Internetová poradna Katedry psychologie FSS

Vložit dotaz
Fulltextové vyhledávání a filtrování dotazů zobrazit ↓

Filtrovat dotazy dle tématu:

Fulltextové vyhledávání:

Již zopovězené dotazy poradny:

zobrazeno: 26-50 z 1364 → stránka: 123

19.1.2019

Jak si poradit s hrůznými úzkostnými zážitky?

Dobrý den, už několik let trpím úzkostmi a depersonalizací, z toho se mi pak projeví panická ataka, jako dnes, lekla jsem se a asi po minutě mne začalo bít srdce tak, že jsem myslela, že mi vyskočí, klepalo se mi po celém těle a já jsem myslela, že už je to má poslední minuta. Pokaždé ty příznaky jsou jiné, tenhle dnešní zážitek byl můj nejhorší, krom toho, kdy mě v noci probudila neskutečná pálivá bolest celých nohou, já měla pocit, že mne někdo stříkl do žil vřící vodu. Jelikož trpím panickou úzkostí už několik let, tak jsem si sama vyhodnotila, že to byla právě příčina starostí. Nejvíce mne trápí to, když mám starosti a na něco ustavičně myslím, aby se to nestalo, tak se to nakonec stane, nechápu, co to znamená, kde se to ve mne vůbec bere.Nikdy jsem u odborníka nebyla, vždy když to už mám v plánu, tak se to naráz zlepší a já už nemusím nikam chodit. Když mám hyperventilaci a z toho se mi projeví úzkost, tak dýchám do sáčku, tím to odezní, ale ty ostatní hrůzné zážitky s tím si opravdu rady nevím.Děkuji za vaši radu. V.

Veron zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den Veron,

děkujeme za důvěru, se kterou jste se rozhodla obrátit na naši poradnu. Píšete, že Vás již několik let provází stavy úzkosti, depersonalizace a panické ataky. Domníváte se, že jsou jejich příčinou starosti, ale nevíte, jak si s těmito nepříjemnými zážitky poradit a žádáte nás proto o radu.

Při čtení Vašeho dotazu přemýšlím nad tím, jak nepříjemné Vámi popisované stavy mohou být a jaký strach ve Vás mohou vyvolávat. V první řadě bych proto chtěla ocenit nejen to, že jste se nám rozhodla napsat, ale také to, že sama pátráte po jejich příčinách a snažíte se využívat různé postupy, které Vám v těchto chvílích pomáhají. To vnímám jako jeden z prvních kroků k tomu, abyste se s nimi zvládala snáze vypořádat.

Píšete, že těmito stavy trpíte již několik let, nevíte si rady, jak s nimi bojovat, a trápí Vás. Chtěla bych Vás proto podpořit v tom, abyste vyhledala a začala navštěvovat odborníka, který má s podobnými potížemi zkušenosti a zná způsoby, jak je s nimi možné pracovat. Píšete, že jste to měla již několikrát v plánu, ale vždy po tomto rozhodnutí nastalo zlepšení. To je poměrně častý jev, ke kterému může docházet právě po úmyslu vyhledat pomoc nebo i po objednání k odborníkovi, většinou však bývá takovéto zlepšení psychického stavu pouze dočasné. Proto bych Vám chtěla doporučit i přesto odborníka vyhledat a situaci s ním konzultovat.

Zároveň si říkám, že by Vám mohlo přinést úlevu obrátit se i na někoho blízkého, komu se s těmito zážitky můžete svěřit. Možná máte ve svém okolí někoho, kdo má s něčím podobným také zkušenosti, nebo někoho, s kým byste mohla sdílet nejen nepříjemné stavy, o kterých píšete, ale také starosti, které každého z nás v běžném životě potkávají. Možná by Vám to mohlo pomoci alespoň částečně těmto úzkostným příznakům předcházet. Napadá mě, že Vám úlevu může přinést nejen blízký člověk, se kterým si můžete popovídat, ale také jakákoliv oblíbená činnost, při které se dokážete odpoutat od starostí a zrelaxovat se. I to může hrát důležitou roli v tom, abyste nepříjemným psychickým i fyzickým stavům dokázala předcházet a cítila se lépe.

Pokud se rozhodnete obrátit na odborníka, můžete nejdříve navštívit svého obvodního lékaře, se kterým si můžete promluvit a který Vám případně může dát doporučení k psychologovi nebo psychoterapeutovi, případně i k psychiatrovi. Objednat se však můžete i sama bez doporučení - pokud byste chtěla využít spíše této možnosti, můžete se zkusit podívat například na stránky www.znamylekar.cz, kde lze psychology, psychoterapeuty i psychiatry vyhledávat podle místa bydliště a případně si přečíst i recenze od ostatních klientů. Odborník si s Vámi může o Vaší situaci popovídat, můžete společně zkusit hledat příčiny či spouštěče jak psychických, tak fyzických projevů, a především způsoby, jak se s nimi vypořádat a jak jim předcházet. V případě, že byste se necítila dobře nebo si potřebovala promluvit ihned, můžete se obrátit také na některou z linek důvěry, některé jsou dostupné nonstop.

Přejeme Vám, ať Vás tyto nepříjemné stavy potkávají co nejméně.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
18.1.2019

Nedokážu zvládat stres při studiu medicíny

Dobrý den. Už delší dobu si uvědomuji, že nedokážu zvládat stres. Studuji medicínu na vysoké škole a když se tak zpětně podívám, kdy moje problémy zhruba začaly, je to právě od té doby, co jsem nastoupila do prvního ročníku. Moje rodina mi už několikrát říkala, jestli s tím nechci přestat a jít na jinou školu. Mým snem ale bylo být doktorkou a chci si ho splnit a když potom od rodičů slyším tohle, beru to spíše jako křivdu, že ve mě nevěří i když se mi v tu chvíli asi snaží pomoct. Jakmile přede mnou stojí nějaký test, zkouška sesypu se jako domeček z karet. Nemohu pořádně nic sníst,nespím, trpím vleklými zažívacími potížemi, mám silné bolesti hlavy, jsem nervózní a kolikrát to dávám "sežrat" svému okolí a to mě hrozně mrzí. Velkou oporou je mi přítel, který se mi snaží pomoct, ale funguje to vždy jen na chvíli. Přijde mi, že to moje stresování už se netýká jen školy, ale promítá se i do mého osobního života. Místo toho, abych se šla někam odreagovat, jak mi doporučují kamarádi, raději sedím doma a učím se, protože mám o sobě obrovské pochybnosti, že něco ve škole nezvládnu, pokazím a když se mi potom nějaký takový neúspěch přihodí celé dny jen brečím. Straním se lidí a neustále se zaobírám tím, co si o mě ostatní myslí, že mě nesnáší a přitom jde o lidi, které třeba na ulici potkám poprvé v životě. Pořád přemýšlím o své budoucnosti, o tom jak dopadnu, že jako doktorka budu nemožná a že těch 6 let studia bude naprosto promarněný čas, který mi akorát zničil zdraví. Všechno vidím spíše negativně, nevěřím si, ponižuju se..Nevím co mám dělat. Jsem z toho zoufalá. Uvnitř vím, že se chci změnit, ale vůbec netuším, kde začít. Děkuji vám za odpověď Míša

Míša zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Míšo,

ceníme si důvěry, se kterou se na nás obracíte. Píšete o stresu, který zažíváte v průběhu studia, a myšlenkách, kterými se v poslední době zaobíráte. Mluvíte o tom, jak se k situaci staví Vaše rodina, přítel a kamarádi. Svěřujete se nám s pocity, které v souvislosti s tímto stresem prožíváte. Píšete, že byste to chtěla změnit, ale nevíte, jak začít.

Chápu, že studium medicíny je pro spoustu lidí velmi náročné. Sama mám kamarádky, které se rozhodly stát se doktorkami, a občas přemýšlím nad tím, jakou kuráž během studia spousta studentů medicíny prokazuje. Je dobře, že přemýšlíte nad tím, jaké pocity v souvislosti se studiem zažíváte Vy, a je také přirozené, že se chcete cítit dobře. Chápu tedy, že byste ráda udělala ve svém životě změny.

Při čtení Vašeho dopisu mě napadá, jak skvělé je, že máte tak velkou oporu v přítelovi. Přemýšlím také, jestli se mezi Vašimi spolužáky nenajde někdo, kdo zažívá podobné pocity jako Vy a s kým byste si o nich mohla promluvit a sdílet své zkušenosti. Možná by takový rozhovor mohl být v lecčem úlevný a třeba byste se mohla i inspirovat, jak se stres ze studia snaží zvládat jiní. Možná byste si o Vašich pocitech mohla popovídat také s někým z příbuzných nebo třeba kamarády, kterým důvěřujete.

Říkám si, že o Vás má Vaše rodina asi obavy a nechce, abyste se tolik stresovala, proto Vám pravděpodobně navrhovali, abyste se studiem medicíny přestala. Umím si však představit, že z toho můžete mít rozporuplné pocity a vnímat to jako nedůvěru ve Vás. Možná by mohlo být pro obě strany užitečné, kdybyste si o tom v klidu a více do hloubky promluvili.

Myslím si, že by pro Vás mohla být velmi přínosná také spolupráce s psychologem či psychoterapeutem. Mohla byste u něj nalézt bezpečné místo, kde byste mohla mluvit o všech svých pocitech, a mohli byste společně hledat cesty, jak se cítit lépe. Mohla byste s jeho podporou začít pracovat na sobě a dělat změny, které byste chtěla. Pokud byste se rozhodla odborníka oslovit, kontakt můžete nalézt například na webu www.znamylekar.cz.

Přejeme, ať se brzy cítíte lépe.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
14.1.2019

Společným bydlením se vše změnilo

Dobrý den, Mám otázku ohledně mého partnera. Jsme spolu již hodně dlouho. Nedávno jsme se rozhodly, že spolu začneme bydlet. Od té doby se vše změnilo. Vše, co udělám je špatně. Nemůžu se ani kouknout na film co mám ráda já,protoze řek, že je to blbost. Přitom sám celý dny kouká na co chce, hraje si hry atd. Dále je to věcné oplacavani, které je celkem surové . Když jsem mu řekla, že už to přehání, řek, že si dá pozor, ale dělá to dale.Opravdu už nevim, co stim. Děkuji za odpověď.

Jana21 zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Jano,

děkujeme, že se na nás obracíte se svým dotazem. Píšete, že jste se nedávno s partnerem rozhodli, že spolu začnete bydlet, ale od té doby se vše změnilo. S partnerem se často neshodnete, například na tom, na jaký film se dívat. Také Vám vadí přítelovo surové „oplácávání" (předpokládáme, že myslíte nějaké plácání po těle), se kterým nepřestal ani po tom, co to slíbil.  Píšete, že už nevíte, co s tím.

V prvé řadě bych chtěl říct, že si dovedu představit, že musí být asi těžké být v tak častých sporech se svým partnerem a snášet věci, které Vám nejsou příjemné.  Chápu, že Vás to může mrzet a trápit a přijde mi dobré, že přemýšlíte nad tím, co by se dalo dělat proto, aby se to zlepšilo.

Společné bydlení může být pro vztah výzva a je normální, když se po sestěhování některé věci ve vztahu změní - přece jen, společné bydlení je jiné než randění. Trávíme společně více času, poznáme toho druhého zase z trochu jiného kontextu, musíme více sladit své životní styly. Někdy může nějaký čas trvat, než si pár na novou situaci zvykne a naučí se spolu dobře fungovat, někdy se ale stane, že zjistíme, že nám společný život s partnerem nevyhovuje.

Napadá mě, jestli jste si spolu s přítelem zkusili sednout a v klidu téma společného soužití probrat a říct si, co přesně komu vadí a co by se dalo dělat proto, abyste byli oba spokojení.  Může být užitečné domluvit se na nějakých pravidlech a kompromisech, například ohledně společného času - jakým způsobem ho trávit tak, abyste byli oba co nejvíc spokojení. Co se týče partnerova „oplácávání" můžete mu zkusit znovu vysvětlit, že je Vám to nepříjemné a opravdu nechcete, aby to dělal.

Pokud by se Vám pravidla či kompromisy nepodařilo domluvit nebo stále docházelo k jejich nedodržování, můžete zkusit k práci na Vašem vztahu využít i odbornou pomoc. Můžete se obrátit např. na partnerskou poradnu ve svém okolí. Partnerští poradci jsou odborníci na oblast vztahů a komunikace. Můžou vytvořit bezpečné prostředí pro to, abyste si oba mohli říct to, co máte na srdci, a pomoci Vám v tom, aby byla konverzace konstruktivní. Můžete se zkusit zeptat Vašeho partnera, co si o tom myslí, a jestli by byl ochotný tuto možnost zkusit. Kdyby tomu nebyl nakloněný, můžete tam zajít i sama a zkusit s poradcem vymyslet, co by mohlo prospět komunikaci ve Vašem vztahu, nebo co byste mohla dál dělat.

Přejeme Vám, aby se situace ve Vašem vztahu brzy zlepšila.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
14.1.2019

Nemohu najít práci ve svém oboru

Dobrý den, obracím se na Vás s problémem, který se týká mého budoucího povolání a s tím souvisejícími psychickými problémy. Studuji dálkovou formou vysokou školu, kde bych příští rok měla mít magisterské státncie a do té doby bych ještě mohla vyjet v rámci studia na pár měsíců do zahraničí. Jenomže už přibližně rok se snažím najít práci ve svém oboru ke studiu - marně. Hledání ve svém oboru už jsem skoro vzdala, vím i ze svého okolí, jak je to u nás v regionu obtížné - i kamarádka se stejným oborem měla problém najít práci. Hledám tedy i v jiných odvětvích, bohužel ale také marně. Na inzerát mi buď nikdo neodpoví nebo mě ani nepozvou na pohovor - jsem buď překvalifikovaná nebo naopak nemám praxi z daného odvětví. Nutno říct, že intenzivně zatím nehledám, ale je to přibližně rok, co alespoň na 5 inzerátů každý měsíc odpovím. Minuký rok jsem z nabídky prací byla tak zoufalá, že jsem se rozhodla změnit obor a nyní jsem v prvním ročníku na velmi perspektivním oboru (právnická fakulta), kde bych se o práci v budoucnosti bát nemusela - a současně s právama studuji svou dosavadní školu. Problém je však v tom, že už jsem z toho neustálého studování vyčerpaná, nebaví mě to, do učení se nutím a den co den sedím doma a čekám na přítele, až přijde z práce (který už je ze mě celkem otrávený). Cítím se méněcenná, strašně ráda bych začala pracovat a zařizovat si domov a připravovat se na rodinu. Chodím na brigády, které jsou v mém věku jaksi pod úrovní, kamarádi už pracují a já jsem vlastně na úrovni svých 15 let. Nevím, jestli mám dodělat rok, který mi chybí do Mgr. studia nebo pokračovat na právech, které jsou na 5 let, ale zajistí mi práci. Představa, že dalších 5 let budu ležet v knížkách a budu finančně závislá na příteli a rodičích, nebudu mít rodinu, zkrátka nebudu žít, je pro mě naprosto šílená. Ale pak si zase vybavím svou současnou situaci s hledáním práce a vracím se v myšlenkách zpět k právům. Neustálé omýlání jednoho a toho samého problému dokola (trvá to asi rok), vyšťavuje mě i mé okolí. Nyní hraji menší divadlo, že jsem vlastně v pohodě a že nic neřeším. Že to "nějak dopadne". Ale pozoruji, že se u mě začala projevovat úzkostná porucha a možná i lehčí deprese, ale doufám, že to je jen ta klasická "depka". Usínám až okolo druhé hodiny ranní a dopoledne prospím. Ráno nevidím důvod vstát z postele. Jsem apatická, vše mi připadá zbytečné. Nakonec se ani neučím a přemýšlím a přemýšlím. Jsem skleslá, smutná, často brečím, nedokážu se radovat. Ale mám i světlé dny, často se setkávám s přáteli, chodím na koncerty, vídám se s rodinou, snažím se být pozitivní. Ale to nidky dlouho nevydrží. Jsem v takovém začarovaném kruhu a nevím, jak z něj ven. Někdy si říkám, že by bylo nejjednodušší práva ukončit, dodělat Mgr. studium a doufat, že něco najdu. Zkrátka cítím, že se potřebuji v životě "posunout". Ale jaksi se není kam posouvat. Mám zahodit možnost perspektivního povolání kvůli krátkozrakému plánu jít pracovat? Mám strach o svoje duševní zdraví a pocit, že pokud se už konečně něco nezmění, že asi zešílím. Děkuji za odpověď.

