můžete upřímně vyjádřit své obavy i své pocity a požádat ho o totéž. Z Vašeho dotazu se mi zdá, že jste zvyklí spolu komunikovat a řešit problémy, to je určitě dobrý předpoklad pro to, abyste si celou věc vyjasnili. Během rozhovoru možná zjistíte, jak moc je situace vážná – manžel se třeba jen potřeboval vypsat z nějaké aktuální nepohody a zvládnete to spolu sami, ale také může být nutná návštěva odborníka.

Je možné, že jedním z kroků na Vaší další cestě bude návštěva obvodního lékaře, psychiatra či psychologa nebo psychoterapeuta (kontakt najdete například na www.znamylekar.cz). Můžete manželovi nabídnout, že ho k lékaři doprovodíte. Také si umím představit, že by Vám ve Vaší situaci mohl být nápomocný psycholog nebo manželská poradna, kde by Vám mohli pomoci ve Vašem rozhovoru a v hledání cesty ke zlepšení situace. K dispozici je Vám i linka důvěry (např. s číslem 116 111), která funguje non stop, a může Vám pomoci například tehdy, pokud by situace byla urgentní.

Přeji Vám, ať brzy najdete odvahu k rozhovoru a ať vše dobře dopadne.

 

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
15.10.2018

Už nevím, jak dál

Dobrý den.. Obracím se na vás protože už nevím jak dál.. Delší dobu trpím depresi a zároveň úzkosti posledních 14 dní už je to tak vážné že jsem začala přemýšlet nad sebevraždou.. S nikým už pomalu ani nemluvím už pro mě existuje jen hudba a žiletka.. Když se chci zbavit depresi aspoň na chvíli začnu se řezat.. Pomůže mi to se dostat na chvíli z depresi ale pocit úzkosti tam je furt a pak když se přestanu řezat mám pocit viny už opravdu nevím jak dál.. Tak silné deprese jsem neměla snad nikdy a myšlenky na sebevraždu jsou častější už na ní myslím každý den co chvíli..

Kateřina zobrazit odpověď ↓
 

Milá Kateřino,

děkujeme Vám za důvěru, se kterou se na nás obracíte. Svěřujete se nám, že už delší dobu trpíte depresemi a úzkostí a poslední dva týdny čím dál častěji přemýšlíte nad sebevraždou. Píšete, že se deprese snažíte zbavit řezáním, ale pomáhá to jen na chvíli, úzkost přetrvává, a navíc pak pociťujete vinu. Svěřujete se, že už nevíte, jak dál.

Nejdříve bych chtěla ocenit, že i přes potíže, které máte, jste se rozhodla hledat pomoc a napsala nám. Cítím, že je to pro Vás asi těžké a je pochopitelné, že se snažíte najít úlevu v podobě řezaní se. Je však na místě si uvědomit, že se nacházíte ve vážné situaci, která by mohla ohrozit Vaše zdraví či Váš život, a proto není dobré ji podcenit. Ačkoliv píšete, že se už téměř s nikým nebavíte, chtěla bych Vás povzbudit v tom, abyste se druhým nevyhýbala. Možná by Vám mohlo pomoci svěřit se někomu blízkému – ať už by to byl rodič, někdo jiný z rodiny, přátel nebo například učitel, kterému věříte. Kontakt s druhými nám často může pomoci přijít na jiné myšlenky, přináší úlevu, a navíc Vám tento člověk může poradit, na koho se obrátit a co dělat dál.

Je tu také možnost navštívit školního psychologa nebo výchovného poradce. Můžete se mu svěřit a on Vám může pomoci zvládnout situaci, v níž se nacházíte a také poradit, co dělat dál. Nabízí se také zavolání na některou z Linek důvěry. Tato linka funguje po celý den a její pracovníci si Vás mohou vyslechnout a poradit Vám. Můžete taktéž navštívit některé z krizových center ve Vašem městě nebo okolí. Krizové centrum je místo, kam lze kdykoliv, kdy potřebujete, přijít. Jsou tu lidé, kteří si Vás stejně jako na Lince důvěry vyslechnou a poradí, co dělat. Pomoc je anonymní a bezplatná. Pokud byste měla pocit, že Vám ani jedna z možností nevyhovuje nebo ve Vašem okolí není krizové centrum, existuje například stránka www.znamylekar.cz, na které je možné vyhledat dětského psychologa či psychoterapeuta. I oni pomáhají lidem, kteří se nachází ve složité situaci, a navíc jsou na této stránce názory ostatních klientů, takže si můžete vybrat takového, který by Vám vyhovoval.  

I když se Vám teď situace zdá možná beznadějná, věřím, že vždy lze najít nějaké řešení, které ji pomůže zlepšit.

Přejeme Vám, abyste překonala své potíže a opět měla chuť žít.

Tým poradny 

skrýt odpověď ↑
14.10.2018

Všechno mě vyčerpává

Dobrý den, již delší dobou (cca 1 rok), na sobě pozoruji výraznou změnu chování. Začalo to minulým rokem při nástupu na vysokou školu, v tomto roce jsem také maturovala. Vždy jsem byla veselá osoba, hlavně flegmatická, ale když jsem nastoupila na vysokou, jako by to ve mně něco "probudilo". Každodenní stres (přetrvává do teď), pláč, pocity samoty, nezvládnutí života. Pro své dobro jsem tedy studium ukončila a nastoupila do práce, která mě sice dokázala odreagovat, ale stresu a úzkostí jsem se nezbavila. Samozřejmě jsem si poslala novou přihlášku na vysokou, protože to chci ještě zkusit, když jsem mladá. Jenže to je jako z bláta do louže. Myslela jsem si, že to bude jednodušší, když jsem si tím už jednou prošla a že vím, co mě čeká. Jenže mě nedokáže nic motivovat. Nemám motivaci se učit nebo cokoliv užitečného udělat. Měl by mě motivovat ten titul, úspěchy ve škole a studentský život jako ostatní spolužáky, ale já to tak necítím. Opravdu bych chtěla pilně studovat, bavit se na různých akcích, ale nejde to. Všechno mě vyčerpává. Jako kdybych v sobě měla nějaký blok, který mi zakazuje cokoliv udělat. Všechno nechávám na poslední chvíli, protože jen samotné učení mě stresuje a tím pádem se to kupí a pak propadám většímu stresu z toho, že nic nestíhám. Občas mě přepadá i úzkost, hlavně když jsem sama, nebo ve stresové situaci (např. počítání příkladu před celou skupinou u tabule, zkoušení...). Ráno vstávám s naprostou nechutí do života, někdy bych chtěla jen celé dny prospat, protože mé dny jsou naprosto ničím nenaplňovány a cítím se uvnitř prázdná. Koníčky, které jsem předtím měla, mě už také moc nenaplňují, dalo by se říct, že jsem je ztratila a většinu času jen proležím nebo udělám nějaké domácí práce. Kdybych se se svými problémy chtěla svěřit rodičům, tak se akorát rozbrečím a pak jsou naštvaní, že zase brečím, začnou mi dávat tipy ať jdu ven, ať něco ze sebou dělám. Já bych chtěla, ale nejde to, nedokážu se sama k něčemu přinutit. Když se svěřím přátelům, tak mi to připadá, že mě vůbec neposlouchají, jen nad tím kývnou hlavou a řeknou "aha", nebo začnou mluvit o sobě a nevěří mi, protože kdysi jsem nic nebrala vážně a teď jsem ze všeho vystresovaná. Téměř všechno mě unavuje, i když nic nedělám. Ráno se probudím, ale stejně jsem unavená. Ještě před několika měsíci jsem nad tím mávla rukou, ale teď mi tyto pocity ztěžují život, nemůžu normálně fungovat, přetvařuji se, abych zapadla. Občas si představím situaci, kdybych umřela, měla bych od všech starostí pokoj a s nějakou budoucností a povinnostmi bych se vůbec nemusela trápit. Samozřejmě bych to ukončit nedokázala, už ne kvůli představě toho, co by dělali rodiče a ostatní příbuzní, i když mi někdy připadá, že i oni jsou vyhýbaví. Jsou to jen mé myšlenkové pochody "co by, kdyby", dokáži je zahnat, ale nic mě nedokáže se uvolnit. Prostě jsem sama v sobě ztracená, nevím co chci, nevím jak se mám k něčemu motivovat (nějaké odměny na mě vůbec neplatí, ty jsou mi ukradené), jak se zapojit do společenského života a jak si ho užívat. Všechno mě vyčerpává. Děkuji za jakoukoliv odpověď z vaší strany.