Lucie zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Lucie,

děkujeme, za důvěru, se kterou se obracíte na naši poradnu. Píšete nám o svém studiu, hledání práce a souvisejících psychických problémech. V současnosti končíte magisterské studium, ale bojíte se, že v oboru nenajdete práci, protože už nyní se Vám v jejím hledání nedaří. I proto jste začala studovat práva, ale studium Vás nebaví. Cítíte se méněcenná, ráda byste začala pracovat a zařizovat domov a rodinu. Nejistota, zda studovat práva nebo dostudovat původní obor a doufat v nalezení zaměstnání, Vás velmi trápí, což vyšťavuje Vás i Vaše okolí. Nyní hrajete, že je vše v pohodě, ale často jste smutná. Cítíte, že se potřebujete posunout, ale nevíte kam, a bojíte se, že když se něco nezmění, zešílíte. Ptáte se nás, zda zahodit možnost perspektivního zaměstnání vyplývajícího z právnického studia a doufat v nalezení práce nebo ještě vydržet studovat.

Přemýšlím, jak se asi cítíte. Umím si představit, že věnovat tolik let studiu a nyní zjišťovat, že jeho využití není takové, jaké jste si třeba představovala, není jednoduché. Chápu tedy, že pociťujete smutek a možná i zoufalství z toho, jak se věci vyvíjí. Chápu také, že není snadné představit si dalších několik let studia ve chvíli, kdy jste měla studium dokončovat. Je skvělé, že se i přes to snažíte být pozitivní a chodíte s přáteli ven. Je těžké jednoznačně říct, které rozhodnutí je pro Vás v otázce studia a práce to správné. Napadá mě ale, že univerzity mívají pro studenty různé kariérní poradny, v které by Vám přítomný zaměstnanec mohl poradit co nyní dělat, jak si najít práci nebo jak hledat motivaci ke studiu. Možnost probrat Vaši situaci s někým nezávislým by Vám mohla pomoci utřídit si myšlenky a zjistit, co by pro Vás bylo nejlepší.

Píšete, že jste o své situaci dříve mluvila s rodinou, přáteli a přítelem. Chápu, že je to možná vyčerpává, přesto si myslím, že je dobré o problémech mluvit a nebýt na ně sama. Už jenom to, že je sdílíme, nám může pomoci je řešit. Blízcí Vám také mohou být oporou ve chvílích, kdy prožíváte nepříjemní pocity. Možná je ve Vašem okolí také někdo, kdo si prošel něčím podobným, například kamarádka, která hledala práci ve stejném oboru. I ona by Vám mohla pomoci v tom, jak práci nakonec najít a jak se vyrovnat s obtížemi při jejím hledání.

Píšete, že se v poslední době cítíte smutná a skleslá, pláčete, ráno nevidíte důvod vstát z postele. Umím si představit, že ani tyto pocity Vám neulehčují rozhodování, a proto mě napadá, že byste mohla zkusit navštívit psychologa nebo psychoterapeuta. Mohl by s Vámi probrat Vaše pocity a pomoci Vám najít způsob, jak se s nimi vyrovnat nebo jak s nimi pracovat. Stejně tak byste v rozhovoru s ním mohla otevřít i otázku budoucnosti a toho zda se věnovat studiu či práci. Odborníky naleznete například na stránkách znamylekar.cz. Pokud byste neměla někoho blízkého, na kterého byste se mohla ihned obrátit, když to potřebujete, můžete také využít některou z linek důvěry. Tamní pracovník Vám může pomoci hledat způsob, jak se cítit lépe nebo na koho se obrátit v otázce dlouhodobější pomoci.

Přejeme Vám, abyste brzy našla řešení, se kterým budete spokojená.

Tým poradny

 

skrýt odpověď ↑
13.1.2019

Mlátím se do hlavy při vzteku nebo při neúspěchu

Zdravím, už jako malý jsem při vzteku nebo když se mi něco nedařilo začal mlátit do hlavy. Občas silnějšími, občas mírnějšími ranami. Problém je, že to občas dělám dodnes, je to jakoby automatické a uvědomím si to, až přestanu. Proto bych se chtěl zeptat, jestli to může mít nějaký vliv na hlavu nebo mozek celkové. Děkuji za odpověď, přeji pěkný den.

Patrik zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Patriku,

ve svém dotazu píšete, že už od dětství máte ve zvyku mlátit se do hlavy, když máte vztek nebo když se Vám něco nedaří. Ptáte se, jestli to může mít vliv na fungování mozku.

To, jestli mají rány vliv na fungování naší hlavy, může záviset na tom, jak tvrdé rány to jsou, jaké je jejich směřování a jak často je dostáváme. Je například dokázáno, že se u boxerů vyskytuje předčasně demence a přičítá se to právě tvrdým ranám, které pravidelně dostávají. Rizik tady ale může být více, obecně je hlava klíčová část našeho těla a je dobré se zkusit vyhnout jakýmkoliv úrazům, tím spíše, jestli se dějí pravidelně, nebo pokud si je způsobujeme záměrně sami.

Když nás nějaká situace rozruší nebo naštve, je přirozené, že máme chuť tuto energii „vybít" a dostat ji ze sebe. Mohlo by stát za zvážení zkusit tuto energii směřovat jinudy, například do sportu nebo do boxovacího pytle či polštáře. Pokud Vás naštval druhý člověk, může být prospěšné zkusit si s ním promluvit a říct mu, jak situaci vidíte Vy. Můžete se také obrátit na někoho blízkého, komu věříte, svěřit se mu a probrat to s ním. Naši blízcí a přátelé nás v takových chvílích mohou vyslechnout a nabídnout nám svůj pohled na věc.

Myslím, že by bylo smysluplné tyto Vaše obavy konzultovat s Vaším lékařem, abyste se ujistil, jestli je s Vaší hlavou vše v pořádku a jestli údery nějak neutrpěla. Také by mohlo být užitečné obrátit se na psychologa nebo psychoterapeuta. V psychoterapii byste mohl prozkoumat možnosti, jak reagovat v situacích, kdy máte vztek nebo kdy se Vám něco nedaří, které by pro Vás mohly být méně zraňující. Psychoterapeuta či psychologa ve svém okolí můžete najít například na webu Známý lékař. Tady doporučujeme podívat se, zda má terapeut smlouvu s pojišťovnami, nebo pracuje v soukromé praxi. U terapeutů se smlouvou s pojišťovnami může být sice delší čekací lhůta, ale péče je hrazená pojišťovnou.

Přejeme Vám, aby se Vám podařilo zvládat vztek a situace, kdy se Vám nedaří, bezpečnějším způsobem.

Tým poradny

 

skrýt odpověď ↑
13.1.2019

Existuje pro mé nepříjemné stavy nějaké pojmenování?

Zdravím, v minulosti jsem si prošla sociální fobií, sebepozkozovanim, sikanou.. nyní pouze pociťuju bezdůvodně ikdyž je vše v pořádku (nikdo nekřičí, nejsou hádky, příjemná společnost) úzkosti.. pocit jakobych byla smutná, měla se rozbrečet.. naprosto bezdůvodně.. vždycky mne zachránila přítomnost přítele který mne uklidnil. Ovšem pokud takovou situaci prožívám sama (cítím na hrudi kámen, jakoby mě něco dusilo, cítím se nepotřebná, chce se mi brečet) tak mám tendeci k sebepozkozovani a trvání tohoto pocitu pak trvá značně dýl.. Potom ještě se dost špatně vyrovnavam když dojde ke změně něčeho (přítel změní plány, máma se rozhodne výlet zrušit, někdo kdo je pro mě důležitý mění práci..) po takové situaci si vybavím jen to negativní a mám zase tendence jako jsem uvedla výše.. někdy jsem i naštvaná, vylévám si zlost na tom člověku a prostě nemůžu snést že k takové změně došlo.. Byla bych ráda za radu.. případně o co by se mohlo jednat? Ráda bych věděla jestli tenhle stav nějaké pojmenování má.. děkuji.

Kiyo zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den,

píšete nám, že jste si v minulosti prošla sociální fobií, sebepoškozováním a šikanou. Nyní bezdůvodně pociťujete úzkost, ač máte pocit, že vše je v pořádku. Býváte smutná a špatně se vyrovnáváte se změnami plánů. V těchto situacích Vám pomáhá Váš přítel, ale bez něj se Vám s nimi vyrovnává hůř a míváte tendenci k sebepoškozování. Ptáte se nás, o co by se mohlo jednat a zda má tento stav nějaké pojmenování.

Přemýšlím nad tím, že může být těžké prožívat věci, které popisujete a nevědět, co jsou zač nebo proč se Vám dějí. Z Vašeho dotazu chápu, že byste se ráda těchto nepříjemných pocitů zbavila a hledáte pro ně pojmenování i proto, abyste s nimi mohla nějak pracovat. Bohužel není v možnostech internetového poradenství Vám pouze na základě krátkého popisu říct, zda má tento stav nějaké pojmenování a jaké. Z Vašeho popisu ale rozumím tomu, že si procházíte mnoha nepříjemnými věcmi - úzkostmi, tendencemi k sebepoškozování, pocity smutku, špatným přijímáním náhlých změn, které Vás pochopitelně trápí. Ne vždy jsme schopni vysvětlit jasné příčiny našich nepříjemných stavů, což nemusí být příjemné. Také proto bych Vás ráda podpořila v tom, abyste vyhledala pomoc psychologa, psychoterapeuta nebo psychiatra, který by s Vámi mohl Vaši situaci probrat podrobněji a říct Vám, o co se jedná. Společně byste také mohla vymyslet, jak nepříjemné stavy zmírnit. Kontakt na konkrétního odborníka Vám může poskytnout Váš obvodní lékař, anebo si odborníka můžete najít i sama například pomocí webu znamylekar.cz.

Píšete, že Vás od špatných stavů zachraňuje pomoc přítele. Je skvělé, že máte někoho, komu se se svými nepříjemnými pocity můžete svěřit. Pokud Váš přítel není na blízku, můžete se zkusit obrátit na někoho jiného blízkého - třeba kamaráda, kamarádku nebo někoho z rodiny. Popřípadě se s kýmkoliv z nich můžete domluvit i na telefonickém nebo jiném kontaktu, pokud byste cítila, že i ten by Vám mohl pomoci. Druhý člověk Vás může uklidnit, probrat s Vámi, co Vás trápí a nabídnout svůj pohled, který Vám třeba může přinést inspiraci k tomu, jak celou situaci řešit.  Pokud by nikdo z Vašich blízkých nepřicházel v úvahu, můžete se též obrátit na některou z linek důvěry. Jejich pracovník by si s Vámi mohl popovídat v reálném čase a třeba Vám pomoci vymyslet, jak neupadnout do pocitů úzkosti nebo do sebepoškozování. Ve zmíněném odkazu na linky důvěry najdete kontakty také na krizová centra, která můžete navštívit v akutním případě i osobně a s přítomným pracovníkem své trápení řešit okamžitě.

Přejeme Vám, aby se nepříjemné pocity brzy zmírnily.

Tým poradny

 

skrýt odpověď ↑
11.1.2019

Myslím, že trpím psychickou nemocí

Dobry den. Uprimne ani nevim kde zacit. Myslim, ze trpim nejakou psychickou nemoci. Bohuzel ale netusim jak ji pojmenovat ci vysvetlit. Pokazde, kdyz mi neco nevyjde nebo se s nekym pohadam mam neskutecne nutkani si ublizit. Zatim se drzim pri povrchovych rezech na kuzi. Nemuzu si pomoct ... Zatim jsem se s tim sverila jen kamaradovi, ale ten to nebere jko vaznou vec. Pritel je akorad nastvany a pohadame se. Z toho duvodu uz mu rany ani neukazuji. Dalsi problem mam v tom, ze nemam chut k jidlu. Pocit hladu mivam pouze vyjimecne, a to s tim, ze si zakourim marihuanu.

Katyen zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den,

děkujeme za důvěru, se kterou se obracíte na naši poradnu. Píšete, že když se Vám něco nevydaří, máte silné nutkání si ublížit, které vede k tomu, že se řežete. Také nemáte chuť k jídlu, pocit hladu cítíte jen po marihuaně. Myslíte si, že trpíte psychickým onemocněním, ale netušíte, jak ho pojmenovat nebo vysvětlit.

Přemýšlím nad tím, jak se asi cítíte. Umím si představit, že není jednoduché cítit nutkání ublížit si a nevědět, o co se jedná nebo proč se Vám to děje. Možná cítíte smutek nebo bezmoc. O to víc, když celou situaci Vaši blízcí neberou vážně nebo jsou z ní rozčilení. Proto chci ocenit, že jste své problémy sepsala do internetové poradny. Chápu to tak, že svou situaci chcete řešit a chcete zjistit jak si přestat ubližovat a znovu mít pocit hladu i bez marihuany.

Píšete, že jste se svěřila pouze jednomu kamarádovi, ale ten to nebral jako vážnou věc a přítel je na Vás kvůli Vašemu nutkání ublížit si pouze naštvaný. Ráda bych Vás podpořila v tom, zkusit se svěřit někomu dalšímu - možná někomu rodiny, blízké kamarádce nebo kamarádovi. Je fajn nebýt na věci, které nás trápí, sami. Zároveň mě napadá, že Váš kamarád možná nepochopil, že to, co mu říkáte, je pro Vás důležité a trápí Vás to. K pochopení by mohlo pomoci svěřit se blízkým také se svými pocity, říct jim třeba, že se bojíte toho, co se Vám děje, a že na to nechcete být sama.

Není v možnostech internetové poradny Vám říct, zda trpíte psychickým onemocněním. S tím by Vám však mohl pomoci psycholog nebo psychiatr. Kontaktovat odborníka můžete na doporučení svého obvodního lékaře nebo si můžete kontakt najít například na stránkách znamylekar.cz. Psycholog nebo psychiatr by Vám mohl pomoci pochopit, čím si procházíte, proč nemáte chuť k jídlu a také společně s Vámi hledat způsob, jak nemít nutkání si ubližovat. V případech, kdy byste cítila, že potřebujete okamžitou osobní pomoc, se můžete obrátit na krizové centrum. Ta nabízejí pomoc psychiatra 24 hodin denně. Vždy se můžete se také obrátit na některou z Linek důvěry, ať už telefonicky nebo přes chat, který některé z linek nabízejí. Můžete jim zavolat také vždy, když budete mít nutkání si ublížit a s pracovníkem probrat, co byste mohla udělat proto, abyste Vašim nutkáním zvládla odolat.

Přejeme Vám, aby se Vaše situace brzy objasnila a zlepšila.

Tým poradny

 

skrýt odpověď ↑
11.1.2019

Vyčítám si své reakce a při hádce mám potřebu si ublížit

Dobry den, Prosim o radu, jak se dostat k doktorovi, ktery by mi pomohl. Moje obvodni lekarka asi nebere psychiku jako nemoc a zatim me nikam neodkazala. Za poslednich deset let jsem se naucila hrozny zlozvyk. Zacalo to jeste pred rozvodem nasich, kdy jsem mela doslova strach ze svoji matky. S ni mam doted vtztah na bode mrazu. Od te doby pri jakekoliv hadce ci problemu mam potrebu si ublizit. Vetsinou to konci s reznymi ranami po nohach. Sverila jsem se zaatim jen svemu kamaradovi, ktery je ale v zivote hodne nad veci a prijde mu to normalni. Muj pritel na to reaguje jeste hur. Vetsinou se pohadame jeste vic a onpak radsi travi cas jinde. Hodne casu travim sama. Mam rada samotu, protoze nejsem dobra v komunikaci. Lide na me ale reaguji povetsinou dobre. Ale jaa mam pak problem nove vytvorene vztahy udrzet. Take nezvladam telefoni hovory. Kdykoliv mi nekdo vola, jak na osobni, tak firembi cislo, ve vetsine pripadu to nezvednu. Rikam si, ze pokud je to dulezite, napisou. Nejvetsi problem mam ale sama se sebou. Neshoduji se v nazorech ani v myslenkach. Vycitam si sve reakce a v horsich pripadech to konci sebeposkozenim. Nesnasim sebe samotnou. Internetove rady mi vubec nepomohli a muj zdravotni stav (spatne kycle, gynekologicke problemy, neskutecna bolest pri sexu,..) mi take nedodava radost do zivota. Nejhorsi na tom je, ze muj problem je jenmuj problem. Ve svete se deje miliony horsich veci, nez se dejou me. Dekuji za jakoukoliv radu

KatBit zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den,

děkujeme, že se na nás obracíte se svým dotazem. Píšete v něm, že byste stála o radu, na jakého odborníka se obrátit se svými problémy. Popisujete, že při jakékoliv hádce či problému máte potřebu si ublížit a v takových případech se většinou řežete na nohách. Trápí Vás více věcí, jako je telefonování a udržování vztahů, ale jako své největší téma vnímáte své reakce a to, že se neshodujete v názorech a v myšlenkách. Zároveň zmiňujete, že Váš přítel na Vaše problémy nereaguje dobře a Váš kamarád, kterému jste o svých problémech řekla, to nevnímá jako problém.

V prvé řadě bych chtěl ocenit, že se zajímáte o možnosti toho, jak své problémy řešit a na koho se obrátit. Dovedu si představit, že může být těžké některé situace zvládat a že to může být ještě těžší, když nám připadá, že naše okolí nás nechápe. Říkám, že může být také nepříjemné, když má člověk zmatek ve svých názorech a myšlenkách. Když se ocitáme v náročné situaci, může být užitečné si o tom promluvit s někým blízkým. Rozumím tomu, že rozhovor s některými lidmi ve Vašem okolí může být těžší, ale říkám si, jestli nemáte vedle sebe někoho dalšího, komu můžete důvěřovat, například dobrou kamarádku. Třeba se k tomu bude stavět jinak než kamarád a bude Vám oporou nebo ji napadne, co byste mohla udělat. Také přemýšlím nad tím, co by mohlo zlepšit komunikaci s přítelem - jestli by třeba nebyl svolný k tomu promluvit si o tom, proč na Vaše potíže reaguje právě takovým způsobem. Můžete jej také zkusit požádat, jestli by Vám mohl poskytnout podporu při hledání pomoci, například jako doprovod k lékaři, nebo i to, že by tu pro Vás byl, když byste něco potřebovala.

Píšete, že se dějí i miliony horších věcí, ale myslím si, že starosti každého z nás mají své místo a svou hodnotu. I některé věci, které nám můžou přijít méně závažné, můžou být pro člověka náročné, když trvají delší dobu. Zmiňujete potíže s udržováním vztahů, potíže s telefonováním a sebepoškozování. V těchto věcech by Vám mohla pomoci psychoterapie. Díky psychoterapii se můžete učit, jak lépe zvládat hádky a konflikty, jak se lépe vyznat ve svých pocitech a myšlenkách a jak si je umět pojmenovat a žít s nimi. Pokud například cítíte úzkost nebo napěti z telefonních hovorů, i to může být téma, na kterém můžete se svým psychologem nebo psychoterapeutem pracovat. Také spolu můžete prozkoumat jiné způsoby, jak  zvládat situace, kdy máte potřebu si ublížit. Psychoterapeuta či psychologa ve svém okolí můžete najít například přes web Známý lékař. Psychoterapeuti, kteří mají smlouvu s některými pojišťovnami, mají výhodu, že jejich služby proplácí pojišťovny. Výhodou soukromých terapeutů může být zase to, že jsou u nich kratší čekací lhůty.

Pokud byste si potřebovala rychle s někým promluvit, aby se Vám ulevilo, jsou k dispozici linky důvěry. Případně můžete navštívit i bezplatné krizové centrum, kde Vám pracovníci rovněž poskytnou neodkladnou pomoc. Dovedu si také představit, že problémy s kyčlemi a bolest při sexu mohou opravdu brát radost ze života. Říkám si, že lékaři (gynekolog, sexuolog) by Vám mohli pomoct tyto zdravotní problémy řešit. Můžete se na tyto potíže zeptat své obvodní lékařky anebo vyhledat odborníka přes výše zmiňovaného Známého lékaře.

Přejeme Vám, abyste se brzy cítila lépe a našla vhodnou pomoc.

Tým poradny

 

skrýt odpověď ↑
7.1.2019

Zamiloval jsem se do ženy navzdory své orientaci

Dobrý den.mám tři problemi.od mojich osem rokov som bol zneužívány clovekom ktorý sa volá ivan zelic. od malicka som vyrastal v detskom domove a vychovnom ustave. trvalo to do mojich 13 rokov.asi od 12 rokov som zistoval ze sa mi pacia chlapci okolo 15 rokov.chcem sa spytat ci to moze byt koli tomu ze som bol zneužívány a ze som vyrastal len medzi chlapcami. moj dalsi problem mam s erekciou penisu.už asi 15 rokov sa mi proste nepostaví. Mám cukrovku a diabeticku neuropatiu.dost ma to štve.moze to bit koli mojej chorobe. Najviac co ma trapy je ze som sa zamiloval do jednej ženy.nikdy bi som neppvedal ze sa mi to stane zvlášť při mojej orientaci.strašně ju lubim ale nemozem jej to povedat.viem ze bi ma odmietla. Hriech je v tom ze je to zena mojho synovca. ona je pre mne vynimocna a bolí ma ze sa trapy.ma 28 rokov ma tri deti.jej muz ju tyra jak fizicky tak psychycky.je to fetak marihuany na ktorej je vysoko zyvisli.ked je natahany tak len ticho sedi ale keď ju nemá tak ju bije aj deti.už dvakrát od neho odisla ale vždy sa vrátila.zijem s nimi v jednom dome a bolí ma ze sa trapy.Prosim poraďte mi.co mám urobiť.stačí ze sa nanu dívám ze ju pocuvam a som vo vytrzeni.pozorujem celé jej telo neviem to napisat ale ju proste milujem a trapy ma ze ona mna nie.bojim sa toho ze ju lubim az tak ze bi som mohol ublížit jej alebo sebe.co mám prosím urobiť.viem ze patrym medzi zlo tohto sveta a neviem co s tím.este nikdy som takto otvorene nepisal.ale nemozem si pomoct.lubim ju takze neviem co s tím.vopred vám dakujem.

Jen zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Jene,

děkujeme, že se na nás s důvěrou obracíte. Píšete nám do poradny hned s několika problémy. Svěřujete se nám, že se Vám asi od 12 let líbí chlapci. Ptáte se nás, jestli to nemůže být kvůli tomu, že jste vyrůstal mezi chlapci v dětském domově a byl jste v mládí zneužíván. Píšete nám také, že máte problémy s erekcí. Nejvíce Vás ale trápí, že jste se zamiloval do ženy Vašeho synovce, které to nemůžete říct, víte, že by Vás odmítla. Bolí Vás, že se trápí, neboť ji i děti její muž týrá. Zároveň se bojíte, že ji máte rád tak moc, až byste jí nebo sobě mohl ublížit. Ptáte se nás na radu, co dělat.

Věřím, že nebylo lehké svěřit se nám s tím, co Vás trápí, a velmi si vážím toho, že nám takto otevřeně píšete. Vnímám, že je toho na Vás hodně a nacházíte se nejspíš v nepříjemné životní situaci. Je přirozené, že Vám v tom není dobře a hledáte pomoc. Doposud jste si myslel, že Vás přitahují muži a jste asi překvapený, že se Vám najednou líbí žena. Rozumím, že to může být matoucí. Sexuální orientace se u některých lidí může v průběhu života změnit, nebo se stane, že se jim začnou líbit muži i ženy zároveň. Také je možné, že jde pouze o výjimku, chvilkovou zamilovanost, která se vymyká Vašim dočasným zkušenostem. Stává se to a není na tom nic divného.

Není příjemné, když se nám líbí někdo, kdo naše city neopětuje. Rozumím i tomu, že máte strach, že ji máte rád tak moc, že byste mohl sobě nebo jí ublížit. Jsem ráda, že toto riziko vnímáte a přemýšlíte nad ním, to Vám v krizovém momentu může pomoci to neudělat. Chápu, že může být pro Vás celá situace těžká i vzhledem k tomu, že se jedná o někoho z rodiny. Napadá mě, že pokud o ni máte strach, můžete jí říct o brněnských organizacích Persefona či Spondea, které pomáhají obětem domácího násilí, nebo o možnosti zavolat na některou z linek důvěry, v případě, že by hledala pomoc. Služby jsou anonymní a zdarma. Můžete jí také nabídnout, že ji tam doprovodíte, pokud by chtěla.

Přemýšlím, jestli jste se s tím, co Vás trápí, svěřil někomu blízkému, komu důvěřujete. Věřím, že to není nic lehkého, o tom s někým mluvit. Často ale bývá úlevné někomu své trápení říct, daný člověk nám může pomoci najít řešení, nebo nás alespoň vyslechnout. Možností je také promluvit si s někým cizím anonymně na některé z linek důvěry. Můžete na ně kdykoliv zavolat, například i ve chvíli, kdybyste měl strach, že někomu nebo sám sobě ublížíte. Pokud byste cítil, že se chcete někomu svěřit se zneužíváním, které se Vám dělo v dětství, a překonat tyto nepříjemné vzpomínky, i Vy se můžete obrátit na organizaci Persefona, která se specializuje i na toto. Možností je také vyhledat psychologa, například na stránkách znamylekar.cz, tyto služby jsou však již placené. Problémy s erekcí můžete řešit s Vaším praktickým lékařem, který Vás může odeslat za příslušným odborníkem, nebo přímo s diabetologem.

Přejeme Vám, ať se Vám daří situaci zvládat.

Tým poradny 

skrýt odpověď ↑
7.1.2019

Jak mám synovi vysvětlit rozchod mně a manžela?

Dobry den, prosim o radu, jak nejlepe vysvetlit 4 letemu synovi rozchod mne a manzela. Bydleli jsme spolecne v RD, ted jsem s malym u mamky (28 km od domova). U mamky to dobre zna a je tam zvykly, v tom problem nevidim. Ale kdyz ma manzel volno, bere si ho k sobe a je s nim doma sam. Maly byl zvykly, ze byl vetsinu casu se mnou. Manzel byva v praci 3-4 dny v tydnu od rana az do vecera, tak mu neprijde zvlastni jeho nepritomnost, ale kdyz je s nim, pta se, kdy maminka prijde z prace. Nas rozchod je ted cerstvy, takze jsme to zatim hrali na to ze jeden nebo druhy je v praci. Nicmene posledni dva dny vnima, ze pentluje mezi dvema byty. Kdyz jsme byli na navsteve u strejdy nebo svagrove, ptal se, jestli tady oni bydli. Kdyz jsme u me mamky, tak se pta, jestli jsme tam na navsteve a doma v RD se pta, jestli je tam doma a kdy prijdu z prace. Do toho se snazime ho davat do skolky, kde je zvykly, coz je pro mne onech 28 km. Nevim, zda ho takhle tahat dokola nebo si ho nechat spis doma, kdyz mohu 3 dny v tydnu pracovat z domu (pristi rok zmenim skolku ve sve okoli). Ale rikala jsem si, ze to, co jde zachovat, jako mel drive, mu spis prospeje..kdyz ho ma manzel, dava a vyzvedava ho ze skolky on a pak mi ho doveze. Muj dotaz tedy zni, zda ho tahat jak kocka kotata tam a zpet kvuli skolky, nebo si ho nechavat doma, kdyz to jde. A take jak mu vysvetlit, ze ted bydlime u babicky i doma. On je velmi spolecensky, prizpusobivy, ma rad navstevy, vylety, ale je poznat, ze mu to vrta hlavou. Rekla jsem mu, ze ted ma domecek doma i u babicky, ale on ma spojenou babicku s tim, ze se nechodi od ni do skolky. Dekuji moc za radu a zdravim.

Susance zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den,

děkujeme Vám za Váš dotaz. Popsala jste nám, že jste se po rozchodu s manželem s Vaším čtyřletým synem přestěhovala k Vaší mamce, kde to syn dobře zná. Syna vozíte do školky do místa Vašeho dřívějšího bydliště, aby se zachovalo co nejvíce věcí jako předtím. Některé dny tráví Váš syn u manžela a ten Vám ho předává po vyzvednutí ze školky. Všímáte si, že syn je ze změn zmatený a ptá se, jestli v daném domě bydlí nebo je na návštěvě. Vy se nás nyní ptáte na radu, jak synovi Vaši novou situaci vysvětlit a jestli si jej nyní nechávat někdy doma, aby nemusel tolik dojíždět.

Z Vašeho dotazu vnímám, že Vám na Vašem synovi velmi záleží a snažíte se, aby pro něj Váš rozchod s manželem proběhl co možná nejlépe. Stejně tak jste pozorná vůči tomu, jak na změny sám reaguje a tato pozorování zohledňujete ve svých úvahách. Také si myslím, že je moc fajn, že s manželem na péči o syna spolupracujete a staráte se o něj oba. Ne všem párům procházejícím rozchodem se toto podaří. Je pochopitelné, že nad těmito otázkami přemýšlíte, protože nemusí být jednoduché se rozhodnout, jak přesně postupovat, aby to mělo na vývoj dítěte, co nejmenší vliv.

Většinou čtyřleté děti dokážou zpracovat mnoho věcí a můžete tedy zkusit s ním mluvit o tom, jak věci skutečně jsou. Že jste tak ještě neučinila ovšem nemusí nutně být chyba. I mnoho dalších rodičů v podobné situaci by z takového rozhovoru a reakce dítěte mělo obavy. Pomůže, když si na tento rozhovor uděláte čas v době, kdy jste Vy i syn v dobré náladě a nikam nepospícháte. Pomoci by také mohlo, kdybyste u tohoto rozhovoru byli s Vaším manželem oba. Synovi můžete povědět, že jste se rozhodli, že spolu už nechcete nebo nemůžete bydlet, a tedy teď každý bydlíte jinde. Důležité je synovi říct, že jej stále máte oba rádi a oba se o něj budete starat. Také můžete zmínit, že teď už chvíli dva domovy má a že je to vlastně fajn. Možná Vašemu synovi bude nějakou dobu trvat, než úplně pochopí, co tyto informace znamenají, a možná budete některé části popisovat několikrát.

Otázku o dojíždění do školky je těžké takto obecně zodpovědět. Velmi záleží na tom, jak dlouho cesta trvá a jak moc je pro Vás, Vašeho syna nebo manžela zásahem do zbytku dne. Samo o sobě pro dítě nemusí být dojíždění nijak nevhodné, ale velmi záleží na tom, jak Váš syn konkrétně reaguje. Pokud nepozorujete například negativní emoce nebo únavu při přejíždění, je pravděpodobné, že Váš syn ho zvládá dobře.

Průběh situace můžete probrat i s dalšími lidmi. S manželem můžete probrat jeho pohled, a jak on si myslí, že Váš syn vše zvládá. Stejně tak učitelka ve školce Vám může nabídnout náhled na to, jak se syn projevuje ve školce a možná Vám i poradit, co běžně dětem při rozchodu rodičů pomáhá. V neposlední řadě můžete své otázky a úvahy probrat se svou kamarádkou nebo matkou a společně popřemýšlet nad možnými variantami.