Lily zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Lily,

děkujeme za Váš dotaz a důvěru, se kterou se na nás obracíte. Píšete nám o svých problémech, které se objevily po nástupu na vysokou. Každodenní stres jste nezvládala dobře a raději jste školu opustila, v práci Vám ale nebylo o moc lépe a vrátila jste se zpátky ke studiu. Nemůžete najít motivaci cokoli dělat, jste vyčerpaná a občas Vás přepadá úzkost. Ptáte se, jak se k něčemu motivovat a jak se zapojit do společenského života.

Z Vašeho dotazu cítím, že jste asi opravdu velmi unavená ze všeho, co se teď okolo i ve Vás odehrává. Ráda bych ocenila to, že jste nám napsala a chcete zkusit ve svém životě něco změnit. Představuji si, že je pro Vás nejspíš jakákoliv změna složitá, když Vás vše vyčerpává. Vysoká škola je pro většinu lidí velkou změnou dosavadního života a přináší spoustu nových situací, které mohou být náročné. Je mi sympatické, že máte takovou chuť vystudovat vysokou. Mohlo by být fajn zkusit probrat se spolužáky, jestli nemají podobné zkušenosti a zjistit, co jim třeba v podobných situacích pomohlo. Taky je tu možnost obrátit se na univerzitního psychologa, kterého VŠ mívají v poradenském centru, a který by Vám mohl být v této oblasti nápomocný.

Možná by Vám pomohlo, kdyby Vás někdo vyslechl. Mohla byste se zkusit znovu obrátit se na rodiče a přátele, že se ve Vašem životě něco změnilo a že je pro Vás situace opravdu vážná a ráda byste jejich pomoc. Také psycholog (ať už ten univerzitní nebo jiný) by mohl být vhodnou osobou pro rozhovor. Mohla byste s ním probrat své pocity, vysokou školu, kamarády či koníčky. Je možné, že Vám psycholog doporučí návštěvu psychiatra, který je jediný odborník, který Vám může případně předepsat léky, kdyby se ukázalo, že byste nějaké potřebovala. Vaše myšlenky na ukončení života a ztráta chuti do života jsou vážná témata, se kterými by Vám mohla pomoci kombinace psychoterapie a psychiatra. Medikace v takových situacích často pomáhá. Psychoterapeut by s Vámi pracoval na tom, co změnit, a jakým směrem se vydat, aby to pro Vás bylo co nejsnazší a nejpřínosnější. Píšete, že nevíte, jak se motivovat a jak se zapojit do společenského života, v čemž by Vám mohl psychoterapeut pomoci. Ztráta motivace a energie je tématem do terapie, kde byste mohla přijít na to, kde se to bere a jak s tím pracovat. Kontakt na všechny tyto odborníky najdete např. na www.znamylekar.cz.

Přemýšlím také nad tím, jestli Vás nenapadá něco, čím byste si momentálně trochu ulevila. Možná máte nějakou oblíbenou činnost, která by Vám energii nebrala, ale naopak Vám ji trochu dodala. Může jít o četbu, návštěvu kina, oblíbeného místa, procházku nebo i nějaký sport.

Ve chvílích, kdy by Vás přepadla úzkost, o které píšete nebo jste se prostě jen necítila dobře a chtěla jste si s někým popovídat, můžete využít jedné z Linek důvěry, kde je vždy někdo, kdo Vás vyschne.

Přejeme Vám, abyste našla motivaci, kterou hledáte.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
13.10.2018

Mám pokračovat v psychoterapii?

Dobrý den, začala jsem před pár dny intenzivní terapii na Skype s psychoterapeutkou, kterou jsem našla na internetu. Při druhém sezení vyplynulo na povrch, že doprovází umírajícího kamaráda a a se snažila působit profesionálně, prozradila mi některé detaily. Při dnešním sezení, ačkoliv jsem ji řekla, že pokud bude potřebovat, (opět) to můžeme odložit, jsem se v podstatě dozvěděla velkou část jejího osobního života.Jeji situaci chápu, ale nejsem si jistá, ač preferuji osobně si přístup, zda v této terapii má cenu pokračovat? Nechtěla způsobit přenos, ale pak už mi to bylo nepříjemné a nejsem si jistá, zda nebylapod vlivem alkoholu. Děkuji předem za nazor

Tina zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den Tino,

děkujeme Vám za důvěru, se kterou se na nás obracíte. Píšete nám, že jste před pár dny začala terapii přes Skype. Vaše psychoterapeutka se Vám však začala svěřovat s osobním životem, a ačkoliv ji chápete, začíná Vám to být nepříjemné. Přemýšlíte nad tím, zda má cenu v takové terapii pokračovat.

Z toho, co píšete, vnímám, že je to pro Vás asi složitá situace. Vyhledala jste si terapeuta, aby Vám pomohl a namísto toho se on svěřuje Vám. Psychoterapeut je člověk jako každý jiný a je pochopitelné, že i on se občas někomu potřebuje svěřit. Není však na místě, aby se svěřoval svému klientovi, tedy Vám. Občas sice může být přínosné vyslechnout si terapeutovi zkušenosti, ale to lze provést jedině tehdy, když s tím klient souhlasí.

V psychoterapii je důležité, aby si klient s terapeutem rozuměl. Chtěla bych Vás proto podpořit v tom, abyste své terapeutce řekla (nebo klidně před terapií napsala), že Vám tento způsob terapie nevyhovuje. Můžete jí říct, že je pro Vás nepříjemné, když se Vám svěřuje a že jste si sezení představovala jinak. Také je v pořádku zvážit možnost najít si jiného psychoterapeuta, pokud Vám ten dosavadní nevyhovuje. Je dobré zvážit, zda Vám taková terapie pomáhá a pokud ne, nebát se vyzkoušet někoho jiného. Co se týče Vašeho dojmu, že terapeutka mohla být pod vlivem alkoholu – pokud by to tak opravdu bylo, máte právo terapii okamžitě ukončit, případně i terapeutku nahlásit psychologické asociaci, pokud by u nějaké byla registrovaná.

Pokud se rozhodnete pro výměnu psychoterapeuta, můžete se například podívat na stránku www.znamylekar.cz, kde najdete i hodnocení psychoterapeutů od ostatních klientů a můžete tak předejít případným negativním zkušenostem. Terapeutů, kteří pracují prostřednictvím Skype je v dnešní době více, takže se nemusíte bát, že byste někoho takového nenašla. Další možností je pak poptat se známých nebo dalších lidí z blízkého okolí, zda neznají dobrého terapeuta.

Přejeme Vám, aby se situace brzy vyřešila a abyste byla se svým terapeutem spokojená.