Pokud byste potřebovala řešení více na míru Vaší situaci, můžete se synem nebo všichni tři navštívit rodinnou poradnu ve Vašem okolí, kde Vám odborník pomůže zohlednit všechny detaily. Tato poradna může být velmi užitečná i v případě, že by se Vaše situace zkomplikovala nebo ji Váš syn nesnášel tak dobře, jako nyní. Obrátit se můžete i na organizace zaměřené na pomoc rozvádějícím se rodinám, například brněnskou Spondeu nebo podobnou organizaci ve Vašem okolí. Se synovou adaptací na změny v jeho životě Vám může pomoci i dětský psycholog, kterého můžete nalézt například zde.

Přejeme Vám, aby se Vám synovi vše podařilo vysvětlit.

Tým poradny

 

skrýt odpověď ↑
5.1.2019

Myslím, že mám deprese. Zlepší se to?

Dobrý den, chtěla bych se svěřit s mým příběhem, jíž několik měsíců trpím depresemi, jsou to chvilkové deprese, příjdou náhle a nečekaně. Můžu mít jakkoliv příjemný den a stejně se objeví. Jsou dny, kdy jsem šťastná nebo se alespoň šťastná být snažím a dny kdy jsem naprosto v nesnázích. Než tohle začalo byla jsem šťastná, měla jsem kolem sebe kamarady, někdy i kluka a lidi, na kterých mi záleželo. Časem jsem si začala uvědomovat věci, byla jsem zlá na lidi, zkoušela jsem různé věci abych zjístila jestli by mí kamarádi udělali vážně pro mě cokoliv, začala jsem pochybovat o svých snech, přestala jsem se snažit, celkově jsem hrozně změnila pohled na svět a pohled na lidi. Najednou jakoby se vše změnilo, přišla jsem o své kamarády, řezala jsem se a trpěla jsem úzkostmi. přemýšlela jsem nad sebevraždou ale nikdy bych neměla tu odvahu to udělat, chtěla jsem se předávkovat léky ale to bych také nedokázala udělat. Má škola, na kterou chodím je velmi těžká, chce to každodenní přípravy přes týden. Psychicky mě vyčerpává cokoliv malého se stane, jakmile o mě někdo řekne něco špatného vezmu si to rychle k srdci a dusím to v sobě strašně dlouho. Přemýšlím velmi často nad psyhiatrem ale asi bych neměla tu odvahu za ním zajít, vlastně, ani bych nevěděla co mu říci. Chtěla bych vědět váš názor na tyhlepouhé zlomky mého života, je to jen špatné období? Dospívání? Zlepší se to? Předem děkuji za odpovědˇ.

cernalabut zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den,

děkujeme, že se s důvěrou obracíte na naši poradnu. Píšete nám, že se Vám již několik měsíců střídají dobrá a špatná období. Něco se ve Vašem životě změnilo, začala jste pochybovat o svých snech, přestala jste se snažit. Svěřujete se nám, že jste přišla o kamarády, měla jste úzkosti, řezala jste se a přemýšlela jste dokonce o sebevraždě. Ptáte se nás, jestli se to zlepší.

Z toho, co píšete, vnímám, že procházíte náročným obdobím a rozumím, že Vám v tom není dobře. Ve Vašem životě se několik věcí změnilo, stejně tak Váš pohled na svět i na lidi a to může být matoucí. Navštěvujete školu, která je těžká a vyžaduje každodenní přípravu. Chápu, že tato zátěž Vám situaci příliš neulehčuje. Chtěla bych Vás ocenit, že si všímáte změn svého prožívání, přemýšlíte nad tím a udělala jste první krok k případné změně už jen tím, že jste nám napsala do poradny. Některé věci, které se Vám dějí, mohou být částečně způsobeny Vaším dospíváním. Lidé se v daném věku mění, můžou se jim měnit i koníčky, záliby, okruh přátel. Může se stát, že věci, které je do té doby zajímaly, ztratí na významu, a oni chvíli hledají, jakým směrem se dále ubírat. Také přechod na střední školu bývá pro některé lidí stresujícím obdobím, kdy se mohou potýkat s nejistotami a úzkostmi, například z nového kolektivu nebo kvůli větší náročnosti učiva a požadavkům.

Pokud se ale s depresivním obdobím potýkáte již několik měsíců, poškozovala jste se a měla i myšlenky na sebevraždu, pravděpodobně nejde jen o špatné období a chtěla bych Vás podpořit v tom, abyste se se svými pocity někomu svěřila. Třeba kamarádce nebo kamarádovi, s kterými se navzdory ztrátě přátel vídáte, nebo někomu z rodiny, např. rodičům. Nemusíte se svěřovat oběma, lze zajít za tím, s kterým se Vám snáze mluví a spíše Vás pochopí. Mohlo by být úlevné někomu povědět, s čím se potýkáte a nebýt na to sama. Dotyčný by Vám také mohl pomoci najít psychologa či psychiatra, případně Vás k němu i doprovodit. Píšete, že o jeho návštěvě již nějakou dobu uvažujete. Chtěla bych Vás podpořit v tom, abyste to zkusila a nebála se, že nebudete vědět, co říct. Stačí začít tím, co píšete nám do poradny a odborník se Vás pak na vše důležité doptá, pomůže Vám porozumět, co se Vám děje a jak s tím pracovat, abyste se cítila lépe.

Zajít za odborníkem s podezřením na deprese je naprosto validní důvod návštěvy. Pomoci Vám může psychoterapie nebo případná medikace (antidepresiva), které předepisuje psychiatr. Pokud byste se nechtěla svěřovat rodičům, psychologa můžete navštívit i sama. Kontakty lze nalézt například na znamylekar.cz. Možností je také obrátit se na školního psychologa, pokud ho na škole máte, mohl by Vám pomoci obdobným způsobem, popřípadě Vás může nasměrovat, kam dál. Pokud byste si někdy potřebovala s někým promluvit ihned, například by Vás znovu přepadly sebevražedné myšlenky, nebo jste nevěděla, co si počít, či jak o tom, co se Vám děje, mluvit se svými blízkými, můžete kdykoliv zavolat na některou z linek důvěry, nebo je zkontaktovat přes chat. Tamní pracovníci se Vás mohou doptat na více podrobností a pomoci Vám konkrétněji vymyslet, jak dále postupovat.

Přejeme Vám, abyste se brzy cítila lépe.

Tým poradny  

skrýt odpověď ↑
5.1.2019

Zablokovala mě, nevím, co mám dělat

Dobrý den, nacházím se ve špatném citovém stavu. Potkal jsem jednu holku. Všechno se jevilo strašně fajn. Byli jsme spolu venku a v kině kde ke mně byla přitulená a drželi jsme se spolu za ruce. Kdyby se kdokoliv na nás podával řekl by si že spolu chodíme nebo něco máme. Poté jsem ji odvážel domů kde už vystupovala a já jsem ji zeptal jestli ji můžu dát pusu. Pusu jsme ji dal, ale všechno vypadalo tak vynuceně že mi ani druhý den nenapsala. Řekla mi "si jako říkáš o pusu"? Něco v tom stylu. Od té doby to jde s námi z kopce. Už to nebylo takové to hezké psaní jak dřív a už začínala škola a bylo to všechno pryč už o mně nejevila zájem a psala v pár slovech. Párkrát jsme si napsali nebo poslali nějakou fotku co zrovna děláme přes Snapchat a tím to skončilo. Nyní jsme si před 16 dny začali psát ale furt to nebylo takové jako na začátku až do teď. Pár dní zpátky když byl silvestr tak se mě zeptala co budu dělat na Silvestra a odpověděl jsem že nic. Že má klíčky od bytu a jestli nechci přijít. Neřekla to vysloveně. Klíčky nakonec nedostala takže se nic nekonalo. Byl jsem doma a ona taky. Po silvestru byla zase na mě divná a neodepisovala na zprávy. Tak jsem se ji zeptal co se děje? A ona odpověděla že je zklamaná. Zeptal jsem se jí proč bylo mi odpovězeno "to jak se chovám". Zeptal jsem se ji to jak jsme byli spolu venku to se ti jako nelíbilo? Řekla mi znova to co předtím "To jak sis řekl o pusu? To bylo jako co?". Pak ještě dodala že jednou to stačilo, že už se mnou ven nepůjde. Pak následovalo nepiš mi, když jsem říkal že to chci napravit tak řekla ať to nechám být že nechce abych něco napravoval. A dodala že se mnou nechce nic mít. Teď jsem chtěl ji koupit růži a předat ji jí jenže jsem nevěděl její adresu tak jsem napsal jejímu bráchovi které mu je 27 a bydlí sám s jeho rodinou. Jestli mi pomůže řekl že ano. Tak jsem mu napsal následující den zprávu. Vzápětí mi bylo napsáno slečnou - "Ty píšeš mému bráchovi?! Děláš si jako ze mě prdel?! Tohle jsi vážně přehnal! Říkala jsem ti že s tebou nechci nic mít". Vzápětí si mě všude zablokovala (instagram, facebook, snap") a zamezila mi tak veškerý přístup k ní. Kromě telefoního čísla. Absolutně nevím co mám teď dělat...

NoName zobrazit odpověď ↓
 

 

Dobrý den,

děkujeme Vám za Váš dotaz. Píšete nám o slečně, se kterou jste byl na schůzce. Při loučení jste se zeptal, jestli ji smíte políbit. Následný polibek Vám ale přišel trochu vynucený.  Na Vaši otázku, jestli se jí něco na Vaší schůzce nelíbilo, odpověděla, že zejména to, že jste si řekl o polibek. Ptal jste se, jak to můžete napravit, ale bylo Vám řečeno, že to máte nechat být. Po Vašich dalších pokusech ji kontaktovat si Vás zablokovala na sociálních sítích se slovy, že s Vámi nechce nic mít. Vy teď nevíte, co dělat, cítíte se špatně a píšete nám o radu.

Přemýšlím, jaké pocity teď asi zažíváte. Možná je to zmatení, smutek nebo například i zklamání. Všechny tyto emoce jsou pochopitelné, ve chvíli, kdy byla Vaše snaha o navázání vztahu takto odmítnuta. Ačkoliv to tato konkrétní slečna neocenila, je fajn, že jste se před polibkem zeptal, jestli smíte. Pro mnoho lidí už jen pusa může být velmi osobní, a je možné, že někomu jinému v budoucnu bude takový přístup připadat sympatický a ohleduplný. Jen těžko nyní ze zpráv, které zmiňujete, můžeme říci, co přesně se jí tolik nelíbilo nebo co ji pobouřilo. Je od Vás ale ohleduplné, že jste sám zjišťoval, jak byste své nedostatky mohl napravit. Konstruktivní komunikace může být základem řešení složitých situací.

Aby mohly vztahy mezi lidmi dobře fungovat, musí o ně mít zájem oba dva. Zmíněná slečna Vám dala jasně najevo, že ona tento zájem nemá. Jakkoliv dobře můžete mínit další pokusy se s ní sblížit, velmi pravděpodobně by je ona vnímala jako obtěžování. I když to může být těžké a bolestivé, je mnohokrát snazší pokusit se posunout dál, než marně doufat, že druhá strana změní názor. Toto období Vám mohou ulehčit Vaši přátelé nebo rodina. Často lidem uleví už jen to, že své pocity mohou někomu říct nahlas. Vaši blízcí Vám také možná mohou ze svých zkušeností poradit, jak se cítit lépe. Pokud byste své pocity nemohl nebo nechtěl sdílet s někým ve Vašem okolí, můžete využít i některé z linek důvěry, které kromě telefonické služby nabízejí například také chat. Její pracovník Vás může vyslechnout, doptat se na více detailů a pomoci Vám přijít na to, co Vám konkrétně by mohlo pomoci.

Přejeme Vám, aby Vám bylo brzy lépe.

Tým poradny

 

skrýt odpověď ↑
5.1.2019

Nechci ztratit kamarádku, bez které nedokážu žít

Dobrý den. Potřebuji pomoc. Pohádala jsem se s kamarádkou. Už mnohokrát a mnohokrát jsem jí ublížila. Někdy i hodně. Náš vztah je docela. Nevím jak to popsat... Jednu chvíli v pohodě a druhou... Ani o tom nechci mluvit. Ale záleží mi na ní. Moc. A upnula jsem se na ni. Považuji ji téměř za můj vzor.. Já vím..je to špatné. Zvlášť v tomhle věku. Ale já to mám tak. Předtím jsem měla jednu kamarádku. Taky. Byla jako moje sestra. Jezdily jsme spolu s mojí babičkou na prázdniny na chatu. Spaly v jedné posteli. Povídali si. Vše dělaly spolu... A pak. Pak přišla jiná holčina. Ty dvě se začly bavit. To by bylo v pohodě jenže jednou mi ta holka zasedla místo. A ani se nezeptala a nezajímala se kam si sednu já. Moje kamarádka ji tam nechala sedět a ještě na mě zakřičela TAK SI BĚŽ SEDNOUT Kdyby se mě alespoň zeptala. A teď se zvedla holčina a zastala se mě. Nějak jsme se začaly bavit a následně se staly nejlepšími kamarádkami... A ona se pohadala s nimi. Nebudu to rozebírat ale chápu ji. Byly kamarádky na baterky. A teď jsem si vybrala ji. Její stranu. Byla jsem s ní když všichni ostatní odešli. Byly jsme odlišné. Moc odlišné... Pak jsem zjistila že k ní cítím něco víc. Zamilovala jsem se. Přešlo to. Ale těžko. Byla jsem na ni upnutá. Odpustila jsem jí vše. Brečela kvůli ní. Hodněkrát. A proto ji nechci ztratit. Nemůžu. Je to nejspíš moje porucha. Nedokážu to. Bez ní žít. Začala jsem mlátit do stěny. Bolí mě klouby. Po večerech brečím... Nevím jak dál. Chci ji zpět. Prosím anonymně...

Hraniční porucha osobnosti myslím... zobrazit odpověď ↓
 

 

Dobrý den,

děkujeme Vám za důvěru, se kterou se obracíte na naši poradnu. Píšete nám, že jste se pohádala se svou kamarádkou, na které Vám velmi záleží. Předtím jste také měla kamarádku, se kterou jste byly téměř jako sestry, ale pak přišla jiná dívka, která se s ní začala bavit. Píšete, že jste ke své kamarádce začala cítit něco víc, což postupem času přešlo. Ptáte se nás, jak kamarádku získat zpět a neztratit ji.

Z toho, co píšete, cítím, jak moc Vám na kamarádce záleží.  Je pochopitelné, že se obáváte, že svou kamarádku ztratíte, když už se Vám to jednou stalo. Není neobvyklé, že se kvůli tomu cítíte nešťastně. Z dotazu bohužel nevíme, co přesně se mezi Vámi stalo a není v našich silách poradit, jak kamarádku neztratit. Napadá mě, zda ve svém okolí nemáte někoho blízkého, například kamaráda nebo kamarádku, možná někoho z rodiny, se kterým se cítíte dobře a mohla byste si s ním o své situaci popovídat. Už jen to, že se někomu svěříme, nám může přinést pocit úlevy a mohla byste se tak cítit o něco lépe. Mohla byste s ním také probrat své pocity, promluvit si o možnostech, jak neztratit kamarádku a také o tom, co dělat dál. Říkám si, jestli jste si o celé situaci pokusila promluvit právě s kamarádkou, kterou nechcete ztratit. Možná byste na celou situaci nemusela být sama, ale mohly byste ji řešit společně. Je možné, že je na tom kamarádka stejně a i ona se trápí.

Pokud o situaci nechcete mluvit se svými blízkými, mohla byste také navštívit školního psychologa, pokud jej Vaše škola má. Mohl by Vám poradit, jak přistupovat ke kamarádce a jak to všechno zvládat. Pokud byste měla potřebu okamžité pomoci, nabízí se některá z linek důvěry, kam byste mohla zavolat kdykoliv, třeba i v noci, když Vám bude opravdu hodně smutno nebo ve chvílích, kdy byste měla chuť mlátit do zdi. Některé linky důvěry také nabízí chatovací služby, na kterých byste mohla svou situaci řešit. Pracovník linky se Vás může doptat na potřebné informace a konkrétněji s Vámi hledat způsoby, jak o kamarádku nepřijít.