Tým poradny 

skrýt odpověď ↑
13.10.2018

Necítím se doma dobře

Dobrý den ..... nevim co už mam dělat... Jsem od neděle večer do pátku na intru ....rodiče se o.me nezajímají nevolaj nic (jako třeba ostatnim spolubydlici) a když přijedu domů tak.musim uklízet což chápu ..Uklídim a pak.jdu ven neboť mám přítele a tím že se nevidíme celých 5 dní tak se snažíme spolu trávit víc času ale rodiče když se večer vrátím tak mě vždycky seřvou a kolikrát už to vypadá že mě zbijou....A vždy když jsem doma mě bolí křečovitě břicho ...nemůžu spát chodit sedět...taky nevím co s tím .... Furt ječi že jsem doma nic neudělala dělám.akotat bordel .....A já nevim co.mam dělat... vůbec se mi nechce jezdit domů necejtim se tu dobře....cítím se jak cizí...co mám dělat ??

Sára zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Sáro,

děkujeme za důvěru, se kterou se na nás obracíte. Svěřujete se nám s Vaší situací doma. Většinu týdne trávíte na internátě a máte pocit, že se o Vás rodiče nezajímají tolik, jako o ostatní spolubydlící. Když přijedete na víkend domů, přijde Vám, že na Vás rodiče akorát křičí a vyžadují po Vás úklid. Domů už se Vám nechce jezdit, cítíte se tam jako cizí, dokonce Vám bývá fyzicky špatně. Zajímalo by Vás, co s touto situací máte dělat.

Zkouším si představit, jak pro Vás může být tato situace náročná. Obzvlášť když Vám doma bývá i fyzicky špatně, jak popisujete. V dospívání je pro mnoho lidí důležitá podpora rodičů a bezpečí domova. Proto si říkám, že se kvůli tomu můžete cítit smutně a osaměle, což by bylo naprosto pochopitelné. Také si dokážu představit, že pro Vás může být těžké vidět, že ostatním rodiče volají a Vám ne. Proto bych ráda ocenila, že jste se na nás obrátila, nezůstala s těmito pocity sama a chcete je řešit.

Připadá mi, že v této situaci může být fajn trávit několik dní na internátu, kde jste obklopena jinými lidmi a myšlenky na domov můžete trošku odsunout. Můžete se soustředit na nějaké koníčky a kamarády ze školy. Taky je fajn, že máte přítele, kterému byste se s těmito pocity mohla svěřit a probrat to s ním. Přítel by Vám mohl být oporou v těžkých chvílích. Se svými pocity byste se mohla svěřit i někomu z kamarádů. Je možné, že zažívali někdy něco podobného a řeknou Vám, jak tuto situaci řešili oni, případně Vám řeknou svůj názor.

Napadá mě, že byste si o těchto svých pocitech mohla s rodiči otevřeně promluvit. Je možné, že si to vůbec neuvědomují a budou překvapeni. Mohla byste jim říci o Vašem pocitu, že se o Vás nezajímají tolik, jako o ostatní spolubydlící. Také byste se jim mohla svěřit, že se necítíte doma dobře a bývá Vám i fyzicky špatně. Neuvádíte, jak dlouho tato situace trvá. Je možné, že Vaši rodiče mají nějaké trápení, a proto se k Vám takhle chovají, může to ale být i z jiného důvodu. Pokud byste na tento rozhovor nechtěla být sama, mohla byste se s touto situací svěřit např. prarodičům nebo někomu blízkému, kdo by u toho rozhovoru mohl být s Vámi a případně se Vás zastal. Také byste společně mohli využít služeb některé z rodinných poraden, kde by Vám nezaujatý odborník poskytl svůj názor a mohl by Vám pomoci hledat společné řešení. Rodinná poradna má i výhodu neutrálního prostředí, což by Vám mohlo pomoci.

Také byste se mohla obrátit na školního psychologa, pokud ho Vaše škola má, případně na výchovného poradce, kterému byste se mohla svěřit a probrat s ním další možná řešení. Pokud byste se někdy cítila smutná a měla jste pocit, že se nemáte komu svěřit, můžete se obrátit na některou z linek důvěry. V případě, že by se situace nelepšila a rodiče nebyli ochotní spolupracovat, můžete se obrátit přímo na OSPOD, který se stará o ochranu dětí a mladistvých.

Fyzické obtíže, které jste zmiňovala, mohou být spojeny s psychickou nepohodou, může to však být i z jiného důvodu. Proto bych Vám doporučila, abyste pro jistotu navštívila obvodního lékaře, kdyby šlo o něco jiného.

Přejeme Vám brzké zlepšení situace.

Tým poradny 

skrýt odpověď ↑
11.10.2018

Nechci celý vztah takto zahodit

Dobry den, obracim se na Vas s problemem ve vztahu, ktery ted resim se svym partnerem. Jsme spolu 9let a mame spolu dite (1,5 roku). Nas vztah byl vzdy trosku takovy slozitejsi, partner je hodne introvertni co se tyce sverovani a vyjadrovani pocitu, vse si tak nejak nechava pro sebe a proto nase komunikace byla takova hodne omezena, ma i jine zajmy, nez ja, ja uz si tak nejak na takove souziti zvykla a i kdyz jsem pred narozenim ditete byla tak trochu zakoukana do jineho muze, stejne jsem si po prehodnoceni vsech priorit rekla, ze chci zustat s partnerem , uz predtim jsme se rozhodly mit dite, o prvni jsme prisli a proto to druhe bylo takove vymodlene. Mrzi me, ze se mnou partner neprobiral sve pocity a starosti, netusila jsem ale, ze se pred necelym tydnem po jedne nasi hadce rozhodne vztah ukoncit s tim, ze me akceptuje jako matku sve dcery, ale ne partnerku, vse uz oznamil i svym rodicum, byl to pro me sok, ale nejak jsem si porad rikala, ze to preci jeste nemuze byt konec. Na muj dotaz, jestli to jeste nezkusime, ze prece nemuzeme vse tak zahodit, mame malou dceru, tak razantne odmitl. Po dotazu na to, jestli nekoho potkal, tvrdil ze ne, ale behem vyhrocene hadky, kdy uz jsem ho vyhazovala z bytu mi rekl, ze na nekoho mysli, je to jeho kolegyne z prace, rozvedena se dvema detmi, pry mezi sebou nic nemaji, ona asi o jeho naklonosti nevi, protoze se jeste nevyjadril, na me to dela dojem, ze to , ze se rozchazi se mnou je taky tak trochu podmineno tim, ze nekoho poznal, i kdyz to asi neni zatim nic vazneho. Hodne skaredeho jsme si oba za tech poslednich par dni rekli, spousta veci je zrejme nevratna, jak on tvrdi. Ja i presto vsechno nechci cely vztah takto zahodit a chci to jeste resit, navrhla jsem odbornika, prvni razantne odmitl, ted je svolny i k tomu resit to s psychologem. Oba se hrozne trapime,nikdy jsme nic podobne bolestiveho nezazila a myslenka, ze od nas s dcerou odejde je pro me naprosto nepredstavitelna. Je mozne jeste neco v tomto pripade delat? Dekuji. Petra

Petra zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Petro,

děkujeme Vám za důvěru, se kterou jste nám svěřila svůj problém. Váš partner Vám po devítiletém vztahu řekl, že chce odejít. V posledních dnech jste se hodně hádali a při jedné z hádek vyšlo najevo, že myslí na kolegyni z práce, která o tom ale možná neví. Myslíte si, že Váš vztah ještě nemusí skončit a chcete to ještě řešit. S partnerem byste chtěla vyhledat psychologickou pomoc. On nejdříve návštěvu odborníka odmítl, teď je k tomu svolný. Ptáte se nás, jestli se dá ještě v tomto případě něco dělat.