Přejeme Vám, aby se situace s kamarádkou urovnala.

Tým poradny

 

skrýt odpověď ↑
4.1.2019

Dceři na mně všechno vadí

Dobrý den,obracím se na vás s prosbou o radu ,jelikož sama nevím jak dál.Ani nevím,kde začít.Je to asi dva roky,co mě můj manžel po šestnácti lety spolecneho soužití brutálně zmlátil i před přáteli,nemohu zde popisovat celou situaci,to by bylo na dlouho.Hned poté jsem se pokusila o sebevraždu,můj nevlastní otec mě našel bezvladnou a privolal sanitku.Poté jsem musela do psychiatrické léčebny,což je prý běžný postup.Mám dnes již patnáctiletou dceru Adélku.S jejiim otcem zijeme dodnes ve společné domácnosti.Je to dvoudomem spojený s mými rodiči.Dcera byla několikrát bohužel svědkem,kdy mě její otec a dnes již můj bývalý manžel napadl,musela jsem volat policii.Již dříve jsem si všimla,že manžel je vulgární a pokud pil i agresivní.Po propuštění z léčebny hsem musela docházet půl roku k psychiatrovi a brala jsem léky na deprese a uklidnění.Asi po 9 měsících,kdy jsem byla od bývalého manžela jsem poznala meho současného přítele Martina.Mám v něm oporu, cítím se vedle něj klidná a vyrovnaná,je to klidný,milý,citlivý úžasný chlap.Samozřejmě pro moji dceru to byla rána,miluje svého otce a můj přítel je pro ní pouze nudný trouba.Asi po roce jsme se nastěhovali spolu s přítelem k mým rodičům,abych mohla být vedle své dcery.Dům který sousedí s domem mych rodičů nevyužívám,neboť se nechci potkávat s bývalým manželem.Dceři přijde,že žijeme jak blázni.Jeji otec se odmítá odstěhovat a nadále raději platí hypotéku.Přes to vsechno,že si našel novou přítelkyni s malou dcerkou.Nevim,jak mám situaci řešit,dceři na mě všechno vadí,od září je na zdravce v [město],učí se dobře,ma ode mě prvni poslední,můj přítel se opravdu snaží se s ni zkamaradit,ale marně.Vše co se týče jejího otce je v pořádku,dokonce i jeho nová rodina.Přítel ma 11 letou dceru,kterou moje dcera nesnáší,i přes to,ze Elisku má přítel pouze jednou za 14 dní.Začínám se hádat už i s přítelem rodiči,neustále rozebirame situaci,ale nevim,co je správné,mam strach abych někomu neublizila.Nemůžu uz delší dobu spát,i náš vztah s Martinem se trochu změnil.Prosím o radu někoho nestranného,kdo má zkušenosti

Akima zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Akimo,

děkujeme Vám za Vaši důvěru, se kterou se na nás obracíte. Popisujete nám agresivní chování Vašeho bývalého manžela a dopady tohoto chování na Vaše duševní zdraví. Nedávno jste si našla nového přítele, se kterým jste spokojená. Ačkoliv s novou rodinou svého otce vychází Vaše dcera dobře, Vašemu příteli se nedaří s ní spřátelit, ač se o to snaží. Spolu s přítelem žijete u Vašich rodičů v domku spojeném s domem, kde jste žila se svým bývalým manželem, a který tam s dcerou stále žije. Podle Vaší dcery takto žijete jako blázni. Situaci se svými rodiči a se svým partnerem často rozebíráte a má dopady i na Váš partnerský vztah. Nyní si nevíte rady, jak vztahy ve Vaší rodině zlepšit, abyste nikomu neublížila.

Při čtení Vašeho dotazu mě napadalo, jak složité období asi prožíváte. Je pochopitelné, že když se nyní s Vaším partnerem cítíte dobře, přála byste si i aby s ním vycházela Vaše dcera. Říkám si také, že je pro Vás možná mohlo být těžké projít si tak náročným obdobím a nyní mít bývalého manžela stále nablízku. Napadá mě, že možná celá situace není jednoduchá ani pro Vaši dceru. Popisujete, že byla svědkem domácího násilí. Umím si představit, že ji zasáhl i Váš pokus o sebevraždu a následná hospitalizace. Rozvod rodičů může být pro mnoho dětí a dospívajících z mnoha důvodů složitý a stejně tak pro ně může být náročné přijmout nové partnery rodičů. Obzvláště u konfliktních vztahů rodičů může být pro děti těžké udržet si pozitivní pohled na oba rodiče, a tedy jejich chování může odrážet smíšené pocity, které mohou mít. Z pohledu internetové poradny ale nevíme, ani nemůžeme vědět, co Vaši dceru k jejímu chování vede. Napadá mě tedy, že byste si s dcerou mohla znovu promluvit o tom, jak celou Vaši rodinnou situaci vidí, jak ona vnímá snahy Vašeho přítele o navázání lepších vztahů, a zaměřit se na to, jak ona by si přála, aby Vaše rodina nyní fungovala a co pro to Vy i ona můžete udělat. Zmínit můžete i to, že vy i Váš parter tu pro ni jste, a že se na Vás může s čímkoliv obrátit.

Zmiňujete, že s Vaším přítelem a rodiči celou věc řešíte možná až příliš. To je pochopitelné, jelikož tato situace ovlivňuje životy Vás všech. Napadá mě ale, jestli by Vám i Vašim blízkým neulevilo, pokud byste někdy své pocity sdílela s někým dalším, například s dobrou kamarádkou, sourozencem nebo prarodičem. O pomoc s hledáním řešení vaší situace se můžete obrátit například na rodinnou poradnu ve Vašem okolí. Navštívit ji můžete s přítelem, s dcerou nebo i všichni tři. Přítomný pracovník Vám může pomoci vést diskusi získat společný náhled na věc. Rodinné poradny své služby poskytují zdarma.

Zvážit můžete i návštěvu psychologa. Například otázku, jak postupovat, abyste našla způsob navázání kontaktu s dcerou, můžete probrat právě s ním. Můžete mu navíc povědět více detailů než nám v krátké zprávě. Odborníky z Vašeho okolí můžete nalézt například zde. Dalším místem, kde můžete nalézt okamžitou odbornou pomoc je některá z linek důvěry. Můžete se případně obrátit konkrétně i na rodičovskou linku. V telefonickém rozhovoru má její pracovník možnost doptávat se Vás na detaily a může Vám tedy pomoci najít postup více na míru. Vaše potíže se spánkem pak můžete probrat s Vaším obvodním lékařem, případně s psychiatrem.

Přejeme Vám, aby se vztahy ve Vaší rodině zlepšily.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
4.1.2019

Zamilovala jsem se do jiného muže a nevím, jak to ukončit

Dobrý den milí lékaři duše, s důvěrou a slzami v očích prosím o radu. Jsem nešťastně vdaná, máme 20 letou dceru a 14 letého syna. S manželem pracovně spolupracujeme, řešíme rodinné i pracovní záležitosti. Bohužel nekomunikuje nad ničím vztahovým. Nebavíme se spolu, nedotkneme se vzájemně, už 7 let nemáme sex. Píšu sex, protože milování se tomu říct nedá. Už nemůžu. Potkala jsem může ale je také ženatý, bohužel je o 15 let starší.... právě šel do důchodu, říkám si že, jsem se zbláznila. A v tom je háček pokud pracoval viděli jsme se, ale teď prý nemůže, žena ho hlídá. Už dvakrát jsem mu řekla, že se neuvidíme, nemá to cenu, ale prý ne, že to bude dobré... není. Navíc jsem zamilovaná, píšu verše, to je hloupost, já vím. Ale je milý, vtipný, mám pocit že žiji. ... Všechno doma zvládám,s ničím mi nemusí pomáhat, ale jsem jak tělo bez duše. Už jsem od září zhubla 10 kilo. Nevím, co mám dělat. Nemůžu spát. Koupila jsem si homeopatika Sedalia a IgnatiaAmara. Musím to v sobě skončit, vím že to nemá cenu, ale nejde mi si urovnat myšlenky, abych byla v klidu, když mi napíše, nebo se ozve, rozklepu se, okamžitě bych ho chtěla vidět. To ale nejde. Trápím se. Neteř jediná si všimla o vánocích že jsem smutná, jinak nikoho nezajimám. Prosím vás o radu... prosím, potřebuji to pochopit, a udělat to racionálně. Děkuji mockrát. Vaše E.

Ellie zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Ellie,

děkujeme Vám za důvěru, se kterou se obracíte na naši poradnu. Píšete nám, že jste nešťastně vdaná, s manželem pracovně spolupracujete, ale nekomunikujete o Vašem partnerském vztahu. Svěřujete se, že jste se zamilovala do staršího muže, se kterým se cítíte, že žijete. Poté, co odešel do důchodu, se však nevídáte. Přijde Vám, že to v sobě musíte skončit, protože to nemá cenu, ale přesto byste ho ráda viděla. Trápíte se a nevíte, jak si urovnat myšlenky.

Z toho, co píšete, cítím, jak je pro Vás situace asi složitá. Citové záležitosti mohou být komplikované, a ačkoliv mohou velmi rychle začít, nebývá to tak i s jejich koncem. Umím si představit, že můžete také cítit i jistou rozpolcenost. Na jednu stranu popisujete, že jste díky novému vztahu měla pocit, že žijete – dokonce jste začala psát verše. Na druhou stranu ale píšete, že víte, že tento vztah nemá cenu. Oceňuji, že se snažíte najít způsoby, jak se z nepříjemných pocitů dostat. Je pochopitelné, že to nemusí jít snadno, obzvlášť když píšete, že jste se zamilovala.

Říkám si, že zda ve Vašem okolí nemáte někoho blízkého, komu důvěřujete a komu byste se mohla svěřit a celou situaci s ním probrat. Může to být kamarád, kamarádka nebo třeba někdo z rodiny. Někdy nám může pomoci už jen to, že se někomu se svým trápením svěříme. Společný rozhovor by Vám také mohl dát nový pohled na Vaši situaci a třeba byste si takto mohla i zkusit urovnat myšlenky. V možnostech internetové poradny bohužel není Vám konkrétně poradit, protože ani neznáme všechny aspekty Vaší situace, ale právě v rozhovoru byste je mohla konkrétněji popsat. Svou situaci byste také mohla probrat s odborníkem – psychologem nebo psychoterapeutem. Např. na stránce www.znamylekar.cz najdete odborníky z Vašeho okolí společně s recenzemi. Odborník by Vás mohl vyslechnout a pomoci Vám najít konkrétní způsoby, jak Váš vztah pochopit a jak ho ukončit. Mohl by s Vámi také probrat situaci, kterou prožíváte s manželem, a zkusit vymyslet, jak byste s ním nebo i sama mohla více pociťovat, „že žijete“, jak jste napsala ve svém dotazu.

Abyste přišla na jiné myšlenky, mohla byste zkusit na chvíli změnit prostředí, někam si zajít nebo zajet.  I to by Vám mohlo pomoci s urovnáním myšlenek ohledně toho, co dělat dál. Také byste se mohla více věnovat svým zálibám, začít se věnovat nějakému sportu nebo se například zaměřit na práci.

Přejeme Vám, abyste překonala Vaše trápení.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
3.1.2019

Nevím, jestli odejít od manžela

Dobry den, potrebovala bych poradit jak rozmluvit manzela. Pro lepsi pochopeni situace kratce nas vztah popisu. Jsme manzele 13 let, mame 13ti a 10tiletou dceru. Brali jsme se z lasky ( alespon v mem pripade jsem byla manzelem doslova okouzlena). Manzel je o 12 let starsi a ja v nem videla asi i trochu otce ( jsem z rozvedene rodiny). Pred manzelstvim jsem aktivne sportovala, zila aktivnim zivotem, mela spoustu pratel a rada chodila na ruzne akce s prateli. Malokdy jsme treba byla cely den o vikendu doma. Az casem jsem zjistila, ze manzel je tak trochu pecival, ale narodily se nam krasne a zdrave deti, ktere mi davaly zabrat. Manzel pracoval sam na sebe z domu a v podstate jsem nikdy poradne nevedela co presne dela, nikdy mi nezminoval svoje prijmy atd... Casem zacal prichazet o zakazky a porad to zduvodnoval tim, ze mi pomaha s detma.... Co bych dala za to, kdyby sel nekam do prace a ja byla s detmi chvili i sama. Po materske dovolene jsem nastoupila do prace a byla v jednom kole, kolotoc kolem docela malych zavislych deti, ktere jsem vodila vyhradne ja do ruznych sportovnich krouzku - obe jsou sikovne. Pak jsem zacala i podnikat, dari se mi. Ale manzel zustaval cim dal vic doma a ja jsem ani nezjistila, ze vlastne uz nepracuje. V soucasne dobe ja mam dve zamestnani, holky jsou samostatne ale stejne je treba je alespon vecer z treninku vyzvednout a pomoct treba se skolou - vse delam ja , vcetne nakupovani, baleni na dovolenou a manzel se v podstate veze. Pred 5ti lety se u nej objevilo autoimunitni onemocneni - ale pricina neznama a v podstate si myslim, ze mu to vyhovovalo - neustale se sam pred sebou omlouval, ze je unaveny a prece nemocny a musi odpocivat. Soucasna situace je takova, ze je zdrav, ale nepracuje, cele dny sedi u PC. S holkama nema temer zadny vztah - jen na ne krici, casto vybuchne vzteky a je na ne zly. Drive jsem se s nim v kazde krizi snazila mluvit a nase problemy resit, jenze on vzdycky vse zakoncil - ze je vse v poradku, on zadny problem nema, nic resit nepotrebuje, jeho jednani je spravne ( vsichni ostatni jednaji spatne, on ma vzdy pravdu..). Dlouho premyslim o odchodu ( byt je jeho) ale nechtela jsem brat detem rodice. Jen v soucasne situaci nevim, jestli by i pro ne nebylo lepsi, kdybychom odesly. Vim ze nejvetsi chyba je v komunikaci - chtela bych si s nim promluvit, ale bojim se ze se mnou opet nebude chtit mluvit, nevyslechne me, posle me do patricnych mist. Takze vysledek je mlceni.... coz je ubijejici. Mam strach zacit jakoukoliv diskusi - my jsme spolu v podtsate nikdy nic nevyresili, nikdy se nijak nedohodli - vsechno se preslo mlcenim az se problem vytratil... Zivot bez nej bych financne zvladla, ale porad nevim jestli je to spravne rozhodnuti. Mockrat dekuji za Vase rady Iva

Iva zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Ivo,

děkujeme, že se na nás obracíte se svým dotazem. Píšete v něm o situaci, kterou máte doma s manželem. Popisujete, že váš muž sedí celé dny u PC a veškeré povinnosti, které se týkají domácnosti a dětí jsou na vás, včetně práce ve dvou zaměstnáních. S vaším mužem jste zkoušela vaše problémy řešit, ale setkala jste se s neochotou na jeho straně a s jeho postojem, že on žádné problémy nemá. S dětmi váš muž nemá téměř žádný vztah a často na ně křičí a je na ně zlý, když vybuchne vzteky. Přemýšlíte, jestli má smysl a manželem zůstat nebo od něj odejít a jaké řešení je to správné. Ptáte se nás, jak manžela rozmluvit, aby s vámi o této a podobných věcech komunikoval.

Hned na začátku bych vám chtěl říct, že mi přijde obdivuhodné, kolik toho zvládáte a kolik toho pro svou rodinu děláte, včetně přemýšlení nad tím, jak by to mohlo být lepší ve vztahu s manželem. Dovedu si představit, že toto množství povinností a aktivit může být časem únavné a tím víc pak asi vadí, když máte pocit, že vám s tím manžel dostatečně nepomáhá. Zní to, že vnímáte poměr mezi tím, kolik toho děláte vy, a kolik toho dělá on, jako ne úplně férový a nedostatečně komunikovaný. Říkám si, že to asi může být nepříjemné a rozumím tomu, že si kladete otázku, jak dál a jestli spolu zůstávat. Napadá mě, jestli si v takových momentech máte s kým promluvit, například s dobrou kamarádkou, kamarádem nebo někým z rodiny. Mít ve svém okolí někoho blízkého, komu se můžeme svěřit a s kým můžeme sdílet své pocity může být cenný zdroj podpory a taky nám to někdy může pomoci lépe se vyznat v naší situaci. Blízký člověk nás může nejen vyslechnout, ale také nabídnout svůj pohled na celou věc.

Z vašeho dotazu mi zní, že přemýšlíte nad tím, které řešení je to správné. Z pozice internetové poradny vám nejsem schopen říct, které to je, ale přijde mi zodpovědné už jenom to, že nad tím uvažujete a že si tyto otázky kladete nejen ve vztahu k sobě, ale také ke svým dcerám. Můžete zkusit s manželem probrat to, jak si stojíte teď, že uvažujete nad odchodem a že nejste spokojená s tím, jak jsou doma rozdělené povinnosti a s tím, jaký má vztah s vašimi dcerami. Dovedu si představit, že to může být těžké, zvláště, jestli o tyto rozhovory nemá zájem a dostáváte se tím do rizika, že vás odmítne vyslechnout. Můžete manžela zkusit na celou situaci připravit, říct mu, že s ním chcete něco důležitého probrat a zkusit s ním vymyslet, které prostředí by vám oběma bylo příjemné. Můžete mu taky říct své pocity. Například že je to něco, co je pro vás důležité probrat, že vám na tom záleží.

Dále uvažuji nad službami partnerského psychoterapeuta. K němu můžete zkusit zajít napřed sama a s ním zkusit vymyslet, jak to udělat, aby si o tom šlo s partnerem rozumně promluvit. Pokud byste se s manželem rozhodli svou současnou situaci řešit, můžete pak odborníka navštěvovat společně. Právě on může fungovat jako moderátor vaší komunikace, usměrňovat ji, aby byla co nejvíce konstruktivní a vedla k řešení. Kontakt na partnerskou psychoterapii můžete najít například na webu Známý lékař. Můžete také využít služeb rodinné poradny, které mají tu výhodu, že jsou zdarma. I tam můžete oba dostat s manželem svůj prostor na to vyjádřit svůj pohled na věc. Zde můžete, podle situace, uvažovat i o zapojení holek, poradny spolupracují i s celou rodinnou sítí a může být prospěšné vidět rodinnou situaci z perspektivy různých členů a zahájit spolupráci, která je na širší úrovni než jen na úrovni jednotlivce. Kontakt na rodinné poradny můžete najít například zde.

Přejeme vám, aby se vám brzy podařilo najít to pravé řešení pro vás.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
2.1.2019

Jak docílit zlepšení vztahu s manželkou?

Dobrý den, moc rád bych pomohl své ženě, ale i sobě...komunikace mezi mnou a manželkou nikdy nebyla a není zrovna v nejlepším stavu.Já se snažím ji naslouchat, vnímat její chování v rozličných situacích, abych se vyhnul opakovanému vyvolání zbytečné hádky.Věc se má takto, moje žena je velmi vznětlivý člověk, podezíravý v určitém slova smyslu uzavřená ve své bublině minulosti a nehne se dál. Její rodiče se rozvedli v jejich asi 15 letech možná dříve, nikdy o tom moc nemluvila. Jedno vím, že její otec jí a sourozence často i bezdůvodně fyzicky napadal a pil alkohol. Z matčiny strany bylo také zklamání a psychické útoky na její osobu.Kolem 17 roku se ocitla ve vztahu ze starším chlapem než byla ona sama a narodily se jí dva kluci, o které díky své matce a rodině, která zrovna dobré vztahy nemá.Její děti se ocitly v péči prarodičů, rodičů otce.Tam jsou do dnes, ale již jsou dospělí.Byla křivě obviněna z jejich týrání s čímž se nedokázala smířit.Ve snaze udržet nějaký kontakt s nimi jsem ji několikrát nabízel osobní návštěvu v místě bydliště obou kluků,ale s negativní odezvou a slovy, že si najdou cestu sami když budou chtít.Chlap začal chlastat, fyzicky ji napadat a přišel rozchod, další vztah byl taky zklamáním, protože jí dotyčný opět mlátil až do doby, kdy ji bylo těžce ublíženo a bylo podáno trestní oznámení.Poté jsme se poznali a mě dalo hodně práce získat alespoň částečnou důvěru.Hodně času jsem obětoval tomu, abych se vyhnul různým prudkým pohybům,reakcím, na které nestandartně reagovala.Dloho jsem ji nesměl stát za zády, nebo podat obyčejný kuchyňský nůž ostřím napřed.Dnes je jí čtyřicet a máme 12-letého kluka, 6 letou holčičku a 4 letou holčičku.Neustále mě srovnává v určitých situacích s otcem.Já jsem na ni nikdy fyzicky nevztáhl ruku, i když se mi několikrát zatmělo před očima,raději jsem šel do garáže něco rozmlátit a vyventilovat se. Něco jako z její strany, aby mě vyslechla prostě neexistuje. |Chyba je pokaždé na moji straně, nebo na straně druhých a ona sama je dokonalá. Co se týká výchovy dětí, snažím se stát za ní a podpořit ji vě věcech co řekne.Z její strany podpora není.Dnešní situace je taková, že že jezdím kamionem s denním návratem domů, vztávám v 1:00 hodinu ráno a přijíždím kolem 13-15 hodiny, kdy manželka jde do práce. Většinou cestou z práce vyzvednu děti ze školy a školky a musím je obstarat až do večera, kdy jdou spát, kolem 21:30 vyvednu manželku prohodíme pár slov a jdu spát, takto funguju 6 dní v kuse a musím se starat i o pořádek v domácnosti,vaření, venčení psa.Po šesti dnech mívám 3 dny volna...pokud je to přes týden, musím odvézt děti a fungovat doma. Nedej bože, když se mi ozve máma, že by něco potřebovala. Máma je špatně pohyblivá a otec na tom zdravotně už taky moc dobře není,ale i tak mi občas finančně vypomúže.Veškeré finance mám na starosti já.I když sesnažím jí ulehčit jak jen to jde, vždy jsem jen ten špatnej, ten kdo všechno zanedbal a ten nezodpovědný. Bydlíme v bytě, který vlastní máma s babičkou a občas je třeba řešit podstatné věci se spolumajitelem domu, což je špatně, když se má jednat u nás v bytě v přízemí.Ihned to bere jako narušení soukromí a je zle.Čas od času se objevuje velmi negativní myšlení z její strany a pochybnosti o vztahu.Občas mi přijde, že žárlí na moji mámu, když s ní potřebuji řešit svoje stavy.Já osobně jsem už z jejich reakcí psychicky vyčerpaný, ale vztahu se vzdát nechci, chci ji spíš pomoct,ale nevím jak, protože k psychologovi ji nedostanu ani heverem.Myslím, že má určité bloky z dětství ze strany rodičů, je velmi nedůvěřivá, což vede k opakovanému hádání. Ze začátku byla až chorobně žárlivá, což naštěstí relativně utichlo.I přes mou snahu ji ulehčit, je to málo a já už jsem na dně i s fyzickýma silama, jenže to nemůžu dát najevo, protože bych byl zase ten neschopný co nic nezvládne.Proto Vás velice prosím o radu o pomoc jak bych mohl postupovat a docílil zlepšení vztahu. Jsem spolu 12 let a sezdáni 10let...jsem s rozumem v koncích tak jsem se obrátil na Vaši odbornou radu.Děkuji Pavel

Pavel zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Pavle,

děkujeme za důvěru, se kterou se na nás obracíte. Píšete nám o svém vztahu s manželkou, která má za sebou vícero negativních zkušeností z dětství i z předchozích vztahů. Uvádíte, že Vás často nedokáže docenit, a i když péče o rodinu stojí na Vás, necítíte se být podpořen, naopak jste označován za neschopného. Zmiňujete Vaše snahy ji podpořit a stát za ní, které se však nepotkávají s pozitivní odezvou z její strany. Situace je pro Vás velmi vyčerpávající, chtěl byste manželce pomoct, ale nevíte jak postupovat a docílit zlepšení vztahu, a proto se nás ptáte na radu.

Pavle, z Vašeho dotazu vnímám, že do vztahu s manželkou dáváte hodně energie, abyste ho udržel a abyste byl svojí manželce oporou. Pokouším se představit si, jak to asi může být pro Vás těžké, když se Vám ze strany Vaší manželky nedostává docenění. Vaše pocity, že jste na dně se silami, když je Vaše snaha bez pozitivní reakce z její strany, jsou pochopitelné. Je běžné, že člověk v partnerském vztahu chce slyšet a cítit uznání, že to, co dělá, je dobré. Naopak může být těžké vyrovnat se s tím, že mu podpora ve vztahu chybí. Vaše odhodlání a vytrvalost vztah s manželkou udržet a zlepšit mi přijde obdivuhodná, zrovna tak jako Vaše snaha být pro manželku oporou.

Přijde mi pozitivní, že svoje potíže sdílíte s Vašimi rodiči, i když na to Vaše manželka žárlí. Myslím, že je důležité najít si pro sebe zdroje podpory a psychické energie, které je při zvládání takovéto situace asi hodně zapotřebí. V podobných situacích může pomoci mít kolem sebe někoho blízkého, ať už z rodiny, nebo z přátel, komu se můžete svěřit a u koho nacházíte porozumění, nebo kdo je Vám eventuálně schopen i nějak poradit. Myslím, že by mohlo být fajn zkusit manželce říct, že to, že občas potřebujete podporu i od Vaší matky nebo kohokoliv dalšího nijak nemění postoj nebo city vůči ní.

Můžete také vyhledat odbornou pomoc. Rozumím, že je těžké manželku k návštěvě psychologa přesvědčit a nemyslím, že by bylo dobré ji k tomu tlačit. Možná by pro ni bylo nyní jednodušší zkusit si promluvit třeba s kamarádkou a hledat pro sebe pomoc a podporu u ní. Odborníka můžete nicméně pro začátek oslovit Vy sám, svěřit se mu s tím, co Vás trápí a s jeho pomocí pracovat na tom, jak tuto situaci zvládat. Můžete s ním probrat, jak mluvit s Vaší manželkou o tom, aby i ona takovou pomoc vyhledala a třeba byste do budoucna mohli odborníka, navštěvovat spolu. Pokud byste se rozhodl takovou pomoc vyhledat, kontakty na konkrétní odborníky můžete najít na tomto odkazu, kde je seznam rodinných a manželských poraden. V nich by Vám mohli být zdarma nápomocni při zvládání Vaší situace. Dalším zdrojem kontaktů na konkrétní psychology nebo psychoterapeuty by pak mohla být stránka znamylekar.cz, kde byste mohl zkusit vyhledat odborníka zaměřeného na vztahy.

Vzhledem k tomu, jak moc jste dle svého popisu časově vytížen, bych Vás chtěl ještě jednou podpořit, abyste se pokusil myslet i na sebe a Vaše zdraví. I když se Vám zdá, že nemůžete manželce přiznat, že jste se silami na dně, myslím, že by mohlo být užitečné s Vaší manželkou mluvit o tom, že i Vy máte nějaké potřeby a limity, a také někdy potřebujete oddych a znovu načerpat sílu. Ať už to bude přes nějaké oddechové aktivity, relaxaci, dovolenou, nebo cokoliv, co je pro Vás osobně důležité.

Přejeme Vám, Pavle, hodně sil při zvládání této situace, ať se Vám podaří dosáhnout takové změny ve vztahu, která povede k Vaší vzájemné spokojenosti.

Tým poradny

 

skrýt odpověď ↑
2.1.2019

Hledám psychoterapeuta pro kamarádku

Dobrý den, kamarádka dlouhodobě trpí depresemi, úzkostmi a nespavostí. Někdy jsou tyto stavy horší jindy lepší. Momentálně má problémy se spánkem, příležitostně úzkosti, depresivní ataku už delší dobu neměla. Rozhodla se nicméně, že by chtěla tyto problémy řešit v terapii. Mohli byste mi prosím doporučit někoho, kdo se na tyto problémy specializuje (popřípadě je také dostupný pro studentku)? Krizové centrum navštívit nechce, vzhledem k tomu, že se momentálně cítí zdravá. Lepší by byl někdo s kým by bylo možno řešit tyto problémy preventivně. Moc děkuji, Karla

Karla zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Karlo,

děkujeme Vám za důvěru, se kterou se obracíte na naši poradnu. Píšete nám o své kamarádce, která dlouhodobě trpí depresemi, úzkostmi a nespavostí a rozhodla se, že by své problémy chtěla řešit v terapii. Krizové centrum navštívit nechce, a proto se nás ptáte, za kým by mohla zajít a řešit s ním své problémy.

Nejdříve bych chtěla ocenit, že svou kamarádku podporujete a snažíte se jí pomoci. Napadá mě, že by Vaše kamarádka mohla navštívit univerzitní psychologickou poradnu, kde by s ní její situaci mohli probrat a poradit jí, jak stavy, které popisujete, lépe zvládat. Některá univerzitní poradenská centra také zajišťují studentům několik konzultací zdarma s externími psychoterapeuty, proto by bylo dobré se na konkrétní možnosti zeptat přímo v její škole. Také by mohla zvážit navštívení některého z psychologů nebo psychoterapeutů, kteří jsou hrazeni pojišťovnou, a nemusela by tedy za sezení platit. K tomu je však obvykle potřeba doporučení, které by jí mohl napsat obvodní lékař. Ten by jí mohl doporučit i konkrétního odborníka. Spolupráci se soukromým psychoterapeutem by sice kamarádka musela hradit, nicméně někteří poskytují studentské slevy. Konkrétního odborníka lze hledat např. zde, kde najdete i recenze ostatních klientů.

Říkám si, že o kamarádku nejspíše máte starost a že pro Vás celá situace také nemusí být jednoduchá. Chtěla bych Vás proto podpořit v tom, abyste myslela i na sebe a pokud by toho na Vás bylo hodně, tak si o situaci promluvila například s někým blízkým. Už to, že se někomu svěříme, nám do určité míry může ulevit.

Přejeme Vám i kamarádce mnoho sil.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
30.12.2018

Moje mamka má duševní poruchu a já nevím, co s ní

Dobrý den, chtěl bych se zeptat moje mamka má něakou duševní poruchu a ja nevím co sní.Mamka vůbec nespí a to způsobuje to že je tak v 6:00 se začíná chovat jako pod vlivem alkoholu.A ja a moje sestra nevíme co sní a už se to spunilo že spí i přes den a když se vzbudí tak si vymislý něakou blbost a terčem jo moje sestra.Mamka si třeba vymislela to že prej jsme ji vzaly zuby a to nebyla pravda.A když sestra řekla že je nemá tak mamka ji zbila. A máme ješte rozvedené rodiče takže to její chování nás vede k tomu aby jsme byli furt u otce.Mamka byla asi 2 v léčebně v Kroměříži. My bijsme potrebovali pomoct co to je za duševní poruchu a jelikož je mi 13 tak me to docela štve.Děkuju

Premcem zobrazit odpověď ↓
 

Ahoj Premceme,

děkujeme, že se na nás obracíš se svým dotazem. Píšeš, že Tvoje mamka má nějakou duševní poruchu, a chtěl bys vědět, jaká porucha to je a co se s ní dá dělat. Zmiňuješ, že má mamka problém se spaním a pak se chová divně, někdy jako pod vlivem alkoholu. Po probuzení si vymýšlí nepravdivá obvinění a jednou kvůli tomu dokonce i zbila Tvou sestru.

Dovedu si představit, že takovéto situace musí být pro Tebe i pro Tvou sestru velmi náročné a nepříjemné. Duševní poruchy můžou být těžké jak pro člověka, který jimi přímo trpí, tak pro jeho okolí, které před chováním blízkého ovlivněném nemocí někdy nemůže utéct. Přijde mi ale velmi statečné, že se snažíš vyhledat pomoc.