Myslím na to, jak těžká je pro Vás tato situace. Je pochopitelné, že se trápíte oba. Prožili jste spolu devět let, ztrátu prvního dítěte, narození dcery. I když už dříve nastaly momenty, kdy jste nebyla úplně spokojená, má podle Vás stále cenu pokračovat. Možná si v této snaze o udržení vztahu někdy připadáte sama, možná jste se cítila zrazená, když Vás partner postavil před hotovou věc. Chápu, že Vás to bolí. O svých pocitech byste mohla mluvit s blízkou kamarádkou nebo s někým ze své rodiny. Mohlo by se Vám tak dostat podpory v tomto náročném období. Možná by se s Vámi blízký člověk dokonce podělil o zkušenosti, pokud v minulosti zažil něco podobného.

I když by partner na rozchodu trval a nejste si jistá, jestli se dá v této situaci ještě něco dělat, spolupráce s manželským a rodinným poradcem by Vám mohla pomoci. Mohli byste společně s odborníkem uvažovat o důsledcích obou variant rozhodnutí, o Vašich očekáváních a potřebách. Opět by se Vám oběma mohlo dostat podpory ve Vaší složité situaci a mohli byste spolu diskutovat bez dalších hádek. Spolupráce s odborníkem by mohla také posílit šanci, že najdete takové řešení, které bude uspokojivé jak pro Vás, tak pro Vaši společnou dceru. Pokud partner nebude chtít ve vztahu dále pokračovat, nebude už možné na něm pracovat. I přesto můžete pomoc manželského poradce využít při domlouvání na tom, jak se rozejít, a na porozchodovém uspořádání včetně péče o dceru. Manželského poradce můžete navštěvovat také sama. Mohl by vám pomoci vyrovnat se s nastalou situací nebo s rozchodem. Nejbližší manželskou a rodinnou poradnu můžete najít v našem adresáři.

K individuálním konzultacím byste také mohla vyhledat psychologa nebo psychoterapeuta mimo poradny. Získala byste tak možnost probrat své pocity s někým, kdo má od celé situace odstup, a hledat způsoby, jak se vyrovnat s tím, co se děje. Kontakty na psychology a psychoterapeuty můžete najít například pomocí webu www.znamylekar.cz.

Přejeme Vám, aby toto bolestné období brzy skončilo.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
11.10.2018

Ke komu zajít s manželskými problémy?

Dobrý den, jsem ve vztahu rok a půl. 4 měsíce jsme v manželství a máme měsíčního syna. Mám již 5 letou dceru z předchozího vztahu. Manžel před našim vztahem byl dva roky závislý na pervitinu, v čehož jsem ho z části dostala, ale i tak nadále řeší naše problémy , únikem mimo realitu,, a sáhne po drogách. Problémy máme v neshodach důvěry. On si stále mysli ze ho někde podvadim, ma opravdu velký problém s žárlivosti. Samozřejmě nemá důvod, nikdy jsem to ve vztahu neudělala. Po narození dítěte, jsem měla problémy s výkyvy hormonu a manžel to nedával a opět utekl k drogám. Jeho stavy jsou na tom šílené.. trpí stále pocitem, ze za našimi podle nej neustálými neshody( týká se to převážně maličkosti spojené s rodinným životě) musí být jiný chlap. Stále se opakuje, a vyčítá mi , mé dva nepovedené alkoholové večírky, kdy jsem přišla opilá a pozvracela se a druhy kdy jsem na nej sprosté rvala před dcerou, když jsem přišla na to ze se zajímá o jednu ze svých bývalých jaký vede sexuální život.. můj život před tímto vztahem taky nebyl ideální, ale pro dceru jsem se snažila se vším něco udělat a být ji dobrou mámou. Asi jsem i poznamenaná předchozími vztahy kdy utrpělo mě sebevědomí. Manžel by stále chtěl ,abych mu říkala své každodenní činnosti ,pocity, dokazovala lásku podle jeho představ. Jen mám naučený svůj způsob, jak se se vším poprad a pro pomoc si přijít až když je úplně nejhůř. Také to není v pořádku , ze ve vztahu kdy na to mají být dva stále chci řešit věci sama, abych si nepřipadala, ze jsem selhala.Prosim tedy o radu ke komu si zajít, aby nám pomohl. Nechceme o sebe přijít. Já jsem v něm našla životního partnera a myslím si ze on ve mě také, jen si nedokážeme s našimi problémy poradit samy. Děkuji za odpověď Lucie

Lucie zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den Lucie,

obracíte se na nás s dotazem, na koho se obrátit s problémy ve Vašem manželství. S manželem řešíte neshody týkající se žárlivosti neshod s důvěrou. Manžel řeší problémy únikem ke drogám, Vy popisujete, že se snažíte se vším poprat sama, i když víte, že jste na to dva. Sami si s problémy nedokážete poradit, ale nechcete o sebe přijít a tak hledáte někoho, kdo by Vám pomohl.

Je skvělé, že jste situaci, kterou prožíváte, dokázala sepsat a aktivně hledáte způsob, jak s ní pracovat a jak najít pomoc pro sebe i partnera. Ptáte se, na koho se můžete obrátit - můžete kontaktovat rodinnou a partnerskou poradnu. Ty jsou určené přesně k tomu, aby lidem pomáhali v takových situacích, jakou zde popisujete. Přítomný pracovník Vás může vyslechnout a také s vámi probrat vše, co budete potřebovat. Poradny jsou situovány ve všech větších městech a služby poskytují zdarma. Můžete ji navštívit s partnerem, ale také sama a partnera přizvat později, když budete chtít. Pokud by Vám poradna nevyhovovala nebo jste chtěli zkusit něco jiného, je možné se obrátit také na soukromého rodinného či partnerského psychoterapeuta. Kontakty na ně najdete třeba na stránkách www.znamylekar.cz nebo jinde na internetu. V obou případech si můžete nechat také poradit, kam se obrátit v otázce partnerovi závislosti na drogách a jak pracovat na tom, aby pro něj drogy nemusely být řešením problémů.

Z Vašeho dotazu cítím, že Vám na Vašem vztahu s partnerem opravdu záleží a už to je něco, na čem se dá stavět při další práci. Ještě před návštěvou poradny si s partnerem můžete zkusit promluvit o tom, co Vás trápí a v čem byste potřebovali pomoc. Zároveň je to ale také prostor pro to mu říct, že Vám na něm opravdu záleží a vnímáte ho jako životního partnera. Možná už to pomůže tomu, abyste našli způsob, jak spolu fungovat. Napadá mě také, že řešit problémy, které popisujete, pro Vás může být nepříjemné nebo stresující. Proto přemýšlím, jestli máte v rodině nebo mezi svými přáteli někoho, komu se s nimi můžete svěřit. Už jen samotné sdílení problémů nám může přinést pocit úlevy a určitou podporu, že na to nejsme sami. Podporu pro sebe můžete nalézt také u psychologa. Kontakty jsou opět dostupné třeba na stránkách www.znamylekar.cz.

Přejeme Vám, abyste své neshody brzy vyřešili.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
11.10.2018

Trpím úzkostní citovou vazbou

Dobry den, trpim uzkostní citovou vazbou na jedneho konkretneho cloveka. Rada bych vedela, co delat nebo nedelat proto, aby jsem se z toho dostala, a jak bych jse mohla posunout dal. Dekuji

Anna zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Anno,

píšete nám, že trpíte úzkostní citovou vazbou na konkrétního člověka a ptáte se na radu, jak se z toho dostat a tak se posunout dál.

V oblasti psychologie pojem citová vazba označuje vazbu (anglicky attachment), kterou si v raném věku lidé vytváří ke člověku, který jim poskytuje nejvíc péče, většinou tedy k matce. Takový vztah může mít několik podob a úzkostná/ambivalentní vazba, je jednou z nich. Tato vazba pak může mít vliv na to, jak během života lidé prožívají další mezilidské vztahy. Z Vašeho dotazu mi však nevyplývá, jestli i Vy chápete vazbu takto, a také vůči komu takovou vazbu máte nebo vnímáte. Vašemu dotazu rozumím tak, že se nacházíte v situaci, kdy Váš život ovlivňuje Vaše vazba na konkrétního člověka, s čímž Vy nejste spokojená. V tom, že jste se rozhodla vyhledat radu, vidím odhodlání se skutečně posunout.

Tak jako jsou ale různí lidé a různé vztahy mezi nimi, jsou i různé způsoby, jak se s nimi vypořádat. Zároveň nepíšete, jaké obtíže Vám z Vaší citové vazby vyplývají. Nemůžeme ani vyloučit, že by tyto obtíže mohly vycházet z nějakého jiného zdroje. Z tohoto důvodu neexistují rady, které by bez výjimek platily pro všechny a my Vám je tak mohli doporučit. S Vaším tématem se ale můžete obrátit osobně na psychologa nebo psychoterapeuta. Během osobního setkání s Vámi tento odborník může probrat Vaši situaci a následně Vám pomoci najít řešení odpovídající Vašim potřebám. Ve svém okolí ho můžete nalézt například zde. Napadá mě, že pokud se tato vazba týká někoho z rodiny či partnera, můžete se obrátit i na rodinnou poradnu. Využít můžete taktéž některé z linek důvěry. Podobně jako při návštěvě psychologa Vás může její pracovník vyslechnout, nabídnout Vám oporu a společně můžete zkusit vymyslet možná řešení Vaší situace.

Přejeme Vám, abyste se brzy posunula dál.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
11.10.2018

Chtěla bych pomoct kamarádovi, ale nevím jak

Dobrý den, obracím se na Vás, protože si nevím rady a proto žádám o radu Vás. Mám kamaráda je mu 17 a chodí na střední skolu a on má už delší dobu problém s dívkami. Určitě by s nějakou dívkou byl, ale když je v přítomnosti s jakoukoli dívkou, tak se necítí dobře, je mu to nepříjemné a má chuť se sebrat a odejít. Většinou když něco řeknou tak odpoví hrozně jednoduše, viz. Jo, ne, dobře. Trpí kvůli tomu depresemi. Chtěla bych mu jakkoli pomoct protože ho mám ráda. Nerad si s holkou i píše. Ve škole má kamaráda který se mu také snaží pomoct ale nijak to nezabírá. Podle toho co mi říkal tak si myslí že to je kvůli tátovi a jeho přítelkyni. Pořád se prý hádají a to je asi ten důvod proč se takto bojí. Bojí se že by dívku nedokázal ochránit a že by se jen hadali. Má snížené sebevědomí díky tomu. Hrozně mě to mrzí protože je mladý kluk, pohledný a milý a má celý život před sebou a trpí takovými depresemi a potížemi. Strašně moc bych mu chtěla pomoct ale nevím vůbec jak. Snad Vás něco napadne a pomůžete mě a zároveň hlavně jemu. Je jedno jestli by to mělo trvat i několik měsíců... Děkuji.

Lucka zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Lucko,

obrátila jste se na nás s žádostí o radu, jak pomoci Vašemu kamarádovi. Popsala jste jeho potíže v komunikaci s dívkami. Necítí se v jejich přítomnosti dobře a nerad si s nimi i píše. Zdá se Vám, že si nevěří a bojí se, což podle jeho kamaráda mohly ovlivnit konflikty v jeho rodině. Chtěla byste mu pomoci, ale nevíte jak.

Je mi sympatické, že se kamarádovi snažíte pomoci. Je vidět, že Vám záleží na tom, aby se netrápil. Napadá mě pár věcí, které byste mohla vyzkoušet, i když žádná z nich nemusí být spolehlivá a nemusí zafungovat. Nevíme totiž, z čeho potíže Vašeho kamaráda pramení, a tedy ani jaký je nejlepší způsob, jak s nimi pracovat. Někdy také může trvat opravdu dlouho, než se to podaří. Můžete kamaráda vyslechnout a zeptat se ho, jak byste mu mohla pomoci. Někdy může stačit být Vašemu kamarádovi nablízku a podporovat ho. Můžete se inspirovat například touto stránkou, která má za cíl vzdělávat mladé lidi o problematice duševního zdraví. Ještě si říkám, že to možná chce jen čas a Váš kamarád třeba postupně získá sebevědomí nebo se začne ve společnosti dívek cítit přirozeněji. Zdá se, že povídat si s Vámi pro něj není tak těžké, proto mě napadá, že byste s ním rozhovory s jinými dívkami mohla zkusit třeba přehrávat a nacvičovat. Také byste se mohli podívat na jeho konverzace, kde si s nějakou dívkou psal, a společně vymýšlet jiné odpovědi než „jo“, „ne“ a „dobře“, nebo zkoušet přemýšlet nad zajímavými tématy k hovoru.

Někdy se můžeme sami vystavit nepříjemným emocím, když někomu chceme pomoci, ale stále se to nedaří. Od případného zklamání a vyčerpání si můžeme ulevit například trávením času s dalšími přáteli, se kterými se cítíme dobře. S tím, co se děje, se také můžete diskrétně svěřit někomu blízkému. Tak můžete zkusit zabránit tomu, že se sama nezačnete trápit více, než můžete zvládnout. Rozumím tomu, že si přejete, aby kamarádovi bylo lépe, ale když se to nestane, je dobré si uvědomit, že za to nejste zodpovědná. Váš kamarád  kolem sebe také další přátele, kteří mu chtějí pomoci. S těmi byste se také mohla spojit a probrat s nimi další možnosti.

Kamarádovi také můžete zkusit citlivě navrhnout konzultaci u školního psychologa, pokud na Vaší škole působí. Jiné psychology a psychoterapeuty spolu můžete hledat například pomocí webu www.znamylekar.cz. Psycholog nebo psychoterapeut by s Vaším kamarádem mohl probrat problémy doma, s dívkami i se sebevědomím a depresivními myšlenkami a mluvit s ním o tom, jak spolu souvisí a jak by se daly řešit. Psychologa by Vašemu kamarádovi mohl doporučit i jeho obvodní lékař. Také by se mohl obrátit na některou z linek důvěry, kde by jej mohl odborník vyslechnout a podpořit jej, když by se hned necítil na osobní kontakt s psychologem. Některé z nich nabízejí i možnost chatu, což by také pro něj mohl být komfortnější způsob komunikace.

Přejeme Vám, abyste brzy viděla kamaráda spokojeného.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
10.10.2018