Není možné takto na dálku říct, co přesně Tvé mamce je. Pokud by sis to přál vědět, třeba abys lépe odhadl, co od ní můžeš čekat, můžeš se na to zkusit zeptat přímo jí, pokud to půjde, anebo svého otce. Ale chtěl bych Ti říct, že ať má jakékoliv potíže, není na Tobě, abys je musel řešit. Máminy potíže můžou být velké, ale pořád jsou to její potíže a ona je dospělá, proto by se v prvé řadě měla starat ona o vás, ne naopak.

Pokud se u mamky necítíte dobře a pokud na sestru vztáhne ruku pro důvody, které Ti přijdou divné nebo přehnané, bylo by vážně dobré to probrat s někým dospělým ve tvém okolí, komu důvěřuješ, například s otcem, nebo třeba i s učitelem či učitelkou, které máš rád. Oslovit můžeš také školního psychologa, pokud ve vaší škole pracuje. Dospělí ve Tvém okolí mají prostředky k tomu, aby tyto problémy řešili, a pro Tebe a Tvou sestru by mohlo být přínosné o tom s nimi mluvit a říct jim, co byste potřebovali a co vás trápí. Kdybys potřeboval s někým rychle mluvit a sdílet svoji situaci, můžeš se kdykoliv obrátit na linku důvěry. Kontakty na ně najdeš například zde a pracovníci Linky jsou Ti k dispozici nonstop a vyslechnout Tě s čímkoliv se na ně obrátíš. Pokud by ses ty nebo sestra cítili v ohrožení nebo se o vás mamka nedokázala postarat, volej prosím některou z doporučených linek ihned, případně můžeš volat i na číslo 112. Pracovníci ti poradí, co dělat dál.

Přejeme Ti, aby se situace s Tvou mamkou brzy zlepšila.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
29.12.2018

Neustále se trápím minulostí

Dobrý večer, už dlhší čas si všímam, že občas moja myseľ tzv. uletí niekam v myšlienkach. Či už ide o analýzu minulých zážitkov a spomienok, pýtania sa, či som urobila dobre a či by nebolo lepšie toto, cez fiktívne scenáre, čo by mohol stať ale sa nestanú, až po ciele do budúcnosti, ktoré by som chcela zvládnuť a ako by to vyzeralo, keď ich zvládnem. Občas, si však pripadám, že je toho veľa a že ma to oberá o čas a energiu. Avšak stáva sami to na 99%, keď som doma, ale nie pokiaľ som zamestnaná inou činnosťou. Chcela by som sa preto spýtať, ako by som na tom mohla zapracovať, aby sa občasné neustále trápenie sa minulosťou prestalo. Ďakujem veľmi pekne.

Anna zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Anno,

děkujeme Vám za důvěru, se kterou se obracíte na naši poradnu. Píšete nám, že už delší čas Vaše mysl občas uletí někam v myšlenkách. Analyzujete nejen minulé zážitky a vzpomínky, ale také se zabýváte cíli do budoucnosti a jejich zvládnutím. Přijde Vám, že je toho občas hodně a obírá Vás to o čas i energii. Ptáte se nás, jak byste mohla zapracovat na tom, aby Vaše trápení se minulostí přestalo.

Nejdříve bych chtěla ocenit, jak nad svou situací dokážete přemýšlet a snažíte se s ní něco dělat. Přemítání nad minulostí a také nad tím, co nás čeká v budoucnosti je věc, kterou dělá téměř každý z nás. Jsme každý jiný, a proto se liší i míra toho, jak často nad tím přemítáme a zda to vnímáme jako užitečné, či už jako obtěžující. Pokud máte pocit, že se Vás někdy týká právě to druhé, je fajn, že se snažíte najít způsob, jak to omezit. Napadá mě, že jednou z možností, jak byste mohla množství analyzovaných myšlenek snížit, je začít se věnovat různým činnostem ve chvíli, kdy budete mít tendenci nad minulostí opět přemítat. Tyto činnosti by mohly Vaši pozornost odklonit jinam, což už máte i vyzkoušené. Také byste se mohla zkusit zamyslet nad tím, zda Vám konkrétní analyzování přináší i něco pozitivního a pokud ne, mohla byste se pokusit zaměřit na myšlenky příjemnější nebo na věci, které můžete ovlivnit apod.. Také byste si mohla zkusit najít nějaká relaxační a dechová cvičení, která by Vám také mohla na chvíli ulevit od Vašeho přemítání a pomoci lépe ovládat soustředění pozornosti na věci, na které chcete.

Pokud by se Vám samotné nedařilo přemítání nad minulostí dostatečně ovládat, mohla byste navštívit odborníka a svou situaci s ním podrobněji probrat. Např. na stránce www.znamylekar.cz můžete najít psychology a psychoterapeuty ve Vašem okolí. Jsou tam i recenze ostatních klientů, které Vám mohou pomoci vybrat takového, který by Vám vyhovoval. Mohla byste s ním hledat další způsoby, jak mít své myšlenky více pod kontrolou a jak se méně trápit minulostí.

Držíme Vám palce!

Tým poradny

<>skrýt odpověď ↑
28.12.2018

I po vztahu s jinou ženou ho pořád miluju

Dobry den,jsem s manzelem 22 let a mame dospelou dceru a syna v 5.tride.V rijnu se manzel priznal k rok a pul dlouhemu vztahu se svou 25 letou kolegyni z prace.Zamiloval se do ni a chtel odejit a zacit s ni zit.Odstehoval se,syn nic nevedel a za 2 dny byl zpet,ze to udajne skoncilo.Omluvil se mi a je pry na me,co bude dal.Nechce o tom mluvit,mam mu dat cas.Nechova se vzorne.Porad se vydaji v praci a obcas si volaji a pisou sms.V manzelstvi nam to klapalo,pry jsem nic neudelala spatne.Nyni nevim,jestli ma byt po jeho,mam mlcet a cekat nebo se rozejit.Pry nechce byt s ni a ke me ztraci cestu.I po tom vsem ho miluju a nevim co dal.

L. zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den,

děkujeme Vám za důvěru, se kterou se na nás obracíte s Vaším dotazem. Píšete v něm o svém manželovi, který se v říjnu přiznal, že měl vztah se svou kolegyní, se kterou chtěl i žít. Ten vztah nakonec skončil a manžel se k Vám po dvou dnech vrátil. Teď o tom nechce mluvit a nechává rozhodnutí, co teď bude s Vaším vztahem, na Vás. S kolegyní jsou i v současnosti v kontaktu, ale manžel Vám tvrdí, že s ní nechce být. Vy ho pořád ještě milujete a píšete nám, že nevíte, co dál dělat.

Přemýšlím, jak Vám asi teď je, po tom všem, co se poslední měsíce událo. Věci, které popisujete, bývají náročné na zvládání a nemívají jednoduchá řešení. Dokážu si představit, že možná prožíváte rozporuplné pocity, a rozumím tomu, že momentálně nevíte, jak se situací naložit. Manžel nechává rozhodnout Vás, co s Vaším vztahem dál bude, a představuji si, že vzhledem k Vašim citům vůči němu může být těžké udělat nějaké zásadní rozhodnutí. 

 I když se o tom Váš manžel nechce teď bavit, napadá mě, jestli by přece jenom nějaký rozhovor s ním nebyl možný. Možná o budoucnosti nechce rozhodovat, ale třeba byste si mohli alespoň vyměnit svoje pohledy, představy a obavy, které máte vzhledem k Vašemu vztahu. To by v konečném důsledku mohlo pomoct i jemu samému a s tímto vědomím by mohl být ochotnější o tom mluvit. Vám by komunikace s manželem mohla pomoct najít nějakou představu nebo i jistotu v tom, co chcete se vztahem dělat. Říkám si také, že při takových rozhovorech může být důležité, aby měli oba partneři pocit bezpečí a porozumění od toho druhého. Věřím, že v důvěrné atmosféře byste se Vy i Váš manžel mohli cítit lépe a možná by i jeho pocit, že k Vám ztrácí cestu, byl tímto zmírněn. Můžete se s manželem obrátit i na manželskou poradnu, kde si o Vaší situaci můžete promluvit společně s nezaujatým odborníkem, který Vám mimo jiné nabídne právě bezpečné prostředí a prostor pro vyjádření obou stran. V případě, že byste se rozhodli ve vztahu zůstat, mohli byste s pomocí takovéto poradny pracovat i na tom, jak Váš vztah udržet a rozvíjet. 

Přijde mi však v této situaci, že může být také hodně užitečné, mít kolem sebe dostatek podpory třeba od blízkých lidí nebo příbuzných. Probrat Vaše trápení s někým, komu důvěřujete, by Vám mohlo ulevit od negativních pocitů, které teď možná prožíváte, a mohlo by to pro Vás být třeba i zdrojem inspirace, jak takovou situaci zvládat nebo řešit. Je možné, že třeba i někdo z Vašeho okolí podobnou situací prošel a mohl by s Vámi sdílet svoje zkušenosti.

Někdy se ale může stát, že člověk potřebuje navštívit i někoho, kdo by mu mohl nabídnout odbornou pomoc. V takovém případě je tady možnost obrátit se na psychologa nebo psychoterapeuta, který by pro Vás mohl být dalším zdrojem podpory a porozumění. Také byste si s odborníkem mohla promluvit o tom, jak situaci zvládat, nebo třeba i probrat způsoby, jak byste mohla situaci řešit. Rozhovor s někým, kdo není zaujatý a má odstup od situace, by pro Vás mohl být podnětnou zkušeností. Kdybyste zvažovala takovou možnost, na stránce znamylekar.cz  můžete najít kontakty na konkrétní odborníky ve Vašem okolí. Také mě napadá, že navštívit manželskou a rodinnou poradnu, kde se na vztahy přímo zaměřují, můžete i Vy sama, a to ať už tam budete chodit zároveň i s manželem nebo ne.  

Přejeme Vám, ať se Vám daří tuto situaci zvládat a řešit co nejlépe směrem k Vaší spokojenosti.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
26.12.2018

Opakuji státnicový předmět

Dobrý den, na začátku ledna mám opakovat jeden státnicový předmět, který mě dělí od získání titulu, o který usiluji už 4 roky. Neúspěch u prvního pokusu mi dost zkomplikoval život, ale nějak jsem se s tím smířila, ovšem čím více se blíží konkrétní den, nemůžu spát, jsem nervózní. Mám pocit, že nic neumím a znovu selžu. Vím, že to asi zažívá každy, ale mě to úplně ochromuje, odvádí moji pozornost od učení, jsem už zoufalá, trvá to už 8 týdnů. Státnice máme písemné a já naposledy zamrzla, nešlo o to, že bych neuměla na otázky odpovědět, ale nebyla jsem si jistá, zda to, co jsem napsala bude stačit... Máme dost přísné bodování a tak jsem měla jednu odpověď formou eseje na jednu otázku ze tří za plný počet bodů, druhou na 60% a třetí nedostačující, protože jsem se zasekla u té první moc dlouho a nezbýval čas. Ovšem body se neprůměrují a tak jsem neuspěla. Myslím si, že u ústní zkoušky bych nebyla tak nervózní, zkoušející by řekl, že mu to už stačí... u tohoto formátu s časem hospodařím já a jako perfekcionista mám problém se odtrhnout od zadání, které umím a vím toho o tématu hodně. Navíc mě stresuje představa, že odevzdávám něco, na čem už nemůžu nic změnit, nikdy. A závisí na tom celá moje dosavadní práce za 4 roky studia, které zahodím, pokud znovu neuspěji. V tomto předmětu jde o aplikaci oboru na široké spektrum všech možných i nemožných lidských činností v různých kulturách, takže jde hodně o to, jak mi sednou otázky, protože jde o velice široké téma. A navíc ten "strašák", že tohle je už poslední pokus, poslední šance, že potom už nebude nic... úplně se roztřesu, jen na to pomyslím. Přeci jenom začít znovu studovat úplně od začátku, by pro mě bylo velice frustrující. Nejde o to, že zklamu sama sebe, ale i moje okolí a také jde o očekávání, že když už jsem to jednou nezvládla, tak teď už přeci musím. Ptala jsem se vyučujících, zda neuvažují nad změnou bodování (nebyla jsem jedinná, kdo podobně neuspěl), ale prý by to nebylo vyvážené a spravedlivé, prostě musíme odpovědět na všechny 3 otázky alespoň na 60%. Myslíte, že mám zkusit zažádat o výjimku na ústní zkoušku (i když úplně nevím, jak argumentovat)? Nebo co by mi mohlo pomoci se toho ohromného stresu a nepříjemných svíravých pocitů zbavit? Utápím se v beznaději a vyčerpává mě to. Pokud se někomu svěřím, většinou mi řekne, že se prostě musím snažit a zvládnout to nebo že jsou důležitější věci než studium. Jenže pro mě je studium teď důležité, protože jsem do něho investovala už tolik a někam mě posunulo i bez titulu, ale ten potřebuji pro navazující studium. V červnu jsem byla přijata na dvě magisterská studia, ale nemohla jsem nastoupit, protože jsem neuspěla u státnic. Jsem v začarovaném kruhu. jestli u státnic napodruhé neuspěji, zavře se mi možnost pokračovat ve studiu. A v neposlední řadě to ovlivní moje životní plány. Je toho zkrátka moc, co závisí na jedné zkoušce, která trvá 90 minut. Omluvám se, zda je popis mé situace zmatečný, jsem z toho už opravdu vyčerpaná. Děkuji velice za odpověď.

Eva zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Evo,

děkujeme za Váš dotaz a důvěru, se kterou se na nás obracíte. Píšete nám, že Vás v lednu čeká opakování státnicového předmětu. Už 8 týdnů u Vás trvá nervozita, nemůžete spát, jste zoufalá. Nevyhovuje Vám písemná forma a radši byste ústní, abyste si dovedla lépe rozvrhnout čas a nebyla tak nervózní. Ptáte se nás, zda o výjimku na ústní požádat a jak se zbavit ohromného stresu a nepříjemných pocitů. Jste vyčerpaná a cítíte se jako v začarovaném kruhu.

Z Vašeho dotazu cítím, že jste ze všeho unavená a že jste nad situací hodně přemýšlela. Ráda bych ocenila, že se snažíte najít způsoby, jak náročným obdobím projít. Chtěla bych Vás podpořit v tom, abyste zkusila zažádat o výjimku na formu, která by Vám vyhovovala. Nedokážu říct, zda to povolí nebo ne. Argumenty, které jste napsala nám, mi připadají dobré vysvětlení, proč by to pro Vás bylo lepší.

V případě, že by Vám nebylo vyhověno, můžete zkusit postupovat jinak, než při prvním pokusu. Uvědomuji si, že je pro Vás nejspíš těžké říct si, co už je dost. Možná byste mohla zkusit si víc hlídat čas, ke všemu napsat aspoň něco a postupně se k tématům vracet. Z Vašeho vyprávění jsem pochopila, že Vám to uteklo jen těsně, takže byste možná nepotřebovala změnit celý systém zkoušení, jen zůstat více v klidu a postupovat s větší rozvahou. Samozřejmě to nelze na povel. Plán by Vám mohl pomoci se více uklidnit.

Píšete, že Vám okolí nerozumí a někdy to tak bohužel může být. Přemýšlím nad tím, jestli nemáte někoho blízkého, kdo si něčím podobným prochází nebo procházel a kdo by chápal, jak Vám teď je. Možná by Vám pomohlo vědět, že v tom nejste sama. Rozumím tomu, že cítíte tlak a že je to pro Vás nejspíš náročné období, ale stálo by za to hledat cesty, jak se z toho tlaku na chvíli odprostit. Říkám si, že se asi hodně věnujete studiu a na sebe nemáte tolik času, kolik byste si zasloužila. Zajímavým zpestřením může být nějaký koníček, u kterého se odreagujete a po kterém byste se cítila alespoň trochu lépe. Někdy pomůže třeba změnit prostředí, zajít si na kafe, na procházku nebo do kina.