Život mi nedává žádný význam, chci to vše ukončit

Dobrý den, Jsem studentka střední školy. Je mi 17. Možná vám to přijde divné nebo špatné, ale život mi nedává žádný význam. Život je pro mě jen trest, nebaví mě a vážně uvažuji nad tím zda takhle dokážu pokračovat.. Když jsem skončila 1.třídu rodiče se rozvedli. Já se s matkou přestěhovala do jiného města (Praha). A bratr (starší o víc jak rok) zůstal s otcem v místě kde jsme bydleli jako rodina a stal se z něj alkoholik. Rodiče se rozvedli kvůli němu, našel si milenku a má s ní dítě. Vždycky jsem s mámou jezdila pro bráchu na víkend, který měl trávit u nás. Otec si pro mě také ze začátku jezdil, ale postupem času na mě začal kašlat. Vždycky jsem k němu vzhlížela a měla ho vážně ráda, ale nikdy mu neodpustím, že nás nechal s matkou (rozvod), že chlast měl radši než kohokoli nebo cokoli jiného nestála ani za to, aby semnou byl. S matkou jsme bydleli chvíli samy a pak si našla přítele. Byla pořád v práci, já byla pořád ve škole do 5 do večera, než mě buď vyzvedla ona nebo nějaký její blízký kamarád nebo její přítel. Z jejího přítele se stal alkoholik, ale nemohla za to. Pak se rozešli a našla si jiného. S ním je dodnes. Mám ho ráda a je pro mě víc tátou než můj pravý otec, ale taky si rád dá nějaký to pivo.. Od 2.třídy co jsem nastoupila v jiném městě (Praha), děti mě tam šikanovali a posmívali se mi kvůli mé nemoci. Měla jsem tam jednu kamarádku ale to skončilo v 5.třídě. Vždycky jsem byla samotařka, hodně lidí se na mě koukalo skrz prsty. Ve škole jsem procházela jen tak tak, postupem času to bylo horší a horší. Devítku jsem prošla tak tak a přistoupila na střední. Neudělala jsem první ročník tak jsem musela přestoupit z oboru na obor na té samé škole a teď jsem ve 2.ročníku. v 1.ročníku jsem si našla opravdovou kamarádku, kterou mám ráda, ale ztrácíme kontakt trochu. Každopádně nenávidím svůj život. Nebaví mě a nejradši bych tu nebyla. Je to pro mě jako noční můra ze které se nelze vzbudit. Nemám přátelé ani přítele. Měla jsem 2 vážnější vztahy, jeden trval necelý rok a druhý necelý dva roky. První přítel ten co jsme spolu byly rok, tak pro něj byl důležitý jen sex. Nijak zvlášť jsem sex nechtěla a on byl ,,můj první,, a vážně se mi to nelíbilo. Jemu bylo jedno jestli chci, prostě mě zneužíval. Choval se ke mě hrozně, občas mi ublížil a sex byl vážně tvrdý, ale nakonec jsem se odpoutala a nakonec jsem si našla mezitím toho druhého, s ním ten vztah byl lepší, sex byl jen když chtěli oba a nikdy na mě ruku nevztahl, i když občas mě nevědomky ublížil, že do mě třeba strčil atd, ale nebylo to schválně. Zato po psychické stránce mě zničil. Od té doby jsem přítele neměla a měla jsem jednoho kluka se kterým něco bylo. Já s tou kamarádkou jsme byly spolu denně a líbili se nám dva kluci. Jí jeden a mě ten samý, ale nikdy jsem jí to neřekla a místo toho jsem dělala že koukám po tom druhém ale líbil se mi vždy ten samý. Dělala jsem že nic a dodnes neví že se mi líbil a líbí. Snažila jsem se tu kamarádku s tím klukem dát dohromady i za cenu že mě to bude bolet. Ale chtěla jsem dobro pro ni. Jenže on nechtěl ji, ale mě. Nějak z toho vyplynulo že mě má rád, víc než kamarádku, ale nemiluje. Párkrát jsme se sešli a ,,užili,, si, ale pro mě to bylo prostě úžasné protože jsem se do něj zamilovala na první pohled a měla jsem možnost s ním být sama. Ví že ho miluji (ačkoli si asi myslíte že to je pošetilé že 17ti letá dívka může milovat, nebo vědět co je láska, ale ano je to tak) Ta kamarádka to dodnes neví a je to přes půl rok zpět. Nemůžu na něj přestat myslet. Potkávám ho každý den ve škole. Ztratili jsme mezi sebou kontakt v realitě, dá se říct, pozdraví mě většinou a já se mu ze strachu vyhýbám, ale kdykoli projde kolem mě nebo ho uvidím usmeji se. Je to pro mě jako výhra v loterii. Často si píšeme a to je v pohodě nevadí mi mu něco napsat a jemu mě ale osobně se bojím. Nechci mu nijak narušovat soukromí, bojím se že mi řekne že ho mám nechat být a to nechci slyšet protože už jsem se kvůli němu párkrát zhroutila a tohle bych nezvládla. Když se bavíme s kamarádkou o něm tak říkám jak ho nemám ráda atd, ale opak je pravdou. Ničí mě ho vidět denně ve škole.. Ale zase vím že by mě zničilo ho nevidět. Už jen víkend je na mě dlouhá doba. O léto jsem se na něj snažila zapomenout ale nešlo to. Viděla jsem ho všude, brečela jsme noci a nemohla spát a ráno zase nasadila ten falešný úsměv jako každé ráno. Když se mě nekdo zeptal jestli se něco děje nebo jsme smutná řekla jsem jen že jsem v pohodě. Když se někdo zeptá jak se mám tak dobře. Vždycky dělám jak je vše v pořádku a nic se neděje, ale uvnitř vím že není a to mě ničí ještě vic. Nemám komu říct o svých problémech a proto jsem se rozhodla napsat sem. Kamarádce to říct nemůžu ze strachu že mě opustí a odsoudí a někde to bude říkat. Nikomu nevěřím. Není tu jediná osoba komu bych věřila. Ví tohle vše jen kluk kterého jsem potkala na soc. sítích ale oba máme psychické problémy a proto jsem se nebála mu to tolik říct. Jak jsem řekla, nebaví mě to tu. Často doslova vidím svou smrt, jako nehodu nebo vážná nemoc nebo sebevražda, jsou to spíše takové uvěřitelné vidiny. V hlavě jsem si přehrála takových případů smrti jakou bych mohla zažít že bych se nikdy nedopsala. Den ode dne mám méně a méně sil. Přijdu si zbytečná a to také jsem, jen tu překážím a jsem k ničemu. Nejsem ani nijak hezká, to si myslím já, ale dost lidí mi řeklo že vypadám hezky, mám pořád špatné myšlenky, vlastně mám jen špatné myšlenky a jsem smutná a sklíčená, nikomu nevěřím a bojím se lidí. Spíše shluku lidí než samotných lidí. Nemám ráda místa kde je hodně lidí, viz. OC, náměstí atd. Nerada nakupuji což je u dívky mého věku divné, nosím dokola ty samé věci, přijdu si sama sobě ošklivá.. Přijdu si tlustá a to mám 54kg. Nemám žádné sebevědomí, žádné přátele krom té kamaradky, ti se kterými se bavím jsou spíše lidi od vidění a o prohozeni pár slov, spíše známí.. A nikomu z nich bych nikdy neřekla nic osobního a to ani té kamarádce, jen tomu klukovi co jsem ho poznala na soc. sítích jsem řekla vše víceméně, ale on má psychickou poruchu, má strach z holek a včera mi řekl že už si nemůžeme psát. Je mu to nepříjemné a má z toho strach, začala jsem ho mít moc ráda, a zapomínala jsem na svět okolo když jsme si psali. I na toho chlapce do které jsem se zamilovala jsem skoro vůbec nemyslela. Ale tím že soc. ,,kamarád,, nemůže mít se mnou ani kontakt na netu protože to nezvládá tak se mi opět zhroutil svět. Byl první komu jsem tohle vše řekla a odešel jako lusknutim prstů. Nevidím žádný důvod zůstávám tu dál, dříve jsem se sebepoškozovala, aby to nikdo neviděl, a teď mám denně takové deprese že to chci udělat abych se uvolnila a v nejlepší fázi odešla úplně pryč, ale nechci se k tomu vracet protože z toho je špatná cesta ven. Ubližuji si pořád ale není to vidět. Nemůžu vůbec spát a spím hodně málo. V noci jen přemýšlím brečím a ráno zase úsměv. Ve škole to nezvládám, zasedl si na mě učitel. Tohle matka ví a řekla že bych mohla změnit školu ale bojím se nových lidí a pravidel a proto se budu radši trapit tady. Lidi si na mě ukazujou a smějí se.. Matce nic říct nechci, protože ji nevěřím, vždy když ji něco řeknu tak to ví další a další lidi... Mám problém navázat nový kontakt.. Jsem jen ve skole, v práci a nebo hlídám mladšího bratra, nechodim téměř vůbec ven když nemusím. Jsem pořád sama. A malej bratr je asi ten jediný důvod proč tu ještě jsem. Nevím jak by někdo vysvetlil malému klukovi co nechodi jestě ani do školy že jeho sestra se zabila. Vážně nevím co mám dělat, trvá to všechno už moc dlouho a nemamproto silu jít dál... Bojím se jít k psychologovi nebo ke specialistovi protože nechci aby to někdo věděl že mám tyhle problémy. Bojím se že mi nikdo ani psycholog neporozumi.... Prosím poraďte mi co dál protože já už vážně nevím... Den ode ne si chci víc a víc ublížit a ukončit vše. (Snad je tu vše, ale je už noc a mám depresi)Děkuji předem za odpověď, a omlouvám se za předchozí nedopsany dotaz, Angel.

Angel zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Angel,

píšete nám o tom, že Vám Váš život nedává žádný význam. Svěřujete se nám se svým trápením s rodiči, se školou, s Vaší kamarádkou a píšete o svých dvou vztazích, ve kterých Vás jeden přítel zneužíval fyzicky a druhý psychicky. Zmiňujete, že jste se s kamarádkou zamilovaly do stejného kluka, ale kamarádce jste to nikdy neřekla. Stále ho milujete, ale on Vaši lásku neopětuje a to Vás velmi trápí. Našla jste si kamaráda na sociálních sítích, ale i on se s Vámi nyní přestal bavit kvůli svým psychickým problémům. Popisujete, že o svém trápení nikomu neříkáte, protože nikomu nevěříte. V noci pláčete, ale ve dne nasadíte úsměv a tváříte se, že se nic neděje. Také se sebepoškozujete a máte různé představy vlastní smrti. Přemýšlíte nad sebevraždou, ale nechcete ji spáchat kvůli svému mladšímu bratrovi. Bojíte se svěřit i psychologovi a ptáte se nás na radu co dál.

Prvně chci ocenit, že jste se rozhodla nám napsat a všechny nepříjemné věci, kterými jste si prošla, jste dokázala sepsat a začala je tím řešit. Umím si představit, že to vyžadovalo hodně úsilí. Ve Vašem dotazu opakujete, že se bojíte říct lidem různé věci, protože jim nevěříte nebo protože se bojíte, že je ztratíte. Rozumím tomu, že sdílet svá tajemství může být ohrožující, na druhou stranu věřím, že Vás mají Vaši blízcí rádi, a tak by Vám mohli pomoci v tom nebýt na všechny zmiňované problémy a starosti sama. Nemusíte jim samozřejmě říkat všechno najednou, ale můžete zkusit sdílet třeba jen malé problémy - s mamkou, s kamarádkou nebo s mamčiným přítelem, kterého zmiňujete a píšete, že ho máte ráda. Pokud nechcete svá trápení rozebírat s blízkými, můžete se vždy obrátit na některou z Linek důvěry , např. na Linku bezpečí (tel: 116111), která funguje pro děti a mládež do 26 let zdarma. Lze jim zavolat, napsat nebo si s nimi chatovat. Obrátit se na ně můžete obzvlášť ve chvílích, kdy máte potřebu si ublížit nebo už nevíte jak dál. Linka funguje 24 hodin denně, takže i když Vás přepadne smutek v noci, nemusíte na to být sama.

Chtěla bych Vás velmi podpořit v tom zajít za psychologem. Popisujete mnoho různých starostí, které Vás trápí, a bohužel není v možnostech internetového poradenství Vám se všemi pomoci. S psychologem byste je nicméně probrat mohla a mohla byste s ním také vymyslet jak je přijmout nebo jak s nimi nadále pracovat tak, abyste byla v životě šťastnější a život Vám dával smysl. Rozumím tomu, že se bojíte neporozumění. Psychologové jsou ale odborníci, kteří se snaží lidem porozumět a pomoci jim, aby se cítili lépe. Pokud by se Vám stalo, že Vám první psycholog, kterého navštívíte, nebude vyhovovat, nenechte se odradit. Kontaktovat můžete například psychologa ve škole, pokud jej máte, ale také psychology, kteří pracují ve zdravotnických zařízeních. Kontakty na ně najdete třeba na stránkách www.znamylekar.cz.

I když teď vidíte věci černě a zdá se Vám, že život nemá význam, neznamená to, že se tak budete cítit už pořád. Naopak věřím, že toto období může pominout a Vy budete věci cítit a prožívat jinak. Občas třeba nevíme jak dál a zdá se nám, že naše trápení nemá žádné východisko. Časem ale mohou přijít nové možnosti a nová řešení, která nás třeba dříve nenapadaly. Pokud by Vás znovu přepadly myšlenky na sebevraždu, můžete se obrátit na krizové psychologické centrum. V Praze funguje RIAPS a krizové centrum při nemocnici Bohnice. Obě jsou dostupné nepřetržitě a přítomen je psycholog, který Vám kdykoliv pomůže s jakýmkoliv problémem. 

Přejeme Vám, abyste pro sebe brzy našla potřebnou podporu a život Vám opět dával smysl.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
10.10.2018

Jak se mám chovat k bývalému příteli?

Dobrý den, ráda bych požádala o pomoc. Byli jsme s přítelem spolu čtyři roky, vztah nádherný, nikdy jsme se nehádali, spolu jsme trávili veškerý volný čas, ač jsme spolu zatím nebydleli. Letos jsme si chtěli pořídit společný byt, začali jsme řešit i hypotéky (hlavním iniciátorem byl právě přítel). Jednou jsme si šli sednout s přáteli do hospody, objevila se tam nějaká nová holka, přítel si s ní náramně rozuměl, byl silně v podnapilém stavu. Nic se samozřejmě nestalo, ale on měl další den hrozné výčitky, že si mně nevšímal a bavil se jen s ní. Že celý den přemýšlel, jak danou situaci řešit, prý i uvažoval, že bychom se vzali, aby vyjádřil, co ke mně cítí. Přešli jsme to, ale o týden později mu od ní přišla zpráva, viděl, jak mě to vzalo. Zezačátku mě utěšoval, že o nic nejde, že ji bere jak jako kamarádku, že mě miluje. Jenže já jsem bohužel ztropila hysterickou scénu a on a prý než aby mi ublížil, že se raději rozejdeme. Oba jsme brečeli, přesto však odešel. Celé dva měsíce od rozchodu jsme však v kontaktu, píšeme si denně, někdy ovšem odpovídá velice stroze. Za celou dobu jsme se viděli třikrát. Na jedné z těch schůzek mě objímal a bylo na něm vidět, že je rád, že mě vidí, ovšem o týden později zase napsal, že se nic nezmění. Řešily jsme celou situaci s "tchýní", že na něm doma vidí, že je nešťastný, že ví, že přestřelil, že mě má stále rád, ale nepřizná to a hraje si na silného chlapa. Ona sama neví, co s ním má dělat, i ona je z toho nešťastná. Od té doby, co změnil práci (což bylo asi měsíc před naším rozchodem) na něm vidí, že to nezvládá, a od našeho rozchodu je to prý ještě horší, že se úplně změnil, pracuje od rána do večera, včetně víkendů, doma nekomunikuje, nic nejí, ač mu maminka vaří. Snažila se s ním promluvit, ale on téměř nekomunikuje. Odjela i na týden z domu, aby měl prostor přemýšlet, bezvýsledně. Neví, jak na něj, celá situace ji ubíjí, udělala by pro něj první poslední, ale on si pomoci nenechá. Proto bych ráda požádala o radu, jak se k němu máme chovat, jaký postoj zaujmout, jak já tak "tchýně". Ještě dodávám, že on je dost pasivní, takže kdybych s ním přerušila kontakt, sám od sebe nenapíše, bude čekat, až napíšu já. Jenže pokud mu psát nebudu, bude to ještě horší, takhle se alespoň snažím ho nějak rozptylovat, ať pořád nemyslí jen na tu práci (odjakživa byl workoholik), stále se na tuto změnu pracovní pozice neadaptoval. Sám mi, těsně před rozchodem, řekl, že ho to nenaplňuje a možná ani nebaví. Jenže sám od sebe výpověď nedá, bral by to jako osobní selhání. Moc děkuji za rady