Napadá mě, zda jste nezvažovala návštěvu odborníka. Psycholog by Vám mohl být oporou a mohl by s Vámi probrat, jak se cítíte, čeho se bojíte, co dělat kdybyste zkoušku dala a kdyby naopak nedala a podobně. Je možné, že máte psychologa přímo na univerzitě, možná by bylo fajn, zkusit si s ním domluvit konzultaci a uvidíte. Kontakt na psychologa mimo univerzitu můžete najít např. zde.

Přejeme Vám, abyste se cítila méně pod tlakem.

 

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
26.12.2018

Jak pomoci sestře, která trpí schizofrenií a nechce se léčit?

Dobrý den, prosila bych o radu ohledně mé sestry 47 let, Praha. Dle mého názoru trpí má setra schizofrenií. Zatím hospitalizovaná byla pouze jednou cca před 15 lety, kdy měla záchvat (pocit že je pronasledována ) byla odvezena do léčebny a po krátké době propuštěna na reverz na žádost matky k čemuž byla donucena sestrou. Léčba byla na chvilku uspešná ale pak se vše vrátilo do starých kolejí. Setra se s rodinou stýká akorát na Vánoce. Práci v podstatě nemá a je samý dluh a exekuce a to i na zdravotním a sociálním pojištění. Během dne spí a v noci tráví na internetu kde si vymýšlí různé spojitosti mezi sebou a okolním světem. Realita běžného dne je ji cizí. O svého děti nejeví zájem a je promiskuitní. Pomoc s léčbou nepřijímá a to ani fakt že je nemocná. Došla jsem k závěru, že je na čase řešit situaci a to v otázce jejího zdraví a exekucí. Jen nevím jak začít a jestli vůbec ji bude poskytnuta péče, když nehradí zdravotní pojištění.Moc děkuji za radu.

Zuzana zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den,

děkujeme za důvěru, se kterou jste se rozhodla obrátit na naši poradnu. Píšete nám o své sestře, která byla již jednou hospitalizována, léčbu předčasně ukončila a nyní nepřijímá fakt, že je nemocná a měla by se podle Vás léčit. Sestra nepracuje a má dluhy. Vy byste ji ráda pomohla, ale nevíte, jak začít.

Z Vašeho dotazu vnímám, že máte o sestru opravdový zájem a byla byste ráda, kdyby se Vám podařilo podat ji pomocnou ruku. Věřím, že pro Vás tato situace může být poměrně tíživá, a chtěla bych proto ocenit, že jste se nám rozhodla napsat a svěřit se s tím, co Vás trápí.

Píšete, že sestra odmítá připustit, že by mohla být nemocná, a odmítá tudíž i pomoc s léčbou. Bohužel se i přes veškeré snahy může stát, že sestra nebude na svůj stav nahlížet jako na nemoc a bude k této možnosti nepřístupná. Lidé s podobnými potížemi si bohužel často neuvědomují, že za jejich problémy může stát nemoc, a tak tuto variantu odmítají. Napadá mě však možnost obrátit se na některou z organizací, které pomáhají lidem s duševním onemocněním v různých oblastech, například pracovní či sociální. Říkám si, že by to pro sestru mohla být přijatelnější varianta, jak situaci začít řešit. V Praze tyto služby nabízejí například neziskové organizace Greendoors nebo Fokus, na které se můžete zdarma obrátit.

Pokud byste jí tuto možnost chtěla navrhnout, možná by mohlo pomoci využít situace, kdy bude v dobré náladě a bude panovat klidná atmosféra, která by takový rozhovor mohla usnadnit. Kontakt případně můžete navázat i Vy nebo někdo jiný z rodiny – v těchto organizacích mají s podobnými příběhy zkušenost a mohli by Vám poradit, jak dále postupovat. Co se týče Vaší otázky ohledně lékařské pomoci, tu je stát povinen poskytnout i tehdy, když člověk nehradí zdravotní pojištění.

Ohledně finanční situace mě napadá možnost obrátit se na některou z občanských či dluhových poraden. Existují takové, které mají své právníky a jsou zdarma. Podívat se můžete například na seznam poraden na tomto či tomto odkaze. Tito odborníci Vám mohou poradit, jakými způsoby lze současnou situaci řešit, mohou předat další užitečné kontakty a podobně. Se sestrou můžete jít  jako doprovod, pokud by jí tato forma podpory celý proces usnadnila. Vaše podpora může být pro sestru velmi důležitá, chtěla bych Vás však povzbudit v tom, abyste byla trpělivá a měla na paměti, že každý z nás je sám zodpovědný za svůj život, a nenechala si tyto starosti příliš přerůst přes hlavu.

Věřím, že Vás snaha pomoci sestře může stát spoustu energie a může pro Vás být vyčerpávající. Je proto důležité, abyste nezapomínala ani sama na sebe. Říkám si, že by Vám situaci mohlo ulehčit, pokud byste se mohla svěřit někomu blízkému a svoje myšlenky a pocity s ním sdílet. To by Vám mohlo přinést nejen úlevu, ale také nový pohled na věc. Přemýšlím také nad možností obrátit se na psychologa či psychoterapeuta, se kterým byste mohla celou situaci probrat a také byste společně mohli zkusit vymyslet způsoby, jak dále postupovat. Seznam psychologů a psychoterapeutů naleznete například na webu www.znamylekar.cz, kde jsou dostupné také recenze od dalších klientů.

Přejeme Vám, aby se Vám podařilo situaci začít řešit a mohla jste se cítit lépe.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
26.12.2018

I přes užívání léků prožívám úzkosti a paniku

Dobrý den, před pár měsíci mi byla diagnostikovaná úzkostná porucha, panické ataky a plno fobií. Začalo to stíženým dýcháním, bolestmi hrudi, pícháním a bolením srdce, pocit těžkého srdce, bolest nohou a rukou také brnění končetin, pocit že nemůžu dodechnout a tikání levého oka.Všechny tyto příznaky jsem přikládala fyzické nemoci, že mohu mít infarkt. Nebo nemocné srdce, že dostanu mrtvici, skolabuju, že mám rakovinu plic, kostí. Všechno tohle se točilo v mé hlavě. Za den jsem stihla vymyslet že mam tak 10 nemocí. Strach se stupňoval a vsugerovala jsem si už takové bolesti že jsem jim verila. Jelikož jsem kuřák i když hodně lehký kuřák přikládala jsem to i ke kouření. Od té doby když si davam cigaretu mam strach poté me boli na hrudi i kdyz fyzicky mam vse v poradku ( obehala jsem si ze strachu vsemozne vysetreni) nyni beru sertralin a take mam predepsany atarax ale po precteni pribaloveho letaku z nej mam strach. Máte nějaký názor na tyto léky? Sertralin me uvolnil a pomohl mi, akorát píchání a občasná bolest u srdíčka přetrvává občas i když úzkosti už skoro nemívám (srdíčko mám zdravé) nevíte čím to může být? Souvisí to nejak ze me leky zalecili psychicky ale fyzicky ne? Proste tomu nerozumim a uzkosti a panika se ve strachu o zdravi objevuji znova. Nikdo mi nedokaze pomoci ale nevím jak se zbavit strachu ze smrti. A taky tápám v tom, myslíte si, že jsem si tyto nemoci mohla způsobit občasným užíváním drog? Uz nic nezkousim po poslednim uziti jsem se dostala poprve do styku s timto stavem. A nebo muze jit o geneticke dispozice po matce? Trpela depresemi a uzkostmi. Dekuji za odpoved preji krasne svatky a krasny novy rok. Mnohokrat dekuji

Veronika zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Veroniko,

děkujeme za důvěru, se kterou jste se obrátila na naši poradnu. Ve svém dotazu píšete, že Vám byla diagnostikována úzkostná porucha, panické ataky a fobie. Trápily Vás různé fyzické těžkosti a měla jste strach z toho, jestli Vám nehrozí nějaká vážná nemoc. Po zahájení léčby užíváním léků se Vám hodně ulevilo. I přesto, že řada příznaků odezněla, však některé potíže přetrvávají, což Vám způsobuje starosti. Také Vás trápí strach ze smrti, kterého byste se chtěla zbavit. Přemýšlíte nad tím, čím mohou být všechny Vaše potíže způsobené a s čím mohou souviset.

Přečtení Vašeho dotazu ve mně vzbudilo dojem, že jste si prošla velmi náročným obdobím, kdy jste se bála o své zdraví a život, prožívala řadu nepříjemných fyzických příznaků a nevěděla, čím jsou způsobené. Chtěla bych Vás ocenit za to, že jste se rozhodla situaci řešit, podstoupila všechna potřebná vyšetření a pak zahájila léčbu. Je dobře, že i teď chcete svou situaci dále řešit, zjistit více informací a vědět, co může Váš stav ovlivňovat. Představuji si, že určení diagnóz Vám mohlo přinést určitou úlevu, především proto, že jste zjistila, že jste po fyzické stránce v pořádku. Zároveň si dokážu představit, že jste po zahájení léčby možná očekávala, že všechny příznaky odezní. Je pochopitelné, že Vám teď dělá starosti, že některé příznaky se ještě objevují, navíc když nevíte, co je může způsobovat.

Bojovat s úzkostmi, panikou a různými fóbiemi není snadné. Obvykle bývá důležité kombinovat farmakologickou léčbu s psychoterapií. Jestli tomu dobře rozumíme, Vaše léčba zatím spočívá pouze v užívání léků, kdy se Vám po Sertralinu ulevilo, ale Atarax se kvůli nežádoucím účinkům bojíte brát. Sertralin je antidepresivum určené k dlouhodobému užívaní a Atarax je lék s rychlejším nástupem účinku ke zmírnění úzkostí, ale určený ke krátkodobějšímu užívaní. Jedná se o běžně předepisované léky, které však mohou mít vedlejší účinky, podobně jako jakékoli jiné léky. Pokud byste se ohledně účinků léků ráda dozvěděla více, může Vám pomoct, když vše proberete detailněji přímo se svým psychiatrem. Upřímnou konzultací s lékařem můžete vytvořit prostor pro to, aby mohl Váš aktuální stav a účinky léků odborně posoudit, a v případě potřeby Vám eventuelně dávkování nebo i typ léků změnit.

Ráda bych Vás podpořila také v tom, abyste se svým psychiatrem probrala i otázku vhodnosti psychoterapeutické léčby. Léky sice obvykle zvládnou potlačit řadu příznaků psychických poruch, ale neznamená to, že je vyléčí nebo že se už žádné potíže neobjeví. I proto by bylo dobré, abyste spolu s psychoterapeutem pracovala na tom, jak své stavy lépe zvládat a jak jim třeba i předcházet. Váš lékař Vám může doporučit odborníka hrazeného pojišťovnou, se kterým byste mohla začít spolupracovat. Napadá mě také, že by se Vám mohlo ulevit, kdybyste s lékařem podrobně probrala i to, jak se může panika nebo jiné psychické stavy projevovat na fyzické úrovni a na jakém principu fungují léky. Mohl by se tak zmírnit Váš strach o fyzické zdraví.

Na Vaši otázku, co může být příčinou Vašich psychických poruch, nejde jednoznačně odpovědět. Příčiny mohou být různé, roli může hrát i Vámi zmiňovaná genetika nebo drogy, ale i jiné faktory nebo jejich kombinace a nebývá proto možné spolehlivě určit jednoznačnou příčinu.

Rozumím tomu, že můžete mít pocit, že Vám teď nikdo nedokáže pomoct. Podobné potíže však trápí více lidí a s pomocí odborníků je možné je poměrně efektivně řešit. Proto Vás chci ještě jednou podpořit v zahájení psychoterapie, která může Vaše úzkosti, deprese a fóbie pomoci zmírnit. S psychoterapeutem můžete probrat všechny Vaše pocity a obavy včetně strachu ze smrti a společně hledat způsoby, jak je lépe zvládat. Pokud by Vám psychiatr nedoporučil žádného konkrétního psychoterapeuta nebo by Vám doporučený odborník nevyhovoval, můžete si někoho najít i sama a kontakt hledat například na stránce www.znamylekar.cz.

Někdy může také pomoct, když na řešení těžkostí nejsme sami. Přemýšlím, jestli máte někoho ve svém okolí, člena rodiny nebo třeba blízkého kamaráda, kterému byste se mohla se svými pocity svěřit. Samotným rozhovorem se Vám může také částečné ulevit a možná tak najdete i oporu, která Vám může pomoct lépe zvládat situace, když se cítíte nejhůř.

Přeme Vám mnoho trpělivosti a sil.

Tým poradny

<>skrýt odpověď ↑
21.12.2018

Nevím, na koho se obrátit a jak začít řešit své halucinace

Dobry den, jiz cca 3 roky mne trapi halucinace (napr. V 11:00 jedu MHD a vidim nastupovat domaci kocku do autobusu a pote zmizi v davu, trva to asi 5sec., slychavam piskani na pistalku, vetsinou rano (byla jsem svedkem sebevrazdy, kdy jsem druhy den, onu divku, videla u okna, jak piska na pistalku,). Jeste pred sebevrazdou jsem slysela, jak me nekdo vola jmenem, pote dva roky nic a nedavno znovu, jen mne muzsky hlas zavola jmenem a dal nic.Nemuzu se dopatrat priciny. Mam dostatek spanku, zadny extra stres. Je toho vic, ale to by bylo na x A4 :) Nemam z toho strach, spis se tomu po chvili zasmeju, ze mi hrabe. Ale vim, ze to asi neni normalni a nevim, na koho se obratit a jak zacit. Velmi dekuji za odpoved.

A zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den,

děkujeme za důvěru, se kterou se na nás obracíte. Píšete o tom, že někdy vídáte nebo slýcháte věci, které neexistují. Domníváte se, že se jedná o halucinace. Také píšete o tom, že jste byla svědkem sebevraždy a přemýšlíte nad tím, jestli halucinace mohou souviset s tímto těžkým zážitkem.

Na začátek bych Vás chtěla ocenit za to, jak nad věcmi, se kterými se nám svěřujete, přemýšlíte a ráda byste s nimi něco udělala. Je určitě dobře, že je chcete řešit a v situaci, kterou popisujte by bylo dobré to probrat s odborníkem a s Vašimi blízkými. To, že vidíte věci, které jiní nevidí, však může být dobrý signál pro to, abyste se někomu svěřila. Není se za co stydět a podobné potíže se dnes dají dobře léčit. Bývá také dobré s návštěvou odborníka neotálet, aby se Váš stav třeba nezhoršoval.

Říkám si, že pokud jste byla svědkem něčí smrti může to pro Vás být nejspíš velmi náročné. Dokážu si představit, že pak člověk může prožívat různé emoce a mít na takovou událost nepříjemné vzpomínky. Přemýšlím nad tím, jestli se ve Vašem okolí najde někdo, s kým byste si o tomto zážitku mohla pohovořit. Třeba kamarádka nebo někdo z rodiny. Možná by pro Vás takovýto rozhovor mohl být v lecčem úlevný či objasňující.

Stavy, které popisujete, mohou být halucinace a mohou mít souvislost s traumatickou vzpomínkou, kterou máte, ale také nemusí. Přesnou odpověď Vám na základě Vašeho dotazu dát nedokážeme. Ptáte se nás, na koho se obrátit. Ráda bych Vás proto odkázala na odborníka - psychiatra, který by s Vámi mohl vše, co máte na srdci, v bezpečí probrat a pomohl by Vám stanovit případnou léčbu. Psychiatr je lékař, který většinou poskytuje péči bezplatně. Můžete, ale nemusíte k němu mít doporučení od obvodního lékaře. Jejich seznam naleznete například na webu www.znamylekar.cz. Pokud byste chtěla využít okamžitou telefonickou pomoc, můžete se obrátit na Linku důvěry - jejich seznam naleznete např. na našich stránkách.

Přejeme, ať Vás halucinace přestanou trápit.
Tým poradny

skrýt odpověď ↑

zobrazeno: 26-50 z 1364 → stránka: 123