Jana zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Jano,

děkujeme Vám za Váš dotaz. Popisujete nám, jaký jste měla vztah s Vaším bývalým přítelem a za jakých okolností jste se rozešli. Ačkoliv jste i po rozchodu nadále v kontaktu, Váš bývalý přítel trvá na Vašem rozchodu. Podle jeho matky je nyní nešťastný a má Vás stále rád. Váš bývalý přítel nyní stále hodně pracuje, ačkoliv ho tato práce podle jeho slov nenaplňuje. Vy si nyní píšete o radu, jaký postoj k němu obě dvě máte zaujmout a jak se k němu chovat.

Období po rozchodu bývá pro mnoho lidí velmi těžké, obzvláště pokud před rozchodem fungoval vztah krásně. Proto si myslím, že je fajn, že spolu s Vaším bývalým přítelem i nyní komunikujete. Z toho, že se zajímáte o to, jak se mu nyní daří, usuzuji, že Vám na něm stále velmi záleží.

Při rozhodování, jak se k Vašemu bývalému příteli chovat, by mohlo pomoci zvážit, jak Vy si přejete, aby Váš vztah v budoucnu vypadal a jaká přání ohledně Vašeho vztahu má on. Je možné, že si přejete, aby s Vámi váš bývalý přítel víc komunikoval, nebo aby nemyslel jen na práci. Možná byste si přála, abyste se k sobě vrátili nebo byste chtěla něco úplně jiného. Právě proto, kolik různých podob může Vaše situace mít, Vám nemůžeme dát jednu univerzální radu.

Jak již bylo zmíněno, přání a náhled na situaci Vašeho bývalého přítele je neméně důležitý. Myslím, že by Vám tedy mohlo pomoci si s ním promluvit a zjistit, co by nyní potřeboval. Možná je spokojený s tím, že mu projevujete podporu, možná by se k Vám chtěl vrátit a neví jak na to, ale také se může chtít soustředit na práci a ocenil by kdybyste mu daly více prostoru, možná ale potřebuje něco úplně jiného. Ať je jeho postoj jakýkoliv, znát jej, může velmi pomoci Vám i jeho matce při hledání Vašeho postoje a vhodného chování. Promluvit si spolu můžete o mnoha aspektech Vašeho vztahu - jestli je Váš rozchod skutečně definitivní, jak často je pro Vás oba příjemné být v kontaktu nebo jak mu vyhovuje jeho současná práce. U tohoto rozhovoru mu můžete říct, že Vám na něm záleží a že se na Vás může obrátit, pokud by potřeboval. Zmiňujete, že ačkoliv jste v častém kontaktu, Váš bývalý přítel považuje Váš rozchod za definitivní. I o tomto si spolu můžete promluvit, nicméně pokud se tak skutečně rozhodl, nezbývá než toto rozhodnutí respektovat.

Je ale možné, že zjistíte, že postoje k Vašemu vztahu se vzájemně neslučují. Pokud byste s bývalým přítelem na něm chtěli pracovat, můžete společně zvážit návštěvu partnerské poradny, jejíž pracovníci Vám mohou pomoci najít způsoby, jak se mít ve vztahu dobře. Za situace, kdy by toto pro Vás nebyla cesta, můžete sama navštívit psychologa nebo psychoterapeuta. Ten s Vámi může probrat Váš náhled na situaci, Vaše pocity a pomoci Vám přijít na to, jak se dále chovat případně jak se vyrovnat s tím, že s přítelem už nejste. Ve svém okolí jej můžete nalézt například zde.

Přejme Vám, abyste s bývalým přítelem našli pro oba vhodný přístup.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
9.10.2018

Nerozumím významu vět, je to nějaká porucha?

Dobry den, prosim Vas o radu, jestli vubec existuje nejaka podobna porucha ... Po delsi dobe, jsem znova nastoupila do skoly, az ted jsem si uvedomila, s cim cely zivot zapasim. Nekdy vubec nerozumim vyznamu vety, musim si poskladat slovicko po slovicku a prelozit si do sveho "slovnicka " a pak rozumim co mam delat resp. co je mysleno. V minulosti mi to samozrejme ucitele vysvetlili, ted v dospelosti mi je trapne se ptat co mam delat, nebo co je mysleno, kdyz vidim, ze kazdemu kolem mne je to jasne. Nevim, jestli se jedna o nejakou vlastnost vybudovanou stresem, nebo fakt se muze jednat o nejakou poruchu ... a take jsem si vsimla, ze radsi se ucim z obrazku a videi jako z textu. Dekuji

Anicka zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Aničko,

děkujeme Vám za Váš dotaz. Popisujete Vaše obtíže při čtení a porozumění psanému textu, jak si musíte slova v hlavě překládat, abyste jim rozuměla. V minulosti Vám pomohlo, pokud Vám učitel vše vysvětlil, nyní v dospělosti si připadáte trapně si o takové vysvětlení říci. Nás se ptáte, jestli je možné, že máte nějakou poruchu, případně jestli jsou Vaše obtíže způsobené stresem.

Umím si představit, že je pro Vás složité se něčemu učit, pokud je pro Vás tak komplikované už jen čtení instrukcí. I tak jste ale znovu nastoupila do školy, což je fajn. V tom, že nám píšete a zajímáte se o původ Vašich potíží, vidím snahu Vaši situaci zlepšit a potíže překonat, což bych ráda ocenila.

Není v možnostech internetové poradny určit přesnou diagnózu. Napadá mě ale několik možností, kde se můžete pokusit získat informace, které potřebujete. Píšete, že jste nastoupila do školy, proto můžete zkusit jejím prostřednictvím požádat o vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně. Z něj mohou její odborníci poznat, jestli mohou mít Vaše potíže původ v některé z poruch učení a případně Vám navrhnout postupy, jak se s tím vypořádat. V případě, kdy by Vám v pedagogicko-psychologické poradně nedali odpověď, kterou potřebujete, můžete se obrátit na svého praktického lékaře. Ten Vám může vypsat žádanku na vyšetření k odborníkovi, který může určit nebo vyvrátit původ Vašich potíží ve fyziologických procesech.

Mimo osobní konzultace s odborníkem bych Vás ale ráda také podpořila nebát se požádat o další vysvětlení, pokud jej potřebujete. Myslím, že zejména ve škole by učitelé mohli mít pochopení pro to, že chcete psanému textu porozumět správně. Každý občas potřebuje něco vysvětlit několikrát nebo podrobněji, a není tedy nic špatného na tom se zeptat. Zároveň je fajn, že víte, že se Vám lépe učí z obrázků a videí. Každý člověk je jiný, a tedy i každému vyhovuje trochu jiný typ studijních materiálů. To, že víte, že pro Vás to jsou obrázky a videa, znamená, že toho můžete využít k tomu, aby se Vám učivo i další věci dobře chápaly a pamatovaly.

Přejeme Vám, aby se Vám učilo co možná nejlépe.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑

zobrazeno: 26-50 z 1244 → stránka: 